ZE ŽIVOTA: MÁM KRIZI!

Mám krizi: Ano, mám krizi!

Už dlouho přemýšlím nad jednou věcí. Vlastně více, ale k jedné se vracím. Hodně často. Přemýšlím nad tím po probuzení, když vařím, když se procházím parkem, ale také lesem, když nakupuji na farma trzích, když rozjímám v kavárně u okna a koukám na život kolem sebe, když uklízím, když žehlím, když piji kávu ve svém ušákovi nebo když usínám. Jediná chvíle, kdy nad tím nepřemýšlím je, když trávím čas se svým Tobínkem. Asi je to tím, že on tak hluboko zaujme mojí mysl, že nemám potřebu přemýšlet nad životem jako takovým.

Jenže, když je zrovna ta chvíle, při které přemýšlím, tak se několik dní, dá se říci týdnů trápím jednou myšlenkou. A to: "Mám vám vůbec ještě co předat?!.

Když zapnu Instagram, Facebook či některé blogy (YT už vůbec nezapínám, nějak mě to přestalo bavit a naplňovat), tak mi přijde, že je všeho dost, někdy až moc. Tak jak je to v dnešní době asi se vším. 

Kolem mě je tolik úžasných blogerů, tolik úžasných lidí plných kreace, lidí, kteří nejsou jen blogeři, ale také úžasní fotografové nebo třeba ti, kteří nejsou jen blogeři, ale úžasní kuchaři. A pak jsem tu já. 
Ta obyčejná holka, která má ráda obyčejné věci, ale někdy si dopřeje (nesmyslné) vymoženosti dnešní doby, ta která miluje staré věci z antiku, ale ráda pracuje s kvalitním příslušenstvím, ta, která ráda přičichne k přírodě a diy věcem, ale zároveň si užije komfortu, kde je o ní postaráno se vším všudy, ráda zpracovává ovoce a zeleninu do posledního milimentru, ale zároveň občas netřídí všechen odpad, ta která ráda podporuje českou tvorbu a maminky, které tvoří, ale také si koupí věci z nejvíc profláklého obchodu,  ta která se občas rozčílí nad výroky některých influencrů a rýpalů, ale také ta, která jim na to odpoví a pak to smaže, protože nechce šířit negativní energii, jsem také holka, která nemá ráda vyrýsované tělo a lidi, kteří ho až moc řeší, ale sama má občas trauma z toho, aby se vysvlékla do plavek a šla plavat svým synem. Je toho více, ale ta myšlenka, která nahlodává mojí hlavu je o tom, že jsem vlastně úplně obyčejná, ničím výjimečná. Aspoň tak to vidím. A tak si říkám, baví vás to ještě? Nebo je už spíše v oblibě ty nádherné bezchybné fotky, za kterými stojí hodiny práce s (pravděpodobně) lightroomem a umění chefblogera? (tímto nechci ponižovat ničí práci, ba naopak to, že se nad tím pozastavuji znamená, že je to opravdu úžasné a já to s velkým obdivem hltám)

Někdo si asi teď říká, že jsem praštěná, protože na někoho působím přesně tak, jak vidím své okolí, ale ne sebe, ale je to tak.

Od začátku, co mám blog, tak ho vedu stylem "co nevím, to si vygooglím". Na kurzy jsem nechodila, grafiku blogu jsem si neplatila, s foťákem neumím a fotím na automat, v lightroomu sice upravuji, ale vše dle návodu na jedno YT videu a tím končím, třikrát kliknu a ukládám. A proto asi chytám pocit úzkosti z toho, že nejsem dost dobrá.

Na druhou stranu si říkám, co je to dost dobrý. Baví to vlastně lidi? Chtějí tu dokonalost nebo naopak tu nedokonalost. Vím moc dobře, jak to je. Každý chce něco jiného a proto je tolik možností, stylů a cest, kudy se vydat. Žádná není ta správná, všechny jsou správné. Jen je důležité si najít své obececnstvo.

Já se už v začátcích vydala cestou, že chci být svá, přirozená a ta pro "normální" lidi. Proto jsem neabsolvolala xy kurzů, než jsem začala vařit, proto jsem si nezaplatila webdesignera, aby mi udělal vizuál, proto jsem nechodila na kurzy focení a proto jsem se učila při cestě blogování. Mé fotky jsou tím důkazem. Když si najdete ty nejstarší recepty, tak pochopíte, o čem mluvím. Občas, když na nějaký takový narazím, tak mi je studno, ale i tak ho nevymažu. Vlastně je to totiž způsob, u kterého se utvrdím, že se rozvíjím a jdu si svou cestou, pro kterou jsem se dříve rozhodla a stále z ní nechci sejít.

Jenže díky tomu mě, stejně tak jako občas vás, ovlivňuje síla sociálních sítí, které mi dodávají pocit, že nejsem dost dobrá. Byla jsem z toho smutná a tak nějak jsem cítila, že potřebuji přibrzdit.

Už měsíc jsem cíleně nepřipravovala žádný recept. Když už jsem ho fotila a sepisovala, tak vznikl tak, že jsem ho začala připravovat naprosto spontánně a tolik se mi líbil, že jsem ho cvakla. Při tomto čase jsem si ale uvědomila jedno. Je potřeba nedělat nic na sílu, není potřeba to vířit kolem sebe, není potřeba tím zahlcovat širokou veřejnost. Jediné, co je potřeba je si to srovnat v hlavě, říct si, co vlastně chci a za čím si stojím a jít si dále za tím!

