pondělí 1. ledna 2018

ZE ŽIVOTA: OSLAVA NOVÉHO ROKU, KŘESLO V PLAMENECH A ŠPATNĚ VYBOUCHLÁ RACHEJTLE

Je 1. 1. 2018, sedím na gauči, koukám na pohádku a Tobínek krásně spinká. Krásně myšleno tak, že našel svojí novou polohu a špulí prdelku do nebes. Je to nejvíc rozkošné. Také tak spinká vaše zlatíčko?
Já jsem se ale usadila za jedním účelem a to sepsat článek. Už po těch svátcích mám trošku absťáček a potřebuji se vypovídat. Tak jsem si řekla, že vám povyprávím, jak ten náš letošní Silvestr vypadal a taky se s vámi podělím o dvou pohromách, které jsem díky rachejtlím zažila.
Letošní přivítání Nového roku mělo být výjimečné. Hlavně kvůli tomu, že máme Tobínka. To je jasný. Ale také proto, že jsme měli jet do Olomouce s Kačkou Milujisvůjživotovou a její rodinou a také Marťou Coudyscookiesovou a její rodinkou. Tedy tři maminy, tři taťkové, tři děti a dvě psice. Jenže Tobínek nám omarodil a tak jsme se rozhodli přehodnotit plány. Holky nemají děti doočkované a nechtěla jsem dopustit, abychom ty jejich zlatíčka nakazili. A samozřejmě představa, že se to Tobínkovi rozjede a pojedeme 300 km do Prahy s horečkou mě přímo děsila.
Tak jsem po sobotní zdravotní procházce naběhla do obchodu, nakoupila ingredience a připravila lehké pohoštění. Při přípravách mě chytla strašně velká chuť hostit a absolutně jsem se vyžívala ve zdobení a vymýšlení pokrmů. Nakonec to vyšlo krásně, přijeli Artyho rodiče a tak jsme přes den zlehka poseděli. Tobínek už byl výrazně lepší a tak se na všechny culil a ukazoval, jak se snaží lozit, takže vlastně dělal takové letadlo na zemi (maminy ví, co myslím).
A co jsem tedy připravovala? Dělala jsem kanapky s kozím žervé, řepovým tatarákem a rukolou, pak s flambovaným hermelínem, hroznem, oříškem a medem, dále s koprovou pomazánkou a uzeným lososem a nakonec s žervé a nakládanými sušenými rajčaty a olivami v česneku. K tomu jsem na prkýnku dala kousek výborného uzeného s křenem, hořčicí a mini okurčičkami a vrcholem večera byl tatarák z naše maso a chléb z esky. Mnam.
Kolem 19h jsme Tobínka uložili ke spánku, vytáhli naší truhlu plnou deskových her a začali hrát. Deskových her máme desítky a desítky. Jsme do nich absolutní maniaci a když je na to čas, tak hrajeme. Od porodu to bylo poprvé a tak jsme se u toho opravdu od srdce nasmáli.

Nejlepší byl ale výsledek. Dvakrát ze dvou her jsem porazila Artyho v Česko a třikrát ze tří v Žahourovi. Takže úžasné zakončení roku 2017.
Při dohrání poslední hry bylo 15 minut před půlnocí a tak jsme vzali Cider, 2 prskavky, vyšli na zahradu a koukali na rachejtle. Najednou se ozvala rána jako z děla a my nadskočili a utíkali do baráku. Po chvíli jsme vylezli ven a koukali, co to bylo. Naší sousedi koupili nějakou šílenost, která když začala bouchat, tak nám to přišlo, jak když nám padá střecha na hlavu.
Asi se teď chcete zeptat, jak to snášel Tobínek a psice. A pokud ne, tak pardon :-D
Psice jsou v tomhle úžasné. Nevím, jak je to možné, ale obě jsou s tím úplně v pohodě. Dokonce vždy vyběhnou na zahradu (dříve balkon) a spokojení pokukují.
S Tobínkem to bylo ale horší. Rachejtle bouchaly už od odpoledne a tak se nám pořád budil. Jenže nebudil se tak, že by se třeba napil a usnul. Chytil tak šílený záchvat, že jsme ho museli nosit po bytě, chovat, zpívat, mazlit a utěšovat. Nic nepomáhalo a on ta chytal snad největší záchvaty v jeho životě. Nechci to svádět na rachejtle, ale nedovedu si představit, čím jiným by to mohlo být. Takže nakonec jsem ráda, že je to za námi a už zase spokojeně spinká a nechává si něco krásného zdát.
A teď k těm pohromám.
Nechci přehánět, ale nepříjemné to bylo. XY let zpět, na naše holčičí Vánoce (To je už 11 let první víkend v prosinci, kdy nás 6 holek ze střední jede někam na chatu, připravíme salát, řízky, cukroví, nazdobíme stromeček, uděláme polévku a usedneme ke stolu, jíme, pijeme, rozdáváme si dárky a užíváme naše Vánoce, o půlnoci odpálíme rachejtle a slavíme Silvestra. Děláme to hlavně proto, že přes svátky se už nevidíme a tak si takhle užijeme tyto společné chvíle.).

