INSTRAGRAMOVÝ ŽIVOT vs. REALITA

 
V poslední době na mě asi nejčastěji vykukuje článek či se setkávám s debatou ohledně Instagramového života. Většinou se setkávám s názorem, že život na Instagramu je nereálný a k realitě se ani nepřibližuje. Já na to mám tak trochu jiný názor a tak po přečtení x článků či zapojení se do debat na toto téma vám sepíši můj Instagramový život vs. realita.

Instagram je sociální síť, která má různá zaměření a využití. Někdo jí používá na sdílení fotek s přáteli (tak jsem to původně měla i já), jiný ji používají na sdílení fotek toho, co je baví (sport, jídlo, bydlení, modeling atd.), další zde prezentují svou práci (eshopy, fotografové atd.) a v neposlední řadě je tu skupinka blogerů a influencrů a ty lehce rozeberu, jelikož sama jím jsem.

Koho sleduješ?
Nedávno vyšla statistika, že 40% Čechů používá Instagram. Samozřejmě se do tohoto čísla počítají i firmy, ale i tak je to obrovské číslo, zvlášť když ho vynásobíme všemi státy, které na této planetě existují. Proto máme velký výběr a tedy možnost vybrat si toho, koho sledovat chceme.

Často slýchám názor ve smyslu: "Viděl/a jsi, co ta/ten přidal na Instagram?" a já se vždy u toho pozastavím. Ihned následuje  moje otázka: "Proč tedy toho člověka sledujete, když vás šve, irituje a vadí vám?". Většinou dostanu odpověď ve stylu, že je to zajímá i když ho nesnáší, že je denně "překvapuje" jeho tvorba a tak to prostě musí vidět anebo třeba, že je to "baví", co ten člověk dělá (myšleno, že se mu rádi smějí). Je tohle v pořádku? Řekla bych, že ne. A vím, že to v pořádku nepřijde hodně lidem, protože často vidím na Instagramu anketu, ve smyslu - Sledujete profily, které vás iritují? Takže tuto otázku si nepokládám sama. Jen je smutné, že většinou z ankety vyjde poměrně velké číslo, že lidé sledují profily, které je iritují, ať je to z jakéhokoliv důvodu. A teď se ptám, mělo by to tak být?

Proč se obklopujeme lidmi, profily a světem, který nás nedělá šťastný, spokojený, vyrovnaný, neinspiruje nás ba naopak nás přivádí do úzkostí, depresí a závisti? Já osobně tohle už dávno nedělám, jak v osobním životě, tak v tom online. Na kávu také nejdu s člověkem, který mi vadí, nemám si s ním co říct a vadí mi jeho názory.

Není přeci nic jednoduššího, než dát unfollow a sledovat ty profily, které nám něco říkají a dávají. Neříkám tím ale to, ať sledujeme pouze sluníčkové profily. Je spousta profilů, které jsou vtipné, ze života, inspirativní nebo třeba jen postují fotky plné přírody, které nás do ní vtáhnout a uvolní.

Já osobně sleduji 560 profilů. Je to celkem dost, ale mezi nimi je i spousta mých neaktivních přátel, spousta firem, které sleduji, abych viděla, jaké novinky přichází na trh, sleduji spoustu profilů pro inspiraci (food styling, vaření, perfektní fotografie), také pro motivaci, ale také ty, které ukazují život takový, jaký je. To jsou většinou maminky. U sledování profilů jsem si udělala takový pravidlo a to, že jakmile mi někdo něčím vadí, tak ho odsleduji. Neznamená to, že proti němu mám třeba něco v osobním životě a když ho potkám, tak s ním nepromluvím ani slovo. Spíše, že je momentálně na online vlně, která mi nic neříká a především se u jeho tvorby často pozastavím (v negativním slova smyslu).

