úterý 29. srpna 2017

ZE ŽIVOTA: KOČÁRKOVÁ KRIZE

Mládě zase spinká (Kačí nezakřikni to) a tak se vrhám na psaní dalšího životního článku. Dnes vám povyprávím o krizi, kterou jsme zažili a snad zažehnali (Kačí, opět to nezakřikni). Jde o kočárkovou krizi.
Když jsem vybírala kočárek (článek zde), tak jsem si dávala pozor na několik faktorů. Aby byl krásný, aby byl pohodlný (jak do města, tak do terénu), aby něco vydržel (tedy byl kvalitní) a hlavně, aby se v něm Tobínkovi líbilo. Všechno tento kočárek splňuje. Je vážně skvělý ve všech směrech. Vzhled kočárku mi chválí úplně každý, dokonce i cizí lidé na ulici a v tramvaji. Jak řekl můj kamarád, je to takový ten instagramový kočárek, prostě a jednoduše dyzajnovka, která vypadá dobře. Po praktické stránce je také super. Na rozdíl od jedničky, tak facelift dvojky vychytal některé nedostatky a já tímto mohu upřímně prohlásit, že nemám jediný bod, který bych kritizovala. Nebo jsem na něj zatím nepřišla. Tohle píši hlavně kvůli případným dotazům a těm, které mi stále píšete. Ale o tom dnešní článek neměl být. Měl být o tom posledním faktoru a to, jestli se v něm bude Tobínkovi líbit. Líbí? Ano, už ano, ale....
Než jsem porodila, tak jsem se neskutečně těšila na to, až s Tobínkem vyrazíme do parku, venku bude příjemné sluníčko, já jen v džínových šortkách a pohodlných keckách si budu ťapkat po cestách, Tobínek bude spokojeně spinkat a já s klidem v duši si budu tuto chvíli maximálně užívat.
Realita byla ale jiná.
Ano, jiná. Kdykoliv jsme Tobínka do kočárku dali, tak vřískal a vřískal. Nepomáhalo nic, jen ho vyndat. Byla jsem z toho poměrně zoufalá, protože jsem díky tomu nechodila nikam mezi lidi a maximálně opravdu jen do toho parku, kde se ten pláč ztratil. Pořád jsem nechápala proč. Však ten kočárek je veliký. Jak na délku, tak na šířku (ač to opticky klame, ale je vážně široký a delší, jak většina kočárků. Je to totiž holanská značka a Holanďani jsou největší lidé na světě a pro zajímavost, Češi jsou třetí největší na světě.). Takže tím to být nemohlo. Dále jsem to sváděla na vedra. Ano, tím to také mohlo být a tak jsem zkoušela vodu ve spreji a větráček a stále nic. Prostě vřískal a vřískal a uklidnil se, až když jsme dorazili domu. Ano, mělo to jednu výhodu, doma pak prospal celý den a já stíhala úplně všechno.

