NA CESTÁCH: 2. DEN NA ŠUMAVĚ

Šumavský vzduch je opravdu geniální. Víte proč? Protože naše dítě tu spí jako miminko. A tak jsme hezky odpočatí vyrazili na snídani. Ty tu jsou podávané formou bugetu a tak si každý najde to své.
U těchto typů snídaně mám jediný problém, nikdy nevím, co si dát a tak spatlám všechno dohromady, máte to tak také?
Ale za co má tento hotel body nahoru je káva. Za prvé jí tu mají opravdu výbornou a za druhé při snídani dělají jakoukoliv, kterou si přejete. Takže moje oblíbené capuccino nebylo problém. Většinou je v nabídce nějaké z automatu, které kolikrát stojí víte za co :-)
K snídani podávají vždy tři druhy marmelád. Tyto marmelády vyrábí sama majitelka. Než jsem se tuhle informaci dozvěděla, tak jsem říkala, že musím zjistit, co je to za značku. Jsou plné ovoce, není to přeslazený cumel a jsou jednoduše dokonalé.

Jestli jezdíte za marmeládami Blanky Milfaitové, tak zkuste ochutnat tyto. Prodávají je i v Nebeskrámu a jsem zvědavá na vaši reakci. Já si troufnu říci, že jsou snad i lepší nebo alespoň na stejné úrovní.
Zaujala mě tu jedna věc. Jak jsem vám včera psala o Rósta kafe, které je tu nejvyhlášenější na kávu, tak třeba tam latté art stojí za starou bačkoru. Jestli se tomu dá vůbec tak říct. Slečna nám to tam nalila stylem, jak kdybych se o něj pokoušela já. A tady? Každé ráno dostávám nový obrázek. A dnes? Dnes jsem dostala méďu. Och.
 
Po snídani jsme sedli do auta a jeli k Černému jezeru. Cestou jsme potkali tuhle nádheru. Vlastně by bylo lépe řečeno potkávali, protože krávy tu jsou na každém rohu. A je tu strašně moc telátek. A strašně roztomilých.
 Počasí bylo krásné. Tedy aspoň v tuhle chvíli...
Po příjezdu na parkoviště u Černého jezera začalo poprchávat. Naštěstí jsem byli vybavení a měli pláštěnku a deštník. Takže jsme si řekli, že nejsme z cukru, zachumlali Tobínka do bundy do nosítka a vyrazili.
Od parkoviště k Černému jezeru to je 3,5 km, ale cesta vede po asfaltce, takže je vhodná i pro kočárky.
Když dojdete k Černému jezeru, tak odtamtud vede cesta k Čertovu jezeru. Ta je dlouhá 2,5 km. Už ale není tak rovná, ba naopak. Je plná kamenů a s převýšením 100 m. Takže to už pro kočárky rozhodně není. Ale pro nosítka ano :-)
 Jde se celou dobu lesem, po x metrech jsou vždy lavičky a poznávací tabule.
Tobínek to celé prospal. Kdo ještě váháte nad nosítkem, tak vřele doporučuji. Bez něj bychom tu Šumavu takhle neprochodili.
A ještě jednu výhodu má tahle cesta. Pokud máte hlad, tak všude kolem je miliarda borůvek a ostružin.
Po cca hodince jsme dorazili k Černému jezeru. Bohužel pršelo čím dál víc a tak jsme si početli informace z tabulí a šli zpět. Na Čertovo jezero dojde příště.
 Po příchodu nás přivítaly kachny. Jsou tak ochočené, že kolem nás stály na pár centimetrů.
V tomto jezeře je zakázáno koupat a díky tomu je voda úplně nádherně čistá.
Věřím, že při lepším počasí by to bylo lepší podívaná. Ale i tak ten výhled měl něco do sebe.
A houby rostou!!!
Když jsme dorazili k autu, tak doslova lilo. Přemýšleli jsme, jestli ještě někam nevyrazit, ale nakonec jsme si řekli, že nám to neuteče a raději pojedeme na hotel.

