ZE ŽIVOTA: SPINKEJ MŮJ MALIČKÝ!

Už je to 7 měsíců, co jsem řešila styl uspávání a 6 týdnů, co jsem řešila, co dělat pro to, aby dítě prodloužilo svůj spánek. A tak je na čase vám předat to, co jsem vyčetla, zjistila, vyslechla si a co fungovalo na Tobínka.
Než se pustíte do čtení tohoto článku, tak bych zde chtěla sepsat pár věcí, které snad objasní to, proč uspáváme, jak uspáváme. Vkládám to sem, protože mi dvě maminky psaly negativní zprávy o tom, jak strašná matka jsem, že nenechávám Tobínka usínat u prsu, nespím s ním v posteli či se s ním netulím celý den a že se mu snažím částečně budovat režim.
Ten komentář se mě dotkl natolik, že jsem z toho byla celý den smutná. Ano. Stále jsem přemýšlela, jak někdo může být tak krutý a napsat, že svého syna nemiluji. Však já bych za něj dala život. Nikdy, nikdy! Jsem se nerouhala, nestěžovala si na nic. Vše beru jako přirozený projev miminka a jelikož je opravdu vymodlený, nikdy bych si nedovolila mluvit negativně o životě s ním. Občas se s vámi radím, to ano, ale je to spíše ku komfortu Tobínka, minimálně k mému.
Ale abych vám vysvětlila, proč jsme přešli na styl uspávání, tak tady je pár vět. Tobínek není kontaktní dítě. Ano, i tohle existuje. Zjistila jsem to až ve chvíli, kdy jsem se o to začala zajímat mimo online svět. Tady je každý chytrý, každý vše zná a ví a hodně lidí si moc rádo rýpne. Chyby a nedostatky málo kdo přizná a hodně lidí se vlastně bojí říci to, jak to opravdu je, protože se bojí, že se do něj všichni pustí. A já se ani nedivím. Ale holky, žádná neselže, když dítě uspává jinak, než v náručí či u prsa. Chce to poslouchat nonverbální komunikaci dítěte a pozorovat ho, jak reaguje na určité věci.
Tobínek nikdy nebyl dítě, které by vydrželo hodiny a hodiny v náručí. Dříve mě to hodně trápilo a myslela jsem si, že je to vedrem, ale nakonec jsem pochopila, že má prostě rád svůj prostor. Když jsme ho uspávali v náručí, tak usínal i 3 hodiny, když jsme ho uspávali v postýlce, tak spal i za 2 minuty. Když se dokojil, tak se ihned začal odstrkávat a plakat a nakonec se uklidnil až ve chvíli, kdy jsem ho položila na dečku či do postýlky a měl svůj prostor. Měl to od malička a má to doteď. Tehdy jsem pořád přemýšlela nad tím, proč to tak je, však všechny děti jsou kontaktní. A ejhle, nejsou. Na jednu stranu je mi z toho smutno, protože mám pocit, že si ho neužiju a nepoňuňám tak, jako ostatní maminky (až na období růstu zoubku, to ňuňací je hodně a vůbec mi nevadí s ním chodit hodiny a hodiny v době, kdy většina republiky má dobrou noc). Na druhou stranu usne kdykoliv a kdekoliv a nemusím s ním chodit doma hodiny v nosítku či v náručí, protože by jinak neusnul. A proto jsme najeli na tento styl uspávání. Samozřejmě, kdyby byl kontaktní, tak si ho klidně dám do postele a spí s námi. Ale nechtěl. Vždy plakal a uklidnil se, až když jsme ho přendali do jeho postýlky. I když jsem ho kojila vleže v posteli a on u toho usnul, tak se po pár minutách vzbudil, já se ho snažila přitulit a uvelebit, dokonce jsem mu dala hnízdo do postele mezi nás, ale ani to nepomohlo, opět pomohlo až vrácení do jeho postýlky. Divný? Možná ano, ale každé dítě je originál a každé má své potřeby. Manuál prostě neexistuje. Tak prosím, hlavně nesuďte ostatní maminky. Jasně, poraďte jim. Ale taktně a opatrně. Určitě to ocení. Třeba, až budete mít druhé, třetí či čtvrté dítě, tak taky pochopíte, že každé dítě je jiné a co platilo na jedno, tak neplatí na druhé. Možná budete mít štěstí a platit bude vše jako přes kopírák. Ale nikdy nevíte. Zkuste ostatní maminky spíše podpořit a dodat jim sebevědomí a ujištění nějakou radou, než se do nich pustit a vlastně je ještě více znejistit a znepokojit. Prosím.

STYL USPÁVÁNÍ
Když se Tobínek narodil, tak jako nezkušení rodiče jsme nevěděli, jak na uspávání. Nic jsme si nečetli a dali na vlastní pocit. Tehdy jsme měli pocit, že čím déle bude dítě vzhůru, tím déle bude spát. A jelikož jsme byli z celého dne unavení (já po císaři, kojení co dvě hodiny, se zánětem v prsu, s antibiotiky v těle a hlavně v nové roli rodičů), tak jsme jeho noční spánek dali na 21-22 hodinu. Tobínka jsme vykoupali kolem 19 hodiny, my si dali sprchu hned po něm, chvíli se koukali na tv a pak šli spát všichni dohromady. Nakojila jsem ho vleže v posteli a když usnul, tak jsme ho opatrně přendali do postýlky. Většinou se ale ihned vzbudil a tak jsme ho uspávali v náručí, zpívali mu, chodili s ním, až do té doby, kdy úplně vytuhnul a my ho mohli přendat do postýlky. Trvalo to ale kolikrát i 3 hodiny a my u toho vyzpívali snad všechny táborové a dětské písně, které nás napadli (občas pomohl i strýček gůgl). V noci spal Tobínek krásně. Většinou 4h - 4h - 2h. Čím byl Tobínek starší, tak se to měnilo a spánek se zkracoval, avšak tento režim jsme vydrželi do jeho 2 měsíců, kdy jsme si řekli, že na rady ostatních zkusíme něco změnit.
Nastal čas vyslechnout jeho potřeby, to co nám sděluje a částečně začít budovat režim, změnit styl uspávání, zrušit několika hodinové chození s Tobínkem v náručí a čekání, až totálně odpadne a doufat, že ho neprobudí přendání do postýlky. Což je další věc, která může narušit klid spánku. Dítě by mělo usínat tam, kde bude spát a kde se pak probudí. Aby, když se probudí nebylo v šoku, že usnulo v náručí a najednou je někde jinde, je mu smutno a nechápe, kde je maminka a proč tam je samo.
Vyslechla jsem si několik rad přímo od vás, přečetla něco na internetu, obrátila se na odbornice z Nutriklubu, načetla články z mé oblíbené aplikace Nutrimimi a zkusila sestavit styl uspávání, který by nám všem mohl vyhovovat. A taky se stalo. Zafungovalo to ihned na poprvé, až jsem to chtěla vykřičet do světa, ale neudělala. Proč? Bála jsem se, že to zakřiknu. Klasika.
Jak jsme postupovali a postupujeme do dnes?
  • V 19 hodin jdeme koupat. Tobínek vodu miluje a tak vydrží ve vaně okolo půl hodiny a krásně se u toho unaví.
  • Ihned po koupání jdeme krmit. Dříve jsem Tobínka pořádně nakojila a jelikož mi vyhovovalo kojení vleže, tak jsem si s ním zalezla do postele, zhasla a užívali jsme si chvíli spolu, občas u toho dokonce usnul. Dnes dáváme Tobínkovi večerní nemléčnou kaši lžičkou.
  • Poté Tobínka chvíli pochováme, poňuňáme a přendáme do jeho postýlky.
  • Položíme na bok. Na zádech nám nikdy neusnul, protože měl rozlítané ručičky. Potřeboval zavinout, ale když se narodil, tak byla horka a nešlo to. Ze začátku pomohla plenka, kterou jsem stáhli ručičky. Když byl starší, tak potřeboval  zakotvit a poloha na bok mu vyhovovala.
  • Dáme dudlík.
  • Podél těla mu dáme muchláčka, aby se k němu přitulil, do ručičky mu dám packu muchláčka a hlavičkou muchláčka mu vypodložím dudlík, aby mu ihned nevypadl.
  • Zpíváme písničku. Někdy dvě. Já mám českou ukolébavku, Arty ruskou.
  • U zpívání mu klepeme na zadeček nebo po zádech. Také ho hladím po spánku. Je to druh pohybu, který ho uklidňuje a většinou u toho usne.
  • Po dozpívání mu dám pusinku, popřeji dobrou noc a pomalu odcházím.
  • Většinou usne ihned, někdy se probudí a začne plakat.
  • Pokud začne plakat, tak čekáme 1-2 minuty a poté jdeme k němu. Většinou je to takový ten druh pláče, kdy spíš hudruje. Samozřejmě, když začne plakat hystericky, tak jdeme k němu ihned. Metodu nechat vyplakat nepraktikujeme, ale zase ihned co kvíkne k němu také neletíme. Pláč je druh komunikace a někdy mi přijde, že jen hudruje stylem Mamííí mně se nechce spát. Ale není to nic, kdy by plakal stylem Mamaíí já se tu bojím a chci tě u sebe. Důležité je ale poslouchat, co nám chce pláčem říci. Nyní už to dobře poznáme, mumlání, hudrování, pláč, hysterák, či jen povídání.
  • Když k němu jdeme znovu, tak nikdy nezvedáme z postýlky, nikdy nedokojuji. Tohle je pravidlo, které jsme striktně dodržovali. Nechtěli jsme, aby si myslel, že jakmile si zapláče, tak přijdeme, pochováme a uklidním prsem. Maximálně mu dáme napít vody a opakujeme to celé znovu. Důležité je mu ukázat, že tu jsme pro něj, pohladíme ho, šeptáme a zpíváme do ouška, hladíme a dále uspáváme.
  • Dáme mu dudlík, otočíme ho na bok, přitulíme ho k muchláčkovi, zazpíváme ukolébavku, u toho klepkáme na záda či zadeček, popřejeme dobrou noc a zase pomalu odcházíme.
  • Nikdy nám uspávání netrvalo déle, jak 10 minut. A to už to praktikujeme 7 měsíců (snad to nezakřiknu). Dokonce většinou usne ihned a když ne, tak si tam třeba jen povídá, hraje si s plyšáky, směje se a pak usne. 
PRODLOUŽENÍ SPÁNKU
Ráda bych vám řekla, že máme vyhráno a Tobínek nám už spí celou noc. Nespí! A ještě nikdy nespal. Naopak. Jeho spánek se stále zkracuje. Dokonce to došlo do fáze, kdy se Tobínek začal budit každých 45 minut. Ano. To, že vstával každý 2-3 hodiny mi už ani nevadilo. Tělo si na to zvyklo a vlastně jsem díky tomu zjistila, že toho spánku k životu moc nepotřebuji. Přes den jsem naplno pracovala, chodila ven, vařila, fotila, psala články, hrála si s Tobínkem, výletila, užívala si chvíle s Artym, chodila ven s psicema a fungovala naplno.
Jenže jeho zkrácení spánku mi dalo zabrat. Vzbudil se, dala jsem mu napít, otočila na bok a do 15ti minut usnul. Jenže než jsem se zakutlošila, uvelebila a usnula, tak uběhlo dalších 15 minut a tedy jsem spala pouhých 15 minut a on vstával znovu. Tohle trvalo několik týdnů, až tělo řeklo: "A dost!". Udělalo se mi zle, motala se mi hlava, brněly mi ruce, nohy a dokonce i obličej. Mám 2x operované srdce a tak tohle není legrace. Musela jsem se nad tím zamyslet. Ať kvůli mně, tak i kvůli Tobínkovi. Trápila mě myšlenka, že mu je doma nekomfortně a chtěla jsem přijít na to, co to způsobuje. Přijít je silné slovo, spíše jsem chtěla zkusit pár věcí, které by mu dopomohly ke kvalitnějšímu spánku a hlavně komfortnějšímu spánku.