Takový příklad. Sledovala jsem jednu úspěšnou influencerku, která tvoří už dlouho, feed má přímo ukázkový. Dostala se ale do fáze života, kdy měla pocit, že celý svět je špatný, denně musí poukazovat na nedostatky dnešní doby a očišťovat samu sebe. Mnoho lidí jí samozřejmě psalo, jak je skvělé, že tu je konečně někdo, kdo to řekne nahlas. Což je v pořádku a zvlášť, když tohle přesně svým feedem chtěla předat. Na mě to ale působilo tak, že všichni dělají vše špatně (i já) a pořád jsem se utápěla v myšlenkách, jak to mám dělat lépe. Pak jsem si řekla, že ve mě vlastně jen vzbuzuje negativní emoce a myšlenky a že bude lepší jí z toho online světa trochu oddálit. Občas jsem se koukla na její profil a pokochala jejími fotkami. Ty má totiž opravdu nádherné. Ale to mi stačilo. Oddálila jsem se tímto asi na rok, po roce zjistila, že už samu sebe asi našla a že opět jedeme na stejné vlně. Takže jsem jí začala zase sledovat a inspirovat se jí.
Také tu byla holka, která je opět hodně úspěšná, ale vadilo mi to, že s její kamarádkou mají absolutně totožný styl vyjadřování a to hlavně v Instastories . Stejné hlášky, stejná slova, stejná mimika. Až jsem si řekla, že bude lepší vybrat si jednu, která  mi předává více. Opět proti této holce nic nemám, moc ráda jí vídám, bavím se s ní a také kochám fotkami. Ale prostě jsem měla pocit, že sleduji ctrl+c a ctrl+v a to pro mě bylo zbytečné.
A pak tu mám třetí příklad a to člověka, který je super inspirativní hlavně díky svému vařícímu umu. Jenže s příchodem Instastories, jsme většina ukázala nejen tu tvořivou část z feedu, ale i tu, jak se prezentujeme. A tato holčina byla až tak uvolněná, že každé třetí slovo bylo vulgární. Já jsem člověk, který sprostě nemluví (opravdu jen minimálně) a tak mi to trhá uší od kohokoliv. Dá se říct, že to nesnáším a zvlášť u ženského stvoření se mi to vůbec nelíbí. A jelikož její stories mi díky tomuto trhalo uši, tak jsem jí musela odsledovat. Opět to trvalo asi rok a buď jí to někdo řekl nebo jí to došlo, ale už tak nemluví. Momentálně jí sleduji moc ráda a jsem ráda, že se náš pohled na věc opět propojil.

Co tím chci říct? Neznamená to, že když někoho máte rádi v osobním životě, tak ho prostě musíte sledovat i v tom online. A také neznamená, že když někomu jednou dáte follow, tak to follow musíte mít napořád. Nic špatného není na tom, když se od něj trošku odprostíte a budete si ho užívat jen naživo.

Co a kdo chce Instagramem předat?
Také je důležité se podívat na to, co člověk svým feedem a stories chce předat. Někdo prezentuje pouze dokonalé fotografie a tu z mobilu nevydařenou a hlavně tu, která se mu nehodí do feedu by nikdy nepřidal. Nic špatného na tom není, ale pak berte jeho profil spíše jako inspirativní plný krásných fotek, ale ne tak, že tak opravdu žije. Tito lidé své fotografie často plánují dny i týdny dopředu a také často postují fotografie z lokacích, kde už dávno nejsou. Neznamená to tedy to, že jsou stále někde na cestách, že jsou stále krásně upravení a nebo třeba, že se stále smějí.

Pak jsou lidé, kteří vás svým feedem na první pohled často nezaujmou, ale za to postují fotky absolutně random tak, jak život jde a jak mají chuť fotit.

Také tu je skupinka lidí, kteří mají sice krásné a sladěné fotky, ale chtějí jimi ukázat na prvky života. Avšak neznamená to, že musí přidávat každou vteřinu svého života. Za prvé by vás to po chvíli asi už dávno nebavilo a za druhé v osobním životě také většinou vyprávíte historky, které jsou vtipné a veselé a ty smutné si necháte třeba na klidné popovídání si s kamarádkou u kávy či s manželem v poklidu doma u sklenky vína. A od toho tu máme třeba články na blogu, kde se člověk svěří a rozpovídá.

A také tu jsou lidé, kteří kolikrát postují fotku, která se jim krásně hodí do feedu, ale u ní se zaměřují na popisek. Proto si také uvědomte, zda toho člověka sledujete kvůli fotkám, názorům a vyjádření v popisku nebo obojím. Já osobně koho sleduji jen kvůli těm fotkám a tak málo kdy se podívám, co v popisku píše. Pak je tu skupinka lidí, kteří naopak své popisky mají plné zajímavých informací a tak si jejich popisek nenechám nikdy ujít.

