NA CESTÁCH: ŠUMAVA - BOUBÍN 3

Dnešní noc byla úžasná. Sice jsem se sem tam budila, ale to díky bubnováním kapek deště na střechu maringotky. Připomnělo mi to časy, kdy jsem jezdívala v létě na tábory a my spali v takovém tom stanu s podsadou. Ježiš, to byly časy. Hned bych to vrátila. Také jste tak rádi jezdili na tábory? Pro mě to jsou asi jedny z nejkrásnějších vzpomínek z dětství :-)
Ráno na nás čekala ošatka od majitele. S Artym se na to pokaždé těšíme, protože zatím pokaždé v ní bylo něco jiného. První den chléb, rohlíky a mini koláčky. Dnes tam na nás čekal úžasný borůvkový koláč s drobenkou pečený z domácích vajec a borůvek.

Pekla ho úžasná Slepičárna blog. Je totiž u majitele na návštěvě. Je to ale čistá náhoda a ač se známe skrze online svět, tak v tom offline jsme se viděly prvně. 
Ten koláč byl opravdu výborný. Koukala jsem, že ho má Slepičárna blog i na svém blogu, takže pokud chcete recept, podívejte se k ní.
U snídaně jsme opět plánovali náš den. Opět jsme věděli, že nikam nechceme spěchat, že nepotřebujeme stihnout tisíc věcí a míst, ale že chceme tímto dnes a touto přírodou jen tak pěkně proplouvat.
Opět jsem se vás u ranního příspěvku na Instagramu ptala, kam máme vyrazit. Opět jste mi dali super tipy a za to vám děkuji. Nakonec jsme se rozhodli vydat k Boubínskému jezírku a navázat na kozí farmu Výrov.
Cesta k Boubínskému jezírku je totiž vhodná pro kočárky. Zaparkovali jsme tedy 3 km od vesnice Zátoň. Stačí si zadat do google maps Parkoviště Zátoň a ono vás to už navede. Toto parkoviště je sice placené a to 100 kč za den, ale je to asi nejbližší bod, ze kterého se můžete vydat na výlet. Odsud lze jít do spousty lokalit i třeba na Boubínskou rozhlednu, kde jsme byli včera.
Tento výlet je poměrně krátký a pro nás výletníky a milovníky chůze byl až moc krátký. Je pouhé 2 km dlouhý a celkem tedy 4 km.
První kilometr vede po nové asfaltové cestě a tak je opravdu vhodný pro kočárky, lidi na vozíčku, kola či odrážedla. Druhý kilometr vede po kamenité cestě, ale není to žádný velký terén a tak ho zvládne opět kočárek, koho a cedule tvrdí, že i lidé na vozíčku.

