pátek 31. března 2017

ZE ŽIVOTA: OSLAVA DOBRÉ NÁLADY

Vždycky si říkám, jak nazvat všemožné články. A pak skončím u názvu, u kterého si vždy pokládám otázku, zda to dává smysl. Ale jo. Tento název můj den/dny naprosto vystihuje.

Nějakou dobu jsem vám už nepsala o mém zdravotním stavu. Asi spíš proto, že nechci být negativní a pořád tu fňukat, jak nic moc není tak, jak bych chtěla. Ono to tak vlastně ve skutečnosti není. Já negativní nejsem. Vše beru hodně pozitivně a vždy, když se objeví chvilka, kdy mi je vážně dobře, tak si jí snažím maximálně užít a vykompenzovat ty těžké chvíle.

V neděli jsme jeli do Sokolovny Průhonice ochutnat jejich nové jarní menu, které bude trvat pouze měsíc. Takže jsme raději neotáleli a vydali se. Venku bylo nádherně, avšak mě bylo tak nějak všemožně. To mi je ale už několik měsíců a tak jsem si řekla, že si tam jen sednu, budu si vychutnávat to jejich senzační jídlo, odpočívat, relaxovat a užívat si chvíle s Artym. Jenže, jakmile jsme tam přijeli, tak mě začal strašně bolet žaludek a tak místo vychutnávaní si jídla, jsem vypadala spíše, jak když mi jídlo nechutná. Tak to ale nebylo. Bylo senzační. Jen jsem vůbec nevěděla, co se děje.

Arty chtěl jet okamžitě k lékaři, ale já mu vysvětlila, že se najíme a popřípadě pojedeme poté. Že to není nic urgentního. Objednal si tedy 3-chodové menu. Já zvládla pouze polévku. Hlavní chod (který už byl objednaný) jsem si nechala zabalit s sebou.

Dala jsem si kuřecí konsomé s ravioloami. Polévka byla naprosto senzační, lehoučká a perfektně dochucená.
Arty si dal jejich hráškový krém s wonton knedlíčkem. Zajímavá kombinace a polévka byla jak samet.
Každý den nabízí čerstvé ryby a pokaždé jiné a tak jsem neodolala Mořskému vlkovi. Doufám, že si to dobře pamatuji. Ryba byla senzační a ta grilovaná zelenina, která byla k tomu také. Na tohle si tam ještě někdy určitě zajdu.
Arty měl chuť na nějaké maso, ale v lehčím podání. Dal si tedy Duet jehněčího hřbetu a jehněčí kýty, který byl podávaný s baby špenátem a polentou. Vypadalo to dokonale. Tohle je důkaz, že i maso se dá připravit na lehký způsob, po kterém člověku není těžko a má chuť i na dezert :-)
Nakonec si Arty objednal ještě pistáciové creme brulee podávané s jahodami. Já ho od něj ochutnala a opravdu si to zamilovala. Tohle doufám, že za měsíc nezruší a budu si na to moci dojet ještě někdy v budoucnu.
Po dojedení dezertu jsem prohlásila, že není čas na hrdinské činy a jedeme k lékaři. Nakonec to nebylo nic extra vážného, dali mi koktejl do kapačky, v nemocnici jsem si pobyla tři hodiny a jela domů.

Celkově jsem z toho byla taková rozmrzelá, protože jsem se do té Sokolovny tak strašně moc těšila, až jsem si to vůbec neužila.

Proto jsem měla obrovskou radost, když mi bylo ve čtvrtek naprosto úžasně, Arty měl home office a my se domluvili, že pojedeme na oběd opět do Sokolovny.
Celé dopoledne Arty pilně pracoval, já poklízela a zvelebovala zahrádku (hezky polehoučku) a na oběd jsme jeli.

Kdo sledoval moje Instastories, tak určitě pochytil, že ze mě dobrá nálada doslova sršela. Je to tím, že když mi je špatně, tak vždy tak polehávám a skučím. Hlavně proto, že mi utíká den mezi prsty a já si ho vůbec neužiji. Pak mám pocit, že týden uteče jakoby nic a já vlastně nic nezažila. Neříkám, že chci kdejaké zážitky, ale chci mít i ty krásné vzpomínky na to vysněné těhotenství.

