ZE ŽIVOTA: KOJÍM? NEKOJÍM!

Dnes se s vámi chci podělit o můj příběh týkající se kojení a ukončení kojení.

PŘED PORODEM
Než jsem porodila, tak jsem měla pocit, že kojení je prostě pohoda a kojit může každá. Říkalo se to a vlastně do té doby jsem nikdy neslyšela, že by někdo měl problém, zánět či o mléko přišel. Prostě to vypadalo jako jedna růžová kojící pohádka bez jakéhokoliv problému.

PO PORODU
Když za mnou 4 hodiny po porodu přišla sestra na JIP, podívala se mi na prsa a řekla: "Hmm, vy nikdy kojit nebudete!" (ano, tohle řekla), tak přišla první facka a hodně ledová sprcha. Říkala jsem si: Co? Proč?". Prostě jsem absolutně nechápala. Snažila jsem se Tobínka přikládat a vůbec jsem nevěděla, jak mu pomoci. Naštěstí za další 4 hodiny přišla jiná sestra a ta mi řekla, že to možná půjde složitěji, ale že to zvládneme, že v nejhorším existují kloboučky, které mi mohou pomoci. Ale víte, co? Stačilo se snažit a po minutě se Tobínek přisál. Byl to tak nádherný pocit (ježiš už zase brečím). Prostě najednou jsem zažila to, na co jsem se tak těšila. Na propojení mě a Tobínka. Na chvíli, kdy mě to moje bejbátko vlastně potřebuje úplně nejvíc. Díky mě je naživu a díky mně může růst a vyvíjet se. Tak, jak jsem ho vyživovala v průběhu těhotenství ho mohu vyživovat i nyní. A proto jsem byla rozhodnutá bojovat a nevzdat to.

Kdybych měla dát jednu radu svému mladšímu já, tak bych si hned od porodnice objednala laktační poradkyni. Vlastně vůbec nechápu, proč se to nedělá automaticky. Proč prostě nepřijde sestra, neobejde pokoje a nezeptá se, kdo by o to stál. Pak by přišla laktační poradkyně, obešla dané pokoje a poradila. Věřím, že plno maminek by o tu pomoci, ač za třeba 1 500 Kč stály. Ušetřily by si trápení a třeba i zánět, který jsem si mimochodem z porodnice odnesla.

Když jsem totiž odcházela z porodnice, tak mě bolelo v podpaží. Myslela jsem si, že jsem si tělo trochu přeležela, ale ejhle. Druhý den po odchodu z porodnice jsem chytila obrovský zánět, 39 horečky, zimnici, šílenou bolest, slzy a trápení. Skončila jsem v nemocnici na antibiotikách. Nic, co by si člověk přál. Však jsem měla ležet doma s miminkem a užívat si to nádherné růžové období. Uf. Ještě, že naštěstí léky zabrali rychle a já si to mohla začít užívat. Ale jak se to vezme. Článek o první krizi ZDE.

S kojením jsem měla stále trápení. Přisání Tobínka trvalo i několik minut, já seděla v křeči, nahrbená a jen se modlila, ať se neodtrhne. Když se totiž tak stalo, tak jsem musela vše absolvovat nanovo. Opět jsem musela hysterického Tobínka přikládat a přemlouvat k přisání. Celé kojením trvalo třeba i hodinu. Šup a za chvíli to šlo nanovo. Kde kdo by tohle asi vzdal. Já ne. Já bojovala. Pozvala jsem si domu pediatričku, která mi dala nějaké tipy. Pak laktační poradkyni, která mi opravdu pomohla. Ukázala mi polohu při kojení, metodu a jak na to. Sama mi řekla, že opravdu nemám prsa úplně dobrá na kojení, ale že to půjde, jen na to přijít jak. Nakonec jsem zjistila, že nám to nejvíce vyhovuje vleže. Já si lehla na bok a Tobínek také, přisál se a kolikrát u toho usnul, já se jen zvedla, nechala ho spát a odešla. Takhle jsem kojila přes den i v noci. Samozřejmě někde venku to byl boj, ale zvládli jsme to. Všude kolem máme hodně parků a tak jsem si našla své místo, uvelebila se a Tobínka nakrmila.

Postupem času se to zlepšovalo, ale rozhodně ne tak, abych mohla říct, že je to super. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem viděla kojit mojí kamarádku. Ta je vyloženě zrozená pro kojení. Syna ještě skoro ani nepřiložila a on se přisál, za 15 minut vysál vše, co potřeboval a odpadl. Jenže pak přišla druhá kamarádka a ta měla stejná prsa, jako já a tím pádem i stejný problém. V tu chvíli mi došlo jedno. Věta, že každá žena může kojit není úplně pravda. Tyto věty většinou říkají ženy, které s tím neměly nikdy žádný problém. Ženy, které si prošly tím, co já, tohle nikdy neřeknou. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem se odprostila od online světa, kde mi každý dával dobře míněné rady, které mě avšak přiváděly do rozpaků a krize. Krize, že nejsem dost dobrá máma, že nejsem dost dobrá žena a že jsem troska, která nedokáže nakojit své dítě. Offline život mi ukázal, že problémů okolo kojení je více než dost a je důležité se o ně dělit. Proto vlastně i píši tento článek. Chci ukázat, že je důležité bojovat, ale že ne vše je tak růžové, jak někdo může říct. Takže určitě hledejte odbornou pomoc, ale odprostěte se od neodborných rad. Raději napište kamarádce, která vás ráda podpoří, než neznámé paní na online mimi portálu, kterou jste nikdy neviděly. Ale zase pokud vám to pomůže, proč ne. Znám i spoustu žen, které si na těchto portálech našly kamarádky a díky nim se vídají v parku či na kávě v kavárně.