Proto jsem si koupila nový foťák, od Ježíška jsem dostala plnou verzi Lightroomu a také kurz úpravy v něm, protřídila jsem nádobí (nějaké bude zase na prodej :-)), nabrala sílu a rozhodla se proto to, jít dále. Jít třeba trochu jinak, ale stále jít po své cestě. Zlepšovat se je důležité a hlavně přirozené, přešlapovat dlouho na jednom místě prostě nejde. Nebo možná jen neumím.

A tak jsem si řekla tohle. Chci tu být pro vás. Chci být taková, jaká jsem. Pro někoho možná divná, pro někoho člověk plný inspirace a energie. To jsem já. Někdy naivní, někdy tvrdohlavá a někdy člověk, který potřebuje padat níže, aby se mohl po cestě odrazit a plný sil vylítnout na několik měsíců či let zase vysoko.

A proč vám tohle vše píši? Protože vím, že tento pocit má nejeden z vás. Nemusí to být ohledně blogování, ale třeba ohledně sportu, školy, vztahu či jiného zájmu. Chci vám říct, že i člověk, který působí vyrovnaně a naspeedované (což si myslím, že opravdu jsem), tak i tomu občas dojde síla, kreativita a chtíč. Důležité je si najít čas sám pro sebe, srovnat myšlenky a vykročit pravou nohou. A tou já akorát vykračuji...


A pokud jste došli až na samotný konec tohoto článku, tak mi napište, co vám vždy zlepší náladu, dodá energii, jak nejvíce relaxujete a nabíráte síly na další kroky, kde sbíráte inspiraci a hlavně, zda se vlastně dokážete na chvíli zastavit a uvědomit si, co máte za sebou???

Občas totiž můžete mít pocit, že nic, ale stačí se rozhlédnout a poohlédnout a zjistíte, že stopa, která po vás zůstává je opravdu hluboká a nevymazatelná. To si například uvědomuji díky ocenení a hlavně nespočtu zpráv, které mi denně posíláte. Jste úžasní a lidští. Přesně tací, jaký čtenáře jsme si vždycky přála.

Na závěr vám moc děkuji. Hlavně za to, že mě stále utvrzujete v tom, že to co dělá šťastnou a spokojenou mě, dělá vlastně v závěru spokojené a třeba šťastné i vás. Protože vás to inspiruje, vy zkoušíte, neleníte a posouváte se na místa, o kterých jste třeba jen snili.


Děkuji,
líbá vaše Kačí


66 komentářů:

  1. Mně vždycky zvedne náladu můj muž - je jedno, co spolu zrovna děláme, už jenom jeho přítomnost je pro mě vždycky automatickým spouštěčem dobré nálady. Po náročném dni v práci je pro mě nejlepší relax svalit se na gauč s manželem v náručí a jsem spokojená. Mám pocit, že se dnešní společnost pořád za něčím žene a přesto není většina lidí šťastná... My jsme s manželem spolu přes 6 let a stále nás společný čas baví a je pro nás vzácností (oba máme 1,5 práce) - a to je pro mě životní výhra. Teď se pokoušíme o miminko, tak už se moc těším, až bude naše malá rodinka o jednoho člena větší. A díky tomu, že se snažíme otěhotnět, jsem přehodnotila svůj život k ještě lepšímu a pohodovějšímu - snažím se nestresovat, hodně odpočívat a brát věci s humorem. A tohle vřele doporučuji všem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to má být a máme to stejně. Jak já říkám, Arty je pro mě manželem, ale i nejlepším přítelem. To nás asi od začátku nejvíc spojilo, protože od začátku našeho vztahu si máme stále co říct, až se tomu lidé diví. Trávíme spolu vážně hodně času a stejně to dopadne tak, že třeba několika hodinovou procházku celou proklábosíme. Takže maximálně souhlasím :-)

      Vymazat
  2. Asi budu stručná a asi se i vyjádřím trošku jinak. Katko, jediný co mi promítá v hlavě,je vám říct aby jste se měla hlavně ráda. Pokud to tak není nikdy nebudete z něčím spokojená, stále budete přemýšlet o tom jestli to co děláte je správné a jestli je to,to co uspokojí ostatní ale já vám něco povím. Podle mě ano,jste mou inspirací a mám ráda váš osobitý styl. Je pravda že se trochu něco změnilo ale pro mě jen v dobrém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ale ráda mám. Rozhodně netrpím pocitem, že bych se neměla ráda. Tahle myšlenka byla o tom, zda nemám v něčem přidat, popřípadě ubrat, zda to stále dnešnímu trhu stačí nebo je více in být prostě dokonalý. I kdyby to tak bylo, tak já bych to neuměla a raději skončila. Dokonalá nejsem a na tom si vlastně zakládám :-D

      Vymazat
  3. Pro mě jsou teda ty “obyčejné” věci a lidi vždy důležitější a opravdovější. Těm vyumlkovaným věcem nevěřím! Díky všem těm “dokonalým” blogerkám se spíš člověk může cítit hůř - a spíš tak, e není dost dobrý. U vás takový pocit člověk mít nemůže, protože jste opravdová a na noc si nehrajeme. Navíc krásně pozitivní a energická. Špatnou náladu a škaredé myšlenky má někdy každý, to je asi normální! Důležité je se tomu nepoddat!
    Jednou jsem váš instagram a blog ukazovala babičce a ta byla úplně unešená vaší energii a pozitivitou. Ona miluje mladé lidi a ještě víc lidi, kteří umí a tvoří. A na nic si nehrají.
    A k vaší otázce - když je mi hrozně (nejčastěji při zkouškovém), uklidňuje mě vyčesávání našeho psa :D , jóga, čas strávený s rodinou (když se sejdeme všichni, je nás prěd 20 a všichni dokáží krásně povzbudit a ukazují, jak se máme rádi a že v tom nikdy nejsme sami) a taky s přítelem, díky kterému se cítím neobyčejná.
    Prosím buďte dál sama sebou, tou “obyčejnou” holkou od vedle, která je inspirativní. Fandím vám a vaše příspěvky mě baví!