Měli jsme hlad a v okolí nic zajímavého nebylo. Tak jsme se natěšili na jídlo u Nebespána. Všichni o něm básnili a tak jsem ho museli také ochutnat.
Arty si dal na rozjezd Boršč. Jako Rus ho vynechat nemohl. Byl krásně nasládlý, ale úplně jiný, než známe. Ale víte jak to je. To je jak se svíčkovou. Recept je dán, ale stejně každý jí dělá jinou.
K hlavnímu chodu jsem si dala Hovězí po burgundsku. Co jiného, když tu vaří Francouz. Já si myslím, že tento recept mám vychytaný do posledního detailu. U málo jídel tohle dokáži říct. A tak jsem se těšila na srovnání. A musím říci, že bylo úplně jiné. Teď nevím, které je to správné, ale asi to od pana kuchaře, když je Francouz :-)

Arty si dal šunku nakládanou na medu s fazolemi a pečenými brambory. Na nás to byla až moc velká kombinace chutí. Ale co nás baví je úprava masa. Nic nekupují již hotové, ale vše si sami vyrábí. Mají vlastní udírnu a tak klobásy, paštiky i šunky projdou úpravou až ručiček francouzského šéfkuchaře.
Mají tady výběr spousty čajů, dokonce i pečených, které opět vyrábí sama majitelka. Já si dala skořicový a byl úžasný. Byla to úžasná vůně podzimu.
Jelikož tu všichni chválili dezerty, tak jsme neodolali a objednali si i ten. A víte co? "Panebože", to bylo něco.
Dali jsme si medovník. Ten já naprosto miluji. Sice bych tento nazvala karamelovník, protože mi tam převládala chuť karamelu, ale byl naprosto, naprosto, naprosto dokonalý.
Arty si dal borůvkový koláč. Ten byl také naprosto úžasný. Byl z křehkého těsta, pak vrstva tvarohu, tuna borůvek a drobenka. Tento druh koláčů dělám také, protože nejsou suché.

K tomu si dal domácí limonádu, která je opravdu domácí. Z domácích sirupů, s kousky ovoce a zdobený jedlým květem.
A celému tomu šéfoval Tobínek. Jak my pořád říkáme, to bude pan prezident. Vždy má takové grimasy a gesta :-D
Při odchodu jsme potkali paní majitelku, která nám dovolila nahlédnout do Nebeskrámu. Měli jsme odjíždět v pátek a Nebeskrám je otevřený pouze o víkendu.
 Vyprávěla nám o tom, jak tohle všechno vzniklo. Byl to její sen a tak si ho otevřela. A byl to rozhodně dobrý nápad. A víte jak, sny se mají plnit.
Už mezi dveřmi vám bouchne do nosu vůně levandule, kterou tu seženete na x způsobů. Třeba jako mýdlo, med či sušenou.
Mají tu i po domácku sušené houby, rajčata či jablka. A ty rajčata? To je něco.
Seženete tu i ručně šité a háčkované hračky pro ty nejmenší.
Nebo třeba marmelády, které vyrábí paní majitelka či tohle karamelové máslo. Ps. doporučuji švestkovou marmeládu s grepem. Já koupila poslední a to je snad ta nejlepší, jakou jsem kdy jedla. Je jemně nakyslá po švestkách, ale přitom no prostě výborná.
Takto vypadají ty hračky. Nádhera.
Dále si tu můžete dát kávu s sebou, kousek něčeho sladkého jako třeba bábovku či klasické české buchty. Prodávají tu i vlastnoručně vyrobené klobásy, terinu či lokální sýry od místních farmářů.

Byla jsem moc ráda, že jsem paní majitelku potkala a povykládala mi o splnění její snu. Sice to není tak snadné, jak to kolikrát vypadá, ale já jí naprosto fandím. Tenhle druh krámků miluji a pokud pojedete okolo, tak na sto procent zastavte a minimálně se sem zajděte podívat.

My už jdeme ukládat Tobínka ke spánku a já jdu sepisovat další články. Další bude zase zítra.

Líbá vaše Kačí


6 komentářů:

  1. Úžasné fotky, Kačí a to jídlo, bomba! :) Těším se na další článek.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  2. V Nebespánu jsme byli na dovolené loni, se snídaněmi jsme měli stejný "problém" museli jsme ochutnat vždy vše, snídali jsme pokaždé asi hodinu ☺ a ty marmelády byly luxusní a taky jsme si koupili pár domů. Pokoj i koupelna neuvěřitelné...nechtělo se nám domů...
    Romana

    OdpovědětVymazat
  3. Jak to tak čtu, tak mám chuť vás hned následovat. Vypadá to tam božsky :)

    OdpovědětVymazat