ZE ŽIVOTA: CO MI TĚHOTENSTVÍ DALO / VZALO

Celkově se mezi lidmi bere těhotenství jako období, které je to nejkrásnější v životě. A určitě to tak je. Jen někdo má příjemnější průběh a někdo složitější. I tak ale převládají chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak obrovský dar to je a jak je důležité bojovat i ve chvílích, kdy je daný člověk na pokraji sil. To jsem vám tu ale psala několikrát a o tom to dnes nebude.

Dnes jsem se zamyslela nad věcmi, které mi těhotenství dalo a vzalo. Je jich určitě více, než tu vypíši, ale o ty hlavní, ty nejintenzivnější se s vámi podělím.

CO MI DALO

VLASY, NEHTY, PLEŤ
Tyhle tři věci vám dítě buď vezme nebo dá. Říká se, že holčička bere krásu a chlapeček jí dává. Jak už víte, já čekám chlapečka a tak jsem čekala, co to se mnou udělá. Ze začátku jsem vypadala strašně. Bylo to určitě tím, že v prvním trimestru (vlastně do půlky druhého) mi bylo opravdu mizerně. A tak každý (i vy) tipoval, že to bude holka. Měla jsem pupínkatou a přitom suchou pleť, strašně, ale opravdu strašně mi padaly vlasy a nehty jsem nijak nevnímala.

Vlasy
Pak se to celé zlomilo. Pamatuji si chvíli, kdy jsem šla k mojí nejlepší kadeřnici Barče Javůrkový (sledujte) a ta mi řekla, že mám nějaké lepší vlasy (to ještě nevěděla, že jsem těhu). Pak jsem jí to řekla a tak se zeptala na pohlaví, ale než jsem stačila odpovědět, tak řekla, že to bude kluk. Že jak kouká na ty moje vlasy, tak je to jasný kluk. A měla pravdu.
Nikdy jsem neměla lepší vlasy. Vždy jsem je měla takové zplihlé, neforemné a bez tvaru. Teď mi stačí jít spát s mokrou hlavou, umýt si vlasy bez kondicioneru a ráno se vzbudím s krásnými přirozenými vlnami. Prostě pohoda.

Pleť
Také si pamatuji, když jsem byla u své kosmetičky a ta se podívala na mojí pleť a říkala, že to bude kluk. Byla asi jedna z 5ti lidí, kteří tipovali kluka. V té době jsem ještě pohlaví nevěděla. A zase měla pravdu. Je fakt, že pleť se mi neskutečně zlepšila. Několik let jsem trpěla na akné, na pupínky, fleky, jizvy z akné, prostě na nepěknou pleť. Chodila jsem kvůli tomu ke kosmetičce, ke kosmetoložce, k dermatoložce i na kožní a nikdo si s tím nevěděl rady. Zkusila jsem nespočet léků, přípravků, babských rad a nic. Až těhotenství. Nyní si maximálně užívám tu chvíli, kdy nanesu jen lehonkou vrstvu makeupu, která není téměř vidět, jen sjednotí pleť a jdu ven. Kéž by to tak zůstalo už napořád.

Nehty
Nehty jsem nikdy neřešila. Nejsem ten druh člověk, který by si je neustále upravoval, lakoval, chodil na manikúru. Jednou za čas mě to chytne a maximálně si to užívám, ale nikdy mi to dlouho nevydrží. Asi je to tím, že se stále rochním v nějakém tom jídle a tak se je to běh na krátkou trať.
Od té doby, co jsem těhotná je mám ale ukázkové a skoro škoda lakovat. Prostě rostou rychlostí blesku a vůbec se nelámou. Kdybych měla ráda dlouhé nehty, tak si je můžu krásně užívat. Jelikož dlouhé  přímo nesnáším, tak jen stříhám a stříhám :-)

FLEGMATISMUS
Tento dar má dvě strany. Na jednu stranu je to úplně úžasná vlastnost. Na druhou stranu člověk vůbec nic nestíhá. Aspoň ne to, na co byl zvyklý. Vlastně, až nyní jsem pochopila, jak to mají v životě flegmatici úžasný. Nikam nespěchají, za ničím se nehoní, nic je nerozhodí a na vše mají dostatek času. Vlastně tohle je celý můj bratr a já jsem jeho opak. Až těhotenství mi dokázalo nahlédnout do světa flegmatiků a každý den si říkám: "Kéž by mi to vydrželo".

Vše dělám s poklidem a rozvahou. Na schůzky chodím pozdě (to jsem doposud úplně nesnášela, ale vždy si říkám, že jsem celý život čekala já na někoho, tak teď si počká někdo na mě). Na vše mám dost času a vše odkládám do poslední chvíle. Vlastně nikdy víc jsem nepotřebovala deadliny, jako nyní. Ale co, vlastně, i když píši tento odstavec, tak se u toho tak pousmívám a jsem naprosto v klidu. Takže, držte mi palce, ať mi kousek této vlastnosti zůstane a už nejsem taková rychlo myš :-)

ŽIVOTNÍ STYL A POHLED NA SVĚT
Nemyslím si, že jsem se v tomhle změnila přímo v těhotenství, ale začalo to už v době, kdy jsme ho začali plánovat. Člověk tak nějak změní priority a zaměří se na jiné věci. Nemá to tak každý, to chápu, ale mě to ovlivnilo hodně.
Párty jsem vyměnila za klidné večery s manželem u trapných estrád na Nově, kocovinová rána jsem vyměnila za brzké návštěvy farmářských trhů a útraty za večerní outfity jsem vyměnila za večeře plné gastronomických zážitků. Jo a také ponocování za brzké vstávání. To beru jako největší plus. Najednou mám totiž strašně moc času, den je dlouhý a člověk zažije mnohem více zážitků.

POSTAVA
Plno lidí vidí tohle jako velké mínus. A tak si asi říkáte, proč je to v plusech. Během několika měsíců totiž žena přibere kila navíc a pak se jich špatně zbavuje. V té části ještě nejsem a možná po porodu budu mluvit jinak.

Dnes na to ale koukám tak, že jsem si sama sebe začala nějak víc vážit. Když  vidím některé mé fotografie, které jsem nikdy nezveřejnila, protože jsem si na nich připadala tlustá, tak bych si dnes nafackovala. Vždyť jsem tam byla jak proutek. To jsem byla vážně tak hloupá a zaslepená?
Ráno, když vstanu, tak se podívám do zrcadla a vidím se jinak. Sice starší, unavenější a s větší zadnicí, ale jako žena. Jako matka, která nosí své vymodlené dítě pod srdcem a k tomu je potřeba ho pořádně zásobovat živinami a ne trápit na dietě.

Určitě vás zajímá, kolik jsem doposud přibrala. Zatím je to 9,3 kg a to jsem ve 30. týdnu (polovina 7. měsíce) a přes pupík mám 103 cm. Kolik jsem měla před bohužel nevím. A jak jsem psala, vůbec mi to nevadí. Naopak si užívám chvil, kdy jsem vyrovnaná, miluji sama sebe, všichni potutelně hledí na mé bříško a nikdo nekouká na to, jak vypadám. Jo a všichni mi pořád říkají, jak mi to sluší. Kéž by to tak bylo v životě normální a všichni se chválili navzájem. Přeci, každá žena je krásná. Nebo se pletu?

CO MI VZALO
ENERGIE
Vždycky jsem věděla, že v těhotenství energie ubývá, ale že takhle moc? Asi je to i tím, že já jsem v běžném životě taková naspeedovaná myš. Když vařím, tak vařím několik jídel najednou. Když jdu na procházku, tak se z toho stane výlet, protože pod 10 km to pro mě nemá smysl. Když se jdu projít se psy, tak z toho je maraton, protože neumím chodit pomalu. A když něco dělám, tak v tempu. A teď? Nejsem schopná vyjít schody. Po pár km vyhledávám každých 200 m lavičku kvůli odpočinku. A když vařím, tak pálím cibuli, protože nedokážu stát u sporáku a musím si jít vždy na chvíli sednout.
Asi si říkáte, že je to normální. A já to vím. I se tomu vlastně vždycky směju. Pamatuji si chvíli, kdy jsem přijela z tábora a chtěla mamince povyprávět všechny zážitky. Chtěla jsem to říct, tak rychle, že mi nebylo vůbec rozumět. A tak mě vždy mamka zastavila a řekla: "Zastav se, nadechni a pomalu!". Prostě nikdy jsem nedokázala nic dělat pomalu a teď jsem úplně v šoku, jak mi to tělo nedovolí. Na druhou stranu si to užívám. Vše dělám s rozumem, vychutnávám si to a doslova se za ničím nehoním.

ZRAK
Z tohodle jsem byla celkem v šoku. To že se mění zrak po porodu jsem věděla, ale to, že i v těhotenství ne. Ale zase se ukazuje, že každé tělo je individuální a každé na dané situace reaguje jinak.

Když jsem totiž otěhotněla, tak jsem nosila brýle spíše jen na řízení a televizi. A nebo na nákupy. Na takovou tu chvíli, kdy potřebuji vidět každý detail. Během těhotnství se to ale zhoršovalo. Došlo to až do té fáze, že jsem vstala a první co bylo, že jsem si nasadila brýle. Takové nákupy bez brýlí byly přímo utrpení. Neviděla jsem nic. A když jsem šla doma nebo někde venku bez nich, tak jsem si připadala jako opilá. Vše bylo tak rozmazané, že jsem se motala. Jenže došlo to až do té fáze, že mi brýle nestačily. Na titulky v televizi jsem neviděla, na vše jsem žmourala a došlo to až do té fáze, že jsem nepoznala sestru na ulici.

V tuto chvíli jsem už zvážila návštěvu optika. Nejprve jsem si říkala, že si nechám vyměnit jen sklíčka (můj optik je má celkem levné a to za 990 Kč). To píši proto, že jste mi psali, ať se na to vyprdnu, že se mi ten zrak stejně po porodu rozhodí. Jenže jsem si v tu chvíli spočítala, že budu ještě tak 3 měsíce těhotná a pak tak 3-6 měsíců, než si zrak sedne. A chodit skoro tři čtvrtě roku s brýlemi, které mi nesedí a nevidím v nich, to se mi nechtělo.

A tak jsem se tam objednala na výměnu skel a jak už to tak bývá, odešla jsem i s novými obroučkami. Jsem ale nadšená. Je to zase něco trochu jiného. Trochu sportovnější, možná mladistvější a trochu retro. Ale to už je vkus každého.

Dostala jsem od vás desítky dotazů, odkud je mám a za kolik. Takže, už po několikáté chodím já i Arty do Easy optic. Baví mě to z toho důvodu, že mají ceny jako na eshopu, ale přitom mají i svůj showroom a to na I. P. Pavlova v Praze. Je to takový starý dům (jak už to v těchto místech bývá) a v něm byty s těmi krásnými okny a vysokými stropy. V jednom patře je showroom, kam si můžete zajít, oni vám uvaří kávu nebo nabídnou vodu a vy si tam sami můžete zkoušet a zkoušet. Nikdo vám nedýchá na záda, jak už to v jiných optikách bývá. Takže já se tam vždy zavřu na hodinu (dvě, tři) a vybírám. No a když máte vybráno, tak vás vezmou o patro níže, kde se vám věnuje optička, která vám změří dioptrie a je to.

No a takhle to přesně probíhalo i tentokrát. Takže jak už jsem psala, odnesla jsem si obroučky od Ray Ban za 2 200 Kč. Přesně tyto (ZDE) a jsem vážně nadšená.

Jo a ještě jedno (dvě) plus. Když nevíte a nemáte někoho na radu s sebou, tak si můžete 3 ks půjčit nebo poslat domů na týden a zkoušet a zkoušet. Zbytek vrátíte a do těch vybraných vám dají sklíčka. A druhá věc, že mají dané brýle v několika velikostech. Já měla vždy problém, že si mi líbil tvar, ale byl mi malý. A oni mají od každého tvaru několik velikostí. A pokud je nemají skladem, tak je mohou objednat. A to by bylo k brýlím vše. Jsem tak nadšená, že jsem se nějak rozepsala :-)

MOZEK
Tohle mi přijde nejvtipnější část. Stále se o tom mluví, říkalo mi to plno lidí, ale dokud to člověk nepozná na vlastní kůži, tak neuvěří.

Ano, mozek měkne. A to doslova. Za prvé, už nedokážu dělat dvě (tři, čtyři) věci najednou. Stává se ze mě tedy chlap a jak Arty říká, konečně mu rozumím.

S tím přichází další věc a to, že vše zapomínám. Kolikrát se mi tedy stane, že s obrovským nadšením začnu celému stolu vyprávět historku a v půlce zapomenu, co jsem chtěla říct. Nekecám. A dokonce si vážně nevzpomenu. Buď jí dovyprávím později, ale kolikrát vůbec.

A třetí zásadní věc, kterou ovlivňuje můj mozek je motorika. Vše mi totiž padá z ruky. Ano vše. Hlavně mobil. Za celý život mi neupadl tolikrát, jako během těhotenství. Jednou mi upadl kus jídla pod stůl. Když jsem to zvedla, tak mi upadl pod stůl mobil a na to Arty řekl, že už jen čeká, kdy tam spadnu já celá :-)

Jenže, když se tohle děje doma nebo s přáteli, tak to ještě všichni chápou. Mně se to ale stává i s prací. Takže kolikrát o něčem jednáme a já prostě zapomenu, že před 10ti minutami mi někdo něco řekl a s naprostou vážností se na to zeptám a divím se, proč se na mě klient dívá tak divně. Naštěstí jsou ale všichni tolerantní, hodíme to do vtipu a zasmějeme se tomu.


A to by bylo k dnešku vše. Nechci vás tu zaspamovat dalšími body a tak tento článek udělám na pokračování.

Doufám, že vás to bavilo a že díky tomu třeba pochopíte své drahé polovičky, kamarádky či sestry, proč jsou v tom těhotenství takové roztěkané, zmatené a v něčem nedůsledné. Prostě to k tomuhle období patří.


A teď se těším na vaše perličky já. Určitě mi do komentáře napište, co se děje či dělo vám. A nešetřete historkami. Od lékaře mám nakázáno ležet a udržovat klidový režim, takže se tím aspoň zabavím.


Mějte se krásně

Líbá vaše Kačí


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyhlášení jarní soutěže:
1 balíček -  Veronika Jarolímová
2 balíček - Markéta Nová

Obě holky jsem kontaktovala a sejdu se s nimi přímo na Dyzajn marketu.
Kdo nevyhrál, tak nezoufejte. Zanedlouho bude další soutěž a tak budete moci své štěstí v soutěži opět pokoušet.

31 komentářů:

  1. Kači, kolik máš teď dioptrií?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolem dvou. Každé oko trochu jinak plus astigmatismus.

      Vymazat
    2. Tak to se ještě dá, mně se teď taky zhoršily, ovšem z 2,5 na 4! Nic nevidím! :D Jednou se bojím toho těhotenství :D Ale tobě brylky moc sluší!

      Vymazat
  2. Musím říci, že s tebou souhlasím úplně ve všem co tady teď píšeš. Sama jsem těhotenství hodně pocítila na pleti a vlasech. Jak kadeřník tak kosmetička mi hned říkali, že to bude kluk i přestože jsme si až do poslední chvíle mysleli, že to bude holka. Měli prostě pravdu, mají to v oku!

    Marketatrpisovska.blogspot.cz//LIFESTYLE BOOK

    OdpovědětVymazat
  3. Ja mela krasny vlasy, plet i nehty a mam holku 😉 Zato po porodu mi padaly a padaji vlasy strasne.. kdybych nemela hrivu, tak uz mi snad nic nezbylo 😔 Jinak blba jsem byla taky - delala jsem v bance, vybirala data o klientech a na konci uz to musel po me vzdycky nekdo zkontrolovat, protoze jsem delala takovy kraviny, jako bych se to cerstve ucila 😂 Ale jinak jsem nejak byla a i po porodu jsem porad stejna, jako by se zadny hormony nevyplavily. Vzdycky jsem byla takovej racionalni cynik, trochu svihla a zustalo mi to i s pidalou, zatimco holky kolem me byly najednou rozplyvajici se a neresici nic jinyho nez mimino. Az mi to prijde obcas skoro blbe 🙈

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se nedivím. Takové to šišlání a bavení se pouze o dítěti je šílené. Ale chápu, že když je člověk s dítětem pořád, tak je těžký hledat jiné téma. Ale občas to už okolí leze na hlavu :-)

      Vymazat
  4. Kačí, supr článek a musím říct, že se na každou středu těším :) Nám se mimčo narodí v září a musím říct, že mě překvapila obrovská únava na začátku. Od té doby, co jsem to zjistila, jsem cca 2 týdny skoro jen spala a jedla a cítila se každý den jak po propařené noci. Sice nevařím několik jídel najednou, ale i tak jsem si při vaření musela odpočívat a doplnit energii nějakým tím předkrmem. A s tím mozkem, to mi vždy přišlo takové zvláštní, navíc už v těhotenství, ale taky už se mi stává, že zapomínám, co chci říct...to se chci vidět v době kojení :D. přeji hodně zdraví a odpočívej, já jdu trošku poklidit než mě přepadne chuť si zase lehnout. Nikola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tu šílenou únavu na začátku si pamatuju. To jsem doslova jen ležela a hekala. Nemohla jsem si ani uvařit čaj, jak se mi točila hlava a byla jsem slabá. Teď je to lepší, ale zase mám vždy pocit, že jsem plná sil, do něčeho se vrhnu a najednou po pár minutách zjistím, že to tělo nefunguje jako dříve a tak musím přestat. Jako ten úklid zahrady. To jsem dělala snad na stokrát a stejně jsem poklidila pár metrů čtverečních. Ale jsem na to hrdá a chodím se na to stále dívat :-)

      Vymazat
  5. Ahoj. Priiznavam se, ze jsem cetla je plusy :D - negativa se mi nechtelo... Z meho pohledu je 9-10kg v 7.mesici krasné, já se hrozně hlídám, co se týka stravy (nejsem na diete, ale abych jedla zdrave a porce neprehanela), dokonce i cvičím (lehce), a v polovině 5. mám +7kg, strídavě mi to vadí a nevadí..ale prijde mi to hrozne moc.. a vlasy mám taky hezčí a flegmatik jsem byla i předtím, i když pozdě nechodím :) Přeju ti všechno dobré! Darma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona ta negativa nejsou nic strašného. Spíš takové ty věci k pousmání. Jako únava, ztrácení paměti, vypadávání věcí z ruky a tak. Nic totiž není tak velké negativum, aby to za to nestálo :-)

      Vymazat
  6. Kačí rozumím ti, směju se a vzpomínám. Přesně jak píšeš, nikdy mi snad za den neupadlo tolik věcí, co ke konci těhotenství. Přišlo mi to tak, že mozek prostě potřebuje veškerou energii na dotváření malého organismu, že na nějakej nůž v ruce neměl čas. Často mi upadly odpadky ještě před tím, než jsem je donesla do koše, pečivo na zem (samozřejmě namazanou stranou), varná konvice mi vypadla z ruky (plná vody), rozbila se a rozlila po zemi. Ale přišlo mi to hrozně legrační!

    A jak říkáš, taky jsem pak už hrozně funěla a furt se zastavovala. Schody, které jsem dříve vyběhla snad na dva nádechy (cca 80 schodů), jsem šla snad na šestkrát s přestávkama na funění, kolíbala jsem se jak kačer a zavázat si boty, ostříhat si nehty na nohou, nebo si je dokonce oholit byl nadlidský úkon.

    Ale byla to i přes některé nepříjemnosti sranda, krásné období, období plné čekání, nadšení a doufání v nejlepší.

    Přeju ti to moc! Už jen chviličku a budeš nejšťastnější za celý svůj život! A my se moc těšíme, jak bude maličkej vypadat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Přesně jak píšeš. Já to nějak vyloženě jako negativum neberu. Jako u i těch schodů se vždy směji. Přijde mi to až legrační, jak prostě to tělo nás stopne a rozhodně za nás. Kolikrát mám pocit, že nedokážu udělat krok navíc a úplně mi ztvrdnou nohy. O to víc si to období užívám. Protože mi to přijde tak jedinečný, že kdy jindy tohle zažijeme :-)

      Jo a holení nohou? To mi povídej. A třeba si je i po sprše utřít už začíná být problém :-D

      Je mi jasné, že jakmile porodím, tak mi tohle bude chybět. Kéž by to šlo nějak naporcovat, že by si člověk dva týdny odfrkl a pak zase do toho hupsl :-)

      Vymazat
  7. A děkuju za tip na optika! Brýle jsou nádherné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to tam mám moc ráda. Přijde mi to jako kdybych šla ke kamarádovi se podívat na brýle. Takový lidský přístup. Nikdo na nikoho netlačí a se vším poradí :-)

      Vymazat
  8. Já jsem měla prvně holčičku a pak kluka. Nechali jsme se překvapit, nevěděli jsme pohlaví. Vlasy a pleť si už nepamatuji, ale měla jsem jedno chodidlo plné bradavic, na které jsem zkoušela vše možné i nemožné a v těhotenství s klukem mi samy zmizeli.
    A s tím mozkem??? Už to půjde jen z kopce :-D. Nedávno jsem byla se synem na očkování a prvně jsem přišla o hodinu dřív, bylo ještě zavřeno. Pak to sestřičce vypravím, že jsem si spletla čas a ona se tak dívá do papírů a říká, že mě teda už znova domů nepošle, ale měla jsem přijít až další den. :-D Doktorka se smála, že to je typická ženská na mateřské :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D NO tak teď jsi mě pobavila. To je vážně mazec. Tak to jsem zvědavá, co budu vyvádět po porodu. Každý vypráví peprné historky, tak jsem zvědavá, co pak budu vyprávět já :-D

      Vymazat
    2. bradavice zmizeli - to už je vidět ten výmaz v hlavě ;-) :-D

      Vymazat
    3. Také se mi stává, že si pletu dny a jednou dokonce i měsíc ��

      Vymazat
  9. O tom bych taky mohla povídat. Energie mi taky momentálně chybí, když to (druhé těhu) daleko lépe probíhá než to první. Energie bych potřebovala jako sůl, jelikož máme ročního prcka (holčičku) a to jsem v 6. Měsíci ��. Jen tak si neposedim ��.
    Ale moc tě neuklidnim, pokud budeš kojit, tak to s tou demenci (jak se to tu u nás říká) nebude lepší ����. Tak se drz a užívej si to naplno ❤ a vždycky opatrně. Market

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martkét, tak to jste to vzali hodně hupem :-) to bude ještě hodně náročné, ale máš můj obdiv.
      To s tím kojením jsem zvědavá, říká to každý a jsem vážně zvědavá, co to udělá se mnou :-D

      Vymazat
  10. Opět moc hezký článek. :) Hlavně ta část mozek, jako by si mi mluvila z duše. :D V práci si přijdu občas úplně neschopná, věci mi tolik "necvaknou" jak dřív. Ale co je zatím top, že jsem zapomněla na kamarádovu oslavu narozenin. V sobotu jsem se na ní chystala, když se na facebooku objevil kamarádův status "Moc díky všem, kteří včera dorazili....". Ano, oslava byla samozřejmě v pátek. :D Nic takového se mi v životě nestalo, nejdřív jsem myslela, že se propadnu hanbou, ale pak jsme se všichni hooodně zasmáli. No, takže asi takhle je na tom ten můj mozek. :) Hezké odpočinkové dny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je mazec. :-D ale je dobré, že to brali sportovně a máte na co vzpomínat :-)

      Vymazat
  11. Krásný článek. Brýle moc sluší. Po stejných pokukuji i já. Můžu se zeptat, zda je cena za obě skla, nebo jenom za jedno? :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Úplně souhlasím. Já mám dva syny a při obou v těhu krásné vlasy, krásná pleť. Bohužel to nezůstalo. Tak můžu jen vzpomínat. Ale pomáhají mi mentální cvičení - říkám si stále že mám krásnou pleť i bohatší vlasy a ono to časem je fakt tak nějak lepší. I bez těhu. Jinak užívejte, je to krásné období.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se právě bojím. Tu pleť jsem měla špatnou několik let a teď si to tak užívám. Vždy jsem obdivovala ty holky, které nepotřebovaly make up a byly krásné. Manžel mě vždy uklidňoval, že jsem bez něj krásnější, ale kdo tohle zažije, tak ví, že prostě aspoň pro ten pocit, když jde mezi lidi ten makeup pomůže.
      A tak jsem zvědavá, co se mnou udělá kojení a porod. Ale myslím si, že do toho sklouznu hned znovu, tak si to teď užívám na maximum :-)

      Vymazat
  13. Ta únava a zapomínání mě také postihlo �� a strašně mě to štvalo. Bohužel ani po roce se to moc nezlepšilo ��

    OdpovědětVymazat
  14. Vím, že už je to starší článek, ale zrovna teď se mi to hodí, protože jsem v 5. měsíci a včera večer jsem nesla kalhotky do pračky a chtěla jít ještě na WC. No dopadlo to tak, že ve chvíli, kdy kalhotky přistály do WC mísy, jsem se chytla za hlavu a stihla ještě částečně suché vyndat. Prostě jsem je tam mrskla, úplně jak bez mozku :D Smála jsem se, ale teda je to zlé :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je hodně dobrý, to jsem se pobavila :-D Jediné, co mi přijde dobré, že to pak ustoupí. Nebo já to tak aspoň měla. Teď mi přijde, že už mi ten mozek celkem funguje. Ale věty stále nedokončuji, protože vždy zapomenu, co jsem chtěla říct nebo vůbec říkala :-D

      Vymazat