pátek 17. února 2017

ZE ŽIVOTA: NEFŇUKEJ!

Když jsem se nedávno sešla s kamarádkou a já zase fňukala, jak mě bolí záda, tak mi na to řekla: "Nejdřív fňukáš, že nejsi těhotná a pak zase fňukáš, že jsi.!. Nemyslela to zle, jen to byl asi takový poznatek.

Od té doby mi tahle věta leží v hlavě. Stále si říkám: "Je to se mnou vážně tak strašný?", "Vážně stále hekám a fňukám a nedejbože si stěžuji?". Snad ne.

Kdo mě zná, tak ví, že nejsem zrovna stěžující si typ člověka. Naopak. Vždy se snažím na každé věci a situaci najít to pozitivní a na to se zaměřit. Dokonce i Arty nedávno říkal, že se absolutně nebojí porodu, protože nezná člověka, který by vydržel tolik bolesti a ještě s úsměvem (to mě hodně potěšilo).

Však jsem si taky prošla tolika nemocemi, vyšetřeními, operacemi, že mě nějaká bolest zad nemůže rozhodit. Nebo může?

Ono je to totiž asi všechno dohromady. Před 3 týdny jsem se nachladila a tak jsem se bála, že budu mít teplotu, že jsem zase jen ležela a snažila se zbavit rýmy, bolesti v krku a kašle. Z toho kašlání jsem si asi podráždila žaludek nebo jen přišla další nějaká nemoc a začalo mi být strašně nevolno a končilo to dokonce zvracením. To úplně nesnáším a v tomhle stavu tuplem. Stále mám v hlavě, že musím v těle udržet všechno jídlo, aby bylo miminko vyživené a tak se vždy přemlouvám, aby to jídlo opravdu zůstalo tam, kde má. Tohle trvá už asi dva týdny.

Žáha mě pálí takovým stylem, že ani plný hasičák Gavisconu by nepomohl. To mi samozřejmě tvoří nechutě a tím pádem ani nevařím, nefotím a netvořím nové recepty. Což mě hodně psychicky ubíjí. Vždy u toho vypnu a mám takovou radost, když si s Artym sedneme ke stolu, nandáme si na talíř a pochutnáváme si. A ještě lepší je, když mi Arty sklání poklony za úžasný kuchařský výkon. To vždycky polechtá moje ego :-)

A aby toho nebylo málo, tak od cca 3 měsíce mě šíleně bolí kostrč. Ze začátku jsem moc nevěděla z čeho to je, protože břicho jsem neměla do 20 týdne a tak nebyl moc důvod. Nakonec to asi bylo tím klidovým režimem a neustálým ležením.

Jenže, jak začalo břicho růst, tak bolest zad sílila. Šlo to více a více nahoru. Ne u ramenou, jak je to obvyklé z kancelářské práce. Ale spíše mezi lopatkami, u ledvin a u kostrče. Vystoupalo to do takových extrémů, že jsem pořádně nespala asi dva týdny. Dokonce jsem kolikrát ležela se slzami v očích a přemýšlela, co udělat, aby to aspoň na chvíli přestalo. Lehla jsem si na jeden bok a za minutu začala šílená bolest. Tak jsem se převalila na záda, to ale nikdy nevydržím déle než dvě minuty. Poté jsem se převalila na druhý bok a zase jsem měla po chvíli pocit, že tu bolest nevydržím ani vteřinu navíc. Jsem z toho strašně vyčerpaná. Ve 4 ráno straším v obýváku a kolem poledne bych padla za vlast. Jenže, když si dám šlofíka, tak zase nemůžu večer usnout a tvoří to takový ten nepříjemný začarovaný kruh.

Před pár dny to vygradovalo úplně. A to tak, že už mi ani nepomáhá spánek přes den, protože momentálně nemůžu sedět, ležet, stát, prostě nic. Jen opravdu ležím, hekám, fňukám, hledám polohu a uklidňuji se větou, že bude hůř. Ano, je to celkem morbidní, jak říká Arty, ale pomáhá to :-) Prostě si řeknu, že za měsíc budu na tento stav vzpomínat s úsměvem a říkat si, jaká to tenkrát byla pohodička a jak jsem z toho mohla být tenkrát tak rozhozená. A tak mě ani vlastně nepřekvapilo, když mi tuhle větu sdělil i doktor. A taky s úsměvem. Jak jinak. On to vlastně ani jinak neumí. Je to prostě pohodář.

A tak si kladu otázku. Je tohle normální? Má to každý nebo jen někdo? Mám tam něco skřípnutého nebo to je jednoduše tlak miminka, které nyní kope do žeber a roztahuje se? Asi ano. Ale zajímalo by mě, co vám na to pomohlo. Masáže? Nebo jen čas? Ráda bych se naložila do vany a uvolnila. Jenže vanu nemáme a teplá voda není v těhotenství doporučována. A jestli jste tací teplovodomilové jako já, tak uznáte, že vana bez krásně horké vody není ono.

Těhotenský polštář mám a ze začátku mi hodně pomohl, nyní se trápím i s ním. Ale mám tu jedno malé (doufám) řešení. Dnes jdu totiž na těhotenskou masáž, kterou mi koupil Arty. Už se na mě nemohl dívat a tak mi dopřál tento (nelevný) luxus. Opravdu věřím, že to pomůže. Když ne fyzicky, tak aspoň psychicky. Protože věřím, že i nějaký relax a uvolnění může tohle částečně vyřešit.

Držte mi palce a já vám za chvíli napíši, jaké to bylo a jak mi to pomohlo...akorát na ni jdu.


Tak jsem se vrátila z masáže a to vám povím. To byl tedy zážitek. Šla jsem na thajskou těhotenskou masáž. Prostředí bylo krásné. Takové uklidňující, hrála klidná hudba a všude voněl olejíček. Dokonce mi dali vybrat za 4 vůní, aby se ten požitek  maximálně znásobil. Ulehla jsem na lehátko a Thajec si mě začal štelovat. Jedna ruka sem, druhá tam, tuhle nohu natáhnout, tuhle pokrčit a podložit polštářem. Vtipné totiž bylo, že česky neuměl vůbec a anglicky leda tak, jak kdyby si před touhle masáží přečetl základy slovníku. Takže to byla spíše znaková řeč, nežli verbální. Ale to nemění nic na tom, že vše co dělal, bylo opravdu příjemné. Celkově bych řekla, že tento druh masáže je spíše relaxační. Nikde se nic nemačká, je to spíše o takové silnějším hlazení.

Začal masáží nohou, poté přešel na masáž zad z jedné strany (protože jsem ležela na boku) a pak zase z druhé strany. Poté mě položil na záda a vrátil se opět k nohám. Vše bylo moc příjemné, až na tuhle polohu. Už z domova vím, že na zádech nevydržím ležet dlouho. Ale chtěla jsem to vydržet, abych prošla kompletní procedurou. Jenže v tu chvíli jsem cítila, jak mi klesá tlak, pot se začíná linout po celém těle, brněl mi obličej a dokonce jsem začala ztrácet zrak. Přesný příznak omdlení. Tak jsem si řekla, že to rozdýchám. Tep se ale zrychloval a dech zintenzivňoval a to jsem věděla, že už opravdu není dobré. Thajec se mě sice stále ptal, jestli je vše v pořádku, ale já chtěla být hrdinka. Přeci nebudu zase fňukat. Najednou jsem se posadila, Thajec koukal co se děje, já bílá jak stěna a jen jsem čekala, kdy se sesypu z lehátka na zem. Chudák nevěděl, jak mi pomoci, tak jsem řekla, že potřebuji vzduch. Protože jsem měla pocit, že v té místnosti došel a já nemůžu vůbec dýchat. Začal tedy kolem mě mávat ručníkem. Bylo to trochu lepší, ale ne dostatečně. Tak jsem jsem řekla: "Water, water please.". Neváhal a utíkal nahoru pro sklenku vody. Sice bylo vidět, že mě tam nechce nechat samotnou, ale prostě běžel. Po chvíli jsem se napila, lehla na levý bok a bylo hned lépe. Thajec byl celý vyklepaný a stále opakoval: "Are you ok? I am scared!". Tak jsem ho ujišťovala, že nejhorší je za mnou a že pokud budu ležet na boku, tak je to v pořádku. Pokračoval tedy v masáži, ale už jen tak spíše opatrně. Ještě mi uvolnil ruce a nakonec krk a hlavu, do které zapojil i pohyby na obličeji. To bylo opravdu moc příjemné. Nakonec jsem z masáže odcházela trochu rozhozená. Ale vůbec ne, že by nějak pochybil samotný Thajec, spíše jsem si říkala, co mám sakra udělat pro to uvolnění zad, kdy nevydržím ani těhotenskou masáž.

Dnešní příhoda ale nekončila. S emocemi jak na houpačce jsem usedla k Artymu do auta. Jeli jsme do Cacaa na jídlo. Zazvonil mi telefon a volají mi z kardiologie. Kdo mě sleduje i na Instastories, tak ví, že jsem nedávno dávala příspěvek, že ze záznamu z holteru mi vyšlo, že mohu rodit přirozeně. Byla jsem za tuto informaci opravdu nadšená, protože to znamenalo, že moje srdce zvládá bez problému těhotenství a zvládne i porod. Největší strach totiž nemám z porodu jako takového, ale z toho, že to moje srdce nezvládne a tím pádem ani já.

Zvedla jsem tedy telefon a sestřička mi předala doktorku. Ta mi sdělila, že sice ve zprávě z pondělí je napsáno, že záznam z holteru je bez nálezu, ale že nakonec tam nález našla. A tak by bylo dobré se objednat na kardiologii do Nemocnice na Homolce (kde jsem byla 2x operována) a řešit to s nimi. V tu chvíli jsem byla rozhozená úplně. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak mi v pondělí mohou dát zprávu, ve které stojí, že je vše bez nálezu a pak 4 dny poté mi sdělit, že tam vlastně nález je. Seděla jsem v kavárně, hleděla z okna, v očích jsem měla slzy (které jsem se snažila rozmrkávat) a stále přemýšlela nad tím, co bude.

Zvládnu vůbec těhotenství? Zvládne moje srdce fungovat tak, aby mé miminko bylo správně okysličené a v pořádku se narodilo? Zvládnu samotný porod? Budu muset rodit císařem? Nebo podstoupím riziko přirozeného porodu? Otázek bylo nespočet.

A tak, i když dnešní den byl plný naděje, že moje záda budou uvolněná a konečně se vyspím. Tak se z toho stal den plný povzdechů, otázek a pofňukávání. Takže jak tohle mám zakončit? Nevím. Prostě, když se chci nad sebou zamyslet a přestat fňukat, tak se to celé takhle semele a jsem tam, kde jsem byla. Ne-li na horším místě.

Každopádně jsem zase silnější, opět jsem si uvědomila, že člověk musí být stále ve střehu a hlídat se. Takže jdu bojovat, objednat se na Homolku a hlavně, jdu pozitivně myslet. Tohle dopadne dobře. Musí!

Líbá vaše Kačí

70 komentářů:

  1. Kačí, strašně moc moc moc držím palce!!! Ty to prostě dáš! 💞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě dám. Motivaci mám více než obrovitánskou. Děkuji moc :-)

      Vymazat
  2. Kamarádce pomohlo na bolest zad v těhotenství plavání - tělo a záda se ve vodě uvolní přirozeně, tak vyzkoušej ;-) hodně štěstí... J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už musím, ale měla jsem trochu blok z bazénu kvůli hygieně. Ale prý jsou nějaké přímo pro těhotné ❤

      Vymazat
  3. Teda, Kačí, smekám jak to zvládáte i při takových strastech! Držte se, držím palce;) +. A z těch řečí si nic nedělejte, každá žena prožívá těhotenství jinak a různě náročně, proto bych si netroufla nikdy soudit jinou nastávající mamku, jako ufňukanou. Dejte raději na Artyho, který vás zná nejlíp, ten ví, jak jste statečná ;) (ale chápu, že se to lehko řekne...).
    P.S. nejsem doktor, tak nechci radit, ale já si ty vany dávala :-). Bylo mi v tom dobře - na únavu, na psychiku, na bolavý tělo, ke konci kolíbat těžknoucí bříško...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak já říkám, vše je o pocitu a pokud ti je dobře po tom, tak si dej klidně tři vany. Největší problém je, že já tu vanu ani nemám :-D Ale už jsem párkrát měla choutky, že přijdu k mamině a místo tlachání u čaje si tu vanu dám u ní :-D ❤

      Vymazat
  4. Ach jo kaci, to me mrzi! Podle me je fajn si cas od casu poplakat, ptz jak rika kamarad -sebelitost za cloveka nikdo neodmaka. �� Akorat si clovek musi dat pozor, at to neprehani, coz si myslim, ze nedelas. �� Myslim si ale, ze vsechno vsecicko zvladnes, protoze na tebe bude myslet kazda jedna tvoje ctenarka a vsichni ti budem posilat kupu pozitivni energie, protoze -verim, ze to tak nemam jenom ja- i kdyz se "zname" jenom pres internet, mame tebe i artyho radi. �� a to by bylo, kdyz jste porad takovi hodni, mili a usmevavi, aby se vam to nevratilo. �� kristyna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristý a přesně tohle mi pomáhá. Každá rada a zkušenost je úžasná. Hned na určité věci koukám jinak. Takže jsem opravdu ráda, že vás mám :-)

      Vymazat
  5. Kaci úplně Vám s tou bolestí rozumím. Je to něco neskutecneho, mě bolí pánev a kyčle. Vstavam ze sedu jako stara baba a to bříško mam fakt malé...a také hrozne málo spím 😞 a masáž nepřichází v úvahu, mám bohužel odpovídají vzdělání a proto nikomu jentak nevěřím 😞 moc Vám držím palce, určitě to zvladneme obě😉 jen vy o ten týden dříve 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo tak informovanost v tomhle případě je spíše na škodu, to naprosto chápu :-D Já se po tom zážitku také kamkoliv bojím. Zatím mi pomáhá sprcha. Vždy, když je nejhůř, tak se tam na chvíli zavřu a vše se tak nějak uvolní. Ale máme ještě tři měsíce před sebou, tak jsem zvědavá, jak moc to bude gradovat :-) Ale jak píšeš, my to zvládneme :-)

      Vymazat
  6. Kaci, na jednu zenskou je toto az az. Jesteze jsme tak silna stvoreni 😀 Moc ti fandim a drzim palce, aby vsechno dobre dopadlo. Nevim, jak to mas vnitrne nastavene, ale ja jsem ten typ, co posloucha doktory a docela jim veri. Vim, ze se dneska ledacos pise. O kojeni, o prirozenem porodu a ja nevim co vsechno. Ale nakonec je vlastne fuk, jak se miminko dostane na svet, hlavne kdyz bude v poradku a bude mit milujici mama a tatu 😘 A to vas Tobik urcite mit bude!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já také, musím zaklepat, že zatím mám obrovské štěstí na doktory. Takže věřím, že mi pomohou, jak jen nejlépe budou moci.
      Při tom císaři hodně hledím i na budoucnost. Chci mít více dětí a je mi jasné, že více jak dva císaře doktoři dělat nechtějí. Ale tak uvidíme, co bude. Asi je lepší se opravdu soustředit na přítomnost a budoucnost řešit, až nastane :-)

      Vymazat
  7. Kači, byla jsem těhotná dvakrát a ani jednou jsem takové bolesti nezaznamenala. Jasně, že záda bolely, nohy bolely....ale snesitelně, nikdy jsem to nemusela konzultovat s lékařem. Moje rada je- dávej na sebe pozor, nic nebagatelizuj, nehraj si na hrdinku. Têhotenství je přirozená věc, ale....držim palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak a o to se i snažím. Člověk musí být v pozoru, ale zase neprožívat každé píchnutí. O to se snažím. Ale ono to půjde. Já si řekla, že ano :-)

      Vymazat
  8. Drž se, Kačí! Dobře to dopadne, i kdyby se měl Tobík narodit dříve a císařem. Bude mít oba milující rodiče. ❤
    Ted u druhého těhotenství mě bolela bederní páteř tak, že jsem některé dny ani nemohla chodit. A ležení na zádech dělá dobře málokomu, mimčo utlacuje dutou žílu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mno to jsem se dočetla po tom, co jsem málem omdlela na té masáži. Nebo spíš jsem o tom někdy něco četla, ale v tu chvíli jsem poznala, o čem se mluví :-D

      Vymazat
  9. Držím palce ať vše dobře dopadne

    OdpovědětVymazat
  10. Kačenko zlatá!!
    nemám vůbec žádnou radu, protože na těhotenství se teprve (hlavně psychicky) připravuji, ale chtěla jsem Ti alespoň vyjádřit podporu a říct, že moc držím palce aby všechno dopadlo dobře.
    Napadlo mne jedině, že možná místo masáže u thajce by pomohlo zkusit třeba návštěvu fyzioterapeuta, tam by Ti alespoň mohli česky vysvětlit, čím ty bolesti mohou být způsobeny a třeba to i nějak napravit..
    A neboj se ani fňukat - jednak každý prožívá bolest jinak intenzivně a jednak je to pro Tebe jako maminku nová situace, kdy potřebuješ myslet nejen na sebe ale i na Tobiho, takže jasně, že se fňuká možná i víc než běžně.
    Jinak sjem Ti ještě chtěla říct, že jsem hrozně ráda, že ses rozhodla takhle sdílet "ze života" v těhotenství - ta moje vlastní psychická příprava pak je o to účinnější :-)

    Takže Kačí, fňukání zdar, hlavně ať jste oba zdraví a držím palce ať najdeš něco, co by Ti ulevilo.
    Lucia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí, moc krásně napsané. Děkuji moc za podporu. Tohle byla moje první zkušenost a tehdy, když mi Arty ten poukaz kupoval, tak mu samotnému nedošlo, že thajec nebude umět česky ani anglicky :-) Ale přesně jak píšeš, fyzioterapeut je v tomto případě rozhodně lepší.
      Tak přeji, ať ta tvá psychická příprava jde rychle a brzy se na tebe ukáže to štěstí v podání vlastního miminka :-)

      Vymazat
  11. Milá Katko, zní to možná divně, ale poslouchejte hlavně svoje tělo. Obecně se leh na zádech v těhotenství nedoporučuje, zkuste lehat na levý bok. Masáž levandulovým olejem může pomoci, lehce, jemně, tak, aby to bylo příjemné. Zkusit můžete i velký míč, protažení, pohoupani, může ulevit. Ale každá jsme jiná, na každou působí těhotenství jinak, každá má jiné pocity. A určitě to není špatně, jen je důležité umět ty pocity poslouchat, nestydět se za ně. Opatrujte se a ať vše dobře dopadne:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je nejhorší, že je to první zkušenost a každý je hned vyjukaný. A otřepaný lékař řekne jen: "To je normální". A já si vždy v těch velkých bolestech říkám, co vše je normální a co už stojí za zmínku. Ale každý den mě dělá silnější a každý den si uvědomuji, že to prostě k tomu patří. Jen najít nějaký fígl, jak si ulevit :-) Na záda už nelehám, jen třeba na minutu na protažení. Levý bok pomáhá úžasně hlavně na žaludek. Je hned poznat, jak se to tam vše srovná. A míč už konečně mám také. Aleluja :-) Tak si na něm pohopsávám a zkouším doporučené cviky. Děkuji moc za podporu :-)

      Vymazat
  12. Ahojky normálně nic nekomentuji,ale ttentokrát musím.
    Bolest zad je nesnesitelná,że ? Jsem v 29týdnu a taky se s tím trápím.
    Na ty zada trošku pomáhá nahřát v mikrovlnce hřejivý polštářek a přiložit to na ty bolavé záda. Taky na to prý pomáhá těhotenská jóga( tu cvičím od začátku a nic moc teda ). Tak zkus ten polštářek a uvidíš.
    Dle mé doktorky je prostě jednou za čas těhotná co má hrozný bolesti zad a je to prý normální. Tam držím palce ať to dobře dopadne ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To slovo normální už začínám nenávidět :-D Suché teplo mi doporučovalo hodně lidí. A je opravdu dobré. I ta sprcha mi celkem pomáhá. Nějak mi přijde, že se vše uvolní, ale pak je důležité jít hned spát :-) A paradoxně i chůze. Když mi je třeba fakt hrozně a nemůžu sedět či ležet, tak vezmu psy a jdu se projít. Klidně na pár minut a tak nějak se to srovná. Tak snad to bude zabírat i nadále :-)
      Posílám hodně sil, ať je lépe :-)

      Vymazat
  13. Ahoj Kači. Těhotná jsem sice jeste nikdy nebyla, takze bolesti posoudit nedokazu, ale jako fyzioterapeutka bych doporučila zkusit třeba pilates pro těhotné. Konkrétně vim, že bývají lekce v Elixír studiu na Jiřího z Poděbrad, ale urcite i jinde:) mohlo by to zádům pomoct. Pripadne zajit k někomu, kdo rozumi kineziotapingu a mohl by Ti dát na problemova místa tejpy, které by take mohli ulevit od bolesti a nejsou nebezpečné v těhotenství.. :) Ale take bych to určitě nepodceňovala a promluvila si o tom s lékařem. Tak preji ať je Ti jen lip a ať to vse zvládneš :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To tejpování mě hodně zajímá. Už jsem si o tom hodně načetla, ale zajímalo by mě, jestli je důležité hledat někoho, kdo umí tejpovat i těhotné nebo je to jedno. Protože jsem četla i o tejpování břicha :-)

      Vymazat
  14. Ahoj Kači. Těhotná jsem sice jeste nikdy nebyla, takze bolesti posoudit nedokazu, ale jako fyzioterapeutka bych doporučila zkusit třeba pilates pro těhotné. Konkrétně vim, že bývají lekce v Elixír studiu na Jiřího z Poděbrad, ale urcite i jinde:) mohlo by to zádům pomoct. Pripadne zajit k někomu, kdo rozumi kineziotapingu a mohl by Ti dát na problemova místa tejpy, které by take mohli ulevit od bolesti a nejsou nebezpečné v těhotenství.. :) Ale take bych to určitě nepodceňovala a promluvila si o tom s lékařem. Tak preji ať je Ti jen lip a ať to vse zvládneš :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To tejpování mě hodně zajímá. Už jsem si o tom hodně načetla, ale zajímalo by mě, jestli je důležité hledat někoho, kdo umí tejpovat i těhotné nebo je to jedno. Protože jsem četla i o tejpování břicha :-)

      Vymazat
  15. Téda Kači, nemáš to vůbec snadný :-(, ale už z toho nejde jít ven, musíš vydržet, to zvládneš. Císařem jsem taky nikdy rodit nechtěla, ale pokud bych byla ohrožená já nebo mimi, taky bych ho brala všema deseti :-). Já jsem měla obě těhotenství dost v pohodě. Akorát u prvního mě někdy v 6 měsíci začalo hrozně bolet břicho na pravé straně a chvíli to vypadalo na slepák, naštěstí se to nepotvrdilo. mimochodem, když vám doktor řekne, ať se k němu otočíte zády a žádá sestřičku o vazelínu, opravdu vás nebude masírovat, jak jsem si myslela já :-D (anální vyšetření) :-D.
    U druhého těhotenství jsem už ke konci byla dost unavená, pořád nachlazená, špatně jsem spala, začala mě pálit žáha, což jsem do té doby vůbec neznala a tak jsem si pořád všem stěžovala, jak se nevyspím, a měsíc před porodem jsem si na kráječi ukrojila kousek prstu a nehtu, měla jsem tam 5 stehů a mimo ženského doktora jsem lítala ještě na převazy, stehy, atd. . . .a to pro mě bylo taky ponaučení, abych si neztěžovala, že vždycky může být ještě hůř! :-) J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já padnu :-D Tak to s tou vazelínou mě opravdu dostalo do kolen :-D

      Vymazat
  16. Ahoj Kačí, doporučuji něco přečíst o kraniosakrální terapii,rozhodně doporučuji vyzkoušet, výborné jak pro fyzické ,tak psychické zdraví , hezký den,Míša.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle slovo slyším poprvé a myslím, že ho skoro ani nevyslovím :-D děkuji moc za doporučení :-)

      Vymazat
  17. Článkům o těhotenství se snažím vyhýbat, mám z toho pak takový nepříjemný pocit, ale u tebe se přiznám, že je čtu ráda, máš takový příjemný styl. Dnes se přiznám, že jsem ho přečetla se zatajeným dechem. Obdivuji tě, nevím čím vším sis prošla, ale věřím, že to zvládneš, jen si říkám, že doktor by mohl vědět jak ulevit zádům a tak. Přeci jen potřebuješ hlavně klid. Budu na tebe myslet a věřím, že oba budete v pořádku. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to asi těžké posoudit. Protože někdo je jen cíťa, někdo tam vážně má něco bloklého a někomu můžou tlačit třeba vnitřnosti. Prostě jak se to tam rovná, ta to bolí. A je asi i těžké pro doktora posoudit, co už je hodně a co je pro těhu normální. Jo tohle slovo jsem slyšela z úst lékařů tolikrát, že ho začínám nesnášet :-D Ale tím, že mi to řeklo více doktorů, tak to za normální považuji. Jen musím být trpělivá a doufá, že to bude jen a jen lepší :-)

      Vymazat
  18. Kaci kdybys chtěla, mám výbornou fyzioterapeutku, která ví co může a nemůže u těhotných. Mne strašně pomohla a poslala jsem k ni i svoje další kamarádky, které doslova zachránila. Kdybys měla zájem, můžu ti pískat číslo, je v Letňanech. Drž se! pa Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani děkuji moc. Neposílala jsi mi ho už na IG ?

      Vymazat
  19. Uplne chapu jak se citis!!! Drzim palce, at vse dopadne dobre. Me trapila bolest zad v tehu taky. Chvili jsem nemohla chodit a vystrelovalo mi to do briska. Pak jsem zacala chodit na gravidjogu a uzasne!!! Zada prestaly uplne bolet a jeste jsem tam nasla skvelou kamaradku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je krásné. Také už hledám nějakou v okolí a plavání. Pořád mám šílenou chuť na vodu, na to se do ní naložit :-)

      Vymazat
  20. Strašně chci napsat něco, co by Ti pomohlo pomoct.. je to silný, mám v sobě po přečtení tolik emocí, nedokážu si představit, co musíš prožívat ty sama. Nepříjde mi, že by jsi nějak fňukala a i kdyby, máš na to nárok. Posílám pozitivní myšlení a energii a doufám, že všechno všichni tři zvládnete!
    A pokud by jsi musela rodit císařským řezem, není to konec světa. Mamka rodila sestru i mě císařem a nemyslím si, že to kohokoliv poškodilo :)... narozdíl od jiných žen v mém okolí tak mamka aspoň nemá strašlivé, bolestivé zážitky z porodu. Tak hlavu vzhůru :) nakonec je lepší, že jsi tak sledovaná, aspoň nikomu neunikne nějaký problém.. kdyby bylo všechno ok, nikdo nic neřešil, tak se pak něco stane, nikdo není připravený a nestíhá se..
    Myslím na vás a doufám s vámi, že to všechno dopadne. A klidně fňukej :). Pa, Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji moc, taková krásná podpora, vždy mi to vykouzlí úsměv na tváři a dodá energii, moc děkuji :-)

      Vymazat
  21. Kačenko, jak holky zmiňují výše, nebuď hrdinka, je to přirozené, že si stěžuješ, občas si opravdu postěžovat není nic špatného :) hlavně mysli na sebe a zdraví miminka, takže když se necítíš dobře, rozhodně nenechej nic náhodě a když můžeš, konzultuj s doktorem, pokud máš rizikové. Nikdo tě za to odsuzovat nebude, že máš strach, aby bylo vše v pořádku.

    Mám tě moc ráda Kačí, drž se :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. Snažím se o to, jen je vždy těžké posoudit, kde je ta hranice. Ale mám zatím kolem sebe jen ty nejlepší lékaře a jsem za to moc vděčná. A za tuhle úžasnou podporu také. Opravdu moc děkuji :-)

      Vymazat
  22. Krásně napsaný článek.Moc držím palce,určitě vše dobře dopadne 😊

    OdpovědětVymazat
  23. Moc, moc a moc držím palce, aby jsi to zvládla a vše bylo v pořádku.

    Miška

    OdpovědětVymazat
  24. Mě pomohlo cvičení, cvičení pro těhotné, je to takové pilates, joga, klidné protahování. Dělala jsem i procházky, snažila se hezky dýchat. Nejvíce mě bolel "ocas", konec páteře, od sezení v práci, v druhém těhotenství "ocas" nebolel, ale malá tlačila na pánevní dno - tlak, boles, neustálé čůrání. Důležitá je i psychika, dát si těhotenský čajík a jen tak se povalovat, číst si, držím palce...a jak jsem už psala míčkování - použij google.

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Kačí. V první řadě ti chci napsat že je prima že jdeš takhle s kůží na trh a píšeš nejen o tom pěkném, ale i nemilém, co se ti děje. To mi totiž vadí na některých blogerkách, že jejich životy jsou podle jejich blogů a instagramů jenom cool a něděje se jim nic blbýho, čemuž těžko uvěřit. Prostě o tom jen nepíšou protože by to nezapadalo do jejich perfektního image.
    S tou bolestí zad tě lituju, měla jsem něco podobného jen v kratším měřítku, asi měsíc před porodem se můj syn rozhodl, že mi roztáhne žebra zevnitř a to jsem teda lezla po zdi bolestí. Začalo to vždycky kolem osmé hodiny večer a trvalo to tak do tří do rána, pak už jsem nějak odpadla, ale byl to očistec. Naštěstí po týdnu a půl to samo od sebe skončilo. Horká vana mě osobně na toto teda nepomáhala vůbec, spíš to bylo ještě horší. Doktorka na kontrole mi říkala že by třeba pomohlo to zatejpovat no ale nevím, nezkoušela jsem to. Tak třeba ti to taky ze dne na den přestane a bude.
    A kdyby ti nakonec nevyšel ten přirozený porod a musela jsi rodit císařem tak se kvůli tomu nijak nenervuj. Já sem taky rodila císařem, jednak proto že se malej neotočil a pak hlavně to bylo akutně o 2 týdny dřív kvůli preeklampsii, ale nějaký schýzy že jako jsem nenaplnila přirozeným porodem svojí ženskou roli se vůbec nedostavily. Laktace i hormony štěstí se spustily úplně v pohodě i tak, hojení jizvy rychlý, takže pohoda. Držím palce ať je líp! Jana

    OdpovědětVymazat
  26. Kačí, záda mě bolela taky, snad od půlky těhotenství, hodně mi pomáhalo cvičení na míčích a plavání, ale bolesti mě to nezbavilo úplně. Taky mi pomáhalo naložit se do vany, kterou jsem kontrolovala teploměrem, aby měla max 37. Ale samozřejmě to pomohlo jen chvilkově. Bojím se, že s tím nic neuděláš, máš tři nový obrovský zátěže v přední části těla :D, na který prostě ty záda nejsou zvyklý.

    Se srdcem držím palce, ale neboj, pokud tě doktoři kontrolují, tak věřím, že jsou schopný tě tím provést tak, aby vše dopadlo co nejlépe. Když mi bylo nejhůř, a já taky měla opravdu velký bolesti zad, žeber a křeče v nohou, ale pořád jsem si říkala: je to proto, že čekám dítě, dítě, který tak moc chci a ono to jednou skončí! A skončí to krásně a dostaneš za to všechno OBROVSKOU odměnu :).

    A klidně fňukej. Je to normální, jsi v jiným stavu: těžší, unavenější, hormonálně napumpovaná, nic nefunguje normálně.

    Držím palce,
    Katka Kof

    OdpovědětVymazat
  27. Kaci, s tou bolesti mam velke pochopeni. Kdyz jsem cekala sveho syna, byla jsem na tom velmi podobne. Musim rict, ze mi moc pomohla moje fyzioterapeutka, ke ktere chodim stale a to bude malemu za chvili rok :-) Ta bolest kostrce je pry od zablokovane panve, kterou mi vzdy uvolnila a bylo mi vyrazne lepe. Chvili uz to vypadalo, ze mi ji bude muset uvolnit metodou podle pani Mojzisove, tak daleko to nakonec nedoslo. Ale ukazala mi jednoduce cviky, ktere jsem mohla delat i v tehotenstvi a vzdy se mi ulevilo. Se zady jsem nakonec byla i na neschopence, protoze jsem nemohla vydrzet sedet v parci. Drzim Vam palce, aby vse dobre dopadlo a zvladla jste to!:-) On clovek pro ty malicke vydrzi skoro vsechno ;-)

    OdpovědětVymazat
  28. Ahoj, většinou nic nekomentuji a tiše čtu, ale dnes musím. Neboj se, nejsi v tom sama. Měla jsem také šílené bolesti zad a bylo to fakt na prd. Ale co bylo super, tak v porodnici v Podolí mi vyšli vstříc (ono jim asi ani nic nezbylo, já bych prostě na zádech nevydržela) a rodila jsem na boku a super. A ohledně porodu přirozeného vs. císaře apod. neboj se ani jednoho, nějak to prostě dopadne a na budování vztahu s mimčem bude času dost ;) Držím moc palce, ať je to snesitelnější a tady jedno video, ať lidi pochopí, že prostě máš nárok fňukat - co se děje s tělem v těhotenství a jak se posouvají orgány apod: http://imgur.com/gallery/d7n3eIH. Také jsem si jednu dobu myslela, že mám slepák a doktorka se tak usmála a říká, ale tam už ho dávno nemáte, ten se vám posunul výš. A po porodu mě strašně tlačilo pod lopatkami a špatně se dýchalo a sestřička na to jen suše, jo to se vám vrací plíce na původní místo.. Takže si klidně pofňukej, je proč! :D

    OdpovědětVymazat
  29. Já jsem druhou půlku těhotenství stála každý večer půl hodiny ve velmi teplé sprše a prostě relaxovala. Dělalo mi to hrozně dobře hlavně psychicky, ale i fyzicky mi to pomohlo na záda a hlavně se po té horké sprše lépe usínalo. Vyzkoušejte a když se nebudete cítit dobře, tak sprchu vypnete a je. Jinak jsem chodila cvičit na balonech a plavat a to docela pomáhalo. (Btw. na pálení žáhy mi pomáhala hrozná "prasárnička" s prominutím. A to bylo kousnout do kyselé okurky, zapít mlékem a jít to zaspat, jinak nic, prostě vydržet.)
    Sama vím bohužel jak je těžké zvládat takovéto zprávy v těhotenství, kdy nevíte co dalšího vám doktoři najdou další den, ale porod císařem je taky porod, hlavně abyste byli oba dva zdraví.
    A rozhodně máte nárok si pofňukat, ono svěřit se a trochu si ulevit pomůže více než to v sobě dusit. Máte skvělého muže a ve dvou je každé trápení o kousek lehčí.

    OdpovědětVymazat
  30. Ja doporucuji urcite nejaky pohyb, pokud jsi na rizikovem, tak alespon prochazky.A na bolesti dolni casti zad se mi velmi osvedcilo sedet na velkem mici.Bolest se hned zmirnila, ze se mi z nej kolikrat ani nechtelo vstavat ;-). Me ted maly ve 32. tydnu porada asi v brise mejdan a porad se vrti, kope a snad i tancuje,to je teprve zabava.
    Drzim Ti palce
    Betka

    OdpovědětVymazat
  31. AHoj Kačí,
    bohužel dle Edy i Ely je rada opravdu nefňukej, bolení kostrče, že jsem za sebou tahala i nohu jsem měla u obou, někde jsem dohledala, že je to ischias, co tomu pomůže? Porod ��
    S tlakem jsem to měla u Ely, dva měsíce před porodem po dobu asi 3 týdnů v noci tlak 80/55 apod. Poloha na zádech smrtelná, bohužel nepomohl ani levý bok, ale přešlo to časem samo....ale instinktivně na to zkus všechny možný tlakový povzbuzovače - káva, solení...
    Ale ten pocit, který vás potká v květnu za to stojí �� Držte se Terka

    OdpovědětVymazat
  32. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  33. Držím palce, ty to zvládneš. Si silná! Budem na teba myslieť, celučký čas. ♥

    OdpovědětVymazat
  34. Milá Kačko, měla jsem u 1. těhotenství ke konci velké bolesti ve spodní části zad, sotva jsem chodila, moje gynekoložka to nijak neřešila, pak jednou měla zástup a pan doktor mi poradil užívat rozpustné calcium, po pár dnech mě bolest úplně přešla jako zázrakem. Nezkoušela jste? Ublížit si tím myslím nemůžete, ale mě to fakt zachránilo.Ať je brzy líp. Eva

    OdpovědětVymazat
  35. Kači, s těmi bolestmi jsem na tom byla v těhotenství podobně. Od 6.měsíce mě začaly strašně bolet kyčle (s kterýma mám trošku problémy od narození) a stále se to stupňovalo a bolest tak šíleně střílela do hýždí, že jsem od 8.měsíce nikam pěšky nedošla. A zároveň od 8. měsíce začala dost nepříjemná bolest stydké kosti a to hlavně v noci. Vůbec jsem nespala, nenašla jsem vhodnou polohu a bylo to peklo. Všechno to zmizelo v okamžiku co Tobik spatřil světlo světa! Takže vydrž, je to nepříjemné, ale není to věčné! Drž se, hlavně po psychické stránce, kvůli malému!...Držím palce, ať vše dobře dopadne!!!

    OdpovědětVymazat
  36. Ahoj Kačí, určitě nefňukáš, spíš naopak při tvých článcích mi přijde, že mi mluvíš z duše, i když já už to mám za pár, mám dva týdny před porodem, Trápí(ly) mě stejné věci. Na bolavé záda mě pomohla vana, ale také jsem měla strach si ji dávat každý den, tak když to nebylo možné, masíroval mě manžel alespoň hřejivým bylinným gelem a nebo jsem si přikládala hřejivé polštářky, vždy alespoň nachvíli přišla úleva.Už jsem přemýšlela i tejpování, ale pak se mimčo zase jinak otočilo a bolesti polevily. A co se týká pálení žáhy, tak jsem snad taky zkoušela všechno, myslela jsem že ze mě bude drak a budu plivat oheň každou chvíli.Jediné co mi zabírá rychle je KAMACIT- tablety na úpravu zažívaní na přírodní bázi, jsou vhodné pro těhotné a stačil mi opravdu jeden a vždy byl po chvíli klid.a mohla jsem v klidu usnout bez několika polštářů. Také celkem zabírá popíjení bylinkového čaje na pálení žáhy. žáha TEA DR.Popov. Tak můžeš třeba vyzkoušet i toto. veř, že opravdu v tom nejsi sama a to těšení na malého mrňouska stejně i přes všechny neduhy stojí za to <3.

    OdpovědětVymazat
  37. Dobrý den, po přečtení tohoto článku jsem se pro mě netypicky rozhodla Vám krátce sepsat moje zkušenosti z těhotenství, třeba Vám to k něčemu bude. Já jsem tedy problémy se zády neměla (a to dokonce i když jsem přibrala 20 kg), ale všechny ženy v naší rodině se se zády trápily stejně jako Vy, proto jsem už od začátku těhotenství důsledně cvičila. Dvakrát týdně jsem chodila plavat (k plavání mám averzi), každý den jsem cvičila jednou posilování (XT kanál Glow Body PT, cca 30 min.) a večer ještě těhotenskou jógu. Fyzické námaze jsem se nevyhýbala (schody místo výtahu, procházka místo MHD) a určitě se to vyplatilo (i u porodu). 14 dní před porodem jsem byla u paní fyzioterapeutky na metodě Mojžíšové. Jak moc mělo cvičení vliv na záda samozřejmě nemůžu tvrdit, ale za sebe bych nějaký pohyb vřele doporučila.
    P.S.: Mě zase trápily šílené otoky nohou (poslední trimestr vyšel na léto), nemohla jsem ani sehnat boty, do kterých bych se vlezla.

    Přeji ať je Vám brzy lépe,
    Bára

    OdpovědětVymazat
  38. Ahoj Kačí :) No teda, je hrozný, když vyvstane taková krásná naděje, která je za pár dní zase fuč... Bohužel to znám z doby, kdy mi doktoři řekli, že operace a následná radioterapie dopadla v pořádku. A najednou, cca za půl roku, že zase tak všechno v pořádku není a na operaci budu muset znovu...Kombinace hormonů a takovýchto zpráv mě složila na kolena a to už jsem před tím něco vydržela...Nedala jsem se ale a navštívila ještě dalšího specialistu, který mi udělal několik dalších vyšetření a na operaci jsem nakonec nemusela. :) Takže nejdřív růžová oblaka, poté hromy blesky katastrofa, ale nakonec se přeci jen vyjasnilo. :) Přeji ti to krásné vyjasnění, posílám hodně energie a pozitivního myšlení, to zvládneš! Motivaci máš hrozně velikou :) Měj se moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
  39. Velmi Vam drzim palce nech vsetko dobre dopadne ja som prikladom toho ze vsetko sa na dobre obrati :-). V siestom tyzdni tehotenstva sa moje srdce rozhodlo ze nejde spolupracovat (tep bol max 30 pulzov v niektorych sekundach 0) v NUSCH ma vykricali hadam vsetci doktori ci som normalna otehotniet a treba ist rovno na potrat co som odmietla a vdaka normam EU mi nemohli do 8 tyzdna implantovat kardiostimulator vdaka Bohu lebo keby ano tak tu malu fazulku vo mne by skrz na skrz presvietia rentgenom a ktovie co by bolo, tak ma len tak udrzovali a za ten cas sa moje srdce trochu umudrilo a viac menej som tehotenstvo presla az do 39 tyzdna (sice aj pocas toho mi sposobovali doktori stres ze mala ma nejaku divnu hlavicku, ze ma pravdepodobne tiez srdcovu vadu a ze treba ukoncit tehotenstvo)nooo a potom srdce znova zacalo strajkovat tak sup na operacku kde ma celu oblozili olovom a vlozili kardiostimular, nechali ma den polezat a potom prevoz do porodnice kde som prisla v hodine dvanastej lebo malicka uz skoro nemala ozvy a sup narkoza a cisarsky rez a teraz pride ten obrat na dobre malicka ma uz 3 roky je uuuuplne krasna, zdrava (niekedy az hyperaktivna :-)))) ale kazde jej sibalstvo je v momente odpustene pri myslienke ze mi ju chceli zobrat uz v 6 tyzdni a so mna sa okolie smeje ze uz som na baterky :-)

    Prepacte ze som sa Vam tu tak rozpisala ale chcem Vam dodat trosku optimizmu a povedat Vam, ze kazda bolest pominie v momente ked uvidite to stastie, ktore Vam donesu zabalene v perinke aj ked v mojom pripade mi ju doniesli naozaj len na 2 minutky a potom ju brali prec lebo som sa nemohla este hybat a dodnes sa smejeme ze moj manzel bol prvy chlap ktory si to fakt odlezal v porodnici :-D

    Tak Vam prajem vela sil do tehotenstva a hlavne zdravie Vam i babetku..

    OdpovědětVymazat
  40. Milá Kačí,

    obvykle nekomentuji, ale chci Vám vyjádřit upřímnou podporu. Je obdivuhodné, že píšete i o stinných stránkách těhotenství. Člověk snadno nabyde tlakem okolí (ať už ve svém nebo z médií) dojmu, že těhotenství a mateřství je nejkrásnější období v životě, všechno je růžové, samá roztomilá miminka, erupce lásky a štěstí... Samozřejmě to krásné v tom je, ale má to bohužel i svá bolestivá negativa, o kterých už se zdaleka tolik nemluví.

    Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost, snad v ní najdete trochu podpory. Přestože jsem zdravá, tak těhotenství neprobíhalo bez komplikací. Od 7. měsíce mě lékaři strašili, že porodím předčasně. To pro mě byla facka, protože do té doby se zdálo být vše v pořádku. Nicméně po prvotním šoku jsem se naladila zpátky do pozitivního myšlení. Až tři týdny před termínem si mě nechali v nemocnici a porod mi vyvolali s tím, že miminku už se v bříšku nedaří a musí ven. Chtěla jsem přirozený porod s co nejmenšími zásahy lékařů a tyhle plány vzaly rychle za své. Na vyvolaný porod jsem nebyla já ani miminko připraveno; po třech dnech kontrakcí se porod konečně rozjel, ale na porodním sále se to zvrtlo a miminko muselo ven akutním císařem. Svoji holčičku jsem viděla poprvé na fotce, naživo až druhý den. Měla nízkou porodní váhu a strašili nás, že budeme dlouho v nemocnici - ale po týdnu nás pustili, protože krásně přibírala a kojení fungovalo bez problémů.

    Celkově to bylo hrozné a dlouho jsem se vyrovnávala s tím, jak moje dcera přišla na svět. A ona také, první tři měsíce doslova proplakala. Bylo to hodně náročné a s mužem jsme si sahali na dno svých sil. Ale všichni jsme to spolu zvládli, podpořila nás nejbližší rodina a dávali jsme dceři hodně lásky (hodně jsme ji chovali, nosili, spala prakticky jen na mé hrudi, jinde jí to nešlo - není pravda, že se tím rozmazlují, to je naprostý nesmysl). Teď je jí půl roku a je z ní spokojené a usměvavé miminko. Milovala jsem ji od první chvíle, kdy jsem ji uviděla, ale jak moc ji miluji teď, to se s tím nedá srovnat.

    Co Vám tím chci říci je - nebojte se císaře. Pokud to bude Váš zdravotní stav vyžadovat, neriskujte. Spontánní přirozený porod je krásná věc a dobrý start, ale není všemohoucí. Vztah s miminkem to určitě nenaruší, ten se buduje postupně. Důležitá je láska a respekt, nepochybuji, že tohle všechno mu dáte :-)

    Na záda doporučuji fyzioterapii, mám s ní výborné zkušenosti nejen v těhotenství.

    Moc Vás zdravím a držím palce!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  41. Kači, přeji ti hodně štěstí a pevné nervy! :) Jako porodní asistentka chápu, jak moc to může být náročné a že to není vždy plné radosti, ale držím ti palečky a vím, že všechno zvládneš. Ty, Tobiášek i Arty :)
    Hodně štěstí,
    Terez

    OdpovědětVymazat
  42. Bolesti zad jsem měla také, kupodivu se mi to vyřešilo tím, že jsem spala na gauči, v posteli se mi to jen zhoršovalo. Na gauči nešlo ležet jinak než boku a měla jsem klid.
    Ale spíše vám píši kvůli císaři. Sama jsem ho podstoupila, samozřejmě bych si přála přirozený porod, ale jelikož dcera si seděla na zadku a gynekoložka mi doporučila, že v naše případě bude lepší rodit raději císařem, tak jsem ji poslechla. Netrápila jsem se tím, protože to bylo lepší pro mimčo, vzala jsem to tak, že to tak musí být, že nechci ohrozit mimčo a nemůžu říci na porod ani na dobu po tom, nic špatného a vůbec nelituji, že jsem do toho šla. Podle mně je zbytečné podstoupit jakékoliv riziko, jak vás, tak malého. Ano samozřejmě, že u císaře jsou rizika, ale to jsou i u klasického porodu. Hlavní je se s tím nestresovat a vzít jak to je a že všechno dobře dopadne, zdravotnictví tu máme skvělé a lékařům můžete věřit.

    OdpovědětVymazat