14. ADVENTNÍ SOUTĚŽ

Není to ani tak dlouho, kdy jsem poprvé zavítala do jednoho naprosto útulného hračkářství. Vedlo mě tam více důvodů, ale jeden byl hlavní. Česká tvorba. Ano, v tomto hračkářství, které se jmenuje Hugo chodí bos najdete pouze české výrobky. Vyznačuje se ale něčím dalším, neméně zajímavým. Mají zde spoustu hraček, které známe ze svého dětství, co známe, znají i moji rodiče. Zakládají si na tradici a hlavně kvalitě.
Když jsem zde byla poprvé, tak jsem byla v sedmém nebi. Jedna hračka lepší, jak ta druhá. Mají úplně stejné dřevěné kostky, jako jsem měla já, když jsem byla malá. Vlastně jsme je měli dohromady s bráchou. A asi sami víte, jak tento společný majetek dopadá. Hádkou. Ale i tohle je dětství a i na tohle vzpomínám moc ráda. Pamatuji si totiž, že jsme vždy vysypali krabici s dřevěnými hračkami a okamžitě oba lapali po těch kostkách. I když jsem si je vzala první, tak mi je vzápětí brácha zabavil. Někdy jsme se ale podělili, oba z nich postavili základnu pro hrad a hlavně byli oba spokojení. 
Mají tu ale další a další kousky, které moje myšlenky zavedou x let zpátky. Pamatuji si i na plastovou muchomurku, která sloužila jako kasička. Nebo třeba dřevěného kačera, který když se tahal, tak bubnoval (toho dostane Tobínek od Ježíška, ale psst). Mají také spoustu knih, jako novou podobu Broučků, která je vytvořena dle originální ilustrace. Takhle bych ale mohla vyprávět ještě dlouho, hraček tam mají nespočet a s nimi i nespočet spojených vzpomínek.
Líbí se mi ale, že majitelka myslí i na novou tvorbu. Avšak na takovou, která má stále podobného ducha, zpracování, materiál i vizuál. Spoustu hraček navrhují studenti z UMPRUMky. Každá hračka má tedy příběh. Když to není ten z vašeho dětství, tak to je ten, který je spojený s výrobou a návrhem.
Majitelka Adéla je strašně moc sympatický člověk s velkým zapálením pro svůj obchůdek. Když jsem se za ní nedávno stavila a ona mě tam prováděla působila jsem trochu zmateně, možná i trochu, že se mi některé věci nelíbí. Opak byl ale pravdou, to už napovídá můj úvod. Já jsem se totiž stále rozhlížela a rozhlížela a vzpomínala. Každý kout, každý cm zastavěný poliček ve mně vzbuzoval tolik dobré nálady, vzpomínek, nadšení a hlavně myšlenek, jak tento krámek dostat do povědomí dalších lidí. 
Kdybyste hledali tento krámek, tak vás kroky povedou do centra. Nachází se kousek od Národní třídy, přesněji mezi zastávkou Vodičkova a Lazarská. Je sice tedy v úplném centru, ale v lehce zapadlé uličce Staré Prahy, která je malá, útulná a jmenuje se Řeznická. Sice tato ulička obchůdku moc sluší, já bych ho ale možná raději potkala někde tam, kde mě doslova bouchne do očí.
Víte proč? Protože pak by se o něm dozvědělo více lidí, více jich tam zavítalo a hlavně, méně jich by kupovalo ty šílené plasty dovezené převážně z Číny, které se snažím maximálně eliminovat. I když vím, že do budoucna se těmto hitům možná nevyhnu, tak teď, kdy mi do toho Tobínek ještě nemluví si to užívám. U nás tedy žádnou hračku z plastu, kterou jsem Tobínkovi koupila nenajdete. Doslova ujíždím na těch dřevěných, které také vydávají krásný zvuk, zaujmou barvou i tvarem. I když si někdo může myslet, že jsou drahé, tak opak je pravdou. Taková Detoa vyrábí hračky za pár korun, ale i ostatní, které vidíte na fotkách stojí 100-200 Kč.
Když se ale vrátím do nabídky Hugo chodí bos, tak se strašně moc těším na období, kdy Tobínek bude více vnímat a hrát si. Mají zde totiž spoustu rozvojových her, těch rodinných a taky společenských. A jelikož my s Artym jsme naprostí milovníci her, hlavně deskových, tak se tohoto období nemůžeme dočkat. A věřte, že těch her máme doma více než dost a s narozením Tobínka s nákupy rozhodně nekončíme.
Jestli vás tento krámek zaujal, tak se podívejte na krásný článek (zde), který psala v říjnu Terka z Osla. Hugo chodí bos se totiž stal Start upovým projektem v Elite bloggers a já se tímto článkem rozhodla tento obchůdek a star upový projekt ještě více podpořit.
A ještě jsem chtěla zmínit jednu věc. Můžu sama za sebe říct, že neznám asi žádnou jinou firmu, která by si sama tvořila sociální sítě a měla je tak nádherně zpracované a nafocené. Fotky nejsou žádné katalogové, ale fotí si je sama Adéla, majitelka. 
Takže, když jsem se zamýšlela, co bych Adéle mohla poradit pro rozšíření povědomí o obchůdku, tak mě nic nenapadlo. Dělá vše správně a přesně tak, jak by se mělo. Do podnikání vkládá srdce, dělá vše s nadšením a úsměvem na rtech, fotí nádherné fotky, kterými zásobuje nejen Instagram, má krásně zpracovaný web, logo i vše s tím spojené, objevuje se na různých marketech a hlavně, stále hledá, co je na českém trhu nového a má smysl.
Takže pokud jedete na stejné vlně jako já, tak se nechte svést, zavítejte na její Instagram, dejte Sledovat a nechte se unášet krásnou českou tvorbou. A mám dobrou zprávu i pro mimopražské, Hugo chodí bos má i eshop, kde si můžete své zboží objednat a nechat poslat domů. Nebo objednat a vyzvednout na místě.