Napsala jsem tedy do poradny Nutriklubu a požádala o radu profesionálů. Napsala jsem ale i vám a to status na Instagram a poprosila vás o radu. Jakoukoliv. Měla jsem totiž pocit, že už jsem zkusila vše. Ale jak sami víte, občas stačí absolutní blbost a ono to pomůže, jako třeba otočit postýlku. Někdo na to věří, někdo ne, ale polohování občas pomůže a hned se spí lépe. Nejen dětem. Možná jsem ale jen potřebovala slyšet, že je to absolutně normální, že někdo prožívá to stejné. Protože, když mi někdo napíše, že jeho dítě spí od začátku celou noc, tak mě to dostává do kolen. A že těch lidí kolem sebe mám. Pak si vždy připadám, že dělám něco špatně a jsem z toho smutná. (njn cíťa)
CHAT S NUTRIKLUBEM
Obrátila  jsem se na odbornici Jitku a s ní probrala každičký detail. Sepsala jsem jí náš celodenní harmonogram a zaměřila se na každičkou minutu a krok, který děláme přes noc. Ale i přes den.

Jitka mi napsala, že celou mojí situaci probrala se všemi kolegyněmi a utvrdila mě, že nic neděláme špatně. Vlastně mi napsala, že už nemá moc rad, které by mi napsala. Je fakt, že strýčka google a rady od vás jsem si vzala k srdci a postupně zkoušela. Ne tedy vše, protože třeba rada přestat kojit se mi nelíbila a to bych opravdu nikdy kvůli svému komfortu nikdy neudělala. 

Doporučila mi ještě několik fíglů a tipů. Většinu jsem znala a zkusila, ale i přes to se našlo několik, které jsme ještě nezkusili. Zajásala jsem.

Třeba mi napsala, jestli nepozorujeme, že je více neklidný, když třeba trávíme den na návštěvě či máme aktivní den. Že z toho dne může mít více vjemů a pak je v noci ještě zpracovává. Zajímavé. To mi do té doby vůbec nenapadlo.

Také se mě třeba ptala, že kdyby to opravdu byli zoubky, zda používáme gely. Ihned jí bylo jasné, že spíše ano a tak mi doporučila olejíček, který se nanáší na tvářičky zvenčí, v místě, kde se zoubky posunují. Olejíček se jmenuje Jakoubek a je od firmy Nobilis Tilia. 

Bavily jsme se i o homeopatikách. Jak říká moje pediatrička, možná je to placebo, možná ne. Ale pokud tomu věříte a funguje to, proč to nezkusit. Zatím mi vždy pomohla a tak jsem neváhala ani vteřinu a věděla, že je vyzkouším i pro lepší spánek.

A ještě mi doporučila podávat dětský meduňkový čaj pro dobrý spánek a klidnější uspávání. 

Komunikace s Jitkou mě uklidnila. Je to člověk, který působí sympaticky a hlavně empaticky. Měla jsem k ní za dobu komunikace vybudovanou důvěru a tak mi už přišlo, že píši své nejlepší kamarádce, tetě či mamince. Prostě cokoliv jsem měla na srdci, tak jsem sepsala a věděla jsem, že mi lidsky pomůže a hlavně za nic neodsoudí.

Chtěla jsem ihned běžet do obchodu a koupit meduňkový čaj. Nakonec mi ale došlo, že ho doma mám. Když jsem byla těhotná, pila jsem dětské čaje a tehdy si koupila i tento a nikdy ho nenačala. A tak jsem zavolala Artymu, aby koupil homeopatika a večer oboje zkusila. 
Uvařila jsem mu čaj, čajem mu zalila kaši a zbytek dala vypít. Moc jsem tomu nevěřila, ale jak se říká, naděje umírá poslední.

Nevím, zda to bylo tím, že Tobínek vyslyšel mé prosby, aby spinkal více, že už jednoduše nemůžu a že mi jde i o jeho dobro nebo opravdu pomohla homeopatika a čaj, ale on spal. Dobře, nebudu jásat maximálně. Nespal celou noc, ani půlku noci, ale budil se jednou za 2-3-4 hodiny. Zázrak? Nevím! Ale strašně mi to pomohlo. Dokonce tak moc, že jsem se vzbudila v 5 ráno a byla tak vyspalá, že jsem další hodinu nemohla usnout, poté vstala, šla pracovat a čekala, až se to naše zlatíčko probudí. A věřte, že tohle se mi nestalo opravdu dlouho.