4 MĚSÍC TOBÍNKA
Kolem 4 měsíce Tobínka věku přišla další krize. Tobínek začal být protivní, chytal šílené záchvaty breku, vždy se přisál, 2x cucnul a hystericky se odtrhnul. Já byla ve stresu a nechápala, co se děje. U kojení jsme doslova bojovaly. Zmínila jsem se o tom na IG a opět jsem dostala sprchu, že jsem to a tamto udělala špatně. Naštěstí se ale našlo i pár žen, které mi daly dobré rady. A tak jsem zkoušela různé metody a tak vznikl článek Jak se rozkojit. Sepsala jsem vše, co jsem vyzkoušela a co opravdu funguje. Mléka jsem měla hodně. Teklo proudem, teklo všude, ale Tobínek se stále neuklidňoval. Nenechalo mě to chladnout a nesváděla jsem to na bůh ví co. Radila jsem se s pediatričkou a té se to také nezdálo. Tobínek měl divné příznaky. Stále si něco rval do pusy, hlavně ručičky, jako by ukazoval, že ho něco bolí. Vypadalo to na zoubky. Jenže hodně se potil a v noci vypil i třeba půl litru vody. Strašný. Měl další a další divné příznaky a tak mu pediatrička udělala testy na různé viry a záněty. Vše čisté. Nedalo jí to a odebrala mu moč a dělala testy na dětskou cukrovku. Opět v pořádku. Stále jí to nedalo a tak došlo na nejhorší. Pro mě nejhorší. Brala mu krev. Ale ne z ruky, ale z hlavu. Celé jsem to obrečela. Byl to tak strašný pohled, ale ono to jinak nejde. Napíchnout žílu na ručičce je téměř nereálné a proto se to dělá takhle. Tobínek byl ale statečný, já se u toho málem složila. Rovnou mu udělala testy na ledviny, štítnou žlázu a znovu dětskou cukrovku. Vše čisté. Odcházela jsem s pocitem, že jsem ráda, že mu nic není, ale zase s pocitem, že je to divný a že bych byla raději, kdyby na něco přišli. Doktorka mi ale řekla jedno, jelikož za měsíc nepřibral ani gram, ať se zkusím pořádně rozkojit. Dala mi týden. Kojila jsem pořád, kojila jsem všude. Mléka bylo tolik, že jsem myslela, že mi prasknou prsa.

Po týdnu jsme šli na kontrolu. Tobínek za týden plný kojení, kojení a zase kojení přibral jen 100 g. Takže jsme zkusili další možnost. Doktorka mi řekla, že jelikož kojím, ať se toho nevzdávám a nepřecházím na umělé mléko, ať raději přejdu na příkrmy, zeleninové příkrmy. Tehdy bylo Tobínkovi 5 měsíců a 1 týden. Takže, i když jsem chtěla kojit do ukončeného 6. měsíce, tak jsme na ně přešli o 3 týdny dříve. A co myslíte? Tobínek to jídlo doslova hltal. Strašně mu chutnalo, neměl jediný problém se zažívání a vyprazdňováním, do toho jsem kojila a po další kontrole jsme zjistili, že měl jednoduše hlad. A tak jsem si uvědomila další věc. Kojení je úžasné, ale nemá cenu něco šíleně hrotit. Měla jsem v hlavně vaše věty, že kojit musím a musím, co nejdéle. Nechtěla jsem si připustit, že vlastně může být tato možnost a má prostě hlad, že mu moje mléko nestačí. S tím zjištěním přišla další krize a to, že mi došlo, že nejsem dost dobrá. Že mu už nestačím. Bylo mi z toho strašně smutno, plakala jsem a smiřovala se s tím. Na druhou stranu, když nyní vidím, že plno maminek přechází v 4.  měsíci na zeleninové příkrmy, i když normálně bez problémů kojí, jen si chtějí ulevit, tak si uvědomuji, že jsem udělala maximum a opravdu bojovala.

5. MĚSÍC TOBÍNKA
Od pátého měsíce přišlo období plné zeleninových, ovocných a masových příkrmů. Poznávání různých potravin spojené s kojením. Tato chvíle vlastně byla úplně super. Tobínek krásně baštil, byl kojený, veselý a spokojený. V restauraci jsem ho vždy nakrmila a pak chvilku nakojila. Musím říct, že se mi ulevilo a bylo to mnohem pohodlnější, příjemnější. Hlavně z toho pohledu, že mu chutnalo a prospíval.
8. MĚSÍC TOBÍNKA
Jenže! Pamatuji si to úplně přesně. Bylo to 2 dny před jeho 8 měsíčninami. Ten den jsem šla Tobínka večer nakojit a najednou nic. Hysterický řval  , rukou se ode mě odstrkoval, kroutil se, vztekal a nechtěl. Zkoušela jsem ho vždy pochovat a po chvíli opět nakojit. Jenže se opakoval stejný příběh. Měnila jsem polohy, měnila jsem místnosti a místa, kde ho mohu kojit. Nic, stále to stejné. Bez šance. Nechápala jsem, co se děje. Se slzami na tváři jsem ho prosila, aby se přisál, že to je to nejlepší, co může dostat. Ale ne. Nepřisál. Pamatuji si to, jako by to bylo teď. Koukala jsem na Artyho a zoufale říkala, že to nejde (ježiš já zase brečím). Nechápala jsem. Zkusili jsme ho tedy uspat bez kojení, že to zkusím později. Tobínek usnul a tak jsem to přikládala, že byl třeba jen hodně unavený. Ale ne!

Při dalším kojení se opakovalo úplně to stejné. Opět hysterie, kopání, kroucení, odstrkávání. Vodu si dal, kaši si dal, moje prso ne. Gůglili jsme a hledali, co dělat. Nic moc jsme nenašli. Ono je to vlastně dost individuální. A tak jsem mléko odsála, aby mi prsa nepraskla a čekali na další kojení. Ale opět stejný příběh. Tak jsem opět odsála a takto vznikala velká zásoba na mrazák. Ale stále jsem to nevzdávala. Myslela jsem si, že to je jen nějaká chvilková záležitost a ráno bude už dobře. Ale nebylo. Měli jsme doma Calma lahev od Medely, kterou mi doporučila Julča Makrtnica. Je to láhev pro kojené děti, která je navržená tak, že se u ní díte nadře skoro více, jak u prsa. Tedy nezleniví a nebude pak upřednostňovat lahev. Touto lahví jsme Tobínkovi dávali odstříkané mlíčko a stále doufali, že se to spraví. Nespravilo. Tento šílený kolotoč trval 4 dny! 4 dny plné boje, hysterie, odstrkávání, pláče, zoufalosti, slz, krize, trápení, přemlouvání, prosení, doufání a ztráty naděje.