Takže sledujte:
A abyste mohli tento obchůdek poznat ještě trochu blíže, tak mám pro vás soutěž. Ceny věnovala Adéla, majitelka a já jí je pomohla vybrat :-)


A CO PRO TO MUSÍTE UDĚLAT?
Napište mi, jakou hračku si pamatuje z dětství a s jakou vzpomínkou jí máte spojenou?
VÝHRA
1x kufřík
1x leporelo
1x rozkládací dřevěná hračka
1x dřevěná myčka
1x omalovánky 
Vše v jednom balení, takže výherce bude jeden.

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE
Soutěž bude ukončena a vyhlášena spolu s 15. Adventní soutěží.

VYHLÁŠENÍ 13. ADVENTNÍ SOUTĚŽE
Vítězka soutěže je Mariana Korbelová

Prosím vítězku, napiš mi na mail smoothcooking.cz@gmail.com svou adresu  a do předmětu dej 13Adventní soutěž. Domluvíme se na předáni výhry.


114 komentářů:

  1. Ahoj Kačí,
    z dětství si pamatuju svého mončičáka. Je už řádně "vorvanej", ale doteď ho mám :-) můj muž by ho nejradši vyhodil, ale to prostě nejde. Skoro všude se mnou chodil, prostě dělal mi parťáka. A když bylo hůř, stačilo se přitulit :-) když jsem ho jednou zapomněla v parku na lavičce a s dědou jsme se pro něj hodně rychle vraceli, to byly dost nervy. Ale byl tam, takže jsme se zase shledali. Pak už jsem si na něj dávala mnohem větši pozor.

    Markéta Řezanková

    OdpovědětVymazat
  2. Mária Kučerová11. prosince 2017 21:22

    Z dětství si pamatuju na houpaciho kohouta. Spojuje se mi se vzpomínkou na dedu, od kterého jsem ho dostala.

