ZE ŽIVOTA: CESTOVÁNÍ S DĚTMI LETADLEM

Když jsem před pár dny odcestovala na naší první zahraniční dovolenou letadlem, tak se mi zaplnil direct zprávami, abych sepsala své dojmy a tipy o tom, jak cestovat s dětmi. Spousta z vás z toho má strach, který je určitě oprávněný. Rozhodně to nemyslím tak, že byste se měli bát cesty letadlem, ale spíše tak, že strach o naše zlatíčka je přirozený a ve spojení se strachem z neznáma může být veliký.
Já se bála také. Ani ne proto, že by to Tobíno nezvládl. Ale spíše proto, abych neobtěžovala pláčem své spolucestující, nemusela se dívat na otrávené obličeje z toho, že v letadle je miminko a také, abych nezapomněla či nepodcenila nějakou věc, která je k cestování s miminkem potřebná.
A tak jsem se obrátila na vás, moje čtenáře a hlavně rodiče, kteří mi dávají ty nejlepší tipy.
NAŠE CESTA
Díky vašim tipům jsem byla ujištěná, že mám vše, co k cestování s miminkem potřebuji. A poslední dotazy jsme si ověřili na lince ČSA.

Musím pochválit a hlavně poděkovat všem zaměstnancům letiště. Jak toho českého, tak toho holandského. Všichni byli moc milounký, až jsem si říkala, že cestování s miminkem je benefit. Při odbavení kufrů s námi paní mluvila s úsměvem a nadšením, i když bylo něco po páté hodině ráno. V Bille nás dokonce zákazníci pustili ve frontě. Při procházení kontrolou opět vládla výborná nálada plná vtípků a úsměvů a jinak tomu nebylo na palubě. A to ze strany spolucestujících, ale i posádky.

Do letadla jsme nastupovali jako první. Má to svojí výhodu, ale i nevýhodu. Sice jsme byli v letadle první a nemuseli čekat ve frontě, ale na druhou stranu jsme díky tomu seděli půl hodiny ve stísněných prostorách bez vzduchu. Tobíno chtěl řádit, lozit a stoupat si a k tomu tam nebylo dostatek prostoru. Hlavně, když mezitím nastupovali další cestující, zandavali si zavazadla a vzduchu ubývalo.

V momentě, kdy všichni nastoupili to bylo hned lepší. Byl tam menší chaoz, menší šum a větší klid a hlavně se rozběhl motor a s tím přišel i příval vzduchu.

Při cestě tam jsme měli tři sedadla a při cestě zpět s námi na trojce seděl jeden pán. Naštěstí se uvolnilo místo vzadu a tak ho letuška požádala, jestli by si přesedl. Bylo to znatelně lepší. Tobíno měl opět pro sebe svou sedačku, kde se mohl protáhnout, posadit, stoupat si a měl místo na přelézání ode mě k t Artymu.

Nejvíce jsem se bála stoupání a klesání, kdy zaléhají uši. Naštěstí Tobínek je pán cestovatel a zvládal to dokonale. Dali jsme mu mlíčko, pak se posadil, hrál si s hračkami a vlastně mi přišlo, že ani nepostřehl, že je ve vzduchu. Já na tom ale byla hůře. I když létání miluji a nikdy jsem z něj neměla strach, tak tentokrát asi zavládl mateřský pud a přirozený strach. Najednou jsem měla pocit, že mi dochází vzduch, dlaně se mi potily a hlavně žaludek se mi kroutil na všechny strany. Tobínek se mezitím zabavoval hrou s pytlíkem na zvracení. Já ho stále hypnotizovala a modlila se, abych ho nemusela použít. Naštěstí let byl jenom hodinu a půl a tak jsem to zvládla bez pohromy. Po cestě zpět už byl pocit úzkosti znatelně menší.

Celkově bych shrnula, že létání s dětmi je úplně v pohodě. Aspoň tedy na tyto kratší vzdálenosti. Než letadlo vtlétně, tak už pomalu přistává. Posádka je na děti připravená, milá a cestující tolerantní. Je mi jasné, že při delších letech nebo, když se sejde více dětí na palubě to může být náročnější, ale na druhou stranu si stačí vzít sluchátka, pustit si film v telefonu či v notebooku a hned se člověk od hluku izoluje a může cestovat bez újmy. Arty v minulé práci létal dlouhé lety několikrát do měsíce a nikdy s tím neměl problém. A na to musíme myslet i my maminky. Je totiž pravdou, že asi největší stres jsem měla z toho, abychom neobtěžovali spolucestující. Stejně tak, jako jsem to měla i v mhd.

