ZE ŽIVOTA: MILUJI SVŮJ ŽIVOT V BRNĚ 3

To, že v poslední době jezdím poměrně často do Brna jste si asi všimli. Má to dva důvody. Jedním z nich je, že Arty začal nově pracovat pro brněnskou firmu a tak tam jezdí na služební cesty. Druhý je, že tam žije Kačka a Marťa, dvě maminky, blogerky a food nadšenci. Společného máme více, než dost a tak využiji vždy každé chvilky, kdy se mohu k Artymu přidat a na služebku jet s ním.
Tentokrát jsme se opět ubytovali v hotelu Marriott. Poprvé jsme zde byli skrze Artyho práci, podruhé na naše výročí a nakonec nás sem sám Marriott pozval. A to se neodmítá.
Miluji to tady z několika důvodů. Seznam by to byl asi dlouhý. Ale věc, na kterou se vždy maximálně těším je vana. Vana, která se nachází uprostřed pokoje.

Když vidíte tuhle šumící bombu od Loccitane, tak si asi říkáte, že se tam vždy naložím a to je to, co mě na tom baví. Je to ale trochu jinak. Sice je pravdou, že jsem poprvé v životě zažila právě v Marriottu, co to je koupat se se šumící bombou, ale ten, proč tu vanu miluji je Tobínek.
Doma vanu nemáme a Tobínek je dítě zrozené pro vodu. Každý den si dopřává minimálně půl hodinovou lázeň v malé vaničce a jednou týdně plavání v bazénu se slanou vodou. Koupání ve velké vaně je pro něj ale bezkonkurenční.
 Po příjezdu do Brna jsme se zabydleli a ihned pelášili za Kačkou a Marťou.
 Venku byl tehdy ještě sníh a tak jsme poprvé zažili, jak vypadá bílé Brno.
Uvařila jsem si kávu s sebou z kávovaru, který je na pokoji. Tohle je pro mě jeden z těch plusových bodů. Na jiné dovolené si totiž Nespresso kávovar vozím s sebou. Tady nemusím :-D
 První kroky mířili opět k Bucheckovi. Kdo nezná Bucheck, tak je to street food podávaný z pojízdného vozu. Vyhlášený je zde svým bůčkem marinovaným v cherry kole a podávaný v burgerové housce. Každý týden má ale nějakou specialitu. Jednou  měl třeba trhané uzené koleno s křenem v burgerové housce a na to vzpomínám doteď.
Jeho pečený sýr je zde také vyhlášený a tak jsem ho poprvé zkusila. Co vám budu povídat, byl dokonalý.
Po vydatném obědu jsme dostaly chuť na kávu. Arty kávu nepije, ten s námi ty kavárny pouze obráží. Normálně chodíme do Monogram, kde si myslím mají nejlepší flat white v Brně. Tentokrát jsme to ale mířili do Kafecu. Já, ani Marťa jsme tam nikdy nebyly a tak jsme s radosti zkusily něco nového.

Vzaly jsme si kávu s sebou, Arty si vzal Chai latté a rovnou jsem tam obhlídli vafle, které tam připravují. Těm jsme ale odolali a šli dál.
Prochodili jsme Brno skrz na skrz a jako vždy zakončili náš den ve Flexaretu. Tento podnik je na foursquare hodně dobře hodnocený. Upřímně vlastně ani nevím proč. Asi proto, že tam je super klid na povídání, deskové hry či karty. Také proto, že tam mají pivo a k tomu výborné pomazánky.
My tam vždy obsadíme zadní místnost, kde je kulatý stůl a krásně se tam vejdou 3 kočárky, 3 tátové a 3 mámy. Všichni si dáme alko a nealko pivo, výborný chléb a k tomu vyhlášenou pomazánku.
Po vydatném dni plném výborného jídla, přátel a nachozených kilometrů se skrze strašidelný podchod vydáváme na náš pokoj, do vany a pohodlné postele.
Když jsme přicházeli k hotelu, tak mě pohltila atmosféra v okolí. Hotel se nachází v byznys lokalitě, ale zároveň vedle krásného jezírka. Sedla jsem si k němu a poslouchala to ticho. Naprosté ticho.
Jelikož bylo asi 19 hodin, tak jsme si říkali, že asi ještě večer dostaneme malý hlad. Sice dole v hotelu je výborná restaurace, ale se spícím dítětem na pokoji tam nelze zajít. Asi by šlo si objednat jídlo na pokoj, ale...
 ...mají tam malý krámek se základními drogistickými věcmi, ale i jídlem. Takže jsme si vzali řecký salát na pokoj.
Po příchodu na pokoj jsme Tobínkovi napustili vanu a nechali ho si jí pořádně užít a také se unavit.