Jenže o to mi nešlo. Já si ho nesnila, aby spal doma a já žila životem jako předtím, já s ním chtěla chodit na procházky a užívat si to a ne být ve stresu z toho, že nemohu tomu svému drobečkovi pomoci. Tak mi to stále nedalo a vyzkoušela jsem snad všechny rady. Nakonec jsem přesedlala na nosítko. To jste si určitě všimli.
Nosítko (Ergobaby adapt) jsem vyzkoušela poprvé, když Tobínkovi byli 2 měsíce a my šli na chatě na houby. V tu chvíli jsem byla naplněna tím nejkrásnějším pocitem. Měla jsem ho u sebe tak blízko, jako když jsem ho nosívala ještě pod srdcem. Cítila jsem jeho dech, jeho dotek a mohla jsem se s ním celou dobu mazlit a tulit. Přišlo mi to naprosto nádherné. I nyní, když to píši, tak se mi ten nádherný pocit vybavuje. V tu chvíli jsem nechtěla nic jiného, než ho mít takhle u sebe napořád, v bezpečí a v blízkosti mého těla.
Najednou jsme mohli chodit ven, mohli chodit na srazy s kamarády, mohli si zajít na oběd do restaurace, mohli mezi lidi. Asi jste si všimli, že jsem to nosítko téměř nesundala. Jen, když jsem šla do parku, tak jsem brala kočár a nadále zkoušela odbourat jeho kočárkový pláč. Zkoušela jsem další a další rady a stále to s tím kočárkem nevzdávala. Však jízdu v kočárku má rádo snad každé díte, ne?
Ano, přesně tohle jsem prohlásila, když jsem šla s Artym na tramvaj a tlačila kočárek, ve kterém Tobínek opět plakal. V tu chvíli se otočila jedna paní a řekla: "Ne, ne, každému dítěti ne. Manžel takhle se synem jezdíval 3 hodiny venku, než konečně pláčem usnul." Aha, tak ne každému dítěti se tam líbí. A tak jsem se už smířila s tím, že to tak prostě je. Že Tobínek nemá rád jízdu kočárkem a autem, jako všechna miminka v mém okolí, ale zase miluje nosítko a kontakt s lidmi.
Přišla ale tříměsíční kontrola u pediatričky a jeden článek, na který jsem chvíli předtím narazila. Šlo o reflux jícnu. Kdo neví, o co jde, tak jde o to, že žaludeční záklopka nedovírá a šťávy se snadno uvolňují do jícnu, krku, až úst. To pálí a je velmi nepříjemné. Já na to trpím od mala a léčím se s tím už několik let. Však si vzpomeňte na moje články z těhotenství o pálení žáhy. Tohle tomu vůbec nepomáhalo. A miminka na to trpí také. Většinou do 1 roku věku.
V článku to popisovali a mě to došlo. Jasně, tohle určitě Tobínek má. Psali tam o tom, že díte, které na to trpí často zvrací a většinou velkou dávku naráz a většinou až několik minut či hodinu po dokrmení. A to se přesně dělo. Kolikrát jen tak ležel, usmíval se a vygrcl obsah půlky žaludku. Nebo tam popisovali, že miminka mohou nahodile začít plakat a vztekat se, jak u krmení, tak i v průběhu dne. A to se přesně dělo. Vždy ležel a smál se a najednou šílený pláč a jakoby vykašlávaní obsahu tekutin v krku. Pláč za chviličku přestal. A také se to dělo u krmení. Kdy jindy by mělo být miminko spokojenější, než když je u maminky v náručí a je krmeno. Jenže on jedl a jedl a najednou šílený vztekání a pláč a za chviličku se zase nenasytně sápal po prsu. Z toho jsem byla vždy nejvíc nervozní a nevěděla, z čeho to je. Dále vždy upřednostňoval nošení jakoby přes rameno, tedy, že jeho tělíčko bylo kolmo a nošení v nosítku, což je stejná poloha. A teď už mi je to jasné. Když jsem si tohle všechno poskládala, tak mi bylo úplně jasné, že to bude reflux a prodiskutovala to s pediatričkou.
V článku i ona mi poradila, že je dobré postýlku lehce nadzvednout, aby hlavička byla o trochu výše, než tělo. Při krmení by hlavička měla být také o dost výše, jak nožičky. Také mi řekli, že ho máme máme důsledně po každém nakrmení odkrknout a nejlépe ještě několikrát mezi krmením. Neměl by se přejídat a po nakrmení bychom s ním měli manipulovat opatrně a nosit s hlavičkou ve zvýšené poloze. Žaludek by při manipulaci neměl být zmáčknutý a napjatý. Tedy poloha na tygříka je nevhodná. Dočetla jsem se, že se v lékárně i prodává výtažek ze svatojánského chleba, který se miminku podává chvíli před krmením a tím se obsah žaludku zahustí a tak snadno se nevygrcne. To jsme ale nezkoušeli. Ostatní předešlé věci ano. I kočárek jsme vypolohovali. A co myslíte? Od té doby Tobíno v kočárku spinká jak miminko. Haleluja.
Nedávno o víkendu jsme šli s Artym na snídani do města a poprvé se najedli oba dva v jednu dobu a oběma rukama. Zázrak! A od té doby se to stalo několikrát. Dokonce i dnes jsem si krásně poklábosila dvě hodiny s kamarádkou. Poté prošla parkem a městem se spinkajícím Tobínkem a nakonec mi ještě usnul v tramvaji a spinká doteď. Vždy jsem ho jen nakrmila, chvíli koukal, smál se a pak zase usnul.
Takže jsem opravdu šťastná, že to není kočárkem, že jsme přišli na to, čím to bylo a držte nám palce, aby to vydrželo i do budoucna. Sama vím, že miminka se každý den mění a co platilo dnes, nemusí platit zítra. Proto i ten klid v kočárku trochu přikláním věku. Kdo ví. Hlavní je, že si konečně užíváme ty vytoužené poklidné procházky parkem, kdy se na sebe usmíváme a já poté pozoruji spokojeně spinkající miminko.
Pokud se vám to také dělo, tak mi napište do komentáře, co pomohlo u vás. Pokud má vaše miminko reflux jícnu, co vám zabralo a celkově mi klidně napište, co děláte pro to, abyste si užívali poklidné procházky přírodou či městem.