Takže pokud máte jakékoliv dotazy ohledně dítěte, zkuste tuto poradnu také (ZDE). A nepíši to, protože s nimi spolupracuji. Ale protože tam sedí opravdu empatické ženy, každá odbornice na něco jiného, jsou to dokonce laktační poradkyně a hlavně maminky. Mají srdce na pravém místě a úžasné cítění. Měla jsem tu čest je poznat i osobně a to, když jsem byla pozvána do Nutrície. A dojem ze setkání byl úplně stejný, jako přes email. Jsou to ženy na pravém místě.
RADY OD VÁS
webová stránka a kniha prosimspinkej (prý je ale pro děti 2 roky +)
stop nočnímu kojení (tohle bych nikdy neudělala!)
domluva (možná pomohla, mluvím s ním často a ač se to nezdá, dítě vnímá velmi dobře)
přestěhovat do vlastního pokojíčku (ten nemáme a tak stále spí s námi v ložnici)
vysazení kaše na noc (bez efektu)
nasazení kaše na noc (bez efektu, ale dáváme jí)
homeopatika Chamomila 9CH a Sedalia sirup (zkoušeli jsme spolu s meduňkovým čajem týden, pak jsme dávali pouze čaj a mělo to stejný efekt, takže to bylo spíš čajem, ale proč to nezkusit)
heřmánkové tobolky (nezkoušeli jsme, ale čaj ano)
nekojit pořád, občas ho nahradit vodou (zkusili jsme, ale nepomohlo)
čaj Klidné sny od Leros (nezkoušeli jsme, jen dětský bio meduňkový pro dobrý spánek)
vzít k sobě do postele (zkoušeli jsme, ale naopak byl více spokojený, když jsme ho vrátili k němu)
otevřít mléčný bar - spát bez trika s dítětem v posteli, aby se obsloužilo samo (to fungovalo, když byl úplně mini, ale pak to dopadlo, že se kojil snad každou hodinu, ale proč ne :-)
stránka lepsispanokbabatiek (nezkoušeli jsme)
nevyndavat z postýlky a dát jen dudlíka (to děláme doteď, je pravda, že ihned usne, ale už to počítám jako probuzení)
pouštět audioknihy (nezkoušeli jsme)
spát se světýlkem (zkoušeli a mělo to spíš opačný efekt, světlo ho zaujalo a budilo)
dát použité tričko do postýlky, aby cítilo maminko (zkoušela jsem, ale nepomohlo)
nedávat cukr (to by mě nikdy nenapadlo)
dát tenčí peřinku (zkoušeli jsme, zvlášť v letní dny, ale nepomohlo)
mít chladněji v pokoji (máme a to pomohlo)
meduňkový čaj (pomohlo)
důkladně vyvětrat místnost před spaním (pomohlo)
koupit zvlhčovač vzduchu (pomohlo)
zkusit umělé mléko, zjistit zda nemá hlad (i když je pořádně nadlábnutý, tak je to stejné)
vytrvat! (já zvládnu vše, hlavně ať je spokojený on)

Z těchto rad jsem vyzkoušela většinu. Něco pomohlo, něco trochu a něco vůbec. Ale největší pravdu měl člověk, který napsal radu poslední. Vytrvat! Každé období jednou přejde. Může to být hlad, mohou to být zoubky, může to být neklid ze spaní v jedné místnosti nebo naopak neklid ze spaní osamotě. Každé dítě je jiné a každé dítě se mění. Proto je důležité zkoušet, zkoušet a zkoušet. Co nefungovalo před měsícem, může fungovat dnes. Já si vyzkoušela, že nejvíce zabírá meduňkový čaj. Nedávám mu ho přes den, ale jen v noci. Možná to je už jen ze zvyku, ale důležité je, že nyní Tobínek spinká alespoň 2-3 hodinu vkuse a to je čas, kdy stihnu nabrat alespoň trochu energie. Tím neříkám, že kdyby spal déle, nebyla bych radši. Ale víte jak, každý má něco.

Tobínek je zase zlaté dítě přes den. Má perfektní spací režim přes den, dokáže být samostatný, hrát si, hrát si s námi, je společenský a nebojí se cizích lidí, usne kdekoliv, ať je tam hluk či ticho, krásně jí, netrpí a nikdy netrpěl na bolest bříška, krásně pije z lahve, kterou si umí najít v postýlce a napít se sám, jí velké kusy a nedělá mu problém se nakrmit sám, je pozitivní a jedním slovem úžasný.  Takže každý den čerpám energii ze chvil, které společně prožíváme. Je to úžasňák a pan božan. Každý z nás má nějaké nešvary a tento jeden nespací mu s radostí "odpustím". Jednou třeba přijdeme na to, co ten jeho noční neklid způsobuje. Třeba ne. Možná postačí jen samostatný pokoj, na kterém se už pracuje. Jen jsou věci, které nejsou hned.

A tak posílám energii všem maminkám, které také trápí nespavost jejich miminka. Snažte se čerpat z věcí, které jsou pozitivní a myslete na to, že tohle jednou přejde. Jsou to naše lásky a vlastně si užívejme toho, že nás potřebují. Jednou, za pár let nám nad touto myšlenkou bude smutno. A víte proč? Protože budou chodit za přáteli, za děvčaty či chlapci, flámovat a my budeme sedět doma, nebude spát ze strachu, zda se vrátí v pořádku domu a nezbyde nám nic jiného, než jen čekat. Takhle je máme u sebe a můžeme si je ňuňat, pusinkovat a užívat si je naplno!

Pokud máte někdo další tipy, které by mohli nám i jiným maminkám pomoci, tak je napište do komentáře. Moc vám za to děkuji.

PS: nakonec bych chtěla upozornit, že pokud uspáváte jinak, tak to rozhodně není špatně. Jestli máte kontaktní miminko a je rádo ve vaší náručí, tak si ho užívejte, hojdejte a ňuňejte. Je to úplně nejvíc, co můžete zažívat. Jak jsem už říkala, za chvíli vám vyroste a na tohle už budete jen vzpomínat. Kdyby Tobínek byl kontaktní, tak si ho hojdám pořád. Takhle mi to nyní dovoluje akorát, když mu rostou zoubky a věřte, že mi u toho vždy pookřeje srdce a jsem nejvíce šťastná. Protože, co je víc, než cítit miminku úplně nejblíž sobě.

Mějte se krásně a těším se u dalšího článku,
s láskou vaše Kačí


51 komentářů:

  1. Ahoj Kačí, také máme doma nespavce. Za pár dní mu bude 10 měsíců a nespal zatím ani jednou celou noc. Už jsem si na to nějak zvykla. Teď od 9 měsíce mívají děti separační úzkost, kdy potřebují mámu o něco více. A u nás to tak je. Před 2 týdny byl na noc u tchýně, celou noc jim probrečel (tchýně nezavolala ať si pro něj jedeme, řekla to až druhý den přítelovi). Kubík mi to dával tři dny pěkně sežrat! Neusnul beze mě, jakmile jsme ho položili do postýlky, plakal. Dva dny měl vykřičený hlas a mě bylo z toho úzko. Řekla jsem si, že pokud si ho chce tchýně užít, může si ho vzít na den, noce bude u mámy.

    Nicméně jsme najeli na režim v jeho asi 5 měsících, kdy ho nakrmím kaší (flaškou v náručí) a přendám do postýlky. Někdy usnul hned sám, jindy plakal, ale vypadalo to, že se naučí sám usínat bez xhodinového houpání. Jenže vše šlo do kopru, jakmile se naučil v postýlce stát. Jakmile jsme ho položili do postýlky, vstal a řval. A to trvá dodnes.. a nemám to srdce ho nechat vybrečet. Takže houpu až necítím ruce. Teď poslední dva dny v noci pláče a usne jenom u mě v posteli. Přítel spí na gauči, aby se vyspal do práce. Ale děkuji moc za tento článek. Vyzkouším čajík a už musím dát nekonečnému houpání vale! Držím nám všem maminkám s nespavci palce ❤️

    OdpovědětVymazat
  2. "Říká se totiž, že do 2 měsíců dítě pláče, protože mu opravdu něco je a od 2 měsíců dítě pláče, protože začíná být "vyčůrané" a zjišťuje, že si stačí zaplakat a rodič přijde."