"Co po mně ta máma chce?"
A takhle ta vana tady působí.
 V notebooku jsme měli nový hraný film Kráska a zvíře a tak jsme se naladili na filmovou vlnu,
 nalili sklenku vína, připravili salát, uvelebili se na gauči a začali se dívat.
Jenže v této době Tobínkovi začali růst první zouby a tak se nám rozběhl kolotoč plný pláče, sténání a neklidu. Nepomáhalo nic jiného, než nosit v náručí a hladit, zpívat, pusinkovat. Jednoduše dodávat pocit bezpečí.
Po dvou hodinách chození sem a tam mi Tobínek usnul v náručí. A tak jsem se s ním posadila na gauč, uvelebila se, hladila ho a dívali jsme se na film. Ten mohu opravdu doporučit. Lepší jsem dlouho neviděla.
 Ráno bylo lepší. Vlastně výborné. Plné úsměvů a kravinek. Tak, jak to Tobínek umí.
 Vydali jsme se na snídani. Ty já miluji. Njn, hotelové snídaně jsou nejlepší z jednoho prostého důvodu. Nemusíte nic připravovat a máte to nejlepší hned pod nosem.
 
Od minula jsme to vychytali. Vzali jsme si s sebou houpátko, Tobínka postavili na stůl, dali mu meloun, on se v klidu houpal a my v klidu jedli. Doporučujeme. Prověřeno jednou praštěnou rodinou.
 Pak za námi přišla paní z obsluhy a donesla nám židličku a hračky pro Tobínka. Sama měla obrovskou radost, že to Tobínka bavilo a skládal si Duplo :-)
Na pokoji na nás čekali ještě donuty od Marti, která fotila pro donuterii Mlsná holka produktové fotky. Přinesla nám vzorek malinového donutu a kokosového donutu. A to my rádi.
 Na ně na oplátku zase čekali dárečky. Sice byl už konec února, ale my se stále od té doby neviděli. Takže jsme si udělali s taťkama a mamkama a dětičkama Vánoce v únoru.
Využili jsme chvilku, kdy Tobínek spinkal a my čekali na další sraz s holkami. Vyfotili jsem si kýčovou fotku do rodinného alba, ale nakonec se shodli, že...
 Ta přirozená, kdy mě Arty lechtá je prostě lepší.
 Po chvíli se Tobínek probudil a my si vytvořili jednu i s ním.
Kdyby vás zajímalo, jaký lumpačíno je náš Tobínek, tak se zadívejte do jeho lumpačího výrazu. To on umí až moc dobře :-D
Po chvíli jsme měli už sraz s Kačkou, Jirkou a Natálkou. Dnes nás chtěli vytáhnout do části Brna, kde jsme ještě nebyli.
Jelikož hotel Marriott se nachází asi 3 minuty od Fondi (nevím, jak se opravdu jmenuje) arény a Kačka s Jirkou žije asi 5 minut odsud druhým směrem, tak tohle je vždy naše místo, kde se setkáváme a odkud vycházíme.
Dnes jsme se sešli bez Marti a Majka, protože šli na oběd k babičce. Ale odpoledne se k nám zase přidali. I když byla poměrně zima a všude sníh, tak jsme se vydali do Lužáneckýcho parku.
Bylo to tu moc pěkné a klidně. Shodli jsme se, že je to místo jako dělané na letní piknik, který zde určitě za pár měsíců uděláme.
 Dokonce jsme potkali i čínský prase, které krásně smrdělo prasečinou na metry daleko.
Oběd jsme si dali ve Sborovně. Kačka říkala, že sem chodila na oběd, když poblíž pracovala. Bohužel se to tu asi změnilo a žádné nadšení se z toho místa nekonalo. A tak nemám ani žádnou fotku. Obsluha byla ale milá a tolerantní ke kočárkům a dětem. To se musí nechat.