Po 4 dnech jsem to vzdala. Mlíko jsem sice stále odstříkávala a průběžně Tobínka stále přikládala, ale nemělo to smysl. Začala jsem se smiřovat s tím, že je konec. Konzultovali jsme to s LP, konzultovala jsem to s pediatričkou, ptala jsem se kamarádek a zjistila, že se tohle děje. Nebyl to bojkot. Bylo to odstavení. Tobínek usoudil, že mě už nepotřebuje. Ježiš, jak tohle bolelo. 

Ta představa, že už nejsem pro něj ta důležitá byla pro mě hrozná. Opravdu jsem se tím natrápila. Pamatuji si, že mi mléko i 3 týdny po odstavení teklo z prsou. Proto jsem si říkala, že příroda na to myslí a že si to třeba ještě rozmyslí. Jednou za čas jsem si ho položila do náručí a zkoušela ho nechat přisát. Nechtěl. Ten tlak v prsou a naděje v hlavě je nezapomenutelná. Pak mi pomohlo jedno. Šla jsem na kontrolu k pediatričce a ta, když viděla, jak jsem smutná a při oznamování, že už nekojím mám slzy v očích, tak mi řekla, že to musím brát tak, že si sám vybral a určil, co je pro něj to nejlepší. 

Asi jsem tuhle prostou větu potřebovala slyšet. Slyšet to, že jsem nezklamala a udělala pro to všechno, že se tohle děje a Tobínek si vybral svojí cestu. Tehdy jsem to přijala a hned mi bylo lépe. Sice, vždy, když si na to vzpomenu nebo se mě některá z vás zeptá, zda kojím, tak mě to zabolí, ale zase si říkám, že je důležité, že je to krásný, zdravý chlapeček a že v životě se dějí horší věci. Přijmout to je důležité a opravdu to moc pomůže.
PŘECHOD NA UMĚLÉ MLÉKO
V tuto chvíli, když se zásoby z mrazáku zredukovaly jsme museli řešit přechod na umělé mléko. Nic jsem o tom nevěděla. Od vás jsem věděla jen to, že je nejlepší kojit, co nejdéle a rozhodně jsem nepočítala s tím, že ze dne na den budu toto muset řešit. Asi, kdybych se k tomu sama odhodlala, tak si něco načtu a zjistím, ale takhle jsem byla postavená před hotovou věc.

Kolem sebe jsem neměla téměř žádnou maminku. Jen kamarádku, která měla v tu dobu už 4 letého chlapečka a pak švagrovou, která ještě kojila. Jiné maminky měly mladší děti a tak stále kojily a tak jsem nevěděla, koho se zeptat. Veřejně jsem to psát nechtěla, protože jsem se bála, že mě odsoudíte a já se z toho totálně sesypu. Potřebovala jsem to nechal uležet a vstřebat a ne být kritizována za věc, kterou nemohu a věc, pro kterou jsem udělala maximum.

Takže jsem to vzala dle svého pocitu. Tato jediná kamarádka dávala Nutrilon. A jelikož jsem jí jejího syna často hlídala, tak jsem s ním měla i já zkušenost. Do toho všude kolem jsou letáky Nutrilon (u pediatričky, v lékárně a tak) a tak se dá říct, že jsem nic jiného neznala. Proti jiném mlékům nic nemám, jen je neznám a tak jsem dala na vlastní intuici a pocit. Koupila jsem tuto modrou krabici s číslem 2. Nekupovala jsem žádné hypoalergenní či jiné. Tobínek je (ťuk ťuk ťuk) zdravé miminko, nikdy neměl na nic žádnou reakci, alergii a ani my dva nejsme alergici a tak doufám, že si toto od nás převzal. Neměla jsem tedy potřebu kupovat nějaké speciální, ač vím, že některé maminky pro jistotu kupují to HA. 

Asi si pamatujete, že jsem v minulosti navázala spolupráci s firmou Nutrície a tak jsem se na ně obrátila a zjistila bližší informace. O jejich aplikaci Nutrimimi jsem vám říkala a o jejich webu Nutriklub také. Na obou místech jsou odbornice nejen na mléko. Na vše. Je jich tam 5, jsou odborně vzdělané a všechny jsou laktační poradkyně. Ač to tak nemusí vypadat, tak Nutrície podporuje kojení. Dokonce zástupkyně, se kterou komunikuji mi vyprávěla, že všechny 3 děti kojila téměř 3 roky. Už v průběhu kojení mi předala nějaké rady a tipy.

A tak i s tímto tématem jsem se na ně obrátila a zjistila si více. Potvrdily mi, že jsem vybrala správně Nutrilon ProNutra 2 a tak uklidnila svou duši, že má Tobínek kvalitní alternativu mateřského mléka. 

Vždy vám na závěr dávám nějakou otázku, ale dnes ani nevím. Strašně se bojím jiného názoru. Bojím se nějakého linčování. Tento článek vznikl hlavně proto, abych odpověděla na stovky dotazů, zda kojím a také proto, abych se podělila o svůj příběh a dodala sílu maminkám, které něco podobného potká. 

Rozhodně se nevzdávejte, dělejte vše pro rozkojení a zkoušejte a zkoušejte. Uvidíte. Třeba to je jen období, třeba ne. Jen nepropadejte panice a pocitu méněcennosti, jako já. Své miminko milujete nejvíc, jak jen můžete a uděláte pro něj vždy to nejlepší. Nemá cenu se trápit a nemá cenu trápit své miminko. Vše dělejte pro jeho spokojenost a myslete i na sebe. Jen spokojená maminka má spokojené miminko. Mně se to potvrdilo a jakmile jsem se uklidnila a vše přijala tak, jak to je, tak je nám s Tobínkem zase skvěle. On prospívá, roste, směje se, lumpačí a užíváme si každičkou chvilku.

Pokud mi chcete dodat síly, či dodat síly jiným maminkám, tak se podělte o svůj příběh, o svou radu či nás jen podpořte. 

