ZE ŽIVOTA: JAK TO DĚLÁŠ?

Tento článek vznikl ve spolupráci s firmou 4F official.

Nevím, zda zrovna já jsem povolaný člověk o tomto tématu mluvit. Ale hodně často dostávám dotaz "Jak to děláš, že jsi tak hubená?". Sama osobně si myslím, že až tak nejsem. Jsem prostě normální holka, normální máma, která si dříve zakládala na stravě a pravidelném sportu a nyní nosí sice stejnou velikost, ale v hodně rozklepaném stavu. Není to nic tajného, takhle prostě vypadá tělo, které odnosilo jedno a více dětí. Sice existují ženy, které i po porodu jsou jako ze žurnálu, ale ty to mají buď geneticky anebo i po porodu vydřený.

Já jsem zvolila kompromis. Žádný pravidelný sport, ale dennodenní nachozené kilometry a občasné běhání. Žádná strava dle sestaveného jídelníčku, ale strava, která mi dodává energii, abych ten den zvládla a občas se odměnila nějakou sladkostí. Žádné vyrýsované svaly, ale zase žádný opačný extrém. Žádný tlak za vysněnou postavou, ale přijmutí té, kterou mám. Proč? Protože hlavně tomuto tělu vděčím za to, že mi dovolilo odnosit zdravého syna. A to je co? To je zázrak.
Takže opět musím zopakovat to hlavní moudro, které je tak známé. Přijměte své tělo a zaměřte se na chvíle, které vás dělají šťastné. Jen tak se budete pohodověji vracet zpátky do formy, jen tak se vám lépe bude dodržovat strava, kterou dodržovat chcete, jen tak se vám bude lépe cvičit a jen tak vše půjde ruku v ruce. Celý život je o pohledu na danou věc a to hlavně v pohodě tím pohodovým pohledem. 
Každopádně jak jsem říkala v úvodu, nemyslím si, že já jsem ten správný člověk, který by měl rozdávat moudra, ale značka 4F Official nás vybídla k tomu, abychom se nad tím zamyslely a se svou myšlenkou se svěřily. Tak jdeme na to....
Když se Tobínek narodil, tak jsem se naučila jednomu. Trpělivosti. Dříve jsem byla hodně horká hlava a co jsem si zamanula, to jsem musela mít hned. Teď hned. Máte to také tak? Většinou ale tato rozhodnutí nedopadla dobře anebo neměla dlouhého trvání.
S dítětem je to vše jiné. Už totiž nejde jen o nás. Ale jde o nás dva nebo tři. V první řadě musíme obstarat dítě a pak sebe. V druhé řadě se musíme hodit do pohody, abychom tu pohodu mohly přenést na to naše dítě a to nám dopřálo dalšího pohodového dne. Je to takový kolotoč, který se točí hlavně kolem našich dětí. V mém případě kolem Tobínka.

Tobínek ze začátku nesnášel postýlku, nesnášel, kočárek, nesnášel autosedačku, vlastně nesnášel nic, kde byl vodorovně. Měl reflux. A tak jsem se vzbudila, (čti byla jsem co hodinu buzená) v 6 hodin ráno přendala Tobínka do nosítka a vyrazila ven. Kamkoliv. O to jsem psala už tady. A to nás drží doteď. I když v jiném režimu a jiném tempu. Nemění to nic na tom, že denně nachodím plus mínus 10 kilometrů. Což mi ten návrat do formy dosti usnadňuje.

Nyní už Tobínek vzal na milost postýlku, kočárek i autosedačku, ale celkově je spokojenější, když je venku. Když je na hřišti, pískovišti, v parku, na dece, na pikniku, na procházce, v dětském koutku, na cvičení, na plavání, prostě, když denně zažívá něco nového, něco jiného. Pak se ale moc rád vrací domů do svého zázemí, mezi své hračky, kterých si do večerního koupání s úsměvem užívá.
Ale zpět ke mně. Jak se hýbu? Jak se udržuji v nějaké formě?
Častokrát čtu, že se hubne po kojení. Hodněkrát jsem i četla, že první rok ženy při kojení nehubnou, ale začínají až po 1. roce života jejich dítěte. Já to měla podobně. Ač už nekojím, tak po dobu kojení jsem se nemohla stále dostat do původního těla. Měla jsem šílené chutě. Byla jsem vlastně jak nějaký závislák, který nemůže žít bez denodenní dávky cukru. Ale to myslím vážně. Byla jsem v tu chvíli nepříčetná a musela jsem si něco uloupit. Proto jsem i denně pekla nějaký nový koláč.
Po ukončení kojení to najednou šlo. Chutě odešly, naopak jsem na sladké neměla chuť vůbec. Nějaké to kilo šlo ještě dolů, ale stále mi chyběly svaly. Najednou se to trochu zlomilo.