Ještě bych chtěla poukázat na profily, které jsou pomocí všemožných aplikací naprosto dokonalé. Dnes už v základním programu, který lze stáhnout zdarma si můžete vybělit zuby, zúžit pas, odstranit druhou bradu a třeba vyretušovat vrásky. Proto vás možná občas překvapí realita, když daného člověk potkáte a on vypadá úplně jinak, než na fotkách. Tohle je pro mě osobně vždy největší zklamání a že takových pár lidí znám. Berte tedy tu Instagramovou dokonalost s rezervou. A to, že vám zrovna leze špíček z kalhot je za prvé naprosto normální a leze tak 99% z nás a za druhé ten, který ho na fotce nemá, tak ho většinou v realitě má. Jde o to se jen na fotku krásně natočit, vzít lichotivé oblečení a pomoci si nějakým retušovacím programem. Takže z tohoto si těžkou hlavu rozhodně nedělejte a pokud děláte, tak opět opakuji, tyto profily nesledujte :-).

Existuje nespočet dalších druhů profilů. Chci tím jen říct, ať se neupínáte na to, že život všech lidí na Instagramu je sluníčkový a bezchybný. Ale také se zaměřujte na to, co vám daný člověk tím profilem chce předat.  A tedy proč ho vlastně sledujete. Díky tomu  můžete předejít úzkostnému pocitu, že někdo má dokonalý život a vy třeba zrovna sedíte v upatlaných teplácích s mastnou hlavou a v rozbordeleným bytě.

Můj Instagramový feed
Když to tu rozebírám všeobecně, tak bych asi měla i říci, jak to mám já nastavené. Já osobně se snažím feed tvořit tak, aby poukazoval na to, jaký život je a jaký ho mám já. Miluji focení a miluji krásné fotky, tím neříkám, že krásné mám, ale to je věc pohledu. Snažím se, aby feed měl hlavu a patu a snažím se, aby tam bylo od všeho něco. Ráda nakombinuji fotografie z kaváren s těmi ze života s Tobínekm, s Artym a se psicemi, dále do něj zapojím své cesty, sem tam kamarády a třeba nějaké věci, které mám zrovna oblíbené. Hodně se ale zaměřuji na popisky. U mě si můžete všimnout, že téměř u každé fotografie je nějaká zpráva, kterou vám chci předat. Občas je to otázka na vás, když si třeba zrovna nevím rady. Někdy je to informace o tom, co se zrovna děje a kam můžete vyrazit. Někdy je to pochlubení se radostmi, které mi život nabízí. A někdy je to třeba tip, co si kde můžete dát a co za to opravdu stojí.

Instagram vnímám jako sociální síť, která je plná krásných fotek a tak to vlastně původně i myšleno bylo. Své kompletní fotoalbum z dovolené si člověk může nahrát na jiné místo, ale zde si myslím vždy vypíchne ty světlé (nyní i temné) momenty, o které se chce podělit. Úplně si totiž pamatuji na svou první fotku na Instagramu, jak jsem seděla v autě kousek od Palmovky, svítilo sluníčko a do toho sněžilo. Byl to tak krásný pohled, že jsem ho vyfotila z místa řidiče a poté nahrála na Instagram. A to je to přesně to, o čem mluvím. Prostě krásný moment, který mě v tu chvíli zaujal a chtěla jsem ho poslat dál a podělit se o něj. I když v tu chvíli mě sledovalo tak 5 lidí, protože můj profil byl v absolutním začátku a ještě ke všemu osobní a zamčený.
Ale jelikož vše se mění, tak myšlenka Instagramu také. Vzpomínám si na fotku, když jsem ležela v nemocnici, bylo to chvíli po tom, co jsem musela podstoupit revizi dělohy (odstranění mrtvého plodu z těla). Tehdy mi bylo strašně, opravdu strašně. Seděla jsem na posteli a čekala na propouštěcí zprávu. Koukala jsem ven z okna, kde zrovna bylo nádherně. Byl totiž konec května. Na tom samém oddělení zrovna rodila Mama Domisha a já přemýšlela nad tím, jak je život zvláštní. Někdo ztratí, ale někdo dostane. Je to prostě život za život. A tak v přívalu miliardy myšlenek jsem vyfotila kousek postele a své nohy a napsala tam nějaký popisek, ve kterém jsem neřekla, co se mi stalo, ale nastínila, že to nebylo snadné. Upřímně jsem to potřebovala nějakým stylem ventilovat a asi i slyšet podporu. Nevím. V tuto chvíli člověk moc nepřemýšlí. Přišlo mi stovky zpráv, ať se držím. Bylo to od vás krásné. Ale také jedna, že daná slečna nechápe, proč fotím své tlusté stehno a hraji na city. Přesně si to už nepamatuji a hledat to nechci. Chci jen říct, že to je ten opravdový život, který někdy na tom Instagramu najdeme a je to v pořádku. Proto ho mám ráda a proto lidi, kteří tento feed tvoří sleduji nejraději. Jsou mi blízcí a mám pocit, že s nimi částečně ten život žiji a prožívám a hlavně, že určité věci v životě máme stejné a já v tom tedy nejsem sama. Sama ho takhle vnímám a proto ho i takhle ráda tvořím.

