ZE ŽIVOTA: CESTA K MIMINKU 9

Na začátku chci ještě připomenout, že nechci tímto pomlouvat jakoukoliv kliniku či lékaře. Přecijenom je to už 3 roky stará záležitost, spousta věci se tam mohla změnit a hlavně, tohle je můj subjektivní názor a pohled. Znám spoustu lidí, kteří zde miminko počali a byli spokojeni! Takže pokud sem už jste objednaní nebo sem chodíte, tak dejte na svůj vlastní pocit. Ale pokud zatím stále hledáte kliniku v Praze, tak rozhodne doporučuji IVF Cube na Evropské nebo na nově otevřené klinice FertilityPort Prague Mudr. Jana Smrčinu (ten mi strašně moc pomohl a nyní pracuje už na této klinice).
---------------------------------------------------------------------------------------

Ze tmy tmoucí jsem se pomalu začala probouzet a slyšela jsem hlasy. Opět anestezioložka. Hladila mě po hlavě a mluvila jemným hláskem. Snažila jsem se dávat maximální pozor a mluvit srozumitelně, ač v tuhle chvíli váš mozek úplně nefunguje a prolíná se realita se sny a představivostí. Ze strachu, že mě za chvíli povezou na ten pás a budu tam v omámeném stavu něco mumlat jsem zpozorněla a snažila se být co nejvíce při vědomí. 

Po chvíli jsem se dozvěděla, že jsou folikuly odebrané a já mohu jít odpočívat na pokoj. Vezli mě na lehátku skrze chodbu k onomu pásu. Na ten jsem si sama přelezla, nechala se převézt na druhou stranu a opět si sama přelezla na lehátko. Byla jsem opravdu ráda, že jsem toho byla schopná. Z lehátka jsem si opět přelezla do postele, zachumlala se a přemýšlela o tom, co se děje a dělo.

Představovala jsem si, že moje miminka (vajíčka) jsou už někde v bezpečí a je o ně dobře postaráno. Že zanedlouho z nich budou oplodněná embrya a poputují zpět ke mně, kde se uhnízdí a 2 týdny na to budu vědět, že jsem těhotná, budu si užívat tohoto požehnaného stavu a za pár měsíců budu držet svůj zázrak v náručí. Zázrak jménem dítě. Z této představy jsem usnula a vzbudila se něco málo za hodinu.

Pokoj byl plný žen. Žen čekajících na odběr foliku, ale i žen, které je už mají odebrané. Jednu akorát přiváželi ze sálu. Začala nám vyprávět nahlas nějakou historku, strašně se u toho smála a bylo vidět, že je celá mimo vědomí. Upřímně? Bylo mi za ní trapně. Už přesně totiž nevím, co to říkala, ale pamatuji si, že to bylo dost intimní. Nejhorší ale na tom bylo to, že takto mluvila ještě z částečné narkózy a tak po probuzení vůbec nevěděla, že něco takového říkala. Ale každá jsme byla taktní a každá jsme věděla, že na tom můžeme být úplně stejně a tak jsme si to nechaly pro sebe a dělaly, jakoby nic.

Teď ale nastal moment, na který nikdy nezapomenu. Na této klinice byl takový zvláštní postup. Zaplatili jste určitou částku za oplodnění, ale až po operaci, tedy ve chvíli, kdy se probudíte z narkózy za vámi přijde embryoložka a začne vám klást otázky. Otázky týkající se dalšího postupu. Ano, bylo to ve stavu, kdy skoro sama o sobě nevíte a také ve stavu, kdy chcete mít klid a přemýšlet nad svým osudem a ne se rozhodovat na důležitými věcmi a to bez přítomnosti partnera nebo manžela.

Embryoložka nejprve přišla za paní, která ležela vedle mě. Pamatuji si, že jí řekla počet odebraných vajíček a také to, jaké jsou její šance. Přišla s ceníkem a řekla jí, že tohle stojí tolik, tamto tolik a ať se rozhodne, do čeho chce jít. Paní byla v tu chvíli celá nesvá a začala volat manželovi. Říkala něco o tom, že na tento zákrok musela jít ze zdravotních důvodů, ale že si tu dražší možnost nemůžou dovolit a tak zkusí tu levnější a pokud to nevyjde, tak to budou řešit a zkoušet znovu. Přišlo mi to strašně smutné. Ve chvíli, kdy byla po operaci a čerstvě probuzená z narkózy řeší finanční částku a tedy osud svého miminka. 
Pak šla za paní na druhé straně pokoje a řekla jí také počet vajíček a také její možnosti. V podstatě ty možnosti měla každá stejné. Šlo jen o cenu. Něco bylo dražší a něco levnější a tak nastal tlak, zda na to jednoduše máte nebo ne. Už tehdy mi přišlo divné, proč se tohle řeší až po odebrání vajíček a hlavně ve chvíli, kdy se člověk probudí po narkóze a nemá vedle sebe oporu jménem manžel. Paní byla strašně smutná. Řekla, že na tento zákrok neměla peníze a tak se jí složila celá rodina a v podstatě má jeden jediný pokus. A to ten nejlevnější, tedy s větší šancí, že to nevyjde. Smutný, že? Ale i o tomhle to je. Takže pokud jste někdy počali miminko bez problému, tak si toho maximálně važte. Tady vidíte, kolik příběhů za jedním početím stojí.

