ZE ŽIVOTA: JAK ROZBREČET 21 LIDÍ V JEDNÉ MÍSTNOSTI?

Jak jsem psala u dnešní fotky na Instagramu, tak dnešek se odehrával ve znamení oslavy. Ano, po těch 3 dnech plných jídla, rodiny a návštěv se nám do kalendáře zapsal další den. Den ve znamení narozenin.
Loňský rok pro naší celou rodinu byl velmi zvláštní. Byl jako na houpačce, dobrou zprávu přebila ta špatná a tu zase přebila nějaká dobrá. Nejprve přišla ta dobrá, budeme mít miminko! Bylo to v dubnu. Pokud dobře počítáte, tak vám dochází, že o Tobínka se nejednalo. Jednalo se o jednoho malého andílka, který nyní stráží naše prvorozené zlatíčko. Termín narození měl 27. prosince. Ano měl. Nedožil se ho.
Zároveň ale přišla další zpráva a to, že bude ještě další miminko v rodině, to se nakonec narodilo...můžete hádat třikrát. Ano, 27. prosince. Znamení? Nemyslím si. Nejednou jsem slyšela větu "Život za život". A tady to platí na sto procent.
Abych tento článek ale odlehčila, tak nebudeme vzpomínat na smutné chvíle, ale budeme se radovat. Budeme slavit. Slavit první narozeniny mého synovce Jáchyma.
Když se Jáchym narodil, tak jsem už byla podruhé těhotná. Čekala jsem našeho vymodleného a vysněného Tobínka. Celý Jáši příchod na svět jsem ale vnímala velmi silně. Byla jsem nadšená, že budeme mít s bráchou děti tak krátce po sobě, byla jsem nejvíc šťastná, že bude v naší rodině hned více dětí, že si budou hrát, prát se, žalovat na sebe, kout pikle, stavět bunkry, dohadovat se o kostky a bábovičky, jezdit spolu na kole, balit holky a nakonec chodit na pivo.
Když jsem si ale nedávno pouštěla video, kde jsem bráchovi oznamovala, že 27. prosince bude strejdou a vlastně se nakonec v tento den nestal strejdou, ale tátou, tak jsem si uvědomila, jak moc je tento den pro mě silný, zlomový a vzpomínkový.
Proto jsem si ihned po narození Jáchymka řekla, že ho musím zaznamenat. Bohužel mi to nedošlo ihned v porodnici, ale 4. den po narození, tedy přesně na Silvestra. Tehdy jsem fotila novorozenecké fotky malého Jášuldy a rovnou udělala pár video záběrů. Těch, které nám v tom shonu v začátcích života miminka tak rychle utečou a my zpětně vzpomínáme, jak to vlastně bylo, jak to naše zlatíčko vlastně vypadalo, bylo malinké a křehké.
A teď mám pro vás tip na ten nejlepší dárek pod sluncem. Po celý rok jsem dělala časosběr. Přesněji, pokaždé, když jsme se viděli, tak jsem udělala pár vteřinový záběr. Nějaká videa mi posílal i brácha přes whats up (jako třeba vysmáté miminko, první lezení, pokusy o otáčení a tak). 
Poslední dny jsem tedy trávila hodiny a hodiny u počítače a sestavovala jedno vzpomínkové video, které zachycuje jeden poslední rok a zároveň jeden první rok života. Jsou na něm záběry bezbranného děťátka, objetí, pusinky, pohlazení od babičky, ukolébávání prababičkou, rošťárny s tetou a strejdou nebo třeba první hrátky s bratrancem. Je v něm atmosféra a život takový, jaký je, jaký napsal sám život. K tomu jsme s Artym pečlivě vybírali hudbu, aby text a rytmus seděl do videa. Například Don´t you cry, Baby love, We are family a nakonec Love and marriage (tím jsme bráchovi něco nenápadně naznačili :-D). Sestříhané video jsem si nahrála do počítače a ten vzala s sebou.
Měla jsem v plánu ještě připravit dort, ale na to už nezbyla síla. Takže jsem pečlivě zabalila narozeninový dárek, vypsala přáníčko, do tašky naskládala deset balíčku Tuc, nezapomněla na narozeninovou čepičku a společně s Tobínkem se vydala na oslavu.