Mějte se krásně
Líbá vaše Kačí


16 komentářů:

  1. Tak tohle by mě opravdu nenapadlo, kvůli čemu Tobínek plakal. Ale je skvělé, že jsi na to přišla, vše se vyřešilo a konečně je Tobínek spokojený :) Přeji vám mnoho štěstí a těším se na další články, které mají na konci takový happy end!

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem moc googlící druh člověka, hlavně co se nemoci a dítěte děje. Ale občas mi to nedá a prostě si ten net projedu a tohle mi hodně pomohlo. Vlastně i v uspávání. Najednou mi došlo, co děláme špatně a vše jde hladce. Ale nechci to zakřiknout, u dítěte se to mění každým dnem :-)

      Vymazat
  2. Ahoj Kaci. Zrovna kojim naseho 2,5 mesicniho chlapecka a ctu tvuj clanek. Sleduji tvuj instagram a mame tolik podobnych zkusenosti a veci, ze ackoliv to nikdy nedelam.. musim reagovat. �� Nas Danik se v 1,5 mesici na prebalovacim pultu zacal dusit zvratkami a byl to ten nejhorsi pocit a strach co jsem kdy zazila. Jeste ze byl doma manzel a rychle reagoval (ja se zmohla jen na rev a plac) nicmene jsme jeli na pohotovost do motola (ani nevim proc-proste strach, ze se to bude opakovat) Danik jeste parkrat ublinkl, ale to dela casto.. a jinak byl spokojeny. V motole nam rekli, ze ma pravdepodobne reflux jicnu, ze je to celkem bezne a pani doktorka doporucila vse vypolohovat a podavat nutriton. Coz jsme take udelali. Bylo tedy silene to do Dani vpravit (je to takova gelova hmota), ale strikackou se nakonec trosku vzdy podarilo. Den po Dany skoro vubec neblinkal. Byli jsme na dovce a byl spokojeny a usmevavy a skiro neplakal ani kvuli obvyklemu boleni briska. Druhy den jsme vsak zkonstatovali ze uz dlouho nebylo v plence nakakano (nenapada me ted lepsi vyraz co bych pouzila ��). Neresili jsme to, ale nutriton pro jistotu pred kojenim uz nedavali.. Danik koncem dne uz vriskal jako vlazen,protoze mu stale neslo ulevit si (ackoliv jinak pravidelne nekolikrat za den mu to jde). Bylo to utrpeni a bohuzel jsmw ho tim nitritonem opravdu zabetonovali ����‍♀️ Ulevilo se mu az vecer a to vyzivne.. v cukrarne do autosedacky a mel to az za usima (coz bylo jedno, protoze my meli radost ze to prekonal ��). Takze pokud muzu poradit, tak nutriton NE! I nase pediatricka byla proti, ze to narusi tu prirozenost kojeni. Blinkame sice porad.. ale je to lepsi, nez muka se zabetonovanim.
    Btw joolz kocarek mame taky a nekdy se tam Danovi libi, jindy rve a musim ho nosit.. coz je pak super prochazka.. kdyz v jedne ruce drzim jeho a v druhe tlacim kocar �� Nicmene mame hodne spolecneho a te h prihod a zkusenosti je mraky, jsem rada ze to ma nekdo podobne a ze mohu cist tyhle zkusenosti a ne babyweby ��
    At Tobik krasne roste a at se vam dari �� Katka P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak koukám že ten svatojánský chléb někomu pomůže a někomu ne, ale musí se s ním opatrně. My ho zatím nepodávali a pomohlo vše okolo. Ale s tou stolicí je to zajímavé. Že Tobíno najednou z ničeho nic začal chodit taky třeba jednou za x dní. Ale nic mu nebylo, prdíky šli ven a byl spokojený. A doktorka říkala, že to znamená, že vše co sní, tak spotřebuje a jde ven jen tekutina. Ale je fakt, že pak jednou za čas to vyjde a jak říkáš, to je až za ušima :-D