    OdpovědětVymazat
  4. Kačí, neopovaž se skončit. Vypadá to, že nejsem dost zdravá na to, abych měla vlastní děti, tak jsem aspoň prožívala Tvůj příběh s Tobínkem (mimochodem dávno předtím jsme měli vybrané jméno pro kluka i pro holku - Tobík a Eliška). A i když mám často slzy v očích když čtu jak roste, čtu ráda. A recepty jsou skvělé. Takové, jen tak. Jakoby nic. Takže inspitaci sbírám hodně u tebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, to bych neudělala :-) Jen jsem chtěla vědět, zda nemám v něčem přidat a zda stále lidi baví to, co dělám :-) Moc ti držím palce ve tvé trnité cestě a věřím, že to dopadne dobře. Na každého z nás čeká kousek štěstí...

      Vymazat
  5. Takove balancovani na me chodiva na konci roku. Takoveto pocity jsem mela nekolik tydnu a zaslo to tak daleko, ze jsem si byla protivna sama sobe. A to me nejak nakoplo a taky se z toho vypsat. Obcas si neco v hlave tak dlouho prehazuju, az konecne sednu k papiru nebo pocitaci a vypisu se z toho a pak u procitani uz na to clovek kouka trochu s odstupem a nalada se lepsi. Cas na to si vse srovnat si ted take davam. To je muj zpusob nabrani sily a rovnani priorit. Ja mam mnohem mensi a obycejnejsi blog nez ty, jen hrstku ctenaru, ale moc me ted potesil komentar, ze me pani sleduje a libi se mi jak je obycejny, zadne profi fotky a vytunene texty, proste tak, jak mi to jde od pusy. Takze snad pro kazdeho neco. Ve stylu kazde zbozi ma sveho kupce ;) Tak hodne pozitivni energie ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tak to přesně mám já. Také mi hodně pomáhá se vypsat a tak nějak sesumírovat myšlenky :-) A ty komentáře jsou stejně nejvíc. Ale má to své odůvodnění. Kdybychom neměly čtenáře, tak to asi netvoří a tak zpětná vazba je strašně důležitá a potěší :-)

      Vymazat
  6. Ahoj Kaci:)
    Tenhle virtuální svět nás nějak nutí, abychom se prezentovali jen v tom dobrém, ukazovali,že všechno je strašně slunickove a že problémy neexistují. A proto tě asi pořád sleduju,protože dokážeš psát i o normálních věcech,o těch,které právě tak superskvele nejsou a že i ty jsi normální holka,která sdílí ostatním svůj život:) tvoje fotky a recepty mám moc ráda, nejoblíbenější čoko dort jsem pro přítele našla u tebe a jiný už ani nechce :) mám ráda tvoje články, to,jak píšeš,že si na nic nehrajes a jsi otevřená ve spoustě věcech..:)
    a na dobití baterek je pro mě nejlepší taková ta hygge atmosféra, zapálit si svíčky,udělat si domácí zazvorovou limcu,zalít konvička čaje,nachystat nějaký mlsání,zabalit se do deky a pak buď něco tvořit a nebo si číst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím právě bojuji, protože ten super skvělý život v online světě mě vůbec nebaví. Nejhorší je, když potkám holky, které to tak prezentují a po pár minutách u kávy vlastně zjistím, že je vše štve, každého pomlouvají a většina věcí, která se děje jim leží v žaludku. Tohle já neumím ani v offline světě. Jsem dost přímá a potřebuji své myšlenky pouštět ven, ať jsou takové nebo makové :-)

      Vymazat
  7. Úžasně sepsáno, nemám slov.
    Na techniku a nové vymoženosti kašli - je to jen pozlátko. Já už ani lidi s tímto silně znatelnýn pozlátkem, kteří pro mě nejsou autentičtí, nesleduji, protože jediné, co dají světu, je reklama a pocit méněcennosti pro ty, kdo jsou sami sebou.
    Buď, prosím, dál sama sebou.
    Krásný týden přeji
    Eliška