    OdpovědětVymazat
  3. Z dětství si pamatuji nafukovacího slona od Fatry, vyrábějí je dodnes. Jezdila jsem na něm jako na koni :)

    OdpovědětVymazat
  4. My doma ujizdeli na legu a drevenych obyc kostkach, to jsme se u toho vzdy s brachou pretahovali. Vzdycky kdyz mel neco jeden, chtelo to hned ten druhy, samozrejme. Jsem desne rada, ze nekdo porad dela hracky srdcem a je stale z ceho si vybirat. Myslim, ze drevene hracky u nas doma budou vest vzdy:-) mej se hezky a diky za tak pekne souteze, vzdy pohladi.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě si nejoblíbenější ,hračku' připomněla nedávno ty když jsi přidala na ig fotku s Tobikovo nadílkou od Mikuláše. Leporelo polamal se mravenecek. Milovala jsme to a pamatuji si to dodnes :)už ho mám objednané pro Tomáška, tak jen doufám, že se mu bude líbit stejně tak jako se líbilo mě :)

    OdpovědětVymazat
  6. V pameti mi utkvel prave kufrik. Byl takovy bily s tresnickami. Vyhrala jsem si s nim neskutecne. Pri tom takova blbost ;-)
    ludinova.lenka@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám nejsilnější vzpomínku na plyšového psa a na radost, když byl konečně můj. Byly mi tři, když jsem si ho vyhlédla v hračkářství a několik týdnu jsem ho chodila s mámou zdravit a kontrolovat, jestli je v pořádku a na čtvrté narozeniny byl můj.

    OdpovědětVymazat
  8. Traktor na klíček. Takový tamten s řadící pákou a vlečňákem. Doteď by někde měl být, ale netuším kde. Trošku tuším, že bude zamíchaný do tatínkovy krabice s Matchboxy...
    A vzpomínka je, že klíček od toho traktoru pasoval i do skříňky na svíčku na hřbitově, takže si ho pravidelně rodiče na dušičky brali, neb oni ten svůj klíček kamsi zašantročili - a já ne :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já si z dětství vybavuji ty dřevěné kostky. Dopadalo to u nas stejně, s bráchou jsme se o nê prali, ale vždy jsme se nějak domluvili a nakonec si i společně hráli. Pak si vybavuji dřevěného houpacího kohouta, dárek od babičky a dědy, to byla perfektní věc. Ani nevím kde skončil. A měla jsem oblíbeného plyšáka zajíčka Míťu, kterého mám dodnes. Je teda už v dezolátním stavu, ale pro nostalgii ho mám schovaněho...

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj 🙂 z dětství si pamatuju hnědého malého medvídka, který byl ještě po mě mamce. Byl už hodně zničený, ale vždycky jsem ho zachránila před vyhozením. Když jsme teď přijeli k našim s mým 18m synem, tak jsme tam toho medvídka našli, nemá už vůbec žádnou výplň, ale tentokrát už ho ani mamka nechtěla vyhodit ☺️ je to méďa se spoustou vzpomínek ☺️
    Přeji tobě i tvé rodině krásně Vánoce ☺️

    OdpovědětVymazat
  11. Ja nejradeji vzpominam na vcelku, s kterou jsem chodila ven a kdyz jsem ji tahla za sebou mavala kridlama :-) kde je ji konec uz bohuzel nevim,ale rada na ni vzpominam :-)Veronika (vrychnovska@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  12. Já si pamatuji takové trolly, nevim, jestli se to tenkrát dostalo do CZ nebo nám to někdo přivezl ze zahraničí.

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Kačí, v době mého dětství měli všichni stejně hračky �� ja si vzpomínám na velkou panu rádoby plačící �� spíše to byl takovy zvláštní zvuk... a houpací kůň , na toho jsou také skvěle vzpomínky �� kdyz sme se s bráchou houpací až sme se skoro převrátil �� pa a hezky předvánoční čas��

    OdpovědětVymazat
  14. Krásné ráno. Já si z dětství pamatuju hodně hraček, ale z nějakého důvodu nejvíc slepicku na klíček a knížku Děti z Bullerbynu.