Mějte se krásně,
s láskou vaše Kačí



30 komentářů:

  1. Kaci,ja uprimne nechapu tve obavy z toho,ze jsi prestala kojit. To uz se dneska bojime cokoli rict jen proto ze ted frci kojeni pomalu do 18 let veku ditete...? Ja jsem nekojila od 4tydne. Nebylo mleko. Take jsem prikladala,radila se s pediatrickou,brala.homeopatika,pila kojici caje a nic. Brala jsem to tak,ze jsem udelala maximum a presla na UM. Samozrejem ze zacatku byly dotazy zda kojim a proc ne,ale nikdy jsem se nesetkala s tim,ze by me nekdo odsoudil jako spatnou mamu (nebo se obklopuju samými normalnimi lidmi?)...Ty jsi kojila do 8 mesice,to je krasny a úctyhodný výsledek :) neni za co se stydet a ani to brat jako selhani. Tobinek si vybral a ne ty,ze bys potrebovala zacit pit/kourit/behat večer po venku na party.
    Dulezite je spokojene miminko a spokojena mama. A jestli bude mit v bříšku MM nebo UM je pak podle me jedno. Kojeni z zeny dobrou mamu nedela ;)
    Hezky den,Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Kači, neber tohle jako nevyžádanou radu, ani tě nechci trápit. Ale vážně si myslíš, že Tobínek tvoje mléko nechtěl, mdyž jsi mu musela dát umělé. Já vím, že sis určitě přečetla, že přirozený odstav nastává nejdříve po druhém roce věku, průměrně ve 4. Ne v osmi měsících. Myslim, že u vás je důvodem dudlík. A to co popisuješ, že se začalo dít, je jasný bojkot. Já kojim 10ti měsíční dítě, taky se nám to stalo a prostě v tu chvíli musí prso nahradit dudel, jinak je kojení konec. Opravdu tě nechci nijak trápit, ale bude to číst spoustu maminek a není asi fér, aby si opravdu myslely, že takhle je to fyziologie. Mějte se s Tobínkem hezky a věřím, že i tím nekojením přichází pozitiva ❤️

    OdpovědětVymazat
  3. Já si dodneška pamatuju větu své doktorky-musíte okamžitě na operaci žlučníku! Tak říkám, nemužů mam 7 týdenní miminko, musím kojit.. Doktorka mě zdrtila další větou, na to zapomente a taky zapomente že ještě kdy kojit budete, minimalně týden budete v nemocnici... V tu chvilí jsem zacala brecet a bylo mi jedno, kdo mě vidí, ale v duchu jsme si řekla tak to teda ne.. Ano, Anetka byla tyden na nutrilonu. Já poctivě kazdé 3 hodiny odsavala a vylivala mliko, ikdyz toho nebylo moc, jela jsem rano v noci.. po týdnu jsme přisla domu a prvni co bylo, hned jsme malou dala k prsu, hned se prisala, jedla a ja brecela, že nezapomnela.. samozřejme jeste asi tyden dva dostala mliko navic, ale pak ji stacilo to moje... no ted ma 10 mesicu a kojim pořád, rano v noci, obcas pres den, protože porad nechce pit ani caj nebo vodu... Kdyz se me doktorka na prohlidce zeptala jestli jeste kojim a ja rekla ze ano, tak malem omdlela, jako by to byl nejaky zazrak... Prý fantastickéé.. :-D :-D!! Holt prostě jsem to nevzdala a nedala na nejaké řeci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wuuuuaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!!!!!👏👏👏👏

      Vymazat
  4. Ach jo. Začnu tím nejdůležitějším a to je věta z konce článku SPOKOJENÁ MAMINKA MÁ SPOKOJENÉ MIMINKO. Je mi moc líto, čím sis prošla a co se poslední době vnucuje maminkám. Vše začíná už porodem, kdy je vše špatně. Měla jste císařský řez? Jste špatná matka. Nepřiložili vám hned miminko? Je to špatné a nikdy nebudete mít krásný vztah. To je takový NESMYSL. Hlavní přeci je, aby se miminko v pořádku narodilo a je jedno jak a aby jeho maminka také byla v pořádku. Vždyť se maminka nechá rozřezat, aby měla zdravé miminko. Po porodu je opět důležité zdraví miminka. U druhého porodu jsem si po hodině od narození dcerky sáhla jen na její partičku, než ji dali na novorozenecký JIP. Hlavní pro mě bylo, že je pod kontrolou a nic se jí nestane. Na následné kojení to nemělo vliv. U prvního dítěte jsem kojila o 106, ale neustále se bála, zda to je pro něj dost výživné a není to jen obarvená voda. Maminky by se měly více podporovat a uklidňovat, místo toho do sebe spíše navzájem kopou. Jako je Tobinek tvůj svět, tak ty jsi zas ten jeho a vůbec to není o kojení (to je jen nejvíce vidět). Jsi jeho bezpečné místo, uklidňuješ ho, podporuješ ho a dodáváš mu jistotu, odvahu a lásku. Potřebovat tě bude ještě hodně dlouho, jen to není tak vidět. Jste jeho základ, ke kterému se mu de vždy vracet. Snad to dává aspoň trochu smysl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto s vámi souhlasím. Jasně, že přirozený porod a kojení je nejlepší, ale nic z toho z nás nedělá lepší nebo horší mámy. Naopak je mi líto všech těch maminek, které si díky internetovým diskuzím a svému okolí připadají méněcenné. Naše mámy věděly o kojení a bondingu prd a nemám pocit, že by mě ta moje neměla dostatečně ráda. Měly bychom být rády za to, že v dnešní době existuje kvalitní UM, která pomůže maminkám, které z jakéhokoliv důvodu kojit nemůžou. Samozřejmě něco jiného je lenost a pohodlnost některých matek, ale to už by bylo na jinou diskuzi.