Jednou mi ale kamarádka řekla, že vlastně můj feed vypadá přesně tak Instagramově dokonalý. Trochu mě to zarazilo, protože to bylo v momentě, kdy jsem měla chvíli po porodu a tedy to bylo období, kdy jsem s vámi sdílela každou nepříjemnost, která mě potkala v těhotenství, při a po porodu. A že jich nebylo málo.
Zamyslela jsem se a uvědomila jsem si jednu věc. Hodně lidí nečte popisky a tedy na první pohled někdy může vypadat feed dokonale, ale když se začnete do popisků, tak zjistíte, že život má i své temné stránky. Ale celkově jsem si uvědomila jednu hlavní věc a to je to, proč vlastně tento článek vznikl. Můj feed si myslím není vyumělkovaný.

Nechci to zakřiknout, ale můj život je vážně úžasný. Neříkám to chlubivě, ale chci říct, že já si ho vážně užívám a hlavně vážím. Nic není samozřejmost a pokora je důležitá. Mám absolutně dokonalého manžela. Je to ten druh chlapa, který existuje v romantických filmech, až na to, že já ho mám doma. Nesedl by každé, ale my dva se hledali, až se našli. Jsme nejlepší přátelé a zároveň životní partneři. Mám absolutně dokonalého syna. Ani nevím, jaké slovo napsat, aby to vyjádřilo, jak dokonalý on je. Je to tak úžasné a usměvavé miminko, parťák do života, kterého nám seslalo samo nebe. Kecám, klinika reprodukční medicíny :-). K tomu mám psice, které jsem si vždy přála a které nám dávají denně svou lásku a oddanost najevo. Mám úžasnou rodinu, bráchu, za kterého bych dýchala. K tomu pár přátel, na které se mohu vždy spolehnout. Ano nemám jich desítky, ale těch pár mě dokáže rozesmát, pochopit a naplnit život tak, jak by měli. Dále mám konečně práci, která je práce snů. Živím se svým koníčkem a to ve spolupráci s firmami, které mají srdce na pravém místě. Se spoustou klientů mám už vybudovaný přátelský vztah, navštěvujeme se a dáváme třeba dárky na Vánoce. A také mám úžasné čtenáře, kteří mi denně skrze krásné vzkazy dodávají sílu a energii. Jak v těch světlých, tak v temných momentech. Asi bych mohla pokračovat dál a dál, ale znělo by to moc vychloubačně.

Já si vždy říkám, že život máme takový, jaký si ho uděláme. Je důležitý mít cíle a motivaci. Je také důležité se zaměřit na ty světlé momenty a z nich čerpat. A nenechat se odradit těmi negativními. A tedy ty negativní brát tak, že nám něco mají předat, vzít si z nich maximum, poučit se a zatlačit je někam hluboko dolů. Rozhodně nezahořknout a nezanevřít na život samotný. Ten si to nezaslouží. Nic není zadarmo. Ale po každém boji přijde odměna.
Já si za poslední dva roky prošla velkými životními kotrmelci. Proplakala jsem hodiny, vlastně i dny. Byla jsem sevřená, smutná, nešťastná a často jsem i záviděla a pokládala si otázku, proč zrovna já. Ale motivace mě hnala dál a já si šla za svým. Oklepala jsem se, postavila na nohy a šla dál. S sebou si vzala tu zkušenost. Vše se děje pro něco. To si pamatujte! A vlastně proto mám život takový, jaký mám. Naštěstí jsem se díky temným momentům naučila bojovat a hlavně čerpat i z maličkostí, které kolem sebe máme. A že jich je. Třeba dnešní paprsky, které mi zrovna svítí do monitoru. To prostě miluji a vždy mi to vykouzlí úsměv na rtech.