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Kačko,jako první se mi vybaví lego. To jsme se ségrou naprosto milovaly a na Vánoce si nepřály nic jiného. No a když jsme rozbalily pod stromečkem poslední dárek a lego nikde, dokážeš si představit to zklamání. Když v tom mamka vytáhla obrovský balík, který byl schovaný za sedačkou. S tímhle legem jsme si hrály celé dětství a teď čeká u našich na naše děti, až si s ním budou hrát. Já děti zatím nemám, ale sestra má už dvě - 16 měsíců a 4 měsíce :) a hračky jim kupuji zásadně dřevěné a tak bych dárek věnovala jim. Jinak ti přeji krásné a klidné prožití Vánoc

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj,
    z dětství mám plyšovou opičku, kterou mi přivezl taťka z Holandska a kterou jsem si hrozně považovala. Jezdila se mnou všude :) A mám ji do teď a hraje si s ní už můj synáček ;)
    katerinavitu@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Já mám dětství spojené s plyšovým medvědem, bez kterého jsem neudělala krok a musel se mnou spát asi do 1. třídy :)

    OdpovědětVymazat
  18. Houpací koně či malý zelený medvídek patří mezi mé vzpomínky na dětství a hračky. S pozdravem Aneta S. :) - ane.tte@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  19. Vzpomínám si na dřevěného Kačera, kterého jsem za sebou všude tahala, ale mnohem víc si na něj vzpomíná můj táta, když s ním dostal jednoho rána do hlavy. :D

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Kačí, ž dětství vzpomínám na spoustu krásných hraček - dřevěné kostky určitě vedly (i ty obrázkové). Zrovna jsme taky o víkendu se ségrou vzpomínaly na můj kufřík s třešničkami, kam jsem si ukládala různé barvičky perliček a tenhle poklad mám do teď :-). A taky jsem měla takovou malou plyšovou opičku s plastovým obličejem, do které se mi zakousnul babiččin pejsek Azorek a tak moc jsem brečela, že mi taťka ten její obličej celý oblepil hnědou náplastí :-D. Taky mám hračku na památku do teď :-). A moc děkuji za tip na úžasný obchudek, přesně toto jsem hledala a strašně rada tam něco pořídím našemu chlapečkovi (zatím v bříšku). Martina

    OdpovědětVymazat
  21. Ja si pamatuju svůj maly bílý kufricek s tresnickama, ve kterým jsem měla všechny svoje poklady�� a jednou když jsem zlobila a maminka me vyhrožovali ze pujdu do polepsovny jsem si kufřík sbalila a říkala mamince: tak já jdu sama, když me tu nechcete�� palice od malička těším se s čím přijde ten můj poklad!

    OdpovědětVymazat
  22. Eva Suchomelová11. prosince 2017 23:40

    Já si pamatuju močičáka ♥ a i přesto že mi zmokl a byl takovej "opelichanej" nechtěla jsem se ho vzdát :) eva@suchomel.eu

    OdpovědětVymazat
  23. Moc krásné, velice děkuji za typ, stavím se tam hned, jak se dostanu do Prahy. V dětství jsem měla nejoblíbenější hračky růžovou veverku a rodinku plyšových medvídků, kteří museli být pořád se mnou. Ale táta byl úžasný a všude je s námi ochotně bral <3 moc ráda na to vzpomínám :) Ještě jednou děkuji za tento velmi inspirativní článek a přeji krásný den. Lucie Holatová

    OdpovědětVymazat
  24. Ze svého dětství si pamatuji KRASOHLED, byla to hračka ještě po mamince. Kam se na něj hrabou ty dnešní. Spousta barev a tvarů v čarokrásných kompozicích. To byly záseky proti světlu! Proto je u nás uchován v krabici, aby každý nový přírustek v rodině viděl, co DŘÍVE šikovné české ručičky dokázaly vykouzlit za potěšení pro malé objevitele!
    Vinšová Zuzana

