ZE ŽIVOTA: DOPIS TOBÍNKOVI

Drahý Tobínku,
když se mě před pár lety někdo zeptal, zda chci mít děti a kolik, tak jsem nevěděla, co odpovědět. Věděla jsem, že děti asi jednou budu chtít, ale nijak jsem to v sobě necítila tak, že by to mělo být v nejbližší době.
Když ke mně přiběhlo nějaké dítě, tak jsem nikdy neměla takový ten přirozený pud, abych věděla, co s ním dělat. Když jsem si měla někdy pochovat miminko, tak jsem to vždy s díky odmítla, protože jsem se bála, že bych mu něco udělala nebo ho upustila. Možná je to tím, že kolem mě nikdo neměl děti, možná je to tím, že jsem to v sobě prostě neměla.
Když nastal čas a my si s tátou řekli, že bychom chtěli dalšího člena rodiny a třetí pes to rozhodně nebyl, tak jsem začala přemýšlet o tom, jaké to bude. Ne přímo jaké to bude, ale spíše jaká budu já. Budu dobrá máma? Budu vědět, co s miminkem dělat? Probudí se ve mně takový ten přirozený mateřský pud? Těšení přebila obava. Obava z toho, že to nezvládnu. Ale i tak jsme se rozhodli to zkusit. Proč? Protože miluji lidi kolem sebe a mít velkou rodinu byl vždy můj sen. A hlavně jsem věděla jedno. Že táta bude ten nejskvělejší táta. Ten si na rozdíl ode mě měl vždy s dětmi co říct a uměl s nimi lumpačit.
Pak nastala chvíle čekání. Čekání na tebe. Cesta byla dlouhá a trnitá. Ale rozhodně ne taková, abych si nyní nemohla říct, že za to nestála. Naopak. Díky této cestě jsem mnohem silnější a hlavně jsem mnohem lepší mámou. Víš proč? Protože jsem měla dostatek času si uvědomit, že některé věci nejsou samozřejmostí. Že musíme každý den děkovat někam tam nahoru za to, co máme. Ač to je práce, partnerský vztah, zázemí, bydlení, jídlo a děti. Jsou lidé, kteří něco z toho nemají a jsou dokonce lidé, kteří nemají ani jedno z toho.
Za 3 dny to bude přesně 2 roky, kdy tvůj sourozenec odešel. Byl o něco málo starší a říkali jsme mu Ajsík. Proč Ajsík? Protože vnikl ze zamraženého embrya. Takže jsem mu zpívávala Ice ice baby a říkala Ajsíku. Byl to velký brácha, možná ségra, který byl takový hrdina, že se rozhodl tvůj pokojíček u maminky v bříšku pořádně připravit. Toto místo ti zútulnil a roztáhl tak, aby jsi tam měl moc místa, měl jsi se kam zachumlat a uvelebit a mohl tam být šťastný až do porodu. Na tvého sourozence nikdy nezapomeneme a to hlavně proto, protože je a byl součástí našeho života. Je? Ano, je. Je totiž tvůj strážný anděl a navždy jím zůstane.
Milý Tobínku, proč ti tohle všechno píši? Za pár minut to bude přesně 1 rok od doby, co jsi se narodil. Měl jsi 4020 gramů a měřil jsi 53 centimetrů. Narodil jsi se v 39+0 a to plánovaným císařským řezem. Jelikož jsem měla nemocné srdce a ty jsi byl už od prvních týdnů větší, tak si lékaři řekli, že menší riziko bude tato cesta. Nebyla sice až tak příjemná, jak se všude říká, ale stála za to.
Stála za ten moment, kdy jsme na sále s tátou byli vedle sebe, drželi se za ruku a čekali na ten moment. Na to, kdy začneš plakat. A že jsi to tam pěkně rozjel. U císařského řezu se říká, že děti nemusí plakat ihned, protože jim nebyla porodem vytlačena voda z plic a musí se ručně vytáhnout. Ty jsi za to ale zabral a začal jsi brečet pár vteřin po tom, co jsi vykoukl na svět. Po cestě ven jsi ještě dokázal chytit svorky, až se zepředu od doktorů ozvalo: "On mi bere nástroje!". Celý sál se rozesmál a hned jsem si říkala, že budeš určitě doktor, který bude mít talent na zpěv. Ten tvůj silný hlas tomu napovídal. Tak uvidíme. Ať to bude, jak to bude, hlavně ať jsi ve svém životě spokojený.
Pamatuji si na chvilku, kdy jsem tě poprvé držela v náručí. Přesněji mi tě položili na hrudník. Byl jsi zabalený v zavinovačce a já neměla sílu si tě přidržovat. Tak tě držel táta. Koukala jsem na tebe a nevěřila tomu, že se to opravdu děje. Plakala jsem tak, jako pláču nyní. Jsi totiž tak obrovský zázrak, že nikdy nepřestanu děkovat za to, že tě máme.