A teď koukám, že moje myšlenka zase utekla úplně k jinému tématu. Ale abych to shrnula. Můj Instagram tvořím tak, jak to cítím a jak žiji. Rozhodně nic neumělkuji, fotku neupravuji v pěti programech a postuji to, co se zrovna děje. Jasně, někdy fotkou odkazuji na článek, někdy použiji fotku jako ilustrační k popisku, který zrovna sepisuji. Ale nemám zapotřebí rozdělovat Instagramový život a realitu. Určitě se nikdy nebudu dělit s vámi o všem, ale to vlastně nedělám ani v osobním životě. Mám spoustu dobrých přátel, kterým jsem neřekla hodně negativního, co se mi stalo. Stejně to většinou dopadne tak, že jim řeknu to pěkné, u čehož se zasměje a je nám skvěle. To temné proberu s Artym, řekneme si na to svůj názor, já to vyventiluji a jdu dál.

A poslední věc, kterou jsem chtěla dodat k mému feedu. Spousta lidí si dělá legraci, že když jídlo nefotí na IG, tak ho mají ošklivé a když ano, tak si vyhrají se stylingem. V tomhle jsem asi "divná", ale věřím, že jsou takto "divní" i další lidé. Já miluji jíst krásné jídlo, i když si ho nefotím. Což je vlastně téměř vždy. Pokaždé vyčistím stůl, připravím pěkné skleničky, připravím příbory, na stůl nám zdobí čerstvá květina a servíruji ho pěkně na nádobí hodící se k danému jídlu. Jsem na tohle šílený perfekcionista. Ale kdybych si to tam doslova kydla, tak by mi to tak nechutnalo. A já si rozhodně nedělám jídlo pro IG, ale pro své oči a svůj žaludek. Kdo je na tom stejně?

Instastories
A tak, jak se moc řeší feed, tak se většinou  neřeší stories. A to je dobře. Je to část aplikace, která by opravdu  měla být ze života. Lidé se často bojí do foťáku mluvit, protože to není tak krásné, jako na fotce, která má dokonalou polohu. Ale lidi, nebojte se. Naopak přirozenost je ten největší benefit. Kolikrát zde mluvím odmalovaná s kruhy pod očima, mastnou hlavou a pokecaném triku. Ale to je prostě ten život. Já taková jsem. Někdy se vyfiknu a někdy jsem taková, jakou mě příroda stvořila. Zda je to v pořádku nevím. Je to věc pohledu a lidí, kteří mě sledují.

A touto myšlenkou bych to vlastně celé ukončila. Chtěla jsem říct, že stále dokola řešit, co je reálné a co není je zbytečná zátěž na naší hlavu. Sledujte ty, kteří vám něco dávají a pak nebudete muset řešit zbytečnosti. Nebude vás to přivádět do úzkých a nebudete se cítit méněcenný. A to rozhodně nejste.

Každičký z nás má v sobě kus originality. Ať je to smysl pro humor, ať jsou to krásné pihy se zrzavými vlasy, ať je to dokonalá postava či naopak smysluplné křivky. Ať je to zájem o politiku, sport, přírodu, či třeba vaření. Každý z nás má v sobě něco, co může dál předat a rozhodně nemá smysl se utápět v myšlenkách, že někdo je lepší a proto tento svůj um nemá smysl poslat dál. Má. Naopak ve věcích, ve kterých si často věříme nejméně, tak jsme úplně nejlepší. Mějte hlavně kolem sebe lidi, kteří vás umí podpořit a docenit. To je vlastně to nejdůležitější. Negativ je v životě opravdu hodně a je úplně zbytečné si ho násobit a obklopovat se jím. Zkuste to. Zkuste odsledovat lidi, kteří vás uvádí do rozpaků a obklopit se jen tím, co vás zajímá. Ať je to jídlo, móda, zájem o sport, krásná místa nebo třeba zájem o tvoření, kreslení a jiné umění.

