Jak asi víte, nyní běží soutěž a to Mama blog roku. Pro vás to je asi jen soutěž, díky kterým se zaplavují sociální sítě prosbami o hlas. Pro blogery je to ale taková příjemná odměna, když vidí, že si mohou udržet či v lepším případě posunout na vyšší příčky. Nejlepší zpětná vazba je sice pro mě čtenost blogu a vaše komentáře či srdíčkování, ale tahle je také moc fajn.
Takže pokud si najdete pár minut, hlasujte pro svého blogera, ať už je to kdokoliv. Děkuji!
Mama blog roku - hlasuj zde! (hlasování je úplně dole na úvodní straně)
----------------------------------------------------------------------------------
Na začátku chci ještě připomenout, že nechci tímto pomlouvat jakkoliv kliniku či lékaře. Přecijenom je to už 3 roky stará záležitost, spousta věci se tam mohla změnit a hlavně, tohle je můj subjektivní názor a pohled. Znám spoustu lidí, kteří zde miminko počali a byli spokojeni! Takže pokud sem už jste objednaní nebo sem chodíte, tak dejte na svůj vlastní pocit. Ale pokud zatím stále hledáte kliniku v Praze, tak rozhodne doporučuji IVF Cube na Evropské nebo na nově otevřené klinice FertilityPort Prague Mudr. Jana Smrčinu (ten mi strašně moc pomohl a nyní pracuje už na jiné klinice).
---------------------------------------------------------------------------------
Jak jsem někde četla: Dříve se psal deník, dnes se píše blog. Pro někoho je to divné, proč člověk otevírá svojí 13. komnatu, pro někoho je to ale pomoc, že v tom není sám. Nemyslím si, že na třinácté komnatě je něco špatného. Příběhy se ději a tím, že se sdílí, tak pomáhají. Sama jsem v těch nejvíc těžkých chvílích potřebovala mít někoho, komu se ten životní příběh píše stejně. Sama jsem potřebovala slyšet, že někdo došel do zdárného konce a vyšlo to. Sama jsem ale potřebovala slyšet, že to někoho nevyšlo stejně tak, jako to nevyšlo mně. Stále tedy věřím, že otevření mého příběhu pomáhá a dle soukromých zpráv pomáhá. Za můj příběh se nestydím a jsem ráda, že jsme tam, kde jsme. Protože to naše dítě je opravdu vymodlené.
Tento článek pokračuje na předchozí a tedy výcuc zpráv, čili moje terapie, která mi pomáhala. Sama jsem si jí vymyslela, sama jsem si jí naordinoval a opravdu pomohla. Tuhle terapii totiž můžete absolvovat absolutně kdekoliv. Stačí mít jen po ruce mobil či počítač a vypsat se. Ono to možná zní zvláštně, ale spoustu věcí jakmile vyslovíte, tak si je uvědomíte a lépe přijmete. A asi i zpracujete. Zkuste to.
29.11.2015
4. ZPRÁVA
Tato noc byla strasna. Nemohla jsem usnout a kdyz uz jsem usla, tak jsem se stale probouzela ze zlych snu.
Stale jsem nemohla prijmout zpravu, ze jsi opravdu odesla a nechala jsi nas tu. Samotny dva.
Dnes je to presne 7 let, co jsme se s tatou poznali a misto toho, abychom byli stastni, tak smutnime. Tahle situace je tak strasne moc tezka.
Jak musi byt tezke ztratit cloveka, ktereho zname, kdyz tak trpim a to jsem nedostala tu sanci te poznat. I kdyz vlastne jsem te videla. Mela jsem tvou fotografii z mikroskopu.
O to je to asi tezsi. Stale jsem na ni koukala, hladila ji, povidala si s ni a premyslela, jaka budes. Jak budes vypadat. Po kom budes.
Moje srdce tak trpi. Stale mam tak tezko na hrudniku a mam pocit, ze nemohu dychat. Chci se s tebou nadobro rozloucit. Ale nejde to. Ty myslenky a pocity jsou tak vyrazne, tak silne, ze to proste nejde.
Tak strasne bych ti chtela rict do oci, jak te miluji. Ale nejde to. Uz nikdy to nepujde. Bohuzel...
20. 12.2015
5. ZPRÁVA
Vlastně nevím, ke komu teď mluvím. K tobě Bublinko? Sedím v tramvaji a jedu z práce. Za chvíli budou Vánoce a já si tak strašně přála, abychom je oslavili spolu. Už jako rodina. Tento sen se ale rozplynul rychlostí blesku.
Sedím tu skrčená na židli, koukám z okénka a přemýšlím nad tebou. Pláču. Stále pláču a nejde to zastavit. Nevím, kde najít novou naději. Ale hlavně nevím, jak se s tebou rozloučit. Co dělat pro to, abych přijmula, že jsi odešla a my začali znovu. Jak se tohle dělá? Nevím.
Jsem stále jako tělo bez duše. Nic mě nebaví. Nic. Věřím ale, že tohle období přejde a my půjdeme dál. Snad mi k tomu pomůže Nový rok. Občas tyhle milníky pomáhají. Nechat to zlé za námi a přijmout to nové. Nevím kam pojedeme, ale přemýšlíme, že někam za hranice. Někam daleko, kde necháme tyhle temné zážitky a začneme od začátku. Jsi náš anděl. Anděl, který jednou bude chránit nás, ale hlavně naše děti. Nikdy na tebe nezapomeneme...
3. 1. 2016
6. ZPRÁVA
Už je po Novém roce a já tak nějak doufala, že vše zlé v tom předchozím roce nechám. Asi se mi to i podařilo. Ale stále jsou chvíle, kdy propadnu myšlence a nevím kudy kam. Nejhorší je, že ač je zima, tak všude potkávám šťastné páry, těhotné ženy a matky s miminky. A tak si tak sním, kdy mi budeme mít ten šťastný rok a budeme takhle vozit ten náš poklad. Bude to letos? Mohlo by, že?
Hlavní věc, která mě teď trápí je ta, že nevím, kam jít. Za kým. Nikoho s tímto problémem neznám, na internetu se mi nechtějí číst recenze a na tamtu kliniku se nevrtím. Ta mi dala jedno. Tebe. Naději. Tu jsem ale vzápětí ztratila. A tak nezbývá nic jiného, než se s tebou rozloučit. Ne nadobro. V srdci tě budu nosit stále. Odteď slovo Bublinka pro nás mění význam...
Další emaily, které jsem našla jsou až za dalšího roku a to z dalších plánovaných transferů...O tom ale až v dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat