úterý 30. května 2017

ZE ŽIVOTA: PRVNÍ KRIZE

Když jsem přemýšlela nad životními poporodními články, tak mě ani ve snu nenapadlo, že první bude o krizi a ne třeba o narození Tobiase. Bohužel, občas nám život píše příběhy jiné, než si naplánujeme nebo vysníme. Ale o tom život je. Teď je důležité tu krizi překlenout, odrazit se a jít pozitivně dál. Však mám vedle sebe to nejúžasnější zlatíčko a vymodleného človíčka, jako je právě můj syn.

Dnešní článek nebude motivační, inspirační nebo třeba plný tipů. Dnešní bude o tom, jaká byla 7. noc a následující den.

VČEREJŠEK
Včerejší den byl úžasný, naprosto úžasný. V noci se Tobias budil po 4 hodinách. Což je nádhera. Kdo sleduje moje InstaStories, tak pochytil, že poslední měsíc jsem toho moc nenapsala. Vždy jsme se vzbudila v jednu, ve tři nebo třeba ve čtyři a neusnula. Říkala jsem, že to je taková příprava na chvíle po porodu, kdy budu kojit a uspávat brečící miminko. Opravdu si myslím, že to tak od přírody je. A tak mi vůbec nevadilo vstávat. Ale asi je to i tím, že je krátce po porodu a já ten spánek nepotřebuji, ba naopak se těším z každé chvíle, kdy mohu to naše zlatíčko pochovat.

V půl sedmé ráno jsem vylezla z postele, poklidila byt a pustila se do vaření. Upekla jsem koláč, upekla jsem sušenky, naložila maso na gril, mezitím kojila a pouštěla si různá LPíčka. Byla to taková ta chvíle, kdy jsem si pořád zpívala, tančila a v náručí přitom měla svého syna, kterého hudba neuvěřitelně uklidně. Pořád říkám, že to bude hudebník. Když usíná, tak si vždy tak brouká, ale je to v různých tóninách a zní to jako zpět. Je to naprosto k sežrání.

Na 16 hod. jsme měli objednanou naší pediatričku. Je to úžasná doktorka, na které je opravdu vidět, že svou práci miluje. A to už jen z toho důvodu, že je ochotna přijet po propuštění z porodnice domů, podívat se, jak daná rodina bydlí a u toho dává rady ohledně přebalování, čištění nosu, čištění pupíku, uklidňování miminka, koupání, kojení, podávání léků a tak. Prostě o celkové péči. Něco jiného je si to načíst v knize nebo na internetu a něco jiného je, když vám to někdo ukáže a vy si to můžete pod odborným dohledem vyzkoušet. Byla to skvělá zkušenost a hlavně jsem se utvrdila, že jsme pediatričku vybrali správě. Jedním slovem, je lidská.

Jenže v tu chvíli, kdy nám povídala a ukazovala se mi začalo dělat špatně. Už chvíli předtím, než dorazila mi začalo bolet jedno prso. Vlastně už jsem tam menší bolest zaznamenala v porodnici, ale nedokázala jsem to zařadit, co to je. A tak, když mi chtěla ukázat techniku kojení, tak jsem si řekla, že to zkusíme na tom druhém, že by mi tohle bolelo. Tím jsem ale vynechala jedno kojení a prso se mi nalilo. Celá návštěva trvala tři hodiny a za tu dobu se mi nalilo ještě více. Já už se jen modlila, aby to skončilo a já s tím mohla něco dělat. Ano jsem blbá, to už jsem slyšela od Artyho. Právě v tuto chvíli jsem jí to měla říct a ona mi mohla pomoci. Ale tak nějak nevím proč jsem to v sobě dusila a nedala na sobě nic zdát. V tu chvíli jsem se už ale pěkně potila, nevěděla, jak si sednout a odpočítávala vteřiny, kdy půjdu do sprchy a pořádně ho prohřeji.