Buďte tací, jaký jste a ukažte mi, že ten svět je ještě v pořádku. A je. Jen žijme v bublině, ve které jsme obklopeni tím, co nás dělá šťastnými. Život je moc krátký na to, abychom ho promarnili.


Mějte se krásně a já jen doufám, že tento tok myšlenek má hlavu a patu a hlavně předá to, co jsem tím chtěla předat. Občas se mi totiž zadaří sepsat svoje myšlenky tak nešťastně, že to vlastně vyzní úplně jinak a rozbouří různá témata. Stejně jako článek na téma Spinkej můj maličký. Ten byl z určitého pohledu nešťastně sepsaný a pro některé lidi špatně pochopen, ač byl myšlen vlastně úplně jinak. Ale co. Život jde dál a já se na vás budu těšit u dalšího článku.

S láskou vaše Kačí

17 komentářů:

  1. Ahoj Kačí, tenhle článek se ti opravdu moc povedl. Ačkoliv teď zažívám trochu právě to období, kdy mám pocit, že se mi nic nedaří nebo přesně takovýto „proč zrovna já“ uvědomila jsem si, že člověk má být rád, za to co má a že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. :) A s názory ohledně Instagramu s tebou naprosto souhlasím. Ty sama na mě ale ve svých příspěvcích působíš neuvěřitelně inspirativně a pozitivně a mám tě moc ráda. :) Tak krásný nadcházející (a doufejme slunečný) víkend! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, nejprve moc držím palce, aby tato etapa byla již za tebou. I když se v ní cítíme špatně, tak o to víc si pak užíváme té pěkné, která bude už brzy následovat :-)

      Děkuji moc a jsem ráda, že dával článek smysl. Trochu jsem se bála, aby to nebyla překombinovaná kombinace myšlenek a dávala to smysl a hlavně řeklo to, co jsem tím chtěla říct.

      Měj se krásně a také přeji pěkný víkend.
      Kačí

      Vymazat
  2. Ahojky,článek je úžasný,moc se ti povedl. Narazila jsem na tvůj profil jednou úplně náhodou a jsem za to moc ráda. Strašně mě baví číst tvoje články,občas zkouším i vařit nebo spíš péct,to mě baví,vaření mi moc nejde 🙈,ale asi nejvíc zkouším dle knížky smoothicka,největší úspěch,jak do syna dostat pořádnou dávku vitamínu,celkově moc nejí,tak aspoň takhle,to má rád.
    Ale nejvíc mě baví články o synovi,hlavně rady a doporučující značky,hračky ....pro mrňouse,i doporučení na ostatní maminky či blogery,jen je škoda,že už synovi jsou 2 roky,určitě bych rady využila, tak třeba se poštěstí druhé miminko.
    Bohužel, v každý rodině je něco, když se mi narodil syn,tak jsem nečekala,že nás po pár měsích opustí manžel a otec syna, bylo to nejhorší období v mém životě,ale musela jsem vše zvládnout kvůli synovi, nemohla jsem dopustit,aby se všechno na něj přenášelo. Nakonec jsem si uvědomila,že tebhle člověk za to nestojí,abych se jen trápila a teď když se ohlédnu zpátky,tak jsem ráda,že to tak dopadlo. Začla jsem žít nový a spokojený život a teď už i s novým přítelem. A snad už je to tak,jak to má být.
    Trochu jsem se rozepsala do podrobna,aniž bych chtěla.Snad to nevadí.
    Jste úžasná rodinka, je skvělý, že jste se dokázali najít a máte krásného a šikovného syna. Tobě a celé rodince přeji hlavně hodně zdraví, ať vám to pořad tak krásně spolu klape a spoustu takových krásných článků. Baví mě číst všechny články,jsou super a inspirativní 👍 😘.
    Měj se hezky.
    Lucka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí jsem moc ráda, že sis ke mně našla cestu. Tvůj příběh je silný a hlavně ty jsi silná. Tohle se bohužel děje, ač by se to dít nemělo. Je to smutný. Ale důležité je, že jsi našla štěstí u někoho jiného a vlastně to opět potvrzuje větu, kterou ráda říkám sobě i okolí, že vše se děje pro něco. Posílám hodně sil a užívej si každičkou chvilku po boku tvé rodinky :-)