    Bábätká neplačú, lebo sú "vyčúrané", ale proste je to ich jediný spôsob, ako na seba upozorniť. Je to zákodované geneticky, potrebujú pri sebe niekoho, pretože v praveku by bez prítomnosti rodiča zomreli. Posledných pár desaťročí, keď je to inak a dieťa má spať samé v postielke, to nezmení. Preto to časté nočné budenie, potrebujú sa uistiť, že tam niekto s nimi je. Nejaký dudlík a tričko maminky jej prítomnosť nenahradí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to řečeno s nadsázkou, proto uvozovky a proto mě mrzí, že jsi to pochopila špatně. A naprosto souhlasím, zkus si článek přečíst znovu a třeba to vyzní už tak, jak jsem to myslela :-)

      Vymazat
    2. Reagovala som len k tejto jednej konkrétnej vete, ide mi o matky, ktoré na tomto blogu hľadajú pomoc a nemajú dosť informácií to vyhodnotiť. Takto to totiž navádza k metódam regulovaného plaču resp. vyplakávania. Fyzická prítomnosť rodiča je pre bábätko zásadná vec a nie niečo, nad čím mávneme rukou a povieme, že mu vlastne nič nechýba. Neberte si to osobne, sú deti, ktoré ten kontakt potrebujú menší a postieľka im vyhovuje. Ja som teda za to túto kontroverznú vetu zmazať :)

      Vymazat
    3. Vďaka za úpravu článku :)

      Vymazat
  3. Ahoj, precitala som to jednym dychom lebo sama riesims mojou malou 2 mesacnou dcerkou uspavanie a celkovo spanok. Zatial uspavam na fitlopte, co si sama uvedomujem, ze nie je spravne. Najviac obdivujem matky, ktore maju deticky, ktore same po ulozeni zaspia v postielke a dufam, ze raz sa k tomu dopracujem aj ja. Ak mozem mat otazku - toho maznacika do postielky si mu daval uz aj ako 2-mesacnemu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ale je to takový mini, nic čím by se mohl udusit či tak, prostě takový látkový placetý králíček z tenonké látky.

      Vymazat
  4. Ahoj Kačí, já jsem spánkem syna také dost trpěla. Kdyz se narodil, kojila jsem ho jen jednou za noc, ale zhoršovalo se to. V 10 měsících jsem ho kojila 5x za noc, vstával v 5h ráno a ještě většinou aspoň jednou měl spací pauzu, kdy neusnul hned. Takže jsem ho že dne na den přestala kojit a přestěhovala ho do pokojíčku. Ale nepomohlo to. První noc měl k němu vstávat tatínek (to prý taky pomáhá), ale nešlo to, u mě se uklidnil, ale nemohla jsem ho odložit. Spala jsem asi 2h s ním v náručí na posteli. Celkově se pak moc nezměnilo, budil se, ponocoval, . . . Až teprve (a to tě nechci strašit) před 2.narozeninami najednou jako mávnutím kouzelného proutku přespal celou noc. Když jsme přemýšleli o třetím Mimi, řekl mi manžel: chceš zase 2 roky nespat? A když nato takhle vzpomínám, tak bohužel už nechci ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to asi kolikrát z toho článku není cítit, ale vlastně mně nevadí vstávat, pokud tedy nejde o moje zdraví, protože Tobínek potřebuje silnou maminku, jsem takový naspeedovaný králík a stačí mi málo spánku, abych fungovala lépe, jak plně vyspalý člověk, ale spíš řeším vše pro dobro Tobínka, aby ho třeba něco netrápilo. Ale úplně chápu, co jsi chtěla říct a možná to budu jinak vnímat, až Tobínek začne spát celou noc a já si řeknu, tyjo to je úžasný. Od těhotenství si to totiž už nepamatuju :-D A možná z toho budu ještě více rozbitá :-D

      Vymazat
  5. Natalka mi vstava v noci na kojeni kazde tri hodiny i mene. Po precteni tohoto clanku jsem pochopila, ze muze byt i hur. Uz si nestezuji... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jíťo, držím palce, ať se to brzy zlepší :-)

      Vymazat
  6. Tak to mě fakt baví, jak zkoušíte všechno možné i nemožné, jen ať si nezvykne usínat u prsu :-))) Jako proč? Moje malá má taky 7 měsíců. Od prvního dne usíná u prsu, do půl hodiny je tuhá. Někdy na chvíli usnu s ní. Nemusím zpívat ani vymýšlet všelijaké věci. Proč? Protože si je jistá, že má maminku u sebe a je klidná. Spíme spolu v jedné posteli všichni tři a prso má neustále k dispozici. Budí se málo a když chce, přicucne se a mě to skoro ani nevzbudí, jen se prostě přitulíme a spíme dál. Společná postel a spánek u prsu je nejlepší a nejpřirozenější věc. A fakt se nebojím, že bude chtít spát s námi do 18 nebo že ji tím rozmazlím :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A víš, co baví zase mě? Jak víš, že kojím? Nikde jsem neřekla, že nekojím a nikdy jsem neřekla, že mi nikdy neusnul u prsa. Je fakt, že tento článek by měl mít tak 100 stran, abych mohla rozepsat vše, co se děje. Chtěla jsem jen sepsat body, na které se spousta maminek ptala, ač neříkám, že jsou správné. Naopak jsem tím chtěla rozvést debatu a ukázat, že jsou možnosti. Třeba to, nic neřešit a nechat dítě pospolu. Takže abych to objasnila, už nekojím. V 8 měsíci se Tobínek odstavil. Sám. Psát o tom budu, protože to bylo dost smutné období, ve kterém jsem bojovala sama se sebou. Ale nakonec boj prohrála. Prostě nechtěl. A věř, že je to dost smutné. A smutnější o to víc, když mi každý píše, jak je kojení přirozené a jak to dokáže každá matka. Jenže stačí se obrátit na okolí mimi online svět a člověk najednou pochopí, že ne vždy je to tak snadné a ne vždy je to tak tak samozřejmé. Co tím chci říct. Samozřejmě, že když mi Tobínek usnul u prsa, tak jsem si ho nunala, samozřejmě jsem ho hned neodložila a nezbavila se ho jen pro svůj klid a pohodlí. Bože. To bych nikdy neudělala. Jenže on naopak kontaktní není. Nikdy nechtěl spát u nás v posteli, ač bych za to byla ráda. Vždy po dokojení začal plakat a uklidnil se, až když jsme ho dali do postýlky a nikdy nebyl dítě, které by vlastně bylo spokojené dlouho v náručí. Tomu napovídá i ten začátek uspávání. V náručí to trvalo 3 hodiny a v postýlce 5 minut. Někdy 3. Prostě stačilo pochopit, že ho tou náručí spíš budíme a že se mu lépe usíná osamotě. Njn i takové děti jsou.

      Vymazat
    2. Promin, ja jen reagovala na tvoji vetu: "Nechtěli jsme, aby si myslel, že jakmile si zapláče, tak přijdeme, pochováme a uklidním prsem". To zase mi pripadalo, ze to je kritika a delam to ja spatne.
      Je pravda to, co tu pisou vsichni - kazde miminko je jine a kazda si najde tu svoji cestu. Vsem maminkam drzim palce! :-)

      Vymazat
  7. Dobre rano, mam o dva mesice mladsiho nespavce, uz od narozeni. Jsou noci kdy se budi kazdou pul hodinu, noci kdy prospi 2-3 v tahu. Z vetsiny Vasich rad co mate napsano je mi ale ouzko.
    Vas Tobinek je kojeny a tam vse zacina. Potrebuje kontakt, potrebuje
    Vas. Radim fb skupinku Deti a spanek, vede to neurolozka s citlivym pristupem ke kontaktnimu rodicovstvi. Zjistite ze nespavci jsou vsude okolo a neni to nic zvlastniho. Plus Bachovy esence umichane na miru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím anonym, tohle nejsou moje rady, ale rady maminek. Je to napsané v nadpisu. Jak jste zjistila, že stále kojím?