    OdpovědětVymazat
  25. Nádherné hračky a nádherné fotky!=) Já si z dětství pamatuju právě ty barevné kostky z poslední fotky a pak taky kostky (ala puzzle) s obrázky z Krásy nesmírné=) doufám, že je doma ještě někde máme=)
    Marie
    marieskopikova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  26. Dobrý den, Katko, já mám na své dětství vzpomínku na barevné dřevěné kostky, na dřevěné kostky s obrázky a narozdíl od předchozího příspěvku na houpací kachny, které nám tatínek sám vyrobil. Dodnes mi mrzí, že jsme je neschovali. Mějte krásný adventní čas a přeji krásné vánoce - první s Tobískem. Miluše.

    OdpovědětVymazat
  27. Ze svého dětství si pamatuji KRASOHLED. Byla to hračka ještě po mojí mamince. Kam se na něj hrabou ty dnešní. Spousta barev a tvarů v čarokrásných kompozicích. To byly záseky proti světlu! Proto ho uchováváme v krabici, aby každý další člen naší rodiny VIDĚL, co dříve šikovné české ručičky dokázaly vykouzlit za potěšení pro děti!
    Vinšová Zuzana

    OdpovědětVymazat
  28. Krasny den Kaci,

    Drevenou sadu s deskovymi hrami jako dama, clovece nezlob se a hlavne bingo. Byla u babicky uz po mamce a vzdy, kdyz jsme prisli na navstevu, hned jsme ji vytahovái a hrali.

    Lucie V.

    OdpovědětVymazat
  29. Tento obchůdek je úplně úžasný �� já si z dětství vzpomínám hlavně na sadu razítek a motivem večerníčka �� byla jsem jako malá pořád dost nemocná a tvoření mě spolehlivě zabavilo ��
    Lucie Humlová

    OdpovědětVymazat
  30. Panenku Chodičku, byla to velká panenka, s dlouhýma blond vlasama, mrkací, a sama chodila za ruce, byla ještě po mojí mamce, a ta vzpomínka je taková uplakaná😢, jedna duhovka se jí odlépila a zapadla do hlavičky...😢😢😢, nevím proč jí mamka nedala někde zpravit, až se nám příště, pokud to vyjde povede holčička tak jí vysvobodim z půdy a dam jí opravit!!!

    OdpovědětVymazat
  31. Hezký den, Kačí :-)

    Toto je tak nádherný obchod s ještě krásnějšími hračkami, že už se nemůžu dočkat, až zde budu nakupovat pro své dítě :-) Dřevěné hračky mám taky nejraději a taky jsme je měli doma. Právě na ty dřevěné kostky jsem si taky vzpomněla a taky jsme se o něj s bráchou hádali =D Krom jiného mám doma ještě všechny plyšáky z dětství a všechny dětské knížky (jsou to naše poklady čekající na uplatnění pro další generaci). Víc než s panenkama jsem si hrála s autíčkama. Měli jsme toho spoustu, takže kdybych měla jmenovat vše, na co si vzpomenu, byl by z toho román =D.
    Krásný den :-)
    Hanka Dosoudilová

    OdpovědětVymazat
  32. Na krásný dřevěný domeček pro Barbie, dvoupatrový. S tím jsme si se sestrou hrály celé dny a nikdo o nás nevěděl.
    Adéla Vejvodová