      Vymazat
  5. Kačí, rozhodně Tě chci podpořit a říct, že překvapivě mame se synem za sebou naprosto stejny pribeh. Nyni je mu 8 mesicu a uz skoro 2 tydny nekojim. Pri nočním buzení co 45 minut jsem vecer dala jednou na zkoušku umele mleko, a světe div se, Matýsek spal klidně a krásně i 5 hodin vkuse, byl mbohem spokojenejsi a evidentně i lépe napapany. Také jsem zvolila Nutrilon a jsem moc spokojená. Moje představy o kojeni aspon do roka jsou sice pryc, a nesnasim ty dotazy proc uz nekojim, ale uvnitr sebe vim, ze malý je spokojený, šťastný a zdravý, sam mi ukázal, co je nyni lepší... Takže se řiď podle syna a sebe a na okoli kašli��

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den, velice dobře chápu Vás i Vaše pocity. Mám čtyrmesíčního syna, kteremu odsávám mm. Kojení šlo docela dobře, syn se hned krasne prisaval, nicmene mel a má tak silný reflux a blinkal takrka vse co vypil, ze jsme ho na doporučení dr dávali pri kojení často odkrknout, pri cemz kricel, kdyz jsme mu prso brali a davali na rameno odříhnout a postupne se takto dopracovali k bojkotu prsa :( Zkousela jsem kojit v polospanku a situaci napravit, ale nic nezabíralo navíc tim blinkáním malo pribiral a ja ani nevedela, zda ma dost, kdyz se pořád od prsa odtrhával. Vyřešila jsem to tak, že odsavam a zahustuji specialni vlakninou a problem je skoro vyřešen...Je to ale za cenu obrovské ztráty času a totálního nevyspání- odsat zahrat, zahustit, čekat nakrmit, umýt, sterilizovat a tak pořád dokola. Jedno vím jiste, že osm mesíců jak vy to určite nevydržím :) :( takže si nic nevyčítejte, myslím, že osm mesíců je krásných, co bych za to dala! Udelala jste vše, co bylo ve vašich silách. Kdo nezažije nepochopí, jak je toto téma citlivé. Já chodila na předporodní kurzy k laktační poradkyni a myslela si, jak to nebude v pohodě a ve 3M mi syn pije moje mlíko z flašky :( Člověk míní, děti mění. Hlavně, že jsou zdraví a jsme všichni spokojení :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Kačí, mě by zajímalo, co znamenají "prsa ne uplně dobrá na kojení"? Malé bradavky? Nebo špatný tvar?
    Jinak přeju spoustu radosti s Tobínkem, je to nádhernej klouček a na všech fotkách, co zveřejníš, vypadá spokojeně, a to je důležitý! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ten článek je tak dramatický, jako by ten hošíček snad umřel, nebo co. No tak nekojíš, nechce tvoje mlíko, asi mu nechutná, no bože, tak mu dej něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý den, Katko.
    Sleduji Vás celkem dlouho a upřímně jsem Vám fandila.
    Je málo lidí, co propagují kojení. Škoda, že to nevyšlo. Pokud jste se s tím srovnala, jedině dobře!
    Nedá mi však říct jednu věc... nemáte pocit, že za tímhle vším stojí dudlík?
    Ten je totiž v mnoha případech ten, co úplně zkazí kojení...škoda, že Vám to LP neporadila ho úplně zrušit. Nicméně, určitě se tím nestresujte, hlavní je to přiznat a být spokojený at už je to jakkoliv.

    OdpovědětVymazat
  10. Kačko, jsi pro mě obdivuhodná máma, která se snaží o to nejlepší pro své miminko. Přečetla jsem všechny tvé články o mateřství, které jak věřím, inspirovaly nejen mě, ale i spousty dalších maminek. Děkuji Ti za to. Máš můj respekt.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za tenhle článek Kačíí 🙂 že jsi tohle tema otevřela. Dnes když nekdo nekoji tak je hned nejhorší matka na světě. Pritom ja tohle ve svem okoli nevidim. Jen ve světě internetu 🤔😔 (fb, ig tomuhle vladne) ja jsem kojila jen 2 mesice a doteď jsem se s tim ještě nesmirila 😢 syn proste nepribiral strasne zvracel, brecel, modral a nikdo uz nevedel co snim. Miliony vyšetření dite vecne v nemocnici az proste doktorka rekla zkuste um zahustene a ono ejhle dite v pohode 🤔😊 kdybych se mohla vratit zpatky tak bych urco vic hledala na internetu a nasla dobrou LP a treba by nam pomohla. Tad u nas to stoji za prd... jenze ja byla tak vycerpana a syn tak neatastny a uplakany... Moc mě mrzi ze jsem nekojila a kamaradkam a vsem ostatnim zavidim 😢 nikdy by me nenapadlo ze kojit nebudu... nicmene jsem to pred asi dvema mesici tesila s maminkou ktera na ig podporuje kojeni a ona mi tenkrát napsala " v prvé řadě rade se neobvinuj ze jsi prestala kojit, protože jsi v tu chvili delala to co jsi povazovala za nejlepsi pro svoje dite" a ja ji za to dekuju 😊😊 protoze mi to hodně pomohlo si uvedomit ze je jedno co si kdo mysli, ze hlavni je, ze jsem to delala pro syna pro jeho spokojenost. Hodně sil Kačíí a snad se tu neobjeví negativita... vzdyt hlavni je, ze jsou deti zdrave a šťastné 😊😊

    OdpovědětVymazat
  12. Kačí, pri čtení článku mi tekly slzy... predstavila jsem si, jak by bylo mne, a brečela jsem z toho. Já sama nemela s kojenim zadny problém, ale mám kamarádku, která s tím také bojovala a dcerka se jí odstavila ješte o dost drív nez Tobík, tak chápu, jaké to je. Ale do osmého mesice kojit je úspech, hlavne kdyz jsi mela na pocatku trochu problem. Naopak si myslim ze muzes na sebe byt hrda, že jsi tak bojovala, dala tomu maximum a dotáhla to až do osmého mesíce! Hlavne at je Tobínek zdravy a štastny!

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Kačí, mám téměř stejně starého synka a u nás naprosto stejný průběh, také se odstavil sám před 9. měsícem. Já také chtěla kojit minimálně do roka, klidně déle a řekl si sám. Na jednu stranu mě to mrzelo a na druhou se mi ulevilo, už mi to někdy trochu překáželo. Ale jak říkáš, hlavně že jsme teď oba v pohodě. A to je nejdůležitější, máma co je v pohodě :) Kromě toho to můžeš brát i z té lepší stránky, nebudeme je to muset složitě odnaučovat a to občas taky stojí za to. Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat
  14. Kačí, děkuju za články jako jsou tyhle, kdy člověk ví,že není vše zalité sluncem a i někdo jiný se občas trápí. Ja po sekci dělala maximum abych se rozkojila, povedlo se a stejně mi Viktorka skoro vůbec nepřibrírala, pořád plakala a měla hlad. po střídání kojeni a UM,kdy byla viditelně po UM spokojenější, jsem ji začala davat jen UM. Ja to obrečela s pocitem,že jsem úplně selhala a odmítala to blízkým přiznat,právě skrz to odsouzení,že nekojím. A víte co? Za ty nervy to fakt nestojí,jen proto,že zde převládá názor,že matka, která nekojí a nemá dítě v posteli je špatná, neznamená to,že to tak doopravdy je. Viktorka bude mít dva měsíce a je spokojená a ja ve finále taky 😉