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Kačí, každý má někdy takovou krizi, já to znám velmi důvěrně! Je to nepříjemný, tíživý pocit. Někdy je zapotřebí úplně vypnout a od všeho se oprostit. Ty jsi první a dá se říct i jediná foodblogerka, kterou jsem začala sledovat. Nejdříve jsi začala s recepty, které jsi prostě chtěla předat dál, a které máš tak nádherně nafocené, že se jimi vždy kochám. Popravdě mě zarazilo, že s foťákem "neumíš" a fotíš na automat, to bych opravdu neřekla. U tebe jde vidět, že stačí mít smysl pro estetiku a nemusíš umět složitější funkce. Tvé fotky jsou pro mě opravdu dechberoucí a i prostřednictvím nich nám předáváš tu svou energii. Začala jsi i natáčet videa, u kterých jsem si vždy úžasně odpočinula a načerpala z tebe opět energii. A nyní píšeš už i články ze života, které mě vždy zahřejí u srdce a několikrát vženou slzy do očí. Jsi neuvěřitelně lidská a pozitivní osoba, a právě proto tě já sleduju a čtu tvé články. Já nechci dokonalost, chci přirozenost, kterou od tebe dostávám. Myslím, že jsi jedna z mála, která si na nic nehraje a je stejná na sociálních sítích, tak i v osobním životě.
    Někdy se můžeš cítit ne dost dobrá, stejně jako každý, a sociální sítě nás v tom kolikrát utvrzují. Ale... pro mě jsi OPRAVDOVÁ. Vždy je co zlepšovat, ale mě se tvá tvorba líbila, líbí a vím, že nadále líbit bude. A i když ti to tak nepřipadá, posouváš se dál neustále. :-)
    Takže se prosím neměň a zůstaň stále svá. A když bude potřeba tak prostě vypni a vykašli se na svět okolo. Já někdy prostě přestanu dělat věci, které mě naplňují, protože cítím, že je toho na mě už dost. Snažím se moc nepřemýšlet, být s rodinou a myslet na pozitivní věci, které mě ještě čekají a to mě vždy znovu nabije a přijdu s novou energií.
    Promiň za tak dlouhý komentář, ale musela jsem to napsat! Máme tě rádi a doufám, že nás tvůj úsměv a optimismus bude dál provázet. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle je komentář, který mi dobil baterky naplno. Jsi úžasná a moc děkuji. Jsem strašně ráda, že předávám to, co chci předávat. A to je lidskost :-)
      Jo a s tím focením, to je vtipný, protože hodně firem mi píše nějaké požadavky, když chtějí něco nafotit jako uberte clonu, přidejte focus a tak a já na to vždy odpovím, že fotím na automat :-D

      Vymazat
  9. Milá Kačí,
    do "tvůrčí" nebo životní krize jsme se dostali asi každý z nás. Takže tvoje pocity nejsou nijak výjimečné. Nicméně si nedovedu představit, že bys z "mého života" zmizela :-). Tvůj blog a instagram sleduji velmi ráda, protože je právě jiný než ostatní. V mých oblíbencích, které sleduji (sice jich není mnoho) se vyjímáš svým profesionálním,krásným, jednoduchým, milým a otevřeným projevem. Myslím, že já ani tak neočekávám lepší, kvalitnější fotky a jejich zpracování (to ale neznamená, že by ses neměla vzdělávat v něčem novém :-) ). To, co mě zde u tebe baví, jsi prostě Ty, vy jako rodina, tvůj um vařit, že se s námi dělíš o nejenom o to vaření, ale i radosti a strasti života atd. Takže jsem tím vším prostě chtěla říct: nepřestávej, buď tu s námi taková, jaká jsi!
    Hodně štěstí!
    Petra
    P.S. Jdu tisknout Babiččin chalupářský koláč :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Zdravím, Kačko, já na Smoothcooking blog přišla, až když se tu začaly objevovat články o miminku a teď to tu sleduju pravidelně. Mám taky doma malého kulišáka a už pár dní netrpělivě vyhlížím článek o miminím plavání, který jsi myslím avizovala na instagramu! Takže neměj strach, že by už byl blog překonaný :)

    OdpovědětVymazat
  11. Hele drž se vaření a receptů, každý kdo otěhotní píše blog o dětech a ono toho je pak moc. navíc, poradit umí až matky s druhým nebo třetím a s odstupem času, sama to vidím, když čtu tvoje příspěvky, jak jsi z něčeho vyplašená a vídím tam sebe, tenkrát, dnes už bych jako zasloužilá matka byla prostě jiná a v klidu. co možná chybí, tipy na babyfriendly kavárny, to dělal dřív kusanec.cz, ale už na to taky prdí, když má další dítě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si nemyslím, že by se blogger měl něčeho držet. Naopak by měl ventilovat myšlenky a věci, které ho momentálně baví a kterými žije. Mé články ze života rozhodně nejsou rady pro maminky, ale příběhy ze života. Nikdy bych nedovolila radit. Jen sepisuji, co jsme zažili, prožili a co třeba funguje. Kdybych se držela jen receptů, tak mě to už dávno nebaví a seknu s tím :-D Jinak zkus sledovat ig profil Nalovuskocarkem. Tam dávají tipy.

      Vymazat
  12. Opět krásný článek Kači :)
    Mám moc ráda tvůj blog, tvoje články, recepty i fotky, jsi skvělá.
    Máš velkou sledovanost a moře fanoušků a obdivovatelů :)
    Já jsem úpně jinde, ale taky mám blog a moje focení je bída, ale baví mě to. Dělám to pro sebe, říkám si, že i kdyby na moje stránky nikdo nechodil, bude to takový můj internetový deníček, s recepty a se vší, co tam sdílím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo a tak jsem vlastně začínala a ono je to asi nejlepší, protože to je nejpřirozenější :-)

      Vymazat
  13. Milá Kačí, tento článek mě ze začátku trochu vyděsil. Říkala jsem si "To snad ne, ona chce skončit?!?!" Jedním dechem jsem dočetla až na konec a jsem opravdu ráda, že tomu tak není. S tím se pojí i odpověď na tvoji otázku- co mi vždy zlepší náladu a dodá energii? Jsou to lidé jako ty, obycejne neobycejni, lidé co se nebojí sdílet své problémy i radosti a tím rozdávat radost, ale i dávat naději ostatním. Zůstaň taková jaká jsi. Jana

    OdpovědětVymazat
  14. Moc pěkný článek. Energii mi právě dodal tento článek, tvoje myšlenky a ta odhodlanost se posunout zase o krok dál. Je načase, abych i já udělala další krok dopředu. Děkuji za motivaci a postrčení :-) Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti moc děkuji a držím palce ve tvém odhodlání :-)