      Vymazat
  8. Skvely clanek 🙃 hned ho sdilim kamardkam,ktere maji stejny problem.. 😇Diky 👏

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Kačí, krásný článek a mě chytil za srdce o to víc, že jsme na tom tak podobně a přitom odlišně :-). Nikdy takhle nic nekomentuji, ale tebe sleduji pravidelně od doby, co jsme obě porodily krásné chlapečky ve stejné době, a tahle spánková záležitost se nás týká už od začátku 4. měsíce našeho prcka. Moc se mi líbí, že píšeš, jak je každé dítě jiné a mění se. Můj syn spinkal a usínal první 3 měsíce úplně bez problémů-dali jsme do postýlky, chvilku povídali a v mžiku spal. Zlom přišel ze dne na den, kdy začal hystericky plakat po položení do postýlky. A takto to pokračovalo další měsíce, kdy jsme zkoušeli cokoliv kromě vyplakání, jen aby aspoň večer tak neplakal. Pak se začal budit po 2h,po 1h a nakonec po půl hodině. Nějaké rady pomohly třeba na 2 dny, většinou ale nic nepomohlo. Trvalo mi dlouho pochopit (a přiznat si), že mé dítě se prostě bojí být o samotě. Je velice kontaktní i přes den, vyžaduje společnost, chvíli si hraje sám a pak mě začne hledat a chce pochovat. Po vyčerpávajících měsících jsem se rozhodla, že nemá smysl mu vyhlašovat válku a mučit ho samotou. Při společném spaní jsme byli ale polámaní, tak jsme sundali bočnici postýlky, převrtali rošt postýlky na výšku naší postele a přirazili k sobě. Máme teď luxusní letiště, malý se budí tak po 4-5h a většinou jen přileze, chytí se mě za ruku a spí dál. A uspávání ted funguje při kojení vleže, přesně tak, jak ty jsi začínala. Jak já se tomu bránila! A teď mě mrzí, že jsem mu založila během těch pár měsíců "o samotě" uklidňující tik, který mu zůstal-škrábe se na tvářích a hrudníku až do krve, když má strach. Takže každé dítě je jiné a každé se vypořádává s tímhle světem jinak. Obecně mi přijde, že na přelomu toho "4. trimestru" začnou intenzivně vnímat a to pak ovlivňuje spánek. A někdo potřebuje tím pádem na spánek větší klid a někdo potřebuje cítit, že není sám. Kamarádky holčička začala dobře spát až ve vlastním pokoji, u nás přesný opak. Ale jak píšeš, všechna období jednou přejdou. A přijdou zase jiné ;-). Moje mamka ke mně vstávala po 2h do mých 2 let a teď mi řekne, že to nebylo tak hrozný. Prostě člověku zůstane památka na to nejhezčí. A ono to tak utíká, viď? Měj se krásně a přeji, ať maličký dělá pořád takovou radost a má se neustále čile k světu. Zdraví Lůca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Te´d jsem vložila úvod do článku o tom, jak právě tobínek kontaktní není. Já se snažila ho uspávat u prsu, dávala si ho do postýlky, snažila se s ním tulit přes den, ale byl neklidný a plakal. Zkoušela jsem ho i v noci, když se vzbudil dát do postele, přitulit a nechat ho tam, ale nechtěl a plakal. Uklidnil se až ve chvíli, kdy jsem ho do postýlky vrátila. Takže jak obě říkáme, každé dítě je jiné a co platí na jedno, nemusí platit na druhé. Ani nevíš, jak ráda bych si odvrtala bočnice, jak ráda bych si ho dala do postýlky, jak ráda bych ho kojila celou noc a udělala mléčný bar, ale tohle u nás prostě nefungovalo od začátku. Na tento styl uspávání jsme přešli právě proto, že jsme s ním chodili 3h po bytě a nespal, pak jsme ho dali do postýlky a spal hned. Asi chtěl svůj klid a naopak tím nunáním jsme ho budili a rušili. Je to divný, vid? Ale tady se opět ukazuje, že manuál na dítě neexistuje a chce to zkoušet. Hlavně ať jsou spokojené a šťastné. Vstávání mi nevadí, šlo mi hlavně o to, aby on měl pohodlí a klid. Děkuji moc za milou zprávu a vážím si lidí, jako jsi ty, kteří vše dokáží napsat hezky, normálně a přirozeně. Měj se krásně a užívejte si společné chvilky :-)

      Vymazat
    2. Já vůbec nechápu tu potřebu ostatních cpát ostatním své rady a ještě napadat fakt, že to někdo dělá jinak. Naopak vždycky hrozně obdivuju, jak nakonec každá maminka tomu svému dítku přijde na kloub, to je krása mateřství - cítit co dítě potřebuje a to mu dopřát. Ty věci, které vidí a cítí jen maminka. A když je pak dítě spokojené, tak proč by mělo být to, co dělá, špatně? Vždy jsem myslela, že maminky vyznávající kontaktní rodičovství jsou free a tolerantní, ale podle komentářů to moc nevypadá. Ano, všechny děti jsou závislé na mámě, ale každý jinou měrou. Tobínkovi očividně stačí mazlení přes den a jeho potřeba maminky je uspokojena a může v klidu usnout ve svém prostoru a režimem, na který je zvyklý. Já většinu dne nosím, mazlím a stejně večer kolikrát na 5x opouštím ložnici, protože mu to ještě nestačilo a bojí se spát. Ty jsi kritizována, že s ním nejsi neustále v kontaktu, já z něj zase dělám bačkoru, co si bez mámy ani neuprdne :-). A stejně se nakonec oba v noci budí, tak k čemu je nějaká univerzální pravda? Všichni kolem jsou nejchytřejší, anonymita internetu dovoluje lidem říct všechno, na co by osobně neměli odvahu. A když jsou v tom děti, tak je to ještě o to větší citovka. Já bych na to neměla, všechno si beru osobně, asi patřím do jiné doby. Takže pevné nervy s radílky, hlavně že malý rarášek je spokojený a nic víc není důležité. Dobrou noc celé rodince, Lucka :-)

      Vymazat
    3. Lucko, ty jsi zlatíčko. Ježiš, jak ty mi mluvíš z duše. Jsem moc ráda, že jsi našla čas a tento vzkaz sepsala. Opravdu moc děkuji a vážím si toho :-)

      Vymazat
    4. Přesně tak! Snad každá máma dělá to co si myslí, že je pro její dítě nejlepší a každému dítěti holt vyhovuje něco jiného. Já vždycky říkam dělam to tak a tak,ale to neznamená, že ty špatne protože jinak. Můj syn spí celou noc od dvou měsíců (přestal se budit i na kojení),stále jsem přesvědčena,že to je výsledek ,,režimu,, který jsme mu po cca 5 týdnech nastavili. Denní spánek jsem nechala na něm a kojila jsem cca každe dvě az tři hodiny,nikdy ne třeba jen po hodině, za tu dobu nestihne to mlicko ani strávit jelikož hodně blinkal, mam toho o kojení nacteno víc než dost :)). přes den spal za světla a kolem sedme večer po kojení jsme ho dali do postýlky, zatahli zatemnovaci závěsy, aby měl tmu a rozlišovat denní a noční režim, pohladili a odešli. Ze začátku hudroval (nikdy neplakal histericky) tak jsme přišli dali dudlík pohladili a odešli. Intervaly jsme postupne prodlužovali az nebylo vůbec potřeba k němu jít a spal nepretrzite dvanáct hodin. Takhle to šlo do jeho šestého měsíce, kdy se začal budit i když jsme nezměnili nic ze zajetých kolejí. Asi po týdnu me napadlo,že už třeba nemá tak tvrdý spánek a rusime ho prevalovanim apod. I když mi to nejdřív přišlo brzo dat ho v pul roce do svého pokojíčku,zkusili jsme to a on okamžitě spal zase celou noc. Teď je mu sedmnáct měsíců a když nerostou zoubky tak pořád spi těch dvanáct hodin v kuse a porad chodi kolem sedme spat. Kojeny přestal byt v necelých osmi měsících a odstavil se sám. Brala jsem to tak a netrápila pokračováním za každou cenu ani jeho ani sebe. A popravdě nevím kde se vzal ten tlak dnešní doby na kojení. Kojit za každou cenu co nejdele, proc? Když díte nechce asi ví proc. A muj syn je také nekontaktní,neměl rád chování v leze, nespí s námi v posteli - budí se a je neklidný, vyhovuje mu jeho klid a prostor. Asi to má po me,protoze i ja nedokážu usnout vedle něj, mam strach ze ho za lehnu nebo spadne. A nebo prostě jen cítí ten muj strach :)

      Vymazat
  10. Dobry den, akurat som si docitala Vas clanok. Napisali ste to podrobne a so vsetkymi pocitmi maminky. Nemame to ako matky vobec lahke. Kazdy den sa vsetko meni a to, co bolo dobre par mesiacov, tak na dalsi mesiac sa vsetko zmenito uz nefunguje. Tiez som skusala vsetlico mozne aj nemozne a rada by som napisala nas zoznam, co nam pomahalo a co sme skusali:
    Jedenie pocas spanku, ci uz kojenie, alebo UM (nikdy som necaka na to, kym sa mi dieta uplne zobudi a doteraz dokaze prespat celu noc.
    CAMILIA a gel MULTIMAM-BABY DENT na zuby
    NUTRILON Pronutra good nigh - odporucali maminky v mojom okoli, ale my sme osobne neskusali, toto pisem ako tip
    velmi mi pomohla kniha od Harveyho Karpa - Nejstastnejsi detatko v okoli - pruvodce spokojenym spankem, vela veci sa tam pise o detskom spanku a vela veci som aj pochopila, ze male babatko nemoze prespavat celu noc, pretoze si musi dokazat, ze dycha, ze jeho prirodzene fyziologicke funkcie funguju.
    V noci spime pri bielom sume (ked synceka bolia zubky, aspon sa neprebudi na ticho, ktore mu pri bolesti nerobi dobre, lebo vsetko vnima viac ako cez den, takze celu noc mame pusteny sum.
    Cumel pomahal vzdy a suchanie po chrbatiku:)
    Zaujimave je to, ze v tomto obdobi, ked ma syncek 15 mesiacov sa v noci vobec nebudi, iba sa presunie z jednej casti postele na druhu a aj napriektomu, ze mu idu naraz 4 stolicky.
    Nechcem byt premudrela, ale nam pomahalo toto a mne hlavne ta kniha, ktora ma zasvatila do SPANKU babatka a batolata. Odporucam