      Vymazat
  3. Kačí, má chlapečka jen o týden staršího než je Tobi. Taky řval v kočáře. Doslova ho nenáviděl. Vsichni se divili jak je to možné... no vzhledem k vedrum a jeho váze (7,9 kg a 67 cm) jsme tedy zkusili sporťák. a světe div se, usíná v něm třeba i 3x denně. Jinak my máme celkově problém s usínáním. Chce na všechno vidět a proto usínal jedině v poloze přes rameno (ted uz se pěkně pronese) a nebo u prsa. Nemá rád dudlik. Vyzkoušeli jsme uz vsechny dudliky. Ale věřím, že kdyby dudlik přijal, tak by i krásně spal. Takhle jsem já chodící dudlik ... :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je vtipné, Tobíno taky nesnáší dudlík. Každý mě strašil, jak si dudlíkem zkazím kojení a místo toho miluje prso a dudlík plive :-D

      Vymazat
  4. Toto presne zažila kamarátka, u nich však na reflux nefungovalo nič, takže ich dieťa bolo 100% nosítkové. Moje deti zase neznášajú nosítko, takže si to občas nevyberieš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda, každé dítě je prostě individuální a člověk musí hledat a zkoušet :-)

      Vymazat
  5. Ahoj, u nas David , asi v Tobiho veku , to iste, ale u nas to nebol reflux. nepomohlo ani nisitko, to zo zaciatku neznasal, teraz manducu miluje. aj ked ma (dnes predne) 15 mesiacov, je to trosku drobcek, takze sa tam da stale nosit, ale nakolko som 22 Tt, tak uz to bude sporadickejsie. �� u nas to bolo "len obdobie" ☺️ tiez som chodila, okolo baraku, spevom , placom... a dejvid len rval a rval a rval.... sem tam ho babicka ( ceska baba chodi raz za tyzden, slovenska 4x do roka ��)zdvihla a nosila a ja tapala s kocarom, to ma stvalo.... na som ho na ruky nebrala, a ked sa mu to spojilo v hlavke, ze u maminy si nepipne, je klidek. a je to tak doteraz! ���� krasne dni prajeme ✌️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc gratuluji k těhotenství, je fakt, že s bříškem už nosítko jde stranou. Já doufám, že jsme krizi zažehnali a už bude lépe. Ono i to ochlazení celkem pomohlo.

      Vymazat
  6. Ono obecne miminka prvni tri mesice hodne placou, taky jsem to u obou mela a nevim zda jsem odhalila cim to je nebo z toho proste vyrostli. nekde jsem cetla, ze si proste zvykaji ze uz nejsou uvnitr ale venku....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi na tom něco je, je fakt, že den ode dne je vývoj větší a spokojenost miminka také :-)

      Vymazat
  7. Nemám dítě a ani nevím, jak to je u miminek, ale refluxem jícnu trpím, bohužel také. Je to šílené nepříjemné "onemocnění". Celkově mám hodně velké problémy s žaludkem a již zmiňovaným jícnem (reflux, brániční kýla) a musím se hodně hlídat ve stravě. Navštívila jsem už šíleně moc lékařů přes gastroenterologii a až v Praze mi pomohli. Podstoupila jsem nepříjemnou gastroskopii a hned jsem aspoň věděla, na čem jsem. :)
    Co se týče léků, tak dlouhodobě žádné neberu, ale pokud se objeví potíže.. Osvědčila se mi homeopatika Gastrocynésine (ty mi vždy pomohla!) a nebo v krajním případě Omeprazol/Helicid. Máš nějaké jiné typy? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kájo já si prošla něčím podobným, v době puberty a tedy vývoje jsem chodila na sondu do žaludku jednou za 3 měsíce. Pak mi to už ani nepřišlo divné a brala jsem to jako normální zákrok. Já dostala dlouhodobě léky Noplaza a to mi pomohlo. Bralo se to vždy ráno a od té doby jsem nevěděla, co je pálení žáhy a mohla jsem jíst úplně všechno. V těhotenství jsem to ale raději vysadila a trpěla jak blázen. Takže na to se připrav. Myslela jsem, že mi pálení rozleptá krk. Nikdy jsem tohle nezažila. Nemohla jsem spát, pít, jíst, sedět, bylo to šílený. Naštěstí ihned po porodu to zmizelo a je zase dobře :-)

      Vymazat
  8. Ahoj Kači.Já měla s první dcerou to samé.Až ve čtvtém měsíci jsme zjistili,že je alergická na laktózu.A od té doby klid.Konečně jsme mohli na procházky☺ přeji ať se daří a užívejte si společné chvíle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už jsem také zvažovala. Protože mám kamarádku, která měla stejný problém a po vysazení lepku a laktozy se vše zpravilo. Nejdřív jsem zkusila tohle a pak jsem říkala, že popřípadě zkusím vysadit laktozu. Naštěstí to pomohlo. Ale co bychom pro ty naše lásky neudělaly, že?

      Vymazat