      Vymazat
  15. děkuju za článek... s krizí uvnitř sebe bojuju už nějakou dobu a pořád se mi nějak nedaří... jsou to vždy jen chvilková vítězství a pak do toho zase spadnu... :-( Simona

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simčo, držím pace, aby jsi jí překonala a přehoupla se přes to. Zkus se zaměřit na něco, co dlouho odkládáš a třeba se bojíš to zkusit. Ono to pak vyjde a najednou si řekneš, sakra proč jsem to neudělala dřív :-)

      Vymazat
  16. Ahoj Kačí, já nabírání sílu dvěma rozličnými způsoby. Bohužel, teď mohu absolvovat jen jeden. Sportovat teď že zdr. duvodů nemůžu, ale je prostě pecka přijít domů vystavena po náročném běhu. Endorfiny pak pracují ! Druhá věc, kterou mám moc ráda je toulání se sama :) ať už po farmářských trzích nebo po Praze. Sem tam něco koupit prohodit někde dvě tři slova, ale jinak sama. Jít si vlastním tempem a neresit, kdo co chce.
    Mohu se zeptat, co sis vybrala za foťák ? Hledám teď něco a nemohu si vybrat :)

    OdpovědětVymazat
  17. Mám ráda Váš blog právě proto jaký je "obyčejný", přirozený. Nemám moc ráda ty do posledního detailu vystylované foodblogy. Vaše recepty jsou skvělé, líbí se mi,že na koláč nepotřebuji 4 druhy mouky a 3 druhy cukru. Jsou jednoduché a obyčejné v tom nejlepším slova smyslu. Líbí se mi i Vaše příspěvky ze života, je zajímavé Vás sledovat jako mámu a jak se vyvíjíte. Váš blog patří k mým nejoblíbenějším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí ty jsi zlatíčko, moc děkuji, úplně to zahřálo u srdce :-)

      Vymazat
  18. Myslím, že takovou krizi má občas každý a nemusí to být hned bloger. Mě se tvoje články moc líbí. sice nemám ještě rodinu, ale aspoň sbírám inspiraci na hezké věcičky pro miminko.
    Uvítala bych články o tom, jak zužitkovat zeleninu do posledního lístečku, zrníčka, kousku.Nějaké povídání o tom a recept k tomu :)
    Krizi řeším poslední dobou často. Pomáhá mi na to běh nebo i jiný sport. Zároveň se dokážu zrelaxovat i při sledování sportu. Teď je zimní sézona, tak se při přenosech kochám i záběry krajiny, kde se závod koná :):) relaxuji i dobré knížky, filmu nebo seriálu. Momentálně ujíždím na seriálu SKAM :)
    Mali :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pár receptů na to na blogu mám. Například na ředkvičkový salát, kde se zužitkují i lístky, které když se zakápnou olivovým olejem, tak zkřehnou a je to moc dobré. A třeba z mrkvové natě lze vytvořit pesto. Ale na tohle je specialistka Hladová kniha :-)

      Vymazat
  19. Kačí, já Vám teda musím říct, že na Váš smoothblog chodím pěkně dlouho. Pamatuju si jak jsem hltala videa z dovolených stejně jako jsem se vždycky těšila na každý nový recept. No a teď se mi přítel směje, že Váš blog už mám téměř jako domovskou stránku, protože čekáme první miminko, taky chlapečka. Inspiruji se pokojíčkem, nadávám, že všechny hezké doplňky co jsem u Vás viděla jsou už mnohde vyprodané a čtu si nejvíc Vaši rubriku ze života. Protože Vy opravdu píšete ze života, lidsky a na každý článek se velmi těším. Myslím, že nemá cenu smutnit nad tím, jestli jste dost dobrá, protože jste výborná a každý čtenář, který chce si Vás najde :-) Věnujte se všemu,co vás baví, protože to děláte s láskou a je to vidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ooo to je tak krásné, moc děkuji a hlavně moc gratuluji k miminku :-)

      Vymazat
  20. Kačí, právě to, že jsi normální, je to nejúžasnější. A proto tě ráda čtu. Každý se snaží být nejlepší,stíhat milion věcí, vše dělat na sílu... a podle mě je to zbytečný a není nad to když je člověk prostě jen opravdovej. Moc ti fandím. Jitka

    OdpovědětVymazat
  21. Dobrý den Kačí, nepíšu sem často, ale pravidelně čtu všechny příspěvky a ,,lajkuji" na IG. Moc Vám fandím a miluji Vaše nádherné fotky. Také mám někdy ten pocit, ale stačí, aby zasvítilo sluníčko nebo někdo hezky okomentoval můj příspěvek na IG nebo mě rozesměje svými kousky pejsek... Je hodně věcí, které mě dokážou nakopnout. Všechno má svůj smysl, nic se neděje náhodou. Také mi stačí uvědomit si, jak moc se máme dobře. Obdivuji, čím vším jste si prošla, než se Vám narodil ten úžasný uzlíček štěstí. Buďte taková, jaká jste byla dosud. Svá. Jedinečná. Mějte se hezky a těším se na další příspěvky, fotky a receptíky 😍😘👍 Miluše

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé děkuji moc, tohle zahřálo u srdce. Moc si toho vážím :-)