      Vymazat
  3. Krásné zamyšlení! Děkuju za něj, je dobré to vědět. Pěkný víkend!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, vsichni tě chválí, ale já mám už delší dobu z tvých článků pocit takové jedovatosti. Popisuješ často co kdo řekl a jak se tě to dotklo, co kdo dělá špatně a proto ho nefollowuješ, atd....vždy jakobys chtěla aby si to ten kdo tě štve, přečetl. Pak ale přečtu všechny komentáře, jak jsi úžasná, děláš to dobře,atd. a říkám si, že problém je asi u mě, že jsme si jen udělala takový obrázek, ale netrefila se. Mě prostš vůbec nepřijdeš že jsi v pohodě. Čtu tě hlavně kvůli Artymu, původně receptům, ted i dětěm, ale tam jsem už o pár kroků dál, tak mě to tolik neba. proto jsem nečetla článek o spaní, ale ted jsi mě nalákala, poznámkou v tomto článku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, myslím, že to cítíš úplně jinak, než to je myšleno. Určitě to nepíši, aby si to někdo přečetl, ale protože mi ta myšlenka v hlavě lítá a tak jí ráno sepíši a rozvedu toto téma. Hlavním důvodem tohle sepsat nebylo rozhodně na někoho poukazovat, ale spíše ukázat lidem, že nemá smysl se trápit při pohledu na někoho, kdo v nám probouzí negativní emoce. Ať to jsou modelky, u kterých si pak říkáme, že jsme tlustý, ať jsou to umělci, u kterých si pak říkáme, že nejsme dost dobří v tom co děláme, či ať to je kdokoliv, kdo z nás dělá uzavřený, smutný lidi s pocitem méněcennosti. Tohle není jen z mé hlavy. Ač v samotné několik profilů a lidí ve mně tohle probouzelo. Ale vzniká to hlavně proto, že se o tom často s lidmi bavím. Já tento krok udělala už dávno a je mi mnohem lépe. Sice žiji v takové naivní bublině, že svět je krásný, ale určitě je to lepší, než žít s pocitem méněcennosti. Jak jsem psala, v osobním životě pravděpodobně také nepůjdeš na kávu s člověkem, který ti nic neříká, vadí ti, ubližuje ti či tě ponižuje. Tohle byla myšlenka článku, rozhodně nic jiného za ním nehledej :-)

      Vymazat
  5. Ahoj, ten příklad co jsi dala ted nakonec, je dobrý. Ano, já totiž nežiji na sociálních sítích, ale často si říkám s kým jít a nejít na kávu, ve smyslu, s kým mi bude fajn a z koho budu mít hlavu jako balon. Takže já to prožívám v realitě - to co ti popisuješ o instagramu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to prvně také řešila v osobním životě a právě proto jsem se nad tím zamyslela, že v osobním jsem si udělal čistku a přemýšlela jinak a v tom online jsem se nechala ovlivňovat. Ale snažím se to zlatou střední cestou řešit tam i tam.

      Vymazat
  6. Víte, paní Kateřino, někteří jsou rádi, že na tom stole vůbec mají něco k jídlu. Natož čerstvou květinu. Přeju Vám, abyste se do takové situace nedostala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. Já to přeji každému. Čerstvou květinou je ale třeba myšleno i pár větviček ze zahrádky či z parku a lesa. Člověk nemusí utrácet stovky korun.
      Samozřejmě jsem si vědoma, že někteří lidé nemají ani na suchý chleba a proto se snažím pomáhat. Já si sice nevybrala úplně lidi bez jídla, ale předčasně narozené děti a jejich rodiny, aby měli například na cestu za miminkem, když musí jezdit každý den. Každá pomoc se počítá, ať je to komukoliv :-)

      Píši o tom zde:
      http://www.smoothcooking.cz/2018/03/ze-zivota-zehlim-si-karmu-pomaham-komu.html