Po odchodu lékařky jsem se začala šíleně klepat. Byla to asi i zimnice, ale spíše třesavka. Takový ten stav, kdy vám vibruje celé tělo a vy to nemůžete zastavit. Prso v tu chvíli bylo úplně rudé a zvětšené snad o dvě čísla. Vlezla jsem si do sprchy a dle pokynu začala nahřívat, masírovat tvrdé části a odstříkat odsávačkou. A také brečet. Ano, za prvé šestinedělí je opravdu plné emoci. Rozbrečí mě úplně všechno. Brečím u kdejaké myšlenky a také proto, že mi je opravdu zle. A také z myšlenky, že jsem tuto situaci naprosto podcenila. Hlavně z důvodu péče o Tobiase. Potřebuje přeci maminku, která je plná sil a ne maminku, která je nemocná a hrozí jí antibiotika.

Šla jsem si na chvíli lehnout a chladit. Po chvíli přišla mamka s bráchou, švagrovou a jejich synem. Jen tak se podívat na toho našeho prďolu. Bylo mi lehce líp a tak jsem si říkala, že bychom mohli přecijenom grilovat a užívat si pohledy na rozkošného Tobiase. Jenže po chvíli sezení mi bylo zase hůř a hůř. A tak jsem si změřila teplotu a nevěřila vlastním očím. Měla jsem 38,9. Aha, tak proto mi je tak zle. Boleli mě klouby, svaly, kůže, měla jsem hlavu jak střep a padala na mě únava. O bolesti prsa ani nemluvě.

Návštěvu jsme tedy ukončili a já šla opět do sprchy. Opět nahřívat a odsávat a hlavně masírovat. Před spánkem jsem si dala Paralen a usnula. V noci jsem se vzbudila se šílenou zimnicí. Opět taková ta třesavka a hlavně bolest celého těla. Nakojila jsem Tobiase. Naštěstí mi pomáhal krásně s odsáváním a tedy ulevováním od bolesti. Jak kdyby věděl, že mi je zle a musí mi pomoci. Dokonce spal 6 hod. vkuse a já měla prostor na to si odpočinou.
Cesta z porodnice.

DNEŠEK
Ráno jsem musela na krev. Na Karlák. Je to takové zvláštní, když jste týden po porodu s týdenním miminkem a už musíte jet do místa, kde se shromažďuje šíleně lidí a ještě v nemocnici. Takže asi ne úplně zdravých. Už z toho jsem měla špatný pocit. A ještě ke všemu mi bylo zase strašně zle. Venku byla už vedra a to mi na mém stavu nepřidalo. S takovou horečkou jít do třicítek. V autě bylo vedro, ale chladit jsem se nemohla. Měla jsem zase zimnici a tak i přes ta vedra jsem jela zachumlaná v teplém svetru.

Jakmile jsme tam dorazili, tak jsem se zhrozila. Vážně tam bylo snad sto lidí. Namotivovala mě ale cedule, že těhotné mají přednost. Řekla jsem Artymu, ať se zeptá, zda mě vezmou předčasně, když jsem týden po porodu a ještě mám s sebou tak malé dítě. V tu chvíli se na mě podívala sestra a řekla: "Vám je zle, že?". Byla jsem bílá jak stěna a myslela, že každou chvíli omdlím. Čapla mě v podpaží, podepřela a odvedla na odběrné místo, kde mě usadila. Dala nohy nahoru, přinesla vodu a studený hadr na čelo. Sestra tam byla jak anděl. Andělský hlas a andělské chování. Byla hodně empatická, pořád mě tam hladila a uklidňovala. A zde jsem věděla, že není čas na to hrát si na hrdinu a musíme jet hned do Apolináře. Do mé porodnice. Naštěstí je to od sebe jen pár metrů.

V Apolináři se mě zeptali, co mi je a já řekla, že mám vysokou teplotu a zánět prsu. Sestřička se mě zeptala, jak jsem to poznala. Rozepnula jsem šaty a ukázala jí tu zarudlou a nateklou část. Vyvalila oči a řekla, že to zánět rozhodně je. Usadila mě do chodby a řekla, že i když to by mě ráda vzala přednostně, tak zde jsou lidé, kteří tu čekají od rána a tak to úplně hned nebude.