My jsme měli s sebou náš terénní kočárek a ten zvládá tyto výlety bravůrně. Dnes jsem zrovna říkala Artymu, jak jsem překvapená, že je i skladný do auta a rychle se rozkládá. Vypadá to totiž lehce děsivě a zdlouhavě. Musí se odmontovat přední kola, zadní kola, vyndat dvě tyčky a splácnout. Vše je ale maximálně do 5ti minut hotové. Řekla bych klidně do tří.
Na cestu jsem nám zase zabalila svačinu ze zbylého pečiva ze snídaně. Nikde není psáno, že narazíme na občerstvení a tak je dobré mít něco v batohu. A já jsem na dělání svačin na výlety tak trochu vycvičená z dětství. A upřímně? Beru to jako samozřejmost a vždy se těším, až si ten svačinový balíček vytáhnu a vychutnám si ho. Dnes jsem nám připravila housku s vysoce procentní šunkou, farmářským sýrem, čerstvým sýrem a paprikou.
Po 2 kilometrech jsme dorazili k Boubínskému jezírku. Bylo tam nádherně. Hlavně ve chvíli, kdy tam nikdo nebyl. To ticho. To jezírko. Ty spadlé stromy. Prostě ráj.
Když jsme se nasvačili, tak jsme vyrazili zpět. Stále jsme si ale říkali, že je to na nás moc krátké, že by to ještě něco chtělo. Na rozcestí, kde končí asfaltová silnice a začíná kamenná je ještě jedna odbočka a to na lom. Řekli jsme si tedy, že si cestu protáhneme a podíváme se i tam, když už tu jsme.
Nikde jsem o této možnosti nečetla a tak jsem byla zvědavá. Šli jsme poměrně dlouho do prudkého kopce a tak jsme si mysleli, že za odměnu nás bude čekat krásný výhled do lomu či na přírodu. Nakonec nás ale čekalo toto. Kousek skály a posezení. No což. Jsme tu pro výletění a tak jsem si to vyfotila a šli jsme zase zpět.
Když Artyho napadlo, vzít tento kočárek, tak věděl proč. Říkal, že v Joolzu bude Tobínek jen připoutaný a bude muset jen sedět. Tady ho můžeme odpoutat a může si zde lozit, posedávat a klidně i ležet. A na to došlo. Odepnuli jsme mu síťku a on takhle krásně vykukoval, až usnul. Co vám budu povídat, byl k sežrání.
Když jsem dorazili zpět na parkoviště, tak jsme si dali horký čaj a čekali, až se Tobínek probudí. Pak jsme hned vyrazili na farmu Výrov. Ta byla cca 30 minut cesty od tohoto parkoviště, ale cca 12 minut od našeho bydlení v maringotce.
Na farmě nás uvítal majitel a zeptal se nás, zda si jdeme pro sýry. Já řekla, že ano, ale že jsem někde četla, že dělají i prohlídky a zda by nám jí udělali. Sice měli dost práce, ale provedli nás.
Jinak pokud milujete sýry a kozí výrobky, tak se sem zastavte. Jak vidíte, mají spoustu ocenění.
Bavili jsme se s majitelkou, jestli jí lidé vozí z okolí pečivo, když už sem chodí. Ona říkala, že minimálně, že ho kupují sami. A tak jsem si řekla, že vám to povím. Až sem jednou pojedete, tak vezměte nějaké pečivo a uděláte jim radost. Kdybychom to věděli, určitě nějaké na krmení dovezeme.
Majitelka byla moc sympatická. Říkala nám, že to zde provozují 7 let a to pouze ve 2 lidech. Pracují od brzkého rána, do hluboké noci. Začínají krmením, dojením a péčí o farmu a končí administrativou.
Mají zde 50 koz a každou kozu zná majitelka jménem. Když jsme se zeptali, jak je pozná, tak na férovku odpověděla, že podle ksichtu :-D
Ptali jsme se, proč zrovna kozy. Říkala, že měla více druhů zvířat, ale že zrovna kozy jsou jak psi. Jsou přítulný, poslouchají na jméno a je to s nimi o kozí chlup snažší a hlavně zábavnější.
Třeba takový Jůlince řekla, ať jí dá pusinku a ona opravdu přišla a jednu jí dala.
Chovají zde ale i divoká prasata, slepice, husy a mají pár zatoulaných koťátek, které k nim dorazily.
Samozřejmě jsme neváhali ani vteřinu a nakoupili si sýry do maringotky a jako dárky pro rodinu.
Po příjezdu k maringotce nás uvítal majitel a zeptal se, jak jsme se měli a kde jsme byli. Po chvilce povídání nám nabídl, že pokud chceme, tak si můžeme otrhat ostružiny, maliny a borůvky, které jim dole u jezírka rostou. Tobínek byl v sedmém nebi. Však se podívejte, jak je dlabal.
Hrst ovoce od každého jsme si odnesli k maringotce a ráno si je dáme ke snídani.
Arty si hrál s Tobínkem a já si připravila kávu a nalila místní mošt a při výhledu do hor jsem si jí vychutnávala.
Jelikož nám Tobínek teď, jak mu rostou zoubky špatně a hlavně nepravidelně jí, tak jsem se rozhodla připravit jeho oblíbené batátové placičky. Není tu mixér a tak jsem si musela poradit. Nakonec jsem uvařila batáty do měkka, vidličkou je spolu s banány rozčvachtala, přidala vajíčka, mléko a mouku a promíchala. Recept je lehce jiný, než asi ode mě znáte, ale byl také výborný. Pokud nevíte, o co jde, tak na Instagramu sledujte hashtag smoothprikrmy.
A jelikož bylo už půl deváté a venku se ochladilo, tak jsme zalezli do maringotky, pustili si hudbu a blbli s Tobínkem v posteli. Poslední týdny je strašně moc přítulný a já si to moc moc užívám. Stále mu šeptám do ouška, proč takovýto strýček přítula nebyl už do narození a Arty mi na to vždy odpovídá, že bych si toho tolik nevážila. Asi má pravdu. Tyhle doteky miminka jsou k nezaplacení a musíme se namazlit do zásoby. Za chvilku nám ty naše děti vyrostou a my na to budeme jen vzpomínat.

Lišky už daly dobrou noc a tak já jí přeji i vám. Zachumlávám se do peřiny, vypínám počítač a lampičku a jdu spát. Mějte se krásně a zase zítra.

Pokud jste nečetli předchozí články, tak tady máte odkazy:
Článek o bydlení v maringotce
Článek o výletu na Boubínskou rozhledu s kočárkem


4 komentáře:

  1. Kaci, kdyz vidim ty fotky z Boubina, mam nostalgickou naladu. Byli jsme tam na svatebni ceste a ja vylezla az nahoru na Boubin v 6. mesici tehotenstvi. Svyho muze jsem proklinala, cestou malem porodila, asi 5x brecela, ze uz nemuzu, ale nakonec jsem to zvladla a ten vyhled byl nadhernej �� a doted na to radi vzpominame a vykladame to jako vtipnou historku. Moc pekna prochazka je jeste z Modravy na trijezerni slat, ale je to teda taky kopec. Byli jsme tam letos o s nasi malou a super ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi dobrá, když si vzpomenu jak mi bylo v těhotenství, tak bych neušla ani první kilometr :-D

      Vymazat
  2. Moc krásně napsané, užasně výletujete. Mějte krásný i zbytek léta, T. ��

    OdpovědětVymazat