      Vymazat
  7. Mně přijde vtipný, že tenhle článek napsal někdo, kdo si dal jako profilovku fotku v sexy tričíčku a s blond vlasama, ale v reálu je to šmudla s půlmetrovým odrostem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to šaty a pod nimi mám sportovní podprsenku. Jestli to je sexy, tak pak ano. Ale i na té fotce mám stejný účes. Ono se to totiž teď nosí a nosím to už několik let. Ale ano, máš pravdu. Než jsem začala řešit problémy ohledně otěhotnění, tak jsem o sebe více dbala. Pak jsem se soustředila na úplně jiné věci a měla jiné starosti a sebe hodně zanedbávala. Každopádně už na tom pracuji. Ale píši zde o životě na Instagramu a tam dávám fotky takové, jaká jsem nyní a ne před několika lety a na instastories si myslím, že je vše vidět, jak je. Tedy i odmalovaná Kačí s kruhy pod očima a mastnou hlavou. Nestydím se za to. Je to realita.:-)

      Vymazat
  8. Ahoj Katko, delší dobu tě sleduji. Bavily mě tvé články o těhotenství, protože jsem sama otěhotněla. Až po porodu a šestinedělí mi došlo, že naše cesty jsou hodně odlišné. Bohužel já jsem si první chvíle po porodu rozhodně neužívala a trvalo mi dlouho se z toho dostat. Až po půl roce jsem už na tom troufnu si říct lépe, než před dítětem. A to je proč mě zaujal tento tvůj příspěvek. Právě na instagramu vidím různé maminky, co dávají fotky s kafíčkem a super krásným kočárem a miminko v značkových oblečkách, pořád někde po hotelích na dovolené a tak. Já třeba pak měla před porodem úplně zkreslenou představu o tom, jak to je náročné mít dítě. A nyní hodlám dělat trochu očistu v tomto směru a snažit se budoucí maminky připravit na to, co nastane. Proto už zas tolik nesleduji tvůj blog a instagram, vše je tam takové růžové :-) a to neber nějak špatně, když to tak opravdu máš, tak je to super. Vím, že jsi zas měla těžkosti předtím a nesnažila ses to skrývat. Jinak budu tě dále sledovat kvůli receptům, které jsou skvělé a občas si počtu i o tvém životě. Obdivuju tě, že jsi se díky blogování dostala takto daleko. Založila jsem nedávno vlastní blog, kde plánuji velké věci, jako sjednotit maminky, co mají problémy v šestinedělí a později a pomoct jim, ale zatím se to rozjíždí pomalu:-) Tak snad to trochu dává smysl, dítě mi tu do toho ožužlává ruku a padá z gauče :-D tak hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni,já to cítím tedy úplně jinak. To, že je Tobínek zlaté usměvavé dítě a to, že zvládám nespat neznamená, že můj život je růžový. Ano, místo toho, abych si šla lehnout, byla v pozvraceném triku a měla doma nepořádek či v lepším případě uklízečku se vždy vyhecují a zvládám to sama. Arty mi za to nedává, protože ví, jak je na tom moje zdraví. Ale já taková jsem. Dokážu pracovat za dva :-) Ale nemyslím si, že po porodu to mám růžové. O tom vypovídají mé články a vypovídat budou. Viz brutální zánět, sesypání se v začátcích, ze dne na den odstavení dítěte bez jediného upozornění, dítě, které nespí déle jak hodinu a můžu pokračovat. O tomhle ale všem píši i říkám na IG i v mých článcích. Jen to spíš ukazuje to, co popisuji i v tomto článku. Ne každý čte popisky a tak fotka může vypadat snově, ale popisek vysvětluje danou myšlenku a situace. Každopádně tě naprosto chápu a pokud to na tebe tak působí, tak děláš jedině dobře. Držím ti palce, aby se to ve tvé situaci srovnalo a s miminkem jste byli parťáci a ty jsi se cítila jako před porodem. A hlavně! Užívala si plná sil každou chvíli. Třeba se pak naše cesty opět sejdou. A moc děkuji za přízeň v receptech. Moc si toho vážím :-)

      Vymazat
    2. Děkuji za odpověď. Obdivuji tě, jak to zvládáš a nadále jsi pro mě vzorem :-) Ty začátky má těžké nějakým způsobem asi každá žena a je dobré o tom mluvit, aby ženy byly lépe připravené. Tak hezký den přeji :-)

      Vymazat