V tu chvíli začal kolotoč. Tobias začal šíleně vřískat. Bylo totiž tak ukrutné vedro. Ani se mu nedivím. Tak jsme ho přebalili, vysvlékli jen do bodýčka a nic z toho nepomohlo. Brečel tak, že nemohl skoro dýchat. Takový záchvat ještě neměl. Zkoušela jsem ho nakojit, ale nechtěl. Byl tak vařicí, že se mu ani nedivím. Zkoušeli jsme ho chovat, zkoušeli jsme ho dát do kočárku a ukolíbat. Nic nepomáhalo. Já byla úplně rozhozená. Brečela jsem každou chvilku. Stále mě svíral pocit, že je to kvůli mě. A hlavně, že kvůli mě sedíme několik hodin v nemocnici, místo toho, abychom byli spokojeni i v teple domova. Arty mě stále uklidňoval, že si nemůžu nic vyčítat, že tohle se prostě děje. Já ale vždy odpověděla, že nechápu, proč zase mě. V těhotenství jsem si toho vybrala hodně a všichni mě uklidňovali, že po porodu už bude jen a jen dobře. Nyní to je 8 dní po porodu a hned tohle.

SETKÁNÍ SE ČTENÁŘKOU
Seděla jsem na chodbě, Tobiase jsem si položila na klín, hladila ho po spáncích, po čela, po tvářičkách a prosila ho, aby neplakal. V tu chvíli za mnou přišla moc milá slečna a oslovila nás. Já m myslela, že to byla klasická sestra, tak jsem zvedla hlavu, podívala se na ní a ona se hned začala omlouvat, že nás vyrušila. Viděla totiž, jak strašně vypadám. Byla jsem uplakaná a zoufalá. Tak jsem jí řekla, že tohle je prostě život. Sice mě zná stále usměvavou, ale tohle k životu také patří. Tekla mi u toho nudle, tekly mi slzy a já se snažila uklidnit. Ale moc to nešlo. Prohodily jsme pár slov a ona se rozloučila. Byla opravdu moc milonká. Bude z ní úžasná budoucí sestra nebo doktorka. Teď nevím, co to měla na jmenovce.

Na jednu stranu mi bylo líto, že mě potkala v tuto chvílí, kdy jsem byla sklíčená a zoufalá a hlavně uplakaná. Na druhou stranu jsem si řekla, že právě tohle je život a proč neukázat realitu. Není přeci vše jen růžové. A tak pokud tohle čteš, tak děkuji za oslovení a snad se příště potkáme v lepší situaci na lepším místě :-)

Po dlouhém čekání jsem se dostala na řadu. Doktor mi předepsal anitibiotika a sdělil, jak si s touto situací poradit. Hlavně mě uklidnil, že tyto anitibiotika nemají žádný špatný vliv na miminko. Toho jsem se bála a to jsem si nejvíc vyčítala. Vždyť je mu teprve týden a já už do sebe peru takovou chemii. Věřím ale, že jsme si to vybrali a že teď už bude opravdu jen lépe.

ZÁVĚR
Závěrem bych chtěla říct, že šestinedělí je vážně zvláštní období. Na někoho působí tak, na někoho vůbec. Já jakožto člověk, který není extrémně emotivní (například u filmů brečí spíš Arty, než já haha), tak teď jsem jak na houpačce. Chvíli naspeedovaná dobrou náladou a chvíli uplakaná. Ne vždy ale negativně. Občas stačí jedna nevinná myšlenka a slzy jsou hned v očích.

Takže holky, které akorát prožíváte toto období, neztrácejte naději. Určitě bude líp. Píšou to všude. Jen to překlenout. Jen se hlavně opatrujte a když by cokoliv, tak to hned konzultujte. Opravdu není čas na hrdinské činy. Teď se nestaráme jen o sebe, ale především o malé nemluvně, které bylo ještě nedávno v našem břiše. Musíme být silné a hlavně opatrné. Především na sebe.