      Vymazat
  22. Doufám Kačí, že tě myšlenka - přestat s blogováním - hodně rychle opustila. Tvé články Ze života mám vždycky přečtené do minuty. A tvé recepty si schovávám do své kuchařky a vždycky v nich ráda listuji a hledám inspiraci.
    To, že jsi tak neobyčejně obyčejná, je právě to nejlepší. Ráda se vracím k tvému instagramu, na kterém najdu reálné fotky z běžných dní, které jsou ale krásně vyfocené. Nikdy mě nenapadne si prohlížet profil, na kterém jsou fotky extra promyšlené a každá věc má své místo apod. Mě baví profily právě těch "obyčejných" lidí.
    Tak to prosím ještě nějakou dobu vydrž a dělej nám ještě chvíli radost svými příspěvky, články a fotkami (ať už sebe, Artyho, úžasného Tobinka, tvých střapatých slečen nebo jídla, nebo prostě čehokoliv).
    Děkuji
    Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo ty jsi zlatíčko, moc děkuji. Jsem ráda, že to takhle vnímáš a vážím si čtenářů, jako jsi ty :-)

      Vymazat
  23. Určitě pokračujte dál v tom,co vás baví!:) Mě osobně zase baví vás sledovat, ať už kvůli receptům nebo proto, že máte skoro stejně malé mimčo. Jako ženská na mateřský moc dobře vím co je krize:)) Doufám,že se někdy potkáme třeba na farma tezích. Mějte se krásně a jen tak dál!:)

    OdpovědětVymazat
  24. Kačí, už jsou to roky co čtu tvůj blok a co peču/vařím podle tvých receptů, či se jimi inspiruji. Moc mě baví styl jakým píšeš. Moc se mi líbí fotky, které fotíš. Je mi jasné, že tě to musí bavit a musíš na to mít čas a energii. Ale dle toho jak píšeš, co píšeš, co fotíš, jak vypadáš, jak vyzařuješ... jsi mi prostě sympatická! A budu ráda, pokud budeš pokračovat i nadále... budu ráda, pokud si přečtu například shrnutí rodinných výletů, recenze navštívených podniků, či nedělní oběd. Nebo o tom, jak se zrovna máš. Vždycky mě tvé povídání buď zahřeje u srdíčka nebo přiměje se samotnou zamyslet nad životem a aktuální situací. Děkuji Ti za to! Pohodový týden, L.

    OdpovědětVymazat
  25. Byla jsi jeden z prvních youteberů, které jsem poznala a jelikož už nejsem žádná ranní rosa, tak jich moc nesleduji. Spočítala bych je na dvou rukách. Moc se mi líbily tvé vlogy a tvoje vystupování v nich. Byly pozitivní a veselé a na mateřské úžasný relax. :-) Blog jsem začala sledovat až následně a přiznejme si, i když nejsem žádná kuchařinka podle Tebe jsem občas i něco uvařila. Jen si vzpomínám, že tebou vychvalované kokosové cukroví v mém podání dopadlo katastrofálně a proklínala jsem tě :-). Určitě, ale ve svém počínání pokračuj a občas třeba něco zase natoč. Budu ráda.;-)

    OdpovědětVymazat
  26. Když sem to četla od začátku, hned se se zarazila, že chceš skončit! To ne! Potom jsi mě uklidnila, ale i tak... Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak je pro mě důležitá autenticita, kterou hledám u lidí čím dál víc. Nepotřebuju vyšperkované fotky, zajímá mě ten příběh za nima. Když sem si probrala instagramy, které nejradši sleduju, zdaleka to nejsou ty, kde jsou to strop fotky, protože většinou k takovým bývá komentář stylu: Monday be like, neb cokoliv jiného nicneříkajícího. Mám ráda ty, které mě nechají nakouknout do běžného života a zároveň má ten autor něco navíc. Třeba ty jsi pořád milá, normální, reaguješ na komentáře, nemam z tebe pocit, ze mas blog pro penize z reklam, u ostatnich blogerek mi obcas chybi ta lidskost, chybi mi zajem o jejich ctenare, kteri jim treba pisou pod kazdy post a nikdy nedostanou odpoved. Líbí se mi, že se s tebou můžu se těšit z toho, jak Tobinek roste a ze se mate s Artym radi a kolikrat se pristhnu, ze se proste usmivam nad tim vasim stestim. :) a to mam rada. A prave proto jsi mela i muj hlas v blogerce roku. Uprimne, snad nikdy jsem podle tebe neuvarila zadny recept (obecne nevarim podle receptu :D), ale mam te zkratka rada. A myslim si, ze to tak ma spousta ostatnich holek tady :) Takze pokracuj, bud sva, nekdy smutna, nekdy vesela, jindy zadumana, protoze o tom ten zivot asi je. :) Mejte se krasne! :) Kristyna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristý, já mám úplně husinu. Ty jsi vážně zlatíčko. Moc děkuji a vážím si toho.

      Vymazat
  27. Ahoj, predtym som ta sledovala hlavne kvoli receptom no a potom v tehotenstve som bola nadsena tvojimi clankami "zo zivota" a dost si ma inspirovala a casto mi aj poradila. Dokonca by som povedala ze clanky "Zo zivota" ma aktualne, kedze mam 1 mesacnu dcerku, bavia este viac a vzdy sa na ne velmi tesim. To vsak samozrejme neznamena, ze mas prestat davat na blog recepty :) Preto som aj rada, ze si plna energie do buducnosti a budes aj nadalej blogovat a prinasat nam inspiracie, rady, skusenosti a tipy.