Tvoje povaha je tak úžasná. Jsi úžasný parťák do života a maximálně společenský dítě. Sice nejsi tak mazlivý, jak bych si možná přála, ale zase když už se rozhodneš mě obejmout a dát mi pusinku, tak mé srdce natolik pookřeje, že plesá radostí a štěstím. Jsi dítě plné úsměvů a to už od narození. První jsme zachytili už v porodnici a další jsi nám dával každý den po celý rok. Nyní se od rána do večera řehníš. Pořád. Miluješ, když hrajeme na babu, děláme bububu kuk a nebo hrajeme na schovávanou. Jídlo je smyslem tvého života a tak je vidět, že jsme na stejné vlně. Chutná ti úplně vše, nyní hlavně to, co jím já. Takže když ti dám stejný jogurt a stejné ovoce do tvé misky, tak stejně ti více chutná z té mé. Ale je to jasný. Díky tomu toho můžeš sníst víc, že?

Chci ti říct jedno. Na tomto světě nejsi jen tak. A je mi jasné, že si to uvědomuješ už od narození. Jak by bylo jinak možné, že tě každý tak miluje? Že každému děláš takovou radost? Že každý s tebou chce být, chovat tě, muckat tě a hlavně, že tě každý miluje? V tatínkové rodině jsi první vnouče, první synovec a celkově první dítě a si tě rozmazlují, co to jde. U maminky v rodině jsi druhé miminko, hned po Jáchymovi, který tě předběhl po necelých 5 měsíců. Ty jsi ho ale parádně dohnal a už teď jste skoro stejně velcí, šikovní a hlavně parťáci. Počkej, ani se nenadějeme a budete spolu chodit tajně na pivo a u toho dohlížet na svojí o rok mladší sestřenici Evičku.

Tobínku, chci ti popřát k dnešním narozeninám jen to nejlepší. Ať jsi nadále tak spokojený, jako jsi doposud. Ať jsi nadále tak šikovný, usměvavý, okatý, ať stále lumpačíš, protože ta jiskra v oku, která ti u toho září je úžasná, ať jsi hlavně zdravý, spokojený, milující a milovaný. Máš tu nejlepší rodinu, kterou jsi mohl dostat. Všichni tě vnímáme jako jeden velký zázrak a nade vše tě milujeme.

Na sobotu pro tebe připravuji jednu lesní oslavu, na které budeš mít obě dvě rodiny, tety, strejdy a kamarády. Doufám, že si jí užiješ a skrze videa a fotky si na ní budeš vzpomínat.

Líbám tě, tvá máma!

21 komentářů:

  1. nemám slov... probrečela jsem každý řádek... hrozně vám to štěstí přeju a nemůžu se dočkat až sami zažijeme ten pocit... někdy koncem srpna... :) S pozdravem pravidelná čtenářka Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťul je to to nejkrásnější a zároveň nejtěžší, co člověka může potkat. Jsem nejšťastnější, že to mohu zažívat a držím moc palce, ať porod jde hladce a jste spolu šťastní a spokojení :-)

      Vymazat
  2. Tobinek je šťastné dítě, že má tak úžasnou mámu :). Krásné narozeniny a život!