Naštěstí ale pak přijdou chvíle, jako byl třeba čtvrtek, kdy mi je opravdu dokonale (až na běžné těhotenské stavy) a já mám tolik energie, že bych ji mohla rozdávat. Směji se od ucha k uchu, mám chuť ochutnávat nová jídla, vařit a fotit nové recepty, jít na procházku a prostě něco zažít. Jen vždy musím poslouchat Artyho, který na mě dohlíží a říká: "Hlavně to nepřežeň!". Samozřejmě má pravdu :-)

A tak jsme sedli do auta, dorazili do Sokolovny, uchopili jejich nové jarní menu do rukou a začetli se. Už cestou jsem přemýšlela, na co mám vlastně chuť. Věděla jsem, že to je něco se zeleninou, něco lehčího (protože sluníčko svítilo na maximum a bylo opravdu teplo), ale přesto chci něco, co mě zaujme. Něco co neznám a co mi otevře nové chuťové možnosti.
Jako předkrm jsem si objednala Opečené uzené tofu obalené v sezamu podávané se salátem. Tohle jídlo zní pro někoho možná obyčejně, ale cože? To bylo naprosto dokonalé. Lehoučké, svěží a přitom ta výrazná chuť uzeného tofu v sezamu. Jestli tohle zruší, tak si to určitě někdy připravím doma. Opět se mi potvrdilo, že v jednoduchosti je krása.
Arty si dal Cheesecake z kozího sýra se salátem z baby špenátu. Na tohle jídlo už koukal v neděli. Nakonec tehdy dal přednost polévce. A zase musím potvrdit, že tady to prostě umí. Bylo to vážně senzační a dokonale dochucené. Avšak ne těžké, jak předkrm má být.
Jako druhý chod jsem zvolila Čerstvé linguine s tygřími krevetami a mušlemi. Jelikož bylo vážně nádherně, tak jsem si připadala jako na dovolené a tohle jídlo mi ji připomnělo.

Byla to opravdu obrovská porce těstovin zamíchaná s rajčaty (dokonce omáčka ještě byla na dně talíře a tak jsem si do ní mohla máchat pečivo, přesně jako to dělám ve Francii) a k tomu byla pořádná porce krevet a mušlí a ještě čerstvá rukola. Jak já tenhle druh jídla miluji.

Ale jelikož jsem věděla, že si prostě chci dát dezert (o ten jsem se ochudit nemohla), tak jsem si zbytek jídla nechala zabalit s sebou. Což byl nakonec super nápad, protože jsem to v pátek na oběd doma uvítala :-)
Artyho nakonec zaujali Ravioli plněné konfitem z králíka a špenátu. Když se takhle přiznám, tak králík je asi jediné jídlo, které nejím. Mám to asi jako většina z nás od doby, kdy jsme králíka měli doma jako mazlíčka. A když nad tím tak přemýšlím, tak tohle je snad poprvé, kdy si někdo z nás dvou dal králíka. A to jsme spolu už skoro 9 let.

Toto jídlo bylo podávané velmi moderně a to v mléčné pěně s karotkovým pyré (nebo jak bych to nazvala). A co myslíte, bylo to dobré? Prý úžasné :-)

A teď už přišel čas na můj vysněný dezert. Tohle bylo totiž snad poprvé, co jsem měla opravdu takovou tu obrovskou chuť na sladké. Od otěhotnění totiž spíše mluvím o slaném a sladké beru jak za trest. Chutě se mění. Ale doufám, že se mi to už pomalu vrací a opět se vrátím k sladkému životu plného sladkých dortů (tedy ne, že by můj život nebyl nyní sladký, ale víte, jak to myslím).