    OdpovědětVymazat
  11. Ahojky Kačí, sleduji tvůj blog již dlouho a raduji se z každého příspěvku. Sama jsem teď v pátém měsíci a pořád a pořád dokola pročítám, co mě vlastně bude čekat (některé články a fotky snad znám i zpaměti :)). Chci ti jen říct, nenech se rozhodit "dokonalýma" matkama, nic takového totiž neexistuje a kdo to má v hlavě srovnaný, moc dobře ví a pozná, co zrovna jeho děťátko potřebuje - alespoň tak mi to říká můj selský rozum - dítě ještě nemáme, budeme mít premiéru v červenci :) Drž se a pusu Tobínkovi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko děkuji moc, jsi zlatá. Tohle jsem potřebovala slyšet. Každý chce být dokonalý pro své miminko a proto vždy říkám, že když to děláš s čistým úmyslem, tak nic není špatně. Člověk se učí za pochodu a ano přiznám, nejsem dokonalá matka. Ale zase na druhou stranu, co je to být dokonalá?

      Vymazat
    2. Přesně, jak říkáš, hlavní je vědět, že děláš, co můžeš, pro klid a pohodu dítěte, ale i tebe. A to, podle mě, přesně děláš :) No nic, jdu zadělat na tvou focacciu - to je teď náš favorit.

      Vymazat
  12. Dobrý den Katko, jsem velice ráda, že sepisujete rady a poznatky a opravdu mě Vaše články baví a jsem ráda, že se toho nebojíte a nenecháte se odradit lidmi, co to neocení. Sama sice ještě dítě nemám, ale letos bychom s přítelem na tom rádi zapracovali a proto Vás ráda sleduji a čtu Vaše články. Děkuji a jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Denisko, moc držím palce, ať se zadaří ihned, jak se pro to rozhodnete. I když těhotenství může být náročné a mateřství někdy také, tak je to to nejkrásnější, co člověka může potkat. A děkuji moc za podporu. Vážím si toho!

      Vymazat
  13. Dobrý den, Katko, mám dva syny a oba jsou nespavci. V noci furt vzhůru, ráno vstávají velmi brzy, ve dvou letech přes den už nespí. U prvního syna jsem to velmi řešila. Připadla jsem si neschopná, nemožná, hledala jsem příčinu, zkoušela vše možné. Teď, když ho vidím v jeho 5 ti letech, vím, že to nemohlo být jinak:) Je velmi aktivní, čilý, v podstatě nepotřebuje odpočívat. Nemá takovou potřebu spánku jako jiné děti. V noci začal spát podstatně lépe kolem druhého roku, kdy se dokázal venku naprosto vyšťavit, zároveň nespal přes den, zuby už byly venku a vše se zlepšilo. Brzy ovšem vstává stále. Druhý syn jde přesně v jeho šlépějích. Ale už vím, že to není nějaká má vina či chyba a v podstatě musím jen vytrvat, což je opravdu asi jediná funkční rada:) Nicméně vím, že potřetí už bych to nevydržela.
    Obecně bych k tématu ještě dodala toto: 1. myslím, že do jednoho roku dítěte je to naprosto specifické období a kvalitu nebo kvantitu spánku lze ovlivnit jen částečně. Pokud někomu dítě pěkně spí, tak je to z větší části prostě určitá danost a výhra. 2. Nesrovnávat s jinými dětmi. Z toho bych se třeba já musela určitě zbláznit. Prostě každé dítě je jiné, každé jinak spí a konec. Vůbec se nezabývat tím, že u sousedů spí do 8 ráno, po obědě chrní a ven chodit nepotřebujou. 3. Najít si někoho, kdo to má s dětmi stejně nebo aspoň podobně. To ohromně pomůže. Člověk si nepřipadá jako ufon a tady dvojnásob platí, že kdo nezažil, tak nepochopí a neocení. 4. Maminka v pohodě - dítě v pohodě, čili hledat si cestičku, která vyhovuje oběma a jsou u toho spokojení. Ať je to kontaktní rodičovství nebo cokoliv jiného. 5. Pokud děti nespí, nasazuji režim 'přežít' a v domácnosti dělám jen nejnutnější, čili vaření a praní, na zbytek kašlu.
    A na závěr něco málo ke kontaktnímu rodičovství: usínání u prsu super - rychlé, efektivní, jednoduché. Až do okamžiku, kdy máte dítě s absolutně lehkým spaním. Takové od prsu prostě neodendáte, aniž byste ho nevzbudily, a tak večer kojíte a kojíte a kojíte..... A druhá věc: lehce může nastat situace, kdy už není možné kojit (stačí nemoc maminky a léky neslučitelné s kojením, i to se děje), dítě je nutné odstavit a večer nastávají hororové situace. A bod dvě: společné spaní. Opět bezva, dítě na dosah, přikryjete, pohladíte, vše je jednodušší. Jenže jen do chvíle, než začne dítě lézt a chodit. Pak máte na nějakou dobu kolem postele 'berlínskou zeď' a když to pomine, dítě známo slézá i nalézá, aniž by se přizabilo, tak vás v noc vzbudí cap cap cap a mrňous v jednu ráno vyrazil za starším bratrem do pokojíčku, Ha! Takže všechno má své a k ideál se může rychle změnit v katastrofu.
    Všem maminkám přeji zdar a hlavně sílu. Vše bude lepší, jen nevíme přesně kdy:)
    S pozdravem
    Maru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marů kdyby každý reagoval stejně jako ty, tak jsem nejšťastnější. Jdeš na to lidsky a hlavně jako zkušená maminka. Je cítit tvůj názor, který pochopí obě strany, avšak jsi blíže mému názoru, proto mi je to asi sympatické. Popsala jsi to krásně a máš absolutní pravdu. Hlavně s tím, povídat si s tím, kdo jede na stejné vlně a zažívá stejné věci. U mě je to těžké, nikoho takového v okolí nemám. Ale mám kamarádku, která má snad přes kopírák stejné problémy ohledně kojení a vlastně mě strašně uspokojuje vidět, že to nebyla moje vina, ale prostě to tak je. Děkuji moc :-)

      Vymazat
  14. Skúsim popísať, čo sa mi nezdá s týmto článkom uplne v poriadku. Skús to prosim Kači brať skrz racio, teraz emócie bokom. Negatívum článku najlepšie ilustruje koment od Ivana Uhnakova. Uspava na fit lopte, píše hned ze vie, že to nie je spravne. Obdivuje matky co uspavaju položením do postielky. Bum. Zrejme ma kontaktné dieťa, čo ju potrebuje pri uspavani. Teraz majú funkcny systém ktorý uspokojuje potreby mimca. Po precitani článku sa však utvrdila v tom, že to nie je spravne a má to zmenit, aby mimco vedelo spat samo v ppstielke. Chápem ze ako influencerka to máš ťažké, máš znacny dopad na život svojich followeriek. Ak ale píšeš článok ktorý si uviedla ze je nabity poznatkami, faktami,... tak čakám, že tam tie fakty budú. Typu, že deti maju ine spankove cykly ako dospelí, že evolucne je prirodzené ze sa budia a ze je v pohode ich uistovat. Ty si v clanku len opisala to, co funguje vam. V takom prípade je ale vhodné to podčiarknuť, plus sama vies ze mas atypicky nekontaktne dieta, tak sanca je ze to budu uzitocne rady len pre velmi male pwrcento deti. Skus si prosím prečítať svoj článok ako prvorodicka s mesacnym mimi alebo tehulka. O co by si sa pokúšala po precitani článku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu jak to myslíš a máš pravdu. Jen je potřeba vnímat to, že já nejsem stroj na rady, ale člověk, který sepisuje věci, které zažil, prožil, které mu vyhovují a fungují. Tedy pokud píši, že mám nekontaktní dítě, tak by se toho měl držet člověk, který má stejné dítě. Pokud má někdo kontaktní dítě, tak by se měl držet tipů od lidí, kteří to mají nastavené stejně. Úplně příklad bokem, ale pokud mám malé zapadlé oči, tak se také nebudu malovat jako holka, která je okatá. Ale díky tomuto článku jsem si uvědomila, že člověk musí hodně přehodnotit, co vypustí. Článek byl myšlen dobře a hlavně na popud stovky lidí, kteří chtěli vědět, jak uspáváme my. To uspáváme my je velmi důležité. Nechtěli vědět, jak mají uspávat oni. Ale máš pravdu v tom, že se toho může chytit více lidí a vlastně si říci, že to musí dělat stejně. Nemusí. Jako nemusí dělat nic stejně. Ale je to citlivé téma pro citlivé lidi a asi by to chtělo tam vložit pár dalších vět navíc. Děkuji moc za upozornění a příště nad tím budu více přemýšlet :-)