    OdpovědětVymazat
  3. Nadherne:) Takyto list moze napisat naozaj iba milujuca maminka:) A ja tiez ako milujuca maminka svojho synceka pustam slznu nad tymito slovami:) Vsetko najlepsie buducemu oslavencovi k 1. rocku, prajeme vela zdravia, lasky, Bozieho pozehnania a veeela novych zivotnych krokov:):)

    OdpovědětVymazat
  4. O bože, slzim tu jak zelva.. zítra naše holčička oslaví mesic.. ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to prožíváte také nadherný čas. Moc si ho užívejte. Jsou to ty nejkrásnější chvíle, jaké můžeme zažívat ❤

      Vymazat
  5. Kači, to je takova krasa! Strasne moc Ti to preju, to vse, co prozivas a ze se s nami, ctenari o to delis! Jsi mi velkou nadeji, ze vse ma svuj cas a ze i po dlouhe dobe muze prijit zazrak! Je to krasny pohled na vec - ze miminko, co odeslo pripravilo pokojicek pro Tobinka. Taky to tak budu brat, ze miminko, co odeslo nam pripravilo pokojicek pro nekoho, kdo snad brzy prijde! Dekuji za to, ze sdilis svuj pribeh! A Tobinkovi jen to nejlepsi, hlavne zdravi! ♥️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to strašně v hlavě a je důležité i ty negativní věci si nějak obhájit. Pak to jde snáz. Já to brala tak, že když si zvu návštěvu domu, tak pokud tam budu mít nepořádek a chaoz, tak návštěva nebude chtít přijít znovu. Ale pokud budu mít doma uklizeno, útulno a z trouby bude vonět čerstvě upečená bábovka, tak se hned návštěvě bude chtít zůstat déle. A tak jsem to brala i s miminkem. Nejdřív jsem si potřebovala uklidit v těle a hlavě a pak pozvat Tobínka. A vyšlo to. Držím moc palce, ať brzy spatříte dvě čárky a dočkáte se vytouženého miminka :-)

      Vymazat
  6. Jedním slovem NÁDHERA! :) Krásně napsané, měla jsem husí kůži. :) Moc Vám to štěstí přeju, jste úžasná rodinka. Přeju Vám nádhernou oslavu a ještě plno dalších krásných společných okamžiků. Já budu každým týdnem teta, tak jsem na sebe taky zvědavá! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyzkoušíš si to aspoň. Když se narodil syn bráchovi, tak už jsem byla s pupkem a stejně jsem an to stvoření koukala, že vůbec nevím, jak ho pochovat. Ale pak se narodil Tobínek a vše naběhlo samo. Je krásné si to vyzkoušet, ale je dobré, že matka příroda to vymyslela opravdu dobře a pak to jde vše samo.

      Vymazat
  7. Krásný článek, také mi tečou slzy 🙂 A ztotožňuji se i s tím začátkem, nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ, nevěděla jsem, jak si s dětmi hrát, nechtěla jsem je chovat, protože jsem se bála. Za to můj snoubenec, si s nimi hrál hrozně rád a děti ho vždycky zbožňovaly. Věděla jsem, že bude skvělý táta a tím taky je. Dokonce bych řekla, že ta první manipulace se synkem, když se narodil, mu šla v prvních dnech lépe než mně 😀 ale jsem ráda, že s prvním pohledem na naše zlatíčko, se mateřský instinkt dostavil. A Dominik se taky nechtěl moc mazlit, když byl maličký, ale co začal běhat, tak se mnohem víc mazlí. Teď je mu 14 měsíců a chodí se pomazlit a pro pusinky a já si to užívám 💞
    Přeji hodně štěstí Tobínkovi 💕