Já vám děkuji za přečtení opravdu dlouhého článku, který je hodně otevřený a opravdu ze života.

Líbá Vaše Kačí

30 komentářů:

  1. Katko, držte se, nic si nevyčítejte. Ty naše miminka jsou mnohem silnější než si my mámy myslíme. Děláte co můžete, jako každá máma. Jste tu pro svého syna a to je to nejvíc, co mu můžete dát. Nebojte se, všechno zvládnete. Jste silná máma!!

    OdpovědětVymazat
  2. Kačenko, mám chuť Tě nejraději obejmout a pohladit. Jsi ta nejlepší maminka, kterou si Tobias může přát a už navždycky budeš mít své dva kluky, kteří Tě budou milovat. Hlavně se brzy uzdrav, ať je všechno v pořádku... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Kačí, myslím na tebe! Bude zase dobře, neboj <3

    OdpovědětVymazat
  4. Kačí, strašně tě obdivuju. Koukala jsem, jak jsi i po porodu aktivní, jak neopouštíš své záliby v pečení a věřím, že tahle energie ti pomůže i v nemoci. Moc moc držím palce a ať ti je lépe

    OdpovědětVymazat
  5. Držte sa, zápal prsníka je dosť bežný, mala som ho v šestinedelí tiež. Antibiotiká zabrali a kojila som v pohode ďalej. K tomu tie hormóny na húpačke, za pár dní bude lepšie :)

    OdpovědětVymazat
  6. Kačí,krásně jsi to napsala.Měli jsme to všichni v tomhle období,chvilku jsem brečela a chvilku se smála.Jestli tě můžu poradit,tak na počínající zánět prsu je skvělý obyčejný měkký tvaroh.Hlavně,aby tě už bylo líp.Drž se.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Kačí, doufám, že bude jen a jen dobře. Moc Vám všem třem držím palce :) Vůbec si to nedokážu představit nebo se vyžít do tvé situace (přeci jenom mám na děti třeba ještě deset let čas), ale určitě to musí být pro čerstvou maminku noční můra. Držím vám všechny palce co mám a přeji co nejkrásnější a nejpříjemnější šestinedělí :)

    OdpovědětVymazat
  8. Zánět orsu, skoro 39 st., ATB...to jsem zažila taky. Neboj, Kači, nejsi v tom sama a takových krizových chvilek bude víc, ale všechno přejde a bude dobře.

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, je to normalni byt jak na houpacce s emocema a ano bude to lepsi. Hlavne, ze to vsechno dobre dopadlo. U nas onemocnel manzel kdyz jsme byli druhy den doma. Pobliz nikdo z rodiny a predstava jit do lekarny s tydennim miminem taky super. No hruza. Mate stestu ze vam pediatr chodi domu, jak ja se bala v te cekarne po olni nemocnych detech cekat na prohlidku. V tomhle jsem dost opatrna, radsi jsem moc nechodil prvnich par mesicu do obchodu apod. A i ted zvazuju kam s malym pujdu. Preju hodne sil a i pres tohle vsechno si to uzivejte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, já se s dětmi dodnes vyvaruji výtahů, hlavně těch veřejných, metra, obchodní domy, nádraží....

      Vymazat
  10. ooch typické šestinedělí...emoce...slzy...nyní bolesti...ale vše se upraví..doléčí...NEJ je maličkej Tobias a úžasná podpora ..pomoc v jakékoliv situaci od Artyho...Kateřinko užívejte sebe všichni navzájem ..a přesně tak ,dny nejsou jen dorůžova..přeji,aby těch komplikovaných bylo co nejméně...

    OdpovědětVymazat
  11. Držíím palce KAčí ať jsi v pohodě a můžeš si užívat jen Tobiase :) život si s tebou opravdu pěkně hraje :( pevné nervy :) a ještě jednou gratulace vám oběma k synovi :)

    OdpovědětVymazat
  12. Kačí, obdivuji to, jak si upřímná! Klobouk dolů! Přeji hodně zdraví, sil a krásné společné okamžiky.