      Vymazat
  15. Nastastie, ako píšeš, keď nasluchame dieťaťu, nedovoli nam to robit uplne kraviny. Pri prvom som sa snazila uplatniť rady nasich rodicov, ktore uz teraz viem, ze boli nevhodne pre nase deti. Dieta ma naviedlo spravnym smerom, ale mohla som si usetrit par mesiacov stresu a pocitu zlyhania. Pri druhom dietatku som uz ale bola poucena :) Vela sil nám matkám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gábi krásně řečeno, bohužel to tak často je a nejlepší je udělat si svůj názor, ač třeba po vyslechnutí odborníků a rodiny. Jen tak budeme žít v pohodlí a komfortu :-)

      Vymazat
  16. Hezdý den Kačí,

    V první řadě musím přiznat, jak jsem překvapená, že i na tvém blogu se najde plno rýpalek, které bych čekala na zcela jiných webovkách. Prosím netrap se tím, neděláš nic špatně. Myslím, že každá rozumná dívka, žena, chápe, že tvůj blog není profesionální poradna, ale prostě jen příjemné čtení o někom, kdo má partnera, miminko, miluje dobré jídlo atd.

    Popravdě před narozením syna (nyní 7 měsíců) jsem sledovala jediný blog a to se zcela jiným zaměřením. Na tebe mi dala tip kamarádka a já sama byla překvapená, jak hezky se mi čte vše, co napíšeš. Nevím, proč bych měla od tebe chtít erudované rady ohledně výchovy dítětě. Je to čistě inspirace, zájem, jak to dělá někdo jiný a já se s nečím ztotožním, s něčím ne. Nic víc, nic méně. Osobně mám zcela stejně nekontaktní miminko a znám další takové, takže rozhodně nejde o zanedbatelný počet dětí. Popravdě to trochu dávám za vinu císařskému řezu, ale jde o můj subjektivní názor, samozřejmě je spousta kontaktních miminek i po císaři. (v mém případě jsem se proti němu snažila bojovat jak jsem mohla. Byla jsem i na manuálním otočení zevním hmatem, protože synek nebyl otočený a v Podolí mě automaticky posílali na císaře. Otočení se podařilo, děkuji za to Tomayerově nemocnici, byli úžasní. Nakonec však stejně vše skončilo jinak. Praskla voda, 2 dny bolestivé stahy vyvolané v Podolí uměle a i tak nic :). I přesto se mimořádně snažili o přirozený porod. Prostě nikdy není vše tak, jak si člověk plánuje :). Synek není chovací, v prvních měsících trpěl extrémně na bolest bříška, k tomu refulx. Po každém kojení následoval extrémní pláč a křeče. Klubíčkovala jsem téměř násilím, protože se neuvěřitelně napínal a chtěl být propnutý jako luk. Ale pomohlo to. Dokonce i chování začal mít víc rád, jak ustala bolest bříška ve 4. měsíci. Spánek ale stejně jako ty, nikdy neřeším uspáváním v náručí, protože tak jednoduše nikdy (opravdu nikdy) neusnul. V našem případě to jde zatím u prsa, nebo čistě jen vidím, že je syn unavený, položím ho, dám mu dudlík a on usne, když se mu opravdu spát chce. Moc nám pomohl pěřový polštářek, do kterého se hezky zaboří, i mu přidrží dudlík a cítí se s ním v bezpečí. Budí se po 2, 3, 4 hodinách. Jak kdy. Po 3. hod ráno ho beru do postele, protože se hodně mele, ale nepomůže mu držet ho v obětí, přitulení. Dělám to čistě z důvodů, že nemám sílu co 10 min vstávat k postýlce. Spát s ním celou noc v posteli nevyhovuje ani jemu (budíme ho pohyby), ani nám (s přítelem potřebujeme jednoduše prostor). Nevím, proč by nyní všechny matky měly automaticky spát se svými miminkami. Ironie, jak to dříve bylo naopak. Jsem zastánce toho, ať si každý jede svůj styl výchovy, jde přeci o naše děti a ty jsou všechny tak jiné, stejně jako my dospělí.

    Prosím ostatní, ať se mírní ve svých soudech, nikomu nikdy nic takového nepomohlo.
    Měj se krásně,
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačí, já děkuji, opravdu děkuji za lidi, jako jsi ty. Úplně mám husinu z toho, jak je to nádherně napsané. Mluvíš mi z duše. Ať je to ta část o císařském řezu a o tom, že děti po císaři kolikrát kontaktní nejsou. Ať je to ta část, že nejsem odborník, jen se dělím o své zážitky a je na každém, co si kdo z toho vezmu. Jasně, občas mohu utrousit nějakou větu, která nemusí být fajn, ale stačí na to upozornit a já to přehodnotím a třeba vymažu. Rozhodně nepíši svůj blog, abych někomu škodila. Naopak, abych dodala sílu dalším lidem, že to jde, i když to občas v danou chvíli nejde. A také děkuji za tu poslední část. Absolutně souhlasím s tím, že tyhle soudy nikdy nepomohou, ba naopak. Já z toho byla smutná několik dní a chodila pořád za Tobínkem a omlouvala jsem se mu a říkala, jak ho miluji. Jen to ve mně zanechalo negativní pocit a vlastně úplně zbytečně. Měj se krásně.

      Vymazat
  17. ahoj Kačí, děkuji, žes tohle sepsala, je fajn si přečíst, jak to funguje u vás a rady dalších :) co člověk to názor, co dítě, to jiné! Malý usínal v náručí, v kočárku či u prsa (to hodně dlouho), neexistovalo ho položit a odejít :) A malá (půl roku) je v tomto naprosto skvělá (doufám, že to nezakřiknu!) po většinu položím, dám dudlík, muchláček a odcházím :) někdy "uvozím" v košíčku, někdy usne u prsa únavou. Většinou spí 1x dopoledne, 1x odpoledne, poznám vždy, že už je unavená, nakojím a odnesu do košíčku/kočárku. Večer chodí do postýlky mezi 19 - 20 hod., v noci kojím 2-3x, někdy spí déle, někdy se budí více... napije se, přendám do postýlky, otočí se na bok a spí dál... jsem zvědavá, jak to bude dál, u dětí se to hodně mění, každé období má své ;) Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcel děkuji zase za tvůj příběh, každé dítě je opravdu jiné a každé období také. Ale myslím, že to máte krásně zmáknuté :-)

      Vymazat
  18. Jo a ještě jsem si vzpomněla, měli jste zkraje hnízdo? A nějaká zkušenost z přechodu hnízdo - bez hnízda? Malá v něm spí od narození (taky rozdíl, u malého jsem ho neměla, jen zavinovačku) a nyní je jí už akorát, začala před půl rokem lézt a tak jsem si řekla, že už ho vyndám a dala mantinel, aby jako měla víc místa a po ránu si tam mohla lépe hrát. No jenže z toho byla napoprvé tak "mimo", pořád to zkoumala okolí, vrtěla se, nohy venku skrz špršle :-D takže jsem hnízdo zas dala a spí v něm spokojené dál :-D Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, měli. Od prvního dne. Nejdřív malé, pak větší. Zavinovačka nešla, protože byla vedra. Jednoho dne začal spát na bříšku, což bylo asi tak v 7. měsíci a do hnízda se takto špatně vešel a nešlo mu se v něm otočit. Tak jsme ho vyndali a přijal to bez problémů. Od té doby tam dělá neskutečné věci :-D