Ještě k těm Tuckám. Ty jsem dostala od firmy Tuc, abych si připravila pěknou oslavu Nového roku. Já to ale nevydržela a slavila o pár dní dříve. Je to jejich novinka, která nemá poprvé příchuť sypanou na povrchu krekru, ale je zapracovaná přímo do těsta. Jedná se o rajčatovou příchuť a lněné semínko s pažitkou. Myslela jsem si původně, že si zamiluji ty rajčatové, ale zmýlila jsem se. Propadla jsem druhé příchuti a spráskala celé balení na posezení. Ups. Takže, jestli je potkáte v obchodě, tak je vyzkoušejte a schválně, jaké budou chutnat vám. 
Po cestě na oslavu jsem nabrala Artyho v práci a dojeli jsme na místo určení. Tam na nás čekala už nachystaná hostina, načančaný byt, dort a hlavně náruč oslavence a jeho rodičů.
Postupně přicházeli další a další hosté, byt se plnil, děti křičely, lítaly, hrály si, ty nejmenší spinkaly a tak jsem čekala, až se probudí a budu moci ukázat to moje překvapení, které jsem měla co dělat, abych ho neprozradila.
Nakonec se ale probudil i oslavenec, nahnali jsme všech 21 lidí do pokoje k televizi a začalo promítání.
Hlavně jsem se modlila, aby vše klaplo, zvuk seděl, obraz se nesekal a přišlo očekávané nadšení. A přišlo. V momentě, kdy se rozezněla písnička Don´t you cry, zobrazil se obraz toho miniaturního skřítečka, tak většina lidí zrudla, v očích měli slzy a s nadšením pozorovali, co ještě přijde. Chvíli se smálo z plna hrdla, chvíli se s nadšením vzpomínalo a celkově to ve všech probudilo jednu krásnou vzpomínku na toho malé Jášulku, na to jak byl maličký a hlavně uvědomění se, jaký je to poklad.
Mise splněna.
Tímto jsem předala první část dárku, druhá byla soubor upravených fotek, které jsem také stihla vyfotit v průběhu roku. Takže mají co lepit do alba :-)

Tento dar jsem doplnila jedním hmotným, který vlastně byl už úplně zbytečný. Tohle asi jen tak něco nepřekoná :-)
A teď se šlo na tu nejlepší část. Nejlepší pro děti. Šlo se přát, předávat dárky a jíst dort.
Máma s tátou pomohli sfouknout první svíčku.

Nakrojil se dort, který byl připraven tak, aby ho mohl i Jáchymek.

Který ho nakonec ochutnal a pochutnal si. Takže další mise splněna.
Chlapi měli svou chvilku.
Ženy a děti měly svou povídací chvilku.

Vše jsme zapili horkým čajem a čerstvě připravenou kávou

A po 5ti hodinách, ve kterých se konečně sešly dvě rodiny, pořádně se seznámily a sblížily jsme vyrazili domů.
Zůstal po nás byt plný spokojených rodičů, spokojeného oslavence a rozházených hraček.

Já sama mohu říct, že to byla přesně taková oslava, na kterou jsem se několik let těšila. Přesně taková, jaká by měla být. Neškrobená, uvolněná a prostě pohodová.

A jak jste slavili nebo budete slavit první narozeniny vašeho zlatíčka? Máte nějaký plán?

Napište mi to do komentáře.


Já se už jdu uložit ke spánku, přeji vám dobrou noc a budu se těšit u dalšího článku.

S Láskou vaše Kačí

2 komentáře:

  1. Úžasné, také bych to tak chtěla někdy zažít. Zatím jsem to štěstí neměla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak držím palce, aby to tak jednou bylo :-)

      Vymazat