    OdpovědětVymazat
  33. Tentokrá se musím zúčastnit, krásná soutěž. Tento obchod miluji. Všechny ty poctivé české hračky.
    Dětství mi připomíná spousta hraček z obchodu:
    Pokladnička muchomůrka, do které jsem si schovávala penízky.
    Tatra, na které jsem si párkrát pěkně natloukla (a mají ji i moje děti).
    Dřevěná houpačka, kterou jsem samozřejmě taky musela pořídit dětem.
    Indiánská kánoe a léto na chatě u brněnské přehrady.
    Lodičky a hračky do vany a cachtání v naší panelákové koupelně, ve které jsem si uměla hrát na moře, které jsem znala jen z obrázků.
    Krasohled a prázdniny u dědy.
    Beruška na klíček, která se mi brzo rozbila a bylo mi to strašně líto.
    Dřevěné kostky, ty prostě nesmí chybět.
    Děkuji za návrat do dětství :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Mila Kaci,
    ted mi vzpominky zaletely ke staremu proutenemu kocarku, ktery je jeste po me mamce, a ve kterem jsem si u babicky vozila panenky, ale i kocky a jejich kotata, co se u nas zabydlely :-) Tento kocarek jsme loni nasli na pude a letos se v nem fotil nas synto Robin 💝 Takze i po temer padesati letech dokaze udelat velkou radost!

    OdpovědětVymazat
  35. Chodili jsme na návštěvu k babičce a byla u ni krabice přesně s takovými starými hračkami a pokaždé jsme si s nimi hráli. Byl tam dřevěný panáček, který byl na vozíčku a při ježdění bubnoval, takže jsme ho porad vozili, to je moje vzpomínka na dětství.

    OdpovědětVymazat
  36. Ahoj Kačí, já si pamatuju na takovou dřevěnou tahací panenku, která když jela, tak zároveň tloukla na takovou minizvonkohru. Pak si ještě pamatuju na takového dřevěného datla, který se vytáhl na takový vysoký stromek a pak sám sjížděl dolů a u toho tloukl zobákem do toho stromku a pak ještě na dřevěnou botu s tkaničkama, na které jsme se učili s bráchou je zavazovat. Všechny tyto hračky máme vystavené na chalupě a těší se zase na svoje využití u našich dětí :-) Jinak tyto hračky mám spojené s prázdninami a babičkou a dědou, kde jsme tyto hračky měli.
    Hanka Papoušková

    OdpovědětVymazat
  37. Mila Kaci,
    ted se mi vybavila vzpominka na stary prouteny kocarek, ktery je jeste po me mamince, a ve kterem jsem u babicky na zahrade vozila panenky, i kocky a jejich kotata, ktere se u babicky zabydlely 🤗 Loni jsme ho nasli na pude a letos je v nem vyfoceny nas syn Robin 💝 I po padesati letech umi udelat radost 😊

    OdpovědětVymazat
  38. "Polámal se mraveneček" leporelo...babička mi ho musela číst pořád dokola...

    OdpovědětVymazat
  39. Ahojky...:)
    Tak nejraději vzpomínám na puzzle s krtečkem. Do dneška ho máme s bráchou schované. Byl to opravdu složitý obrázek a my ho vždycky stavěli hrozně dlouho. To samé bylo s dřevěnými kostkami - skládačkou, kde se rovněž na principu puzzle skládaly obrázky. My měli 6 výjevů z brémských muzikantů.
    Děkuji za soutěž.
    Hanka Hospodková

    OdpovědětVymazat
  40. Moji panenku Bóru, když jsem ji dostala byla větší než já �� Klasická panna s mrkacima očima �� Nikdy nezapomenu, jak jsme si s ní s bráchou chravali na chalupě �� Byla jako naše miminko a my jsme cestovali...starali se o ní...❤ Jana Mandíková mandik.domu@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  41. Ahoj,
    Z dětstvi si pamatuji houpacihi barevneho kohouta, na ktereho jsem lezla se segrou a poradne jsme si nabili nosiky 😃🤷🏽‍♀️ Nedavno jsem si vzpomnela na hraciho sneka, ktery mel v sobe dirky ruznych tvaru a ty tvary jsme tam museli hazet a nedavno jsem to videla zase v prodejnach 😍

    Domiurxova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  42. V srdci mam sveho prvniho plysoveho medveda, ktereho jsem dostala od babicky kdyz jsem se narodila. Kdyz jsem byla vetsi vozila jsem ho kocarku misto panenky a nebo si hrala na skolu a on byl nejpilnejsi zak :-) dnes uz dospela si s nim nehraji, ale mam jej ns nocnim stolku vedle lampicky.