    OdpovědětVymazat
  13. Kačí,

    děkuju za tvoji otevřenost a upřímnost, i když věřím, že napsání článku pro tebe taky nebylo jednoduché. Ale věř, že teď už bude jen a jen dobře. Přeju Ti brzké uzdravení a ať vám maličký dělá jen radost.
    Mějte se všichni krásně!
    Eli.
    P.S. Moc se mi lbí jméno, co jste vybrali pro malého :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Kaci,
    V prvni rade jeste jednou gratuluji k malemu pokladu a preji vam vsem hlavne zdravi a samozrejme stesti a lasku, uzivejte si vsechny ty chvile. Jak Tobiska prijaly holky?

    Tvuj clanek mi pripomnel sebe, me to potkalo 13dni po porodu, take jsem si hrala na hrdinku, ten stav byl jak pri silene chripce. Bohuzel, hodne z nas to potka, ja tim prosla, nic prijemneho, ale zvladli jsme to a ja pak kojila malou do nejakeho 7.nebo 8.mesice.
    Drz se, jsi skvela mama 😘

    OdpovědětVymazat
  15. Kaci, uz bude dobre!! A nic si nevycitej hlavne, ja mela zanet prsu u kazdeho miminka-takze 4krat...
    ty zacatky jsou vzdycky narocne...

    Myslim na vas a posilam pozdravy po morskem vanku
    Terka

    OdpovědětVymazat
  16. Kačí, drzim palce, nech sa das coskoro do poriadku;)
    ohladne kojenia: velmi dobra stranka je mamila.sk. Najdes tam rady ohladom kojenia aj na zapal prsnika. Najviac ale odporucam najst si co najskor laktacnu poradkynu, upravi prisatie, poradi ako casto prikladat (aby sa ti neznizila tvorba mliecka). V nemocnici kazdy radi rozne, clovek moze mat v tom chaos....Mozme si napisat aj sukromne, mozno to bude lepsie. Rada poradim, presla som si 4 laktacnymi krizami a je to velmi psychicky aj fyzicky narocne, ale verim ze to zvladnes! Stoji to za to. Drzim plce. Zuzka

    OdpovědětVymazat
  17. Moc pěkný článek.Určitě držím pěsti, sama jsem si podobným problémem v šestinedělí prošla,tak úplně chápu.A musím říct,že 6nedělí je vážně jízda :-)) Ale nebojte,jednou skončí a bude lépe.Ať jste brzy fit a můžete si naplno užívat krásných dní s miminkem.

    OdpovědětVymazat
  18. Ahojky Kačí...moc moc gratuluji k Tobiáškovi, dítě je velká radost.
    Moc mě mrzí, že se už teď tak trápíš. Zánět prsu není žádná sranda,vím o čem mluvím. Mě se to naštěstí povedlo podchytit zavčasu a rozehnat homeopatikama. Ale šestinedělí není jen tak, měla by si opravdu jen odpočívat a věnovat se miminku. Tvé tělo se potřebuje dát do pořádku a to nejde za pár dnů. Měla by si ležet z nohama nahoře a ne vychystávat, péct, vařit apod. Ty jsi ta, které by se mělo vychystávat. Vyprdni se na návštěvy, správná návštěva v šestinedělí nachystá nějaké dobroty tobě a ještě ti doma uklidí :-D...Já vím,hormony jsou zrádné. Připadáš si jako superžena,která zvládne úplně vše, příroda to tak zařídila. Zařídila to ale tak, aby jsi se dokázala postarat o dítě a ne o ostatní.. Tak hoď nohy na horu, nic nedělej a užívej si Tobiaska. Dej tomu šest neděl a všechno bude cajk. :-)uvidíš...ať už je jen líp:-)