      Vymazat
  19. Tak já taky přispěju svoji troškou do mlýna, spánek a usínání je u nás velké téma.
    1) Souhlas, že ne každé dítě je kontaktní. A opravdu věřím, že se na tom podílí i to, jak přišli na svět a separace na začátku: Moje první dcera narozená císařem a následně ode mě den separovaná, byla taky velmi nekotnaktní, kojení byl celou dobu boj. Jak píšeš, že se Tobík odstavil v 8 měsíci, tak u nás to bylo hodně podobné. Já to tehdy vybojovala, nasadila jsem bylinky a homeo, nosila skin to skin... vydrželi jsme nakonec kojit do 14m, ale bylo na ní vidět, že z toho není nijak odvařená a oběma se nám ulevilo, když jsme kojit přestaly. V osmém měsíci je to sice dost brzo a je to možná trošku škoda skrze ty živiny z mléka, imuntu a tak, ale není to žádná tragedie. Popravdě, moje "minulé já" by si možná pomyslelo "Hm, sobecká matka, místo aby zabojovala a kojila ještě trošku dýl, vyprdla se na to..." (ber prosím s nadhledem:). Moje "nynější já" si ale říká: Naprosto tě chápu, kdyby to tak bylo se druhým dítětem stejně a začal mi to teď v osmi měsísích sám bojkotovat (on je to totiž spíš dočasný bojkot a ne odstavení se), taky bych se na to už vykašlala a brala to jako fakt a netlačila tolik na pilu jako s prvním mimčem. Kojení je fajn, ale klidná a spokojená a vyspaná máma je podle mě víc.
    2)Věřím, že dítě začne "být vyčůrané" až tak od roku. Do té doby se opravdu jen hlásí o svoje potřeby. Ale chápu, že tu vyčůranost někdy prostě vidíme, protože nespát v noci několik měsíců je na palici.
    3) Ženské, které tě tady obvinují, jak jsi špatná máma, protože neuspáváš u prsa, nemáš dítě nonstop v posteli a ideálně nejsi 24h nahoře bez s dítětem v šátku... tak ty bych poslala někam :) Každá děláme co nejlépe umíme, každá máme hranice přežití jinde. A hranice se s každým dítětem posouvají. Štastná a vyspaná máma-šťastné a spokojené a opečovávané děti. Mně se taky nejlíp spí, když je malý v postýlce, spolu v posteli se rušíme navzájem. A to je moje druhé dítě asi o milion procent kontaktnější a umazlenější než to první (a jsme zpátky u porodu - přišel na svět přirozeně, bondovali jsme....). Jednoduše, abych mohla s dětmi fungovat přes den a činit je šťastnými, tak prostě musím být odpočinutá.
    Nenech se rozhodit negativními komentáří, na mateřství nemá patent nikdo :) Jsme mámy, měly bychom táhnout za jeden provaz ne? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by se našlo více lidí s tak rozumným názorem, jako máš ty. Nejde o to souhlasit či nesouhlasit s rozhodnutím druhého, ale o to, jak se to podá.
      Určitě budu psát článek o odstavení. Bojovala jsem opravdu hodně. Zkoušela jsem snad vše, co bylo na trhu, co kdo poradil, odbornou pomoc, pomůcky, čas, vytrvat a bylo to jen horší a horší. Nakonec jsem to oplakala, ale upřímně se mi nakonec ulevilo. Byl to stres pro oba a najednou vidím, jak je lepší být v pohodě, než jet podle nějakého manuálu, který nám tu diktuje svět. Tito lidé, kteří kritizují většinou říkají, co je přirozené. Ale já si myslím, že přirozený je pocit dané matky, vcítění se do potřeb svého dítěte a výsledná spokojenost obou. Jak píšeš, každý žije svůj život a každý vnímá dané věci jinak a výsledně každé dítě je jiné. Takže odsuzovat nejde, maximálně jemně poradit, aby se daná maminka absolutně nevystresovala a naopak jí ta rada pomohla. Takhle to dělám v osobním životě i tom online. Nikomu nic nenutím, jen jemně poradím či doporučím. Každopádně moc děkuji za zdravý pohled na můj příběh. Vážím si toho :-)

      Vymazat
  20. Ahoj Kačí. Moc děkuji za tento článek. Mám doma 7 měsíčního nespavce (a jako bonus nejedlíka - vymlejniče veškerých pokusů o příkrmy :D ). Kojit potřebuje i v noci co dvě hodiny, někdy i častěji a to od ukončeného prvního měsíce, takže mám za sebou půl roku bez pořádného spánku. Vyzkouším některé tvé tipy. Hodně radosti s tvým klučíkem! Darla

    OdpovědětVymazat
  21. Kato muzu te jen uklidnit...mam 3deti...anj jedno nespalo...dvojcata zacla spat celou noc az ve 3letech a mlade moje komtaktni je i 30x za noc vzhuru...je to prosfe boj...

    OdpovědětVymazat
  22. Takto je supr masakr, ale zas to asi má vysokou čtenost a asi bude mít, protože tohle asi někdy googlila a bude googlit každá matka. S odstupem času musím říci, že prostě u prvního dítěte každý vše řeší, vše komentuje, googlí atd.... takže Katka hodně lidem pomohla. I jen tím, že získají pocit, že to řeší víc mamin, nebo že to může být ještě horší. Já jen pro všechny, tahle trápení končí kolem roku dítěte, at kojíte nebo ne, at je s vámi v posteli nebo ne...prostě vyroste. Roční dítě se přes den se víc unaví, atd....už se těším až přijde příspěvek o nočníku, to bude taky toliko rozličných názorů:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Super čtenost to nemělo, jsou články a recepty, které mají větší :-) Psala jsem to hlavně, protože mi o to psalo opravdu hodně maminek. Ale hlavně jsem to psala, protože chci ukázat lidem, že v tom nejsou sami a že je to normální. V to mě utvrdila spousta komentářů na IG. Ono vlastně někdy tohle stačí. Protože žít mezi lidmi, kteří mi denně říkají, že jim dítě spí 8 hodin v kuse je lehce ubíjející. Na druhou stranu já říká, že každé dítě má něco. Tobínek je třeba zlatý přes den a z toho já čerpám. A to vstávání prostě dám :-)

      Vymazat
  23. Krásny článok 👍 Ja som toto riešila u prvej dcérky ale ta bola kontaktná až moc, často krát chcela cez deň na mne spať aj 3 hodiny a v momente kedy som ju položila bola hore. Niekedy som jedla prvý krát až o druhej poobede, tak som sa rozhodla že to takto nejde. Nakoniec sme zistili, že dcérka rada spinkava na brušku a teraz uz ma 4 roky a stále zaspáva na brušku 😁 Naopak druha dcéra ma tiež rada svoj priestor v postieľke a je oveľa samostatnejšia.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každé dítě je jiné a to je vlastně na tom to krásné. Jen přijít na to, kde a jak jim je nejlépe :-)

      Vymazat
  24. Milá Katko, ten článek mě úplně dostal. S otevřenou pusou jsem četla, jak detailně jsi řešila uspávání. Obdivuji, že jsi to opravdu řešila ze všech možných stran. Ono je to s prvním dítěme vše tak nové a neprobádané, že člověk fakt hledá, pátrá a občas prostě neví. Ne, že by to u dalších dětí bylo jasnější, většinou se narodí další osobnost s jinými potřebami a člověk je tam, kde byl. Každé naše dítě bylo spánkově opravdu trochu jiné. A ani nevíš, jak si u třetího výskám, že ho od roku položíme a on si sám usne. Pokud jste našli něco, co vám teď vyhovuje, tak se radujte, ono je možné, že to za pár měsíců bude zase jiné. Ale zase přijdete na něco nového, neboj. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo ono je to totiž také o tom, že kolem mě je každý, kdo mi říká, že jeho mimi spí celou noc a to ještě od narození. To ve mně bohužel probouzelo představu, že děláme něco špatně, že Tobínka něco trápí a že bych mu měla nějak ulevit. Po vydání článku, ač na něj byla i negativní odezva jsem si uvědomila jedno. Je to vlastně normální a je důležité to pochopit. Takže nakonec jsem vážně ráda, že tento článek šel ven a vlastně jsem jím ukázala i jiným maminkám, že je to normální a také jsem tím pomohla sobě. Děkuji moc za milou zprávu :-)

      Vymazat