    OdpovědětVymazat
  15. Nádherný článek. Já také bojovala s kojení.v porodnici mi řekli at si koupím UM,ano taky jsem na ně zirala. Místo,aby mi poradili laktacni poradkyní. Pro svoji holčičku chci jen ti nejlepší. Mléko se mi udělalo až 4 den ale malá pořád plakala. Já byla rozbolavela po porodu,mohla jsem kojit jen v leze. Byl to opravdu boj plakat malá,plakala jsem ja. Ale nechtěla jsem se vzdát.Nakonec to dopadlo tak,že jsem půl roku odstrikavala pak začla papat a taky jsem ji koupila Nutrilon ale profuturu. U druhého dítka si rovnou domluvím laktacni poradkyni. Hlavně ať jste spokojeni.��

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj Kačí, chtěla bych číst každý tvůj článek, ale se dvěma dětmi prostě nestíhám ��, ale tenhle jsem musela. Jsi dobrá máma ��. Vždycky je nejdůležitější, aby byla maminka šťastná a spokojená, pokud je, tak bude i dítě. Nic si nevycitej a uzivej Tobinka, ten čas s našimi dětmi tak strašně utíká, ani se nenadejes a půjde do školy ��. Já mám dvě děti, tříletou Markétku a desetimesicni Zuzanku. Kojení jsem brala jako úplně normální věc, která přijde sama, ale strašně jsem se zmýlila. U první dcery mi bylo řečeno, že mám vpacene bradavky a dostala jsem v porodnici kloboucky. Tam kojit tak nějak šlo, ale každá sestra říkala něco jiného a já z toho měla hlavu k prasknutí. Doma začaly problémy, malá hrozně kousala dasnickami a mě to strašně bolelo i přes kloboucky, takže přišly ragady. Každé kojení bylo utrpení, tak jsem to vzdala. Cítila jsem velké selhání jako matka. Kolem mě byly skoro všechno kojící maminky, zvládly to a já takhle vyhořela. Obrecela jsem to a malá byla na UM od dvou týdnech. Když se měla narodit Zuzanka, tak jsem si říkala, že jsem chytřejší a zvládnu to. Začala jsem se zajímat o nošení dětí a seznámila se s jednou laktacni poradkyní. Po porodu jsem neposlouchala sestřičky v nemocnici a kojila tak, jak nám bylo příjemné a bez kloboucku. LP jsem si pozvala hned do porodnice, super osubka, milá, empatická. Zuzi mi ale před jejím příchodem usnula, tak jsme probíraly jen teorii, ale i to mi pomohlo. V nemocnici jsem tedy kojení dávala. Bradavky stav nic moc, vetrala jsem je, mazala MM... Po propuštění domů začalo peklo. Ragady se vrátily z dovolené ��. Kojit bylo šílené, bolestivé a každé prisati jsem probrecela. Modlila jsem se, aby se během krmení Zuzi nepustila, protože jsem pak tu bolest při prisani zazivala znovu a znovu. Opět jsem si pozvala LP, dodala mi sílu a byla neuvěřitelnou oporou. Poradila čím mazat, jak přiložit. Věřím, že kdyby byla u každého našeho krmení, tak kojit budu ��, ale to samozřejmě nejde. Plná elánu a optimismu jsem se vrhla zase do boje. Nebylo mi to nic platné. Prává bradavka byla už tak hrozně bolavá, tak jsem nabízela jen levý prs, který na tom nebyl tak špatně. Jenže hojení šlo pomalu a já si oddelala i ten druhý. Vůbec jsem se na kojení netesila, bylo zase plné bolesti a mých slz. Bralo mi to síly, abych si užívala maličkou, žádné mazlení se u nás nekonalo, já prostě nemohla. V hlavě jsem myslela na další bolest, co mám před sebou. A to přece není v pořádku. Tyhle chvíle si mají užívat jak maminka, tak miminko. Malá musela cítit, jak jsem na tom špatně psychicky ��. Nikdy nezapomenu na to, když jsem měla prisatou Zuzi a přišla Markétka. "Maminko, proč pláčeš?" A ta moje treperenda vzala kapesník a utrela mi slzy��. Řekla jsem si, že tohle už ne. Obrecela jsem, že jsem to nezvládla ani u druhého dítěte. Zuzi byla kojená měsíc, od té doby je na UM. Já už nemám psychiku jak domeček z karet, nedesim se krmení svého dítěte, mazlím to naše stesticko, jsem spokojená a ona taky. Užíváme jedna druhou, nosíme a radujeme se z každého jejího pokroku ��. Děti jsou to nejvíc ❤ a je jedno, zda na UM nebo MM. Život stojí na důležitějších věcech ��. Mějte se moc krásně ❤�� a nošení dětí zdar ✌��

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Kaci vobec si nemusis robit ziadne vycitky, 8 mesiacov kojenia je pekny vysledok. Ja som kojila 3 tyzdne presnejsie skusala som kojit 3 tyzdne. Mala mi robila to co tebe Tobi uz 3 den od narodenia. Prisala sa 2 krat cucla odtiahla sa a strasny rev spustila pritom mlieka bolo dost ale proste nechcela odomna. Tiez som vyhladala aj pomoc odbornikov ale nepomohlo proste moje prso ani za nic. Vrieskala bola nespokojna a ja nestastna. Po 3 tyzdnoch snazenia som si povedala dost. Nech si hovori kto chce co chce presla som na UM a zivot z babatkom bol zrazu krasny aj pre mna. Dieta spokojne ja spokojna. Vobec to nelutujem, kto nezazil nevie. A ten pocit ze
    ma moje dieta uz nechce som vobec nemala a ani nemam. Viem ze zatial som pre nu stred vesmiru ci ju kojim alebo nei a to mi uplne staci��

    OdpovědětVymazat
  18. Mame 4,5 mesacneho chlapceka a vlastne som nikdy poriadne nekojila. Uz v nemocnici som dostala podobny komentar, ze kvoli prsiam u nas kojenie asi moc nepojde no stale som to skusala...Vacsinou to vyzeralo tak, ze sa nas Tobik nevedel ani poriadne prisat, ak sa uz prisal tak "pil" aj 30 minut ale ked sme ho nasledne odvazili tak sme zistili, ze vypil slabych 20 ml, niekedy ani to nie, bol z toho nervozny on, pretoze mal hlad a taktiez aj ja pretoze som nemala silu a asi an nervy na to, aby som sa pri kojeni stale bala, ci sa vobec prisaje a ci aspon nieco vypije. To, ze sermoval rucickami, a vrtel sa pretoze aj ked sa prisal tak sa mu nedarilo poriadne napapat asi ani nema zmysel popisovat. Dopadlo to tak, ze som sa ho snazila aspon raz denne prilozit, aby som neprisla o mlieko a tiez s nadejou, ze sa mozno napije viac ako 20 ml ale vo vseobecnosti som mlieko vzdy odstriekala, Tobik sa napil z lahvicky do syta, on bol spokojne miminko, ktore vobec neplace, spinka a budi sa kazde 3-4 hodky na jedlo a ja som bola spokojna, ze sa zbytocne obaja nestresujeme, vypije tolko, aby nemal hlad a je spokojny. Bohuzial, koncom 3. mesiaca nastal aj koniec mojho mlieka, proste sa postupne samo vytratilo a tak sme postupne presli na UM a dnes je Tobik len na UM. Konkretne pije Hipp pretoze to dostal ako prvy prikrm aj v nemocnici, tak sme pri nom stali a zatial nam vyhovuje. Myslim, ze mozes byt rada, ze sa ti podarilo kojit tak dlho, niekto nema to stastie. Osobne si ale myslim, ze v dnesnej dobe to nie je ziadne zlyhanie ak mam nemoze kojit. Je to len prehnana propagacia dneska, ktora dava nekojacie mamy do pozicie akychsi "nemam" pretoze nekoja za kazdu cenu...Podla mna je ovela dolezitejsie spokojne babatko, spokojna mama a uzivanie si krasnych chvil prvych mesiacov zivota v radosti a bez stresu. Ak je kojenie zdrojom stresu tak to podla mna nie je spravne...Ako babtko som bola taktiez kojena a som tu, nikdy som nemala ziadne zdravotne komolikacie a neutrpela som z toho, ze som nebola kojena ani ziadnu psychicku traumu, takze sa nemas preco citit zle!:) Uzivajte si jeden druheho a tieto krasne chvile prvych rokov zivota, hoc aj s lahvickou v ruke!!:)

    OdpovědětVymazat
  19. Vůbec nechápu hysterii kolem kojení. .. Máme podobný příběh, syn také někde kolem 5. měsíce přestal přibírat, měl záchvaty breku ze kterých mi je špatně dodnes, a nikdo nemohl přijít na to co mu je. Mléka jsem měla dost, netušila jsem že už mu nestačí, že chudák jen má hlad...Také mu braly krev z hlavičky, nevím jak by to skončilo kdyby mně moje rodiče nedonutily zkusit UM.Měla jsem plnou hlavu toho že musím kojít a že jiná cesta neexistuje. Jako včera si pamatuji ten jeho spokojený úsměv po UM, jak hned začal klidně spat a prospívat. Po 8 měsících kojení se postupně odstavil sám. Občas ty děti vědí mnohem líp co potřebují. A proč trvat na tom co jim neprospívá, jen protože ve společnosti to je norma? Jestli někdy budu mít druhé dítě, tak se v tomhle ohledu budu řídít jen jeho potřebami, a ne něčím doporučením. Natálie

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den, také jsem si v těhotenství myslela, že kojení je jediná správná cesta a pro všechny zůčastněné krásný zážitek. Po porodu však začala nekonečná noční můra s názvem kojení ( a podtitulem bolest, záněty, nevyspání, záchvaty řvu při snaze nakrmit miminko), která trvala téměr 13 měsíců, poté už jsem nedokázala dcerku dále přesvědčit, že nejlepší jídlo má u maminky. Dnes má 26 měsíců a pořád jí každý den pro dobrý pocit odstříkavám pár ml mateřského mléka do pití. Zní to možná absurdně, ale pořád čekám, že si to ještě rozmyslí :D Tolik na téma: když máma chce kojit ze všech sil navzdory odporu dítěte. Po mé zkušenosti bych nikdy neřekla nic negativního na adresu žen, co nekojí. Popravdě je obdivuji, že se vzepřeli tomu tlaku, co na ně útočí ze všech stran. Kojení zdaleka není tak důležité jako jiné věci a může vztah s dítětem i zhoršit, pokud dítě nechce a mámu to bolí. Jsem ráda, že už je to za mnou.

    OdpovědětVymazat
  21. Mám podobnou zkušenost. Dcera bojkotovala leve orso od jejiho 3m. Dake jsem kojila jen z praveho, ktere snesla pouze v poloze v leze. Byl na me hrozny pohled. Vlevo nic, v pravo meloun. A pak, na konci 9. mesuce ze dbe na den zacala dcera uplne stejne bojkotovat kojeni, jak pisete. Histericke zachvaty uz jen pri polohovabi do kojeni, mosty, zatnute rty. Cela zoufala jsem to par dni zkousela a kdyz se mi do jeji pusenky konecne podarilo nacpat bradavku, kousla ne tak silnd, ze mi tekla krev. Uz jsem se ji bala nabizet kojeni, ze me znovu kousne. Ibrecela jsem to, koupila nutrilon s bylo to. Do par tydnu se prsa srovnala, dcera zavala v noci lroe spat a ja byla spokojena, ptz jsem konecne mohla vyslect svetry, kterymi jsem maskovala moje prsa. Renca

    OdpovědětVymazat
  22. Asi to bude znit divne, ale ja Ti strasne zavidim. Resim "podobne", akorat v opacnem gardu. Take jsem chtela kojit, dokud mala bude chtit. Rozkojovani nam trvalo presne do konce 8.tydne, kdy jsem konecne kojila bez dokrmu a v 1.5 az 2h intervalech, takze jsem si ty nase chvilky chtela uzivat co nejdele. Pred mesicem jsem se dozvedela, ze kvuli nadchazejici hormon.lecbe musim prestat kojit...a uz mesic se k tomu premlouvam. Vlaste to uz mesic oddaluji. Male bude za 2 tydny rok. Kojim vecer, v noci a rano a mala kojeni velmi durazne vyzaduje ;). Zjistovala jsem si jak ji odstavit bezbolestne, ale zatim jsem ze vsech stran dostala jedinou odpoved, nechat vybrecet...a do toho se mi vubec nechce. Asi to zni divne, ale jsem z toho okamziku desne "nervozni". Ted se mi ulevilo, zase jsem ho odlozila na zacatek cervna, az se vratime z dovolene. Nastestn, ty hormony mohu nasadit kdykoli do konce cervna...Porad doufam, ze se odstavi sama.