    OdpovědětVymazat
  28. Ahoj Kačí,
    v dnešní době jsou na nás kladeny čím dál větší nároky. (Nebo si je klademe my sami na sebe?) Všechno musíme mít perfektní, musíme se oblékat podle nejnovějších trendů, každou fotku na instagram hodinu připravovat, aby se líbila co nejvíce lidem, dávat si na obličej filtry, abychom se líbili, být nejlepší ve vaření, ve sportu, v rodičovství, mít nejlepší názory a argumenty... Těch věcí je spousta a nemyslím si, že snažit se být perfektní je správné. Člověk je permanentně ve stresu, neužívá si přítomnosti, krás kolem sebe, srovnává se s ostatními.
    Tvůj blog právě moc ráda čtu, protože mi připadáš taková svá, skromná. Píšeš o svém životě tak, jaký je. Prosím neměň to. Myslím, že hlavně to je ten důvod, proč tě má tolik lidí rádo.
    P.S. Tvoje fotky jsou super! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle jsem právě asi jiná. Nikdy nebudu chodit oblékaná perfektně, ale v tom, co je mi pohodlné. Třeba po porodu tahám stále jeden svetr, až jsem trapná, ale on je tak heboučký a teplý. Filtry na obličej úplně nesnáším, pokud nemají smysl k danému příspěvku a dále bych mohla pokračovat a pokračovat. Ráda jdu v životě tak nějakou střední cestou a to mi vlastně vyhovuje. Člověk se o něco snaží, ale nemusí do toho dávat maximum a pak není z výsledku třeba zklamaný. A jsem ráda, že tu mám tolik lidí, kteří to cítí stejně a vlastně mi odpověděli na mojí otázku. Mám zůstat taková jaká jsem a za to jsem strašně ráda :-)

      Vymazat
  29. Ahoj Kačí,
    s narodením mojho syna sa mi zmenil život o sto percent. A moje dni a všetko čo robim sa točí len okolo neho a rodiny. A samozrejme tiež sa pristihnem nad tým, že rozmýšlam a čo moj život?Ako manželky a matky nie je samozrejmostou, že sa budeme cele dni usmievať, ale aj ja mám deň BLBEC, keď rozmýšlam čo ďalej, čo budem robiť, čo po mne ostane, ako ďalej, čo po MD, keď pochybujem o sebe, o svojich rozhodnutiach a vidím pred sebou len zákrutu a obzerám sa do minulosti, či moje rozhodnutia boli správne, vtedy mi nastavuje zrkadlo moj muž. Práve on mi vždy povie ako som bola, aká som...a kam vlastne smerujem.... A ja mu za to veľmi pekne ďakujem ...

    OdpovědětVymazat
  30. Ahoj Kačí:)
    První co bych Ti chtěla říct je, nepřestávej dělat to, co děláš :) Miluju Tvůj blog, Tvoje recepty, to jak píšeš, baví mě Tvoje názory :)) Sleduji Tě už hodně dlouho, ale nikdy mě nenapadlo, že bych Tě přestala sledovat, že bys mě přestala bavit nebo tak něco. Jak říkáš, možná jsou další foodblogeři, kteří víc vaří, víc fotí, mají upravenější fotky, atd.... Ale někdy ty přestajlovaný fotky jsou spíš na škodu. Já jsem skutečný člověk, chci vidět skutečný věci, ne věci na fotce, které člověk hodiny a hodiny připravoval, další hodiny stajloval a další hodiny upravoval. Tak jak věci děláš Ty, mě baví, dělá mi to radost. Jo, možná teď děláš míň receptů, ale to přece nevadí. Já ráda vařím podle Tvých receptů, a ráda se nim vařím. Některé recepty už jsem opakovala už i třeba 7x!!! A i když nemám ještě miminko a asi si ještě pár let počkám, tak i články o miminku a nebo vybavení pro miminko, mě baví.
    Jediné co mi trošku chybí, jsou vlogy z cest, ale chápu, že teď to na nějaký cestování nebylo :)) I tak se ráda vracím k Tvým starším vlogům. 14 denní dovolená ve Francii je jedna z mých nejoblíbenějších serií. Vlastně co kecám, všechny ty vlogy jsou moje nejoblíbenější!
    Přeji Ti Kačí, ať se vydáš jakýmkoliv směrem, ať se Ti co nejvíce daří - věřím tomu, že bude. A hlavně nás neopouštěj. (I když zaleží hlavně na Tobě, jak to budešš cítit). Každý má nějakého blogera, ke kterému se nejradši vrací. U mě jsi to Ty! (už pěkně dlouho) :)
    Moc často nereaguji, ale dneska jsem musela :)
    Zdravím Tebe, Artyho i Tobinka :) Hlavně ať jste zdraví a spokojení:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, vážím si toho :-) Vlogy bych chtěla zase začít, ale nějak s Tobínkem jsem na to ještě nenašla čas. Ne že by nebyl. Ale ta priorita není. A vlastně moc necestujeme. Ale v září jedeme zase do Slovinska, tak bych chtěla něco konečně natočit :-)