Teď šla za mnou. Řekla mi opět počet folikul a z nich odebraných vajíček. Měla jsem jich 22. Tato vajíčka se posléze oplodní a v základní ceně je 3 denní kultivace. Tedy doba, kdy se vajíčko a spermie spojuje mimo tělo ženy. Jenže tu je ještě na výběr metoda oplodnění. Jedna, která je v ceně se dělá tak, že se vezme vajíčko, k němu se přidají spermie a čeká se, zda si nějaká prorazí cestu a oplodní vajíčko. Druhá je taková, že se vybere nejlepší spermie (dle vzhledu pod mikroskopem, pohyblivosti a dle dalších parametrů) a ta se vpraví přímo do vajíčka. Tedy se přeskočí ten proces, že se čeká jaká by si našla cestu, ale vybírá se dle pohledu embryologa. Pro někoho je to metoda ještě více nepřirozená, protože se více zasahuje do přírody. Pro někoho je to cesta nevyhnutelná a to třeba kvůli genetice či větší šanci oplodnění. A těchto možností bylo více. Už si všechny nepamatuji. Pamatuji si jen, že jsem se v tom vůbec nevyznala, absolutně jsem nevěděla, co po mně chce, co mám odpovědět a tak jsem jí řekla, ať nám vybere tu cestu, která má největší šanci na úspěch. Že nezáleží na ceně. Ne, že bychom se topili v penězích, ale řekli jsme si, že klidně prodáme auto, hlavně že dojdeme do vytouženého konce. Emryoložka mi na to řekla, že toto rozhodnutí musíme udělat sami, přesněji já sama. A tak jsem se rozhodla připlatit si za prodlouženou kultivaci na 5 dní a také na metodu vybrání nejvhodnější spermie. Možná jsem si připlatila ještě za další věci, ale to si nepamatuji.

Po cca 2 hodinách jsme mohly odejít. Dostaly jsme další pokyny, ale v podstatě nám řekli, že se máme šetřit, protože jsme po narkóze, ale nemusíme nic přehánět. Prostě máme tento den odpočívat.

Pamatuji si, jak jsem odcházela z kliniky plná emocí. Volala jsem Artymu a vše mu řekla. Na rohu u kliniky jsem si koupila oběd s sebou, zavolala si taxi a odjela domů. Tam jsem se zachumlala do peřin a přestavovala si, jak se naše miminka mají. Nejhorší na tomto momentě je to, že vám odeberou klidně 20 vajíček a nemusí přežít žádné. Mohou vám ale odebrat 1, to oplodnit, to může přežít, to vám mohou transferovat do dělohy a to se může uchytit a za 9 měsíců se vám narodí miminko. Nyní je to opravdu na osudu a i když s velkým zásahem, tak i na přírodě. Já měla vajíček hodně, ale nic to neznamenalo. Kamarádka měla třeba vajíček jen 5, ty jí odebrali, oplodnili, každý den si tam volala, jak na tom jsou a než došlo k transferu, tak se dozvěděla, že nepřežilo žádné. Dovedete si tohle představit? Že tohle celé absolvujete a nakonec se vaše naděje rozplyne dříve, než dojde k transferu? Strašný!

Na klinice mi řekli, ať si zavolám za 3 dny a že mi sdělí, kolik se jich chytilo. Po 3 dnech mi řekli, že přežila pouze 3 vajíčka. Cože? Pouze 3? To ne! Ano, bohužel. 2 dny na to jsem si měla volat, jak dopadlo finální spojení a kolik z těch tří přežilo. Po pěti dnech jsem se dozvěděla, že pouze jedno. Pamatuji si, jak jsem šla po Floře, něco jsem nakupovala a tak jsem si řekla, že si tam zavolám. Vůbec jsem ale ani ve snu nečekala, že mi oznámí tohle číslo. Ale i s jedním se dá pracovat. Celý život se řídím pořekadlem: "Na všem negativním si najdi něco pozitivního!". A tak jsem si řekla, že tohle bude pan vyvolený a ač zůstal jen jeden, tak to vyjde. Bohužel se tím rozplynula šance na zamrazení. Zbyla oplodněná emrya se totiž mohou zamrazit a pak při dalších pokusech žena nemusí absolvovat celý tento proces, píchání injekcí a odběr pod narkózou, ale "jen" zajde na transfer. Znám spoustu případů, kdy měla žena třeba i 12 zamrazených embryí, což je úžasné. Ono totiž každý tento proces tvorby a odběr vajíček stojí hodně peněz a pojišťovna přispívá pouze na 3 a půl pokusů. Bez příspěvku pokud stojí kolem 60tisíc. S příspěvkem pojišťovny kolem 27tisíc. A tak žena může jít klidně na 10 odběrů, ale pojišťovna jí v tom pomůže jen 3 a půlkrát. Je to limitované pouze věkem a to do 39let. Možná už déle. Vím, že se mluvilo o prodloužení do 42 let věku.

Byla jsem sice smutná z toho, že nemůžeme žádná embrya zamrazil, ale byla jsem zároveň šťastná, že nám zbylo aspoň jedno. Jedno vyvolené. Upřímně si už vůbec nepamatuji, po jak dlouhé době se jde na transfer, ale jelikož se toto vajíčko nezamrazuje, tak předpokládám, že hned po 5dnech. Zajímavé, jak věci, které má zprvu člověk vryté do paměti po chvíli úplně vytlačí, spíše zatlačí někam strašně hluboko. Už si ani nepamatuji kolik a jaké injekce jsem si před transferem píchala. Ale něco to určitě bylo a ne málo. Muselo se totiž podpořit uhnízdění vajíčka a tak se přidává dávka hormonů a něčeho dalšího. Ale nějaké léky se berou i po transferu a to na podporu uhnizdění a udržení emrya 

Den D. Ten vám popíšu hned v dalším článku...


Žádné komentáře:

Okomentovat