    OdpovědětVymazat
  23. Kačko,také nechápu,že by vás někdo aspoň trochu rozumný odsoudil,navíc když Tobínek se odstavil sám. Hodnota maminky se přece neodvíjí od toho,zda kojí a jsou i ženy, co ze zdravotních důvodů kojit nemohou. Je zbytečné se trápit tím, co řeknou druzí, když nebyli ve vaší kůži. Mějte se krásně a netrapte se zbytečnostmi. Zdraví vás Kristýna - maminka Tobika a Teinky, co skoro nekojila ani jednoho z nich a přece je miluje����

    OdpovědětVymazat
  24. Kaci, drzim palce!Neskutecne me rozciluje to dnesni lyncovani a srovnavani i od lidi,kteri do toho vubec nevidi (i treba v rodine)a uz jsem si taky nejednou poplakala...kojis?jeste kojis?!? Uz chodi na nocnik?ne?uz bydavno mel...on nema dudlik?to jeste jeste prijde...vazne nema dudlik? ...ted mame druhe aaa ona ma dudlik?...je to stale neco,snazim se od toho oprostit a postupne se to lepsi,ale zezacatku jsem tyhle otazky jen tezko prechazela a brala si je osobne,ze to delam blbe...u druheho ditka uz jsem precijen sebevedoma mama:-)

    OdpovědětVymazat
  25. Dobrý den, no to jsou ty internety,prostě ted je in kojit a kojit za každou cenu. Mě jednou doktorka řekla, na prvním místě jste vy, a vás miminko potřebuje. Měla jsem zánět dutin, atb a já nevím co vše a kojila a konzultovaly jsme to s mudrou, co na to mimčo. Nic jsme na ní ale nepozorovala. Já nemám ráda tyhle hipsterský trendy obecně - biozelenina, designové hračky, kojení do školního věku, porody doma, unschooling, jen málo lidí na tyhle alternativy skutečně má, zbytek se trápí že na to nemám, je divný, jiný, špatný. Si to prostě tak kluk vybral, 8 měsíců je dost, lepší než nic. Mám zas opačný příběh, matka za každou cenu kojí, ale dítě jí od mala vlastně v noci nespí, kroutí se, brečí a budou jí dva. Ona si už 2 roky stěžuje že dítě nespí a kroutí se, ví to celé městečko, pediatr jí radil at ona vysadí mléko a víte co? Ona se nebude omezovat, ted když je období zmrzlin. Prostě si myslí že kojí a dělá pro své dítě to nej ale očividně má alergii na kravské mléko. Kojí a kojí dál a vykládá že to je to nej co může dítěti dát.

    OdpovědětVymazat
  26. Ahoj Kačí...s rozkojenim jdem bojovala strašně. Opravdu. Hysterický plac mého Vilémka a moje slzy byly co dve hodiny od porodu. Nechápal,že musi potáhnout, aby mu něco teklo. Taky mi v porodnici říkaly sestry, že nemám bradavky na kojení at použiji kloboučky. Zásobila mě sestra, takze jsem je měla, ale stejne to byla porad hrůza. Domu nás propustili se statutem- rozkojen. Já se tak rozhodně necítila. Týden doma byl děsný...byla jsem sama a brečela, že to neumím a nikdo mi neporadi. Pak jsem na řadu svojí sestry zavolala laktační poradkyni. Koukla se na mě jak kojim a rikala mi, že nic spatšpat nedělám a půjčila mi jinak tvarované kloboučky. Světe div se, ale malý se přisal a od te doby jsme kojili bez pláče. Take jsem si prošla dva zanety, měla rozkousane bradavky i přes kloboučky, ale pil a ja tl vydržela. Asi někdy kolem čtvrtého a pátého měsíce jsme kojili už bez kloboučku a kojim doted. Jenže malému jsou skoro dva roky a ja už kojit nechci. Zkoušeli jsme přechod na UM ale nechce mi to pít. Za sebe můžu říct, že pokud bych měla druhé dítě, tak určitě dávám i odstrikane mléko z flašky (aby pak mohl uspavat i tatínek). Já měla strach ať si nepokazí sací techniku, protože to všude psali. Jsem teď otrok, nebot malý bez prsa neusne. A to nemluvim v noci. Nikoho neodsuzuji za noc co udělá, protože kazdy organismus je jiný a na každého funguje něco jinciho. Takze po všech těch útrapách s rozkojenim teď bojují s ukončením...a nevím jak.
    Hezké dny
    Martina

    OdpovědětVymazat
  27. Upřímně,nemáte to fuk? Mylsím si,že důležité pro dítě je to, že je zdravé a prospívá, ne že ho někdo zoufale kojí a děsí se toho co bude, až přestane. Já jsem jako dítě nebyla kojená, žádnou citovou či zdravotní deprivaci z toho nemám a jakmile budu mít děti, buď to půjde nebo nepůjde, no což, holt. Na nějaké hloupé kecy okolí se opravdu vykašlete, váš malý potřebuje normální šťastnou mámu, ne vystresovanou, ne?

    OdpovědětVymazat
  28. Ach Kaci, ani nevis, jak ti rozumim. Meli jsme to nachlup stejne, plus po akutni neplanovane sekci, ja znicena z toho jaka jsem soatna mama, pak pohoda od cca 6teho mesice a v 8 mesicich se taky sam odstavil, navic mi skarede vyhrezly plotenky a ja byla fakt uplne vyrizena. Nastesti nakonec zdravy rozum zvitezil. Zvladli jste to taky dobre, skoda ze tohle se neuci ve skole misto derivaci a integralu :)

    OdpovědětVymazat