Po obědě naše kroky mířili  přes Veveří na dobrou kávu. Tentokrát do Koffein. Nikdo z nás tam ještě nebyl a pracovala tam Jirky sestřička. Která je btw. strašně moc milonká. 
Kavárna je to moc sympatická. Jednoduchý koncept, dobrá nabídka a výborná káva. Mají i na výběr z několika druhů překapávaných.
 Opět jsme se prošli, popovídali si, uspali dětičky a na šestou hodinu to zamířili do Kafe a kobliha. Zde zavírají právě v 18 hodin, ale dnes byla výjimka. Z Kafe a kobliha se stalo Pivo a langoš. A jelikož my s Artym langoše naprosto miluje, tak jsme se natěšili a vydali se tam.
Natěšení bylo právě, protože tak dobré langoše jsem dlouho neměla. Moje maminka umí bezkonkurenční a tyhle byli na stejné úrovni.
 Dokonce jsem si dala skleničku piva. Ta se k tomu neodmyslitelně hodí.
Kolem půl osmé jsme se rozloučili a vydali se opět na pokoj. 
V tu chvíli začalo tak nádherně sněžit. Přesně tak, jak si asi každý přeje, aby sněžilo na Vánoce. Padaly obrovské vločky, které zasypávaly cestu. Tak jsme po hodně dlouhé době zažili ten pocit, jak sníh krásně křupe pod nohou a k tomu jsme právě my ti první, kteří tu cestu mohou prošlapat. 
 Opět jsme prošli strašidelným podchodem a dorazili na hotel.
Dnešní noc byla o trochu lepší. Tobínek tolik neplakal. Upřímně jsme byli tak vyřízení, že i když jsme si zase koupili salát na pokoj, tak jsme ho vložili do ledničky a šli spát po koupeli ihned s Tobínkem.
Ráno bylo zase úžasné. Vlastně tahle hotelová rána miluji téměř nejvíc. Všichni se válíme v posteli a nikam nespěcháme. Snídaně nám neuteče, nic nás tu nehodí, nikdo nemusí pracovat, nikdo nemusí nic.
Opět náš lumpačíno hází své lumpačí pohledy.
 Trošku spam, já vím, ale ta pohoda z toho prostě srší.
 Brno bylo stále pod bílou pokrývkou sněhu a my se vydali konečně snídat.
Ač je v nabídce téměř cokoliv, tak já snídám stále to samé dokola. Bílý jogurt, tuna ořechů a čerstvé ovoce.
 Tobínek se opět zakousl do svého melounu a my si užili v klidu snídani.
 A Arty se opět zakousl do párečků a vajíček. Od tohoto mu snad pomůže ta UGO očista :-)
Náš pobyt se už bohužel blížil ke konci a my tradičně zašli na brunch do Brunches. Děláme to tak už po několikáté a já doufám, že tuhle nedělní tradici nikdy neporušíme.
Opět jsme si dali jejich domácí limonády.
 Opět jsem si dala jejich flat white.
 Poprvé nás přišel přivítat tento pejsek.
 Opět jsme si objednali jejich sendvič.
 Já jsem si opět dala jejich chléb ve vajíčku s mozarelou a šunkou.
 Opět jsme si dali jejich lívance. Tentokrát s karamelem.
 Poprvé tento pejsek u našeho stolu loudil.
Opět si někdo dal divnou kombinaci a to livance se slaninou, javorovým sirupem a ovocem. Tentokrát to byl Majk.
 Poprvé nás tu přivítal i tento pejsek.
 A opět jsme se museli rozloučit a vydat se do Prahy.
Výlet byl úžasný, plný přátel, nachozených kilometrů, krásné zasněžené atmosféry a hlavně plný úžasných podniků a výborného jídla.
Už se těším na další návštěvu, která by měla být zanedlouho a tentokrát se k nám přidají další food blogo mamky.

A abych nezapomněla, tady je naše tradiční fotoreport:
Já 2 týdny těhotná (ještě jsem to nevěděla) a Kačky Natálka byla na houbách. Fotka z dovolené ve Slovinku.
Kačí pátý měsíc, já těsně před porodem. Fotka z Prahy.
Já 14 dní po porodu, Kačí 6. měsíc. Fotka z Prahy.
Já 3 měsíce po porodu, Kačí 9. měsíc. Fotka z Brna.
Já 6 měsíců po porodu, Kačí 2 měsíce po porodu. Fotka z Brna.
Já 8 měsíců po porodu. Kačka 4 měsíce po porodu. Fotka z Brna.
A to bylo vše, mějte se krásně a zdraví všechny mámy tedy já, Kačka (milujisvujzivot.cz) a Marťa (mamachef.cz).
Ps: některé fotky, které mi chyběly jsem si zapůjčila z článku od Kačky. Článek ZDE.


4 komentáře:

  1. Kači skvělý článek. Četla jsme ho a fotky projížděla jedním dechem :-) jsem rodila brňačka, žila jsem tam, prožila celé dětství a teď bydlím pár km za ním, ale do Brna jezdím stále denně, protože tam studuji a mám tam i rodinu :-) určitě uvítám více článků s Brnem spokojených, protože i když ho znám, tak uvádíš vždy skvělé a pro mě nové tipy kam zajít, atd.. :)

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  2. Katka Řezáčová11. května 2018 22:34

    Máš moc krásné fotky, Kačí. �� Moc se mi líbí ty poslední s Kačkou a vašimi bříšky.�� Ty jsou krásné a roztomilé. Obě dvě vás jako blogerky sleduji a jste mi velmi sympatické. Navíc hlavně v tomto období, kdy od vás můžu čerpat rady do mého těhotenství. Díky!! ❤️ Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačí, tak to mě těší, že jsme obě pro tebe inspirací :-)

      Vymazat