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. matička příroda to má krásný vymyšlené. Pamatuji si, jak jsem s ním v porodnici fungovala, jak když mám druhé dítě. Prostě to šlo úplně samo :-)

      Vymazat
  8. Kačí,
    to je ten nejkrásnější článek, jaký jsem u Vás (zatím) četla. Moc vám všem třem přeji mnoho zdraví (to je to nejdůležitější) a štěstí do budoucna. Moc Vám děkuji za články tohoto typu a zároveň smekám, protože určitě není lehké o těchto věcech psát pro veřejnost. Mně to dodává velkou naději, že se snad také brzy dočkám těch "dvou čárek". Moc bych si to přála, ale zatím nám není přáno. Snad dva andílci už dostatečně připravili pokojíček pro vysněné miminko. Každopádně za Vaši naději děkuji :-) A Tobínkovi přeji krásnou první oslavu :-)

    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani je strašně těžké o tom psát. Přesněji, teď už ne. Ale ze začátku ano. I když jsem to chtěla vykřičet do světa, tak jsem se strašně bála. Ale už to uzrálo a já si hlavně uvědomila, kolika lidem tímto mohu pomoci. Sama jsem v určitých chvílích potřebovala někoho, kdo by mi řekl, jak to prožíval a že to nakonec dobře dopadlo. Ale nikdy nebyl a já se s tím musela poprat sama. Hlavně i téma umělé oplodnění je celkem zatím tabu a přitom kolikrát jen objednání na kliniku může pomoci mozku se odreagovat a třeba to přijde mezitím samo. Znám pár takových případů. Moc moc držím palce a hlavně, ať už další dvě čárky se promění ve vytoužené zlatíčko, které si zanedlouho budete chovat v náručí. Přeji ti to opravdu z celého srdce.

      Vymazat
    2. Krásný a velmi dojemný článek.
      Jsem také vymodlené dítě, mí rodiče si prosli 12 roky pekla, než jsem přišla na svět já. Tvoje slova z článku by určitě seděla i na ně. Snažím se být co nejlepsim "ditetem", protože si to zaslouzi. A Tvé články na tato témata jsou pro mě velmi silné, děkuju Ti za ně 💙

      Vymazat
    3. Mně právě chybí nějaká ta osoba, která by pochopila, co se ve mě děje, jak moc mě toto trápí. Ale buď mi všichni říkají, že nemám důvod být v depresi, že se lidi snaží o miminko mnohem delší dobu (což je pravda) a nebo mi říkají, že mám ještě času dost, ať se věnuju něčemu jinému a nemyslím na to. Jenže ono se to lehce říká (asi to znáte). Právě už uvažuji nad tou klinikou ale pořád to odkládám. Také i z hlediska financí... takže Vám, Kačí, ještě jednou moc děkuji za to, že jste se odhodlala podělit s námi o váš příběh :-)

      Vymazat
    4. To je právě strašně těžké. Každý to myslí dobře, ale realita je jiná. Hani, dělej jak cítíš. Na kliniku se klidně objednej a uvidíš. Ono samotné objednání může pomoci hlavě a třeba se to povede, nebo zkusíte tu inseminaci, ta je zdarma a není tak náročná pro tělo. Můžeš si jen vyslechnout názor jiné osoby a uvidíš. Hlavně se drž a já držím moc palce.

      Vymazat
    5. Moc děkuji za rady. Jak už jsem zde několikrát četla i od jiných žen, tak trochu lituji, že jsme s přítelem vypustili na veřejnost informaci, že se "snažíme" o miminko. Protože od té doby je to jeden dotaz za druhým a hlavně spousta rádoby chytrých rad a doporučení. Jenže já už z toho docela blázním. Ale za Vaše rady jsem vděčná, protože je vždycky lepší, když se člověk pobaví s lidmi, kteří na tom byli či jsou podobně :-) Moc děkuji a mějte se krásně

      Vymazat