Když jsem se tak zadívala do menu, tak bylo jasno. V neděli mě tak strašně moc zaujalo pistáciové creme brulee, že jsem neváhala ani vteřinu a objednala ho.
Arty zkusil něco jiného a to Tarte tatin. Tedy trochu jiná verze tohoto francouzského jablečného dezertu. Já jsem si prvně říkala, že bych ho spíše zařadila do podzimního nebo zimního menu. Protože jablka tohle ve mě evokují. Ale je pravda, že to bylo podané tak lehoučce, že se to do tohoto vyletněného čtvrtku vyloženě hodilo.
A to bylo vše. No vše. Bylo toho až až. Ale musím říct, že i přes 3 chodové menu jsem nebyla nijak přejedená. Ba naopak. Moje chuťové pohárky byly uspokojeny a tím pádem i já. Vše bylo maximálně senzační a tak doporučuji jedno. Vydejte se na tohle menu, dokud ho nezruší a nenahradí jiným. Což by mělo být cca za 3 týdny :-)

S plnými břichy a spokojeným pocitem jsme se vydali opět směr domov. Arty usedl ke své práci, u které seděl až skoro do 21 hod. A jelikož jsem chtěla využít dobrou náladu a příval energie, tak jsem se pustila do vaření. Kdy také jindy, než když je člověk inspirován tak dobrým jídlem.

Připravila jsem pro vás zapečené lilky (senzační věc ke grilování, ale i jen tak) a také rajčatovou polévku s grilovanou hlívou ústřičnou. Pro někoho asi zvláštní kombinace, ale věřte, že je vážně super.
Nakonec, když jsem dovařila, tak jsem se ihned vrhla do sepsání tohoto článku. Vždy je nejlepší ho psát ještě, než vše tak nějak vychladne.

Arty si ho pak přečetl a říkal, že mu na něm přijde jediné zvláštní, že zde popisuji, že je vše až moc úžasné. Chvíli jsem se nad tím zamyslela a pak si říkám a proč ne. Však jsou prostě dny, kdy je vše zalité slunce, dobrá nálada teče proudem a vše se daří. A to byl přesně pro mě čtvrteční den :-)
Mějte se krásně a do komentářů mi napište, co vás z toho, co jsme si dali nejvíce zaujalo a co byste rádi ochutnali?
A taky, jestli si takhle užíváte společné dny s partnerem, protože ať je to co je to, klidně jen procházka nebo hraní her, sportování či návštěva restaurace, tak si myslím, že právě tyto chvíle partnerský vztah utužují.


A já se na Vás budu těšit zase u dalšího článku.

Líbá vaše Kačí
Nakonec jsem vás chtěla informovat, že se akorát rozběhlo hlasování v soutěži Food blog roku - hlas čtenáře.

Asi si teď říkáte, že se to úplně nehodí, když píši lifestylový článek. Já osobně si ale myslím, že jsem stále food blog s lifestyle nádechem.

A tak, jestli vás moje recepty baví a chcete mě podpořit, tak budu vděčná za vás hlas. Je to stejně vlastně pak společná odměna. Mě to motivuje se zlepšovat a psát více receptů a vy pak máte jako odměnu ty sepsané příspěvky.

Už teď moc děkuji a doufám, že neporodím v přímém přenosu na večírku :-D
Hlasování ZDE. (Řazeno abecedně)



    3 komentáře:

    1. Ahoj, hlas ode mě máš :) a přej ti ať ti je co nejlíp a máš takovéhle krásné dny co nejčastěji :) Jídlo vypadá fantasticky jak to v restauraci, tak to tvoje. Přeji krásnou sobotu Tobě i Artymu

      OdpovědětVymazat
    2. no tak mám z toho hlad jak prase, v troubě králik:-(
      takhle na dobrem jidle včetně dezertu jsem nebyla 4 roky, přesně od nástupu na mateřskou, vše skončilo, s dětma je jídlo v restauraci rychlovka, bez nich - to nejde, máme líné babičky

      OdpovědětVymazat
    3. v soutezi uz jsem hlasovala... hlavne ze uz ti je lepe :) ja jsem si takhle nedavno zkazila volne dopoledne, kdy jsem se vydala na naplavku a cestou dolu z vysehradu se mi udelalo tak zle ze jsem se musela vratit domu :(
      jinak sokolovnu mam v planu nekdy zkusit, ale hodne mi vadi ten majitel, tak nevim jestli se pres to prenesu... kde je andrejovo, tam se snazim nechodit...

      OdpovědětVymazat