Tobínkovi byl rok a jeho aktivita stoupala. Z vysokorychlostní ještěrky (plazícího se dítěte) se stal naspeedovaný mistr kolínek. Kolikrát nahodil takové tempo, že jsem ho skoro nemohla dohnat. Jednou byl na gauči, pak na židli, pak lezl na stůl, pak se pokoušel o šplhání na komodu, najednou byl v křesle, pak zase na gauči, zase na židli a tak to šlo každý den a jde i doteď. Řeknu vám, je to dokonalé kardio. Člověk je stále v pozoru, stále zvedá dítě, pokládá ho a zase zvedá. Celé se to prokládá prosením o chování a dělání blbin. Takže opět ho mám chvíli na ramenou, chvíli si ho mazlím v náručí, chvíli s ním dělám letadýlko, chvíli ho nadhazuji a zase mazlím. Také slušné kardio. A tak jsem se začala budit s pocitem, jako bych strávila noc v posilovně. Na rukou mám takové svaly, jaké jsem neměla nikdy. A to jsem byla jednu dobu opravdu posilovací maniak.
Tak nějak jsem se tedy přirozeně hodila do formy. Každičký kopec mi nedělal problém, u výšlapu na nejvyšší hory Slovinska jsem se téměř nezadýchala a dokázala vyprávět hodinové příběhy. To mě utvrdilo v jednom. Pokud člověk nesedí celý den doma s dítětem na gauči, tak ho dokáže pěkně prohnat a dostat do formy. Takže jak snadno jsem tu formu s ním (v těhotenství) ztratila, tak jsem jí zase s ním dohnala. 

To bych ale nebyla já a nenašla si zase další aktivitu a motivaci. Jedné se říká aplikace EPP, která vám měří nachozené (naběhané, či jinou aktivitou nasbírané) kilometry a přeměňuje je na body, které pak přiřazujete projektům a ty za nasbírané body dostanou peněžní částku. Je to tedy taková forma přispívání na charitu a přitom vás to nestojí ani korunu, jen vynaložené síly. 
K tomu jsem si přijala pojem Plogging. Je to kombinace švédského slova sbírat a anglického slova běhat (jogging). Takže při této aktivitě vyběhnete s taškou a nejlépe rukavicí na ruce a sbíráte odpadky, které následně vytřídíte. Já to trochu upravila (klasika) a jednou vyběhnu s papírovou taškou a sbírám jen papíry a jindy zase s igelitkou a sbírám jen plast. Pak to nemusím třídit a vyhodím do určeného koše. Nestresuji se ale složením slov a dělám to i při chůzi. Z čehož vzniká tzv. Plalking (walking). 
Ať je to, jak je to, je to motivace. Motivace něco dělat pro sebe a vzájemně i pro přírodu či potřebné. Kilometry ubíhají a motivace narůstá. Stává se z toho taková droga.
No a když nemám dost nebo spíše nemám tak dlouhý cíl, tak dělám kraviny s kočárkem a dítětem. Vezmu Tobínka za ruce a chodíme do schodů a ze schodů (tohle je momentálně jeho nejoblíbenější činnost a nejraději by to dělal 10 hodin v kuse). Také někdy dělám výpady, protože jsem si vědomá, že můj zadek celé toto vypadnutí z formy odnesl úplně nejvíc. Paradoxně to odnesl hůře, jak třeba břicho. Mno a někdy vymýšlím protahovací cviky s kočárkem. Tobínkovi to přijde strašně moc vtipné a tak se řehní na celý park a mně aspoň nezatuhnou šlachy.

Takže nějaké doporučení pro vás? Najděte si nějakou motivaci, nějaký cíl, který spojte s aktivitou. Vaše dítě se vyvětrá a socializuje a vy se z toho mateřství nezblázníte.
Tento článek mířím hlavně na maminky. Nemohu srovnávat svůj režim s lidmi, kteří chodí od rána do večera do zaměstnání. Na tento režim se ale zaměřuje ve svém článku Domča z blogu Dombydom.cz. Tak se k ní podívejte.


Na závěr připomínám slevu do kamenné prodejny či na eshop firmy 4F Official, kterou jsem díky kampani poznala a dostala. Sice jsem kolem tohoto obchodu chodila pravidelně v OC Černý most, ale nikdy jsem nešla dovnitř. Až nyní. 
Mají sportovní oblečení, ale i volnočasovou módu. Odnesla jsem si odsud úžasnou dlouhou vestu vhodnou na chladné procházky se psy a kočárkem, boty pohodlné jako obláček a mikinu, která je z nejvíc hebkého materiálu. Ale mám i doporučení na tuhle sportovní podprsenku, sedí úžasně a vypadá ještě líp. 

Sleva je 30%, platí do 14. 10. 2018 - stačí zadat nebo sdělit kód KATERINA4F.


Mějte se krásně a napište mi, jak se dáváte do formy právě vy.
S láskou vaše Kačí.


Žádné komentáře:

Okomentovat