No a takhle jsme jednou byly na chatě a pouštěly rachejtle. Já se tomu vždy stranila a měla z toho respekt. Jenže naše kamarádka je pro toho totální nadšenec. Odpálila rachejtli a ta nevybouchla. A tak s nadšením a jiskrou v oku k ní běžela, že jí znovu zapálí. My jí říkaly, ať to nedělá a ona jen mávla rukou a dělala si své. V momentě, kdy jí zapálila se rachejtle převrátila a začala lítat po dvorku. Jenže my stály v takovém výklenku na dvorku a neměly kam se schovat. A tak jsme jen ječely, nadskakovaly a modlily se, aby to do nás nenalítlo. Po nekonečné chvíli, kdy nám doslova lítala rachejtle pod nohami zhasla a my si šíleně oddychly. To mě utvrdilo, že tento druh zábavy není nic pro mě a už nikdy se k ničemu takovému nepřiblížila.

Jenže!
Předloni jsme odjeli s Artym do Vídně. Bylo pár dní před Silvestrem a my si tam užívali zbytky vánoční atmosféry. Nakonec jsme se ale rozhodli, že Nový rok oslavíme už v Praze a tak sedli na autobus a kolem 19 hod. vystoupili v Praze na Florenci. Přijeli jsme domu, připravili si nějaké jídlo a hráli hry. Když se blížila půlnoc, tak jsme si opět připravili prskavky a sekt. Ten jsme rozlili, připili si a k tomu si zapálili prskavku.

Pamatuji si, jak jsem s ní stála u tv a koukala na odpočet, pak se otočila zády od křesla, přiťukla si s Artym a dala mu pusu, popřáli jsem si vše nej do Nového roku a v tu chvíli jsem se otočila ke křeslu. Začala jsem ječet a panikařit. Celé křeslo bylo v plamenech. Upřímně jsem byla v takovém šoku, že si už nepamatuji, jak jsme to uhasili. Vodou to asi nebylo, protože mokro si nikde nepamatuji. Prostě to byl šílený šok.

Paradoxem bylo, že týden před touto situací jsem si koupila k Vánocům to moje vysněné žluté křeslo, ála ušák. Na něm jsem měla pohozenou deku a polštář, který jsem dostala také týden před k Vánocům. Od té prskavky chytla ta deka a totálně prohořel polštář. Ale víte co? Na křesle není ani tečka. Takže, abych vymazala stopy hlavně z paměti, tak jsem ihned po Novém roce zajela do obchodu a koupila si totožnou deku a polštář. Tím jsem na vše tak nějak zapomněla a hlavně se ponaučila.

Odteď prskám prskavky už jen venku!
A to byl náš zážitek. Máte také nějaký takový? A jak jste oslavili Nový rok vy? A co jste dělali dnes?

Chtěla jsem uvařit čočku, ale zjistila jsem, že jí doma nemám a tak jsme zašli k našemu kamarádovi Petrovi. Dali jsme si uzenou česnečku, čočku s párkem a vajíčkem a zapili chai latté. Iděál. K tomu našlapali 11 km, Tobínek to v podstatě celé prospal, my se vyvětrali a spokojeně dorazili domů.

Mějte se krásně,
s láskou vaše Kačí

Žádné komentáře:

Okomentovat