Po cestě zpět se stala nepříjemnost, se kterou se musí počítat. Letadlo mělo zpoždění. Čekali jsme na letišti o hodinu déle a když svitla naděje a začali nás pouštět do letadla, tak jsme tam nakonec čekali další hodinu. Nakonec jsme tedy odlétali v čase, kdy jsme měli už dávno přistávat v Praze. Rozhodilo nám to celé plány, Tobínek byl unavený a tak usnul už ve chvíli, kdy jsme ještě čekali v letadle. Cesta byla díky tomu náročnější, ale jak jsem psala, všichni jsou tolerantní a tak Arty vzal Tobínka do náručí a šel se s ním párkrát projít a dokonce ho nechal i lehce proběhnout v uličce. Jenže pak přišly turbolence a my se museli připoutat. Udržet dítě, které chce řádit na klíně připoutané bylo náročnější, ale zvládli jsme to. Já stále zpívala, Arty dělal kravinky a pak už jsme přistávali.
CO S SEBOU DO LETADLA
Cestovní větráček:
Tento mini větráček jsme pořídili už před asi 8mi lety na dovolené. Od té doby s námi cestuje pokaždé a ani na této cestě nemohl chybět. Byl velkým pomocníkem ve chvíli, kdy v letadle chyběl vzduch a také ve chvíli, kdy jsme chtěli zabavit Tobínka.

Deka:
Sice v prvních minutách v letadle vzduch chybí, v průběhu cesty to tam naopak hodně fučí. A tak je dobré vzít s sebou deku, do které se zachumlá miminko, když zrovna usne.

Čepička:
Tu jsme měli ze stejného důvodu. Miminku by mohlo nafoukat do uší a být z toho zkažená dovolená. Kdo mě sleduje na instagramu, tak ví, že s pomocí čepičky uspáváme Tobínka. Stáhneme mu jí přes očka a on hned pochopí, že je čas spánku. V polovině cesty začal Tobínek brblat a tak jsme mu zatáhli čepičku přes oči, přikryli dekou a uspali v náručí. Prospal určitě polovinu cesty a vzbudil se těsně před přistáním.

Hračky:
Ty jste mi doporučovali na prvním místě. Říkali jste, ať hlavně vezmeme ty, které ještě nikdy neviděl, tedy nové. To jsme nestihli koupit a tak jsme zvolili ty nejoblíbenější. Měli jsme asi 5 různých hraček, s tím, že každý ho zabavila jinak. Momentálně nejvíc miluje knížky a ty si většinu cesty prohlížel.

Mlíko:
Kdo kojí, tak má výhodu. Kojení děti uklidňuje a polykání odlehává uši. Já už nekojím a tak jsme se vybavili Nutrilonem a lahvičkami. Připravili jsme mlíčko na vzlétání a pak na přistání. Lahvičku nám pak letušky bez problému vypláchly vařící vodou.

Hodně jsem řešila, jak pronést přes kontrolu vodu na přípravu Nutrilonu. Přecijenom do letadla se smí vzít maximálně 100 ml. Při kontrole ale stačilo nahlásit, co je Tobínka, oni to vzali, prosvítili přístrojem a tím zkontrolovali, že tekutina je neškodná. V ČR to neřešili tolik, v Amsterdamu byli více důslední, ale vše prošlo bez problémů. Měla jsem horkou vodu v termosce a studenou v lahvi. Nutrilon připravený v dávkovači na umělé mléko.

Dudlík:
Ač Tobínek je bez dudlíku téměř celý den a dudá spíše jen na spánek, tak jsme to nepodcenili a vzali jich asi 5. Nikdy člověk neví, kde dudlík upadne a přecijenom letadlo a letiště je plné bacilů. Je fakt, že dudlík ho hodně uklidňoval. Asi je to tím, že i při dudání dítě polyká a tak mu ouška odlehávají.