    OdpovědětVymazat
  19. Kačko,želám vám len to najlepšie.Pamätám si to obdobie,náročné,veľmi náročné,ale aj krásne.Držte sa,bude lepšie😊

    OdpovědětVymazat
  20. Kačenko, věřím že takovéto situace jsou těžké.. Držím ti palečky aby jsi to všechno zvládla a byla plná pozitivní nálady. Brzy to všechno bude pryč a ty si budeš jen užívat se svým krásným synem a s manželem :) ♥ mám vás ráda

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Kačí, záněty prsu jsou zlo - u prvního dítěte jsem to nepoznala, ale u druhého jsem měla hned dva za sebou (a doktorka mi říkala, že třetí už si nemůžu dovolit, protože existují jen dvoje antibiotika, která leze předepsat při kojení). Myslím, že to vzniká ve chvíli, kdy novopečená maminka má pocit, že má všechno na háku, bezhlavě se vrhá do aktivit, které dělala před miminkem a neuvědomuje si, že její tělo je skutečně oslabené a vysílené porodem a potřebuje čas na regeneraci, i když se tak netváří. Šestinedělí není nějaký bájný pojem, teď už to taky vím a taky už bych se teď po porodu nesnažila být máma a manželka na 100 %. V tomhle prostě musíme umět slevit.
    Tak se drž a šetři se, aby se ti zánět nevrátil, moc dobře vím, jak pekelné to bylo, zbavit se bolesti a pak ji po dvou týdnech snášet znovu.

    OdpovědětVymazat
  22. Kačí, to mě mrzí a posílám ti z Brna pozitivní energie, at se z toho co nejdřív vyhrabeš! :) Ono to holt všechno vždycky není zalité slunkem tak, jak bychom chtěli. Ale myslím si, že tyhle články jsou v jistém ohledu dost důležité - každého nás občas něco trápí, ale už nejsme zvyklí vídat tyhle věci na internetu, přitom je to normální a i o těchhle věcech bychom se měli bavit. Každopádně já miminko ještě nemámm, ale co sem tak sledovala v mém okolí, čerstvé maminky po porodu jen ležely a odpočívaly. Souhlasím v tomhle s paní z Facebooku. Nemusíš všecko zvládnout, stihnout a udělat teď. Sem taky taková hyperaktivní, ale dej si prostě voraz s miminkem A Artym. Ono se to bez nas vsecko nepo... :) Drzim palce a moc gratuluju! :)

    OdpovědětVymazat
  23. Drž se Kačíí!! Bude určitě lépe... jen vydržet... hlavně, že Tobiáška máš u sebe to je nejdůležitější... hlavně, že je zdraví! Tyhle "drobnůstky" překonáš jako nic :)

    OdpovědětVymazat
  24. Opravdu je to tak, ale já si vždy říkám že je to ještě dobré, že je něco mě a ne miminku, že já to nějak rozchodím, mohu to lékaři popsat nebo něco s tím dělat, že je něco miminku to poznáme dle nespokojeného řevu, ale co přesně ho trápí, to první roky neřekne. šestinedělí, ideálně ležet doma v posteli, s miminkem, šetřit sílu, bránit se infekcím - do MHD a nemocnice bych asi nešla. Vykašlete se na pečení a vaření, utlumte to....ono to sice vše zvládnete, ale podívejte na to, musí se i odpočívat, myslet na sebe, ne jen na mimčo a to aby vše bylo. Kamarádka, perfekcionistka, mi jednou řekla: " Hele já s malou ani nestíhám chodit ven, jak se snažím aby bylo uklizeno, vyžehledno, navařeno." Tak jsem se zhrozila, protože měla skoro roční dítě a prostě s ním nechodila ven.....děti potřebují denní světlo - vit D, čerstvý vzduch - otužování, no a v roce i pozorovoat svět, atd. Tak se vylečte, dejte si i nějaké probiotika a klid, veget, šestinedělí.