      Vymazat
  31. Milá Kačí, v prvé řadě bych ti chtěla říct, že to, co tu píšeš, prožívá, řekla bych, většina z nás, ač o tom nikdo moc nepíše ani nemluví, máš můj obdiv! Když otevřu Instagram, vyvalí se na mě spoušť pochybností, že nejsem dost dobrá. Neumím skvěle fotit, neumím se hezky namalovat a obléct, měla bych víc cvičit, zapracovat na stylingu, nejsem dostatečně originální a tvořivá apod. Zdá se, že druzí žijí dokonalé životy, pořád někam cestují, na všech fotkách se usmívají, jedí burgery, pijí kolu a nepřibírají! Ale, do háje, tenhle svět a dnešní společnost potřebuje víc normálních lidí jako jsi právě ty, kteří žijí normální životy jako všichni ostatní. Kteří si na nic nehrají a sdílí se i s tím, co se jim úplně nepovedlo. Nemusíš mít dokonalý design, foodstyling atd., nikdo nejsme dokonalý a ani bychom neměli vyvolávat iluzi dokonalosti. Žijme obyčejný život tvořený zářivými momenty! Jsi skvělá! Moc ti fandím! A chtěla bych tě povzbudit, ať dál sdílíš to, co tobě připadá důležité, to k čemu se budeš jednou chtít vracet. Věř mi nebo ne, inspiruješ spoustu lidí, jen prostě v naší české kultuře jsou slova "ocenit" nebo "pochválit" skoro vulgární. Měli bychom se je naučit používat častěji. Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tak pravdivé a krásně sepsané. Děkuji moc za krásnou zprávu. Máš naprostou pravdu a právě asi i to dohnalo mě se nad tím zamyslet. Ale jsem ráda, že to cítíš a vnímáš stejně jako já :-)

      Vymazat
  32. Ahoj Kačí, ac jsem presne ten clovek, ktery nic nekomentuje, tentokrat musim. V prvni casti clanku jsem se hrozne zalekla, ze nas chces prestat obohacovat svymi recepty a clanky, ktere vsechny tak mame rady :). Me treba motivuje muj partner a prozatim nase pouze kocici miminko, ale myslim, ze to mas stejne. Oni jsou muj nejvetsi hnaci motor a vzdy mi zvednou naladu. Take mam pocit, ze neustale chvatam a neohlizim se za sebe, ale ta chvile se dostavi, kdyz nekam odjedu, kde se uklidnim, na nic nemyslim, nacerpam sily a jedu dal. Dekuji za tvoji praci, ja osobne tvuj blog miluji po vsech strankach.

    OdpovědětVymazat
  33. Víš, mně vadí tvůj přístup ke čtenářům. Kdybychom tě nečetli, tak nemáš všechny ty spolupráce, které máš. Ale ty si nás nevážíš, několikrát jsem ti psala pod článek a ani jsi to nezveřejnila, natož abys odpověděla. Jasně, musíš se starat o kluka, ale pár minut bys jistě našla, kdyby ti na čtenářích záleželo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak vidíš, není tu jediný komentář, ani tedy tvůj. Myslíš, že to je arogancí? Ono je to tím, že mám svůj život a to je Tobínek. Myslím, že každý, kdo má dítě pochopí, že to je první místo. Blog neblog. Čekala jsem na něj několik let a cesta za miminkem byla opravdu trnitá a proto se ti omlouvám, ostatním nemusím, ti chápou, že jsem tvůj komentář nezveřejnila a ani neodepsala. Ano, mám sice přes 300 nezveřejněných a tedy neodpovězených komentářů, ale za to je na blogu minimálně obden nový nebo nově přefocený článek, za kterým stojí hodiny času. Ono se to totiž samo nenakoupí, neuvaří, nenafotí, neupraví, nesepíše a nezveřejní. Divné, co? :-)
      Tak prosím trochu trpělivosti a vstup do řady lidí, kteří mě rádi čtou kvůli tomu, jaká jsem. Ať jsem jaká jsem a ač odepisuji rychle, či pomalu. Pokud máš jakýkoliv urgentní dotaz, tak stačí napsat na Instagram do directu, tam denně odpovídám na cca 100 dotazů a stále mám přes sto neodpovězených, prostě to nestíhám. Nebo stačí napsat pod fotku na Instagramu či na Facebooku. Ano přiznávám, tak odpovídám aktivněji, protože mi ten komentář pak zmizí a už ho nedohledám. Tady na mě stále čeká v řadě nezodpovězených komentářů. Měj se krásně a prosím, nekoukej na ten svět tak černě, on vážně takový není, stačí otevřít oči a nebýt nabubřelý :-)

      Vymazat
  34. Mě přijdete Vy i Váš blog super, popravdě jste první komu píšu vůbec nějaký komentář... Objevila jsem svět blogování a všeho s tím spojeného teprve před rokem a půl když jsem byla těhotná a asi 14 dnů jsem musela jen ležet a čekat co bude dál...a jsem strašně ráda, že jsem objevila i Váš blog. Já jsem totiž děsný patlal, vůbec neumím/ neuměla jsem vařit. A pak jsem objevila Vás a světe div se moje výtvory jsou poživatelné. Vždycky jsem v práci byla ta, které se při přípravě pokrmů na večírky nikdy nic nedávalo, protože by to dopadlo katastrofou a najednou jsem na rozlučku před odchodem na mateřskou donesla jablečné muffiny od Vás a všichni koukali a návštěvám jsem začala servírovat jídla podle Vás a všichni čučí, že jsem se naučila vařit a péct. Mně je třeba úplně jedno jestli si můj komentář přečtete/nepřečtete (i když bych raději, když ano, proto ho píšu:)) nebo zveřejníte či nezveřejníte...Jenom jsem měla potřebu Vám sdělit, že to co děláte je za mě super a minimálně jednoho člověka jste naučila vařit a péct, když už to chtěl vzdát a jíst polotovary :). Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko to je tak krásný vzkaz. Jasně, že si ho přečtu a moc ráda. Všechny si čtu a na všechny odpovídám. Strašně si jich vážím a jsem nesmírně šťastná, že ti můj blog tolik pomohl :-)

      Vymazat