Jídlo a pití:
To jsme také nepodcenili a vzali raději od všeho něco. Měli jsme ovocné kapsičky, zeleninovou skleničku, dostatek lžiček, bryndák, ubrousky na utření, antibakteriální gel, křupky, ovoce sušené mrazem, vodu v lahvičce, vykrájené jablko.
Takže rozhodně doporučuji vzít toho více, než méně. Na letišti při kontrole s tím nemají problém. Všude už mají speciální přístroj, ve kterém akorát lahev a příkrmy prosvítí a tím zjistí, že voda a jídlo je neškodné.

Náhradní oblečení:
Nikdy nevíte, kdy se stane nehoda. Ve městě si vždy říkám, že v nejhorším něco nového koupím, ale v letadle tahle možnost není. Proto rozhodně doporučuji vzít náhradní oblečení, kdyby se miminko pročůralo nebo prokakalo. Může si také blinknout a bylo by asi nepříjemné, kdyby muselo cestovat ve vlhkém oblečení.

Plenky:
Určitě jsme brali dostatek (čti až až) jednorázových plenek, vlhčených ubrousků a igelitových pytlíků na použité plenky. K tomu jsem měla látkovou na různé utírání.

Kočárek a autosedačka:
Tohle téma jsme řešili hodně, nakonec jsme si ještě volali na linku ČSA a zjišťovali, jak to mají oni. Tohle si vždy ověřte přímo u daného přepravce. Holky letěly KLM a měly to úplně jinak.
ČSA nám řeklo, že si na palubu smíme vzít pouze kočárek a autosedačku nesmíme. Ani za příplatek. Museli jsme to tedy řešit tak, že jsme autosedačku dali do velkého kufru a odbavili. Měli jsme ale 3x 23 kg, tedy i pro Tobínka a tak jsme s tím neměli problém.
KLM řeklo, že na palubu smí i kočárek i autosedačka, ale autosedačka odečte jedno zavazadlo o váze 23 kg. A to poskytují pro dítě pouze zavazadlo o váze 23 kg, takže holky měly 2x 23 kg a 1x 10 kg. S tím, že autosedačka jim odečetla to zavazadlo o váze 23 kg. Snad to popisuji srozumitelně. Každopádně doporučuji si tohle ověřit přímo u letecké společnosti.

Ze začátku jsem hodně řešila, jak přepravím kočárek. Sehnala jsem si vak do letadla na ten náš Joolz day 2, který se rozkládá na 2 části. Nakonec jsme ale dostali kočárek Joolz hub, který je z jedné části a skládá se podobně jako golfky. Tedy na cesty ideál. Ale i tak se mi ho nechtělo poslat společně s kufrem, protože na ten jsem vak neměla. Nakonec jsme zjistili, že kočárek si můžete vzít na palubu, pokud máte dítě do 2 let. Jen vám na něj při odbavení kufrů dají cedulku a pak s ním jedete až ke vstupu do letadla, kde ho složíte a necháte. Oni ho dají do podpalubí.

Nosítko:
Pokud máte nosítko, tak si ho rozhodně vezme s sebou. Je dobré na tulení při čekání na letišti a můžete ho využít i na palubě. Ve chvíli, kdy všichni sedí a můžete se odpoutat si můžete miminko do nosítka přendat a třeba ho v něm uspat nebo jen pochovat.

Pohoda:
Rozhodně odhoďte obavy a vezměte si s sebou dobrou náladu. I to dítě vycítí a určitě díky tomu bude cestovat pohodověji.
ZÁVĚR
Pokud se chystáte na cestu, určitě se poptejte přátel, co by vám dali za další tipy. Ale rozhodně se nebojte. Cestovat s dětmi letadlem už je opravdu pohodlné, všude jsou na to připravení, na letištích jsou všude přebalovací pulty, kojící místnosti a stejně tak je přebalovák přímo v letadle. Cestování s dětmi není tedy nic neobvyklého a naopak určitě zjistíte, že je to i lepší, jak jet autem.

Užijte si svojí první dovolenou. Nás to na jednu stranu strašně vyčerpalo, ale na druhou stranu dodalo hodně sil. Byl to nový zážitek a hlavně utvrzení, že Tobínek je pán cestovatel. Na léto plánujeme dovolenou do zahraničí autem a tak vám schválně sepíši srovnání.

Mějte se krásně a šťastnou cestu,
Kačí

Žádné komentáře:

Okomentovat