    OdpovědětVymazat
  25. Hezký den Kači, mám tři úžasné dědičky 6, 4 a 2 ročky a mohu potvdit, šestinedělí je emočně jako na houpačce, chvíle náročné,ale zároveň nádherné...:-) na záněty prsou jsem trpěla hlavně u druhého miminka, přesně jak popisujete neskutečně šílená bolest prsa, neskutečná rychlost zvyšující se teploty ke 40, zimnice..., na zánět jsem vždy natřela tvaroh, dala přes to jen plínku a nechala jsem tak 20min působit, pak opatrně omýt, ještě jsem je vždy masírovala olejíčkem na prsa(tuším, že byl z Weledy, úžasný, vydržel mi vždy celé kojení a ještě pár výpůjček kamarádkám, které zrovna trpěly na zánět) a kojit tak, aby bradička miminka šla směrem k zánětu, což u mě znamenalo vždy kojit polohu "na fotbalistu", což jsem neuměla, takže vždy asistence manžela, neskutečná bolest, ale pak opravdu úleva.., přeji brzké zotavení, hlavně se snažte co nejvíce odpočívat a mít prsa v teploučku, kráásné dny, Veronika

    OdpovědětVymazat
  26. Je mi líto, čím sis musela projít. Držím palečky aby bylo všechno zas brzy v pořádku. O mě se zánět několikrát pokoušel, ale zvládla jsem to bez léků. A co se emocí týče, já byla v šestinědělí taky strašný uplakánek, ale nějak jsem to čekala. Co mě hodně překvapilo, bylo období po ukončení kojení. To si semnou hormony opět pěkně pohrály a já jsem bulela kvůli každé kravině.

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Kaci, dokud jde o tebe, porad je to jeste dobry, mama zvladne vsechno. Mne se pravidelne po nejaky dobe udela bulka, ale vzdy jsem to rozmasirovala a malej vysal, takze bez ATB. Hrozny teprve je, videt dite, kdyz mu neco je - mne takhle znicehonic v noci pri kojeni syn ohodil, behem hodiny to stihl 6x, jeste mu ani nebyly tri mesice. Ziju v zahranici, auto jeste nemame, takze k ty panice, co mu je, jsem musela zjistovat, kam s nim vubec jet a pak jet na kliniku taxikem.
    Jinak se divim, ze jsi tak akcni. Ja si prvne sedla az asi osmy den, sotva jsem lezla a tak jsem se 14 dni se nechala jen obskakovat. Vubec cely sestinedeli jsem se snazila odpocivat, je to narocny i bez nejakych emocnich vykyvu.
    Andrea

    OdpovědětVymazat
  28. Dejte si na chvilku pauzu od blogu a internetu. Věnujte se jen miminku a sama sobě. Když máte chvilku zbytečně nepecte a nevarte. Odpocivejte a spete když miminko spinka. Aspoň po dobu sestinedeli. Nebojte nic vám neuteče. Zatím najizdite na svůj režim. Miminko mohllo byt v nemocnici nervózní z prostředí a o nových pachu. Vy jste také nebyla v pohodě. A mimi to ihned vycítí a začnou plakat. Přeju vám mnoho sil. Mám doma 10 měsíční mimi, tak trochu mluvím ze zkušeností. Odpocívejte a setrete se. Hezký den

    OdpovědětVymazat
  29. Ahoj Kačko, zánět v prsu jsem sice nezažila, ale od kamarádek vím, že je to bolest šílená... Při čtení článku mi bylo úplně úzko. Sama mám dvě děti 3 roky a 10 měsíců. Úplně se mi vybavily ty pocity krátce po porodu, jak pro mě všechno bylo stresové, každá nestandartní situace mě totálně rozhodila. Bylo to opravdu velmi psychicky náročné období. Teď zpětně si říkám proč, vždyť se toho zase tolik nedělo :-) Šestinedělí je takový zvláštní psychostav... Držím palce ať je vrzy lépe a ono bude!!! Děkuji za otevřený článek, za Tvůj blog plný úžasných receptů, za to že mi zpříjemnuješ každý den na instagramu :-)

    OdpovědětVymazat