    OdpovědětVymazat
  43. Z dětství si pamatuju hlavně na dedovo nářadí, s ničím jinym jsem si nevyhrála vic tak jako s kladivkem a hrebikama. Panenky u mě moc neuspěly.

    OdpovědětVymazat
  44. Ahoj Kaci, z dětství si pamatuji více hraček, ale ta nejoblíbenější je doteď v ložnici, aspoň v šuplíku. Je to plyšový Ježek, už sice nemá ani bodlinu a ježka nepřipomíná ani z dálky, ale je to srdcovka. Když mi mamka vyhodila Míšu kuličku, plyšového méďu, tak mi taťka právě vyndal ze skříně ježka, že to byl jeho nejlepší kámoš, od té doby se odeme nehnul :-D

    Bára Komárková (renieska@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  45. Ahoj.
    Já si pamatuju plyšovou koalku, bez kterého jsem nebyla schopna nikam odjet. Když jsem jela na prázdniny k babičce, koalku jsem si zapomněla a to bylo peklo. Okamžitě jsme museli jít do hraček koupit za koalku náhradu, která sice pomohla, ale doma pak letěla do krabice s ostatními plyšáky. Na koalku nic nemělo a jednou jsem mu ostříhala "srst" v uších a doufala, že doroste...no nedorostla ��

    Gabriela Mynářová

    OdpovědětVymazat
  46. Z obrázků tady se mi vybavují plstové barevné kostky, ze.kterých jsem stavěla věže a mladší ségra mi je bourala... Pak si pamatuju takovou jednoduchou autodráhu, tu jsem milovala. A mončičáka jsem měla taky hrozně ráda, ale na školce v přírodě se mi stýskalo tak moc, že jsem mu okousala všechny prsty :-/
    Alžběta S.

    OdpovědětVymazat
  47. Z dětství mám plyšovou kočičku Bububku, mám ji dodnes, je jí dobrých 30 let :-) S ní se pojí moje možná nejstarší vzpomínka - v rámci zkoumání hračky jsem ji odloupla očičko a dostala jsem strašnej hysterickej záchvat. Rodiče to zase naštěstí opravili, ale já z toho byla fakt vyřízená :-)

    OdpovědětVymazat
  48. O Bububce psala Iva D. Zapomněla jsem se podepsat :-)

    OdpovědětVymazat
  49. Z dětství si pamatuji, asi podle vzpomínek, svoji nejmilejší hračku, a to byl barevný plyšák, v barvách duhy a byl to pejsek. Někdo si řekne, trochu extravagantní, ale byl od mojí babičky. Vždycky mi ho dávala na spaní, abych se prý nebála a zdali se mi duhové sny. A ze jsem s ním spinkala docela často, protože od malička mě babička hlídala.

    OdpovědětVymazat
  50. Ahoj Kači, od narození jsem měla vždy u sebe v postýlce jednoho plysacka, doteď ho mám. Je sice už osoupany, hodnekrat znovu sesity dohromady, ale je můj ❤️

    OdpovědětVymazat
  51. Já si pamatuju na všechny moje hračky:), tak ale ať vypíchnu alespoň dvě:)) U babičky s dědou byl houpací kohout, ale byl schovaný a když jsme se chtěli my vnučky a vnuci pohoupat, tak jsme žadonili o jeho vytažení:))) a ta druhá - s tou si teď hraje i dcerka, protože jsem si ji z domu po jejím narození vzala a tou je takový něco jako mončičák, akorát nepíská a nemá plastový ručičky, které by si strkal do pusy - toho mi kdysi dovezl táta z Maďarska a nyní si s ním hraje dcera a říká mu miminko:))))
    Lenka Fořtová
    lenka.cicha@email.cz

    OdpovědětVymazat
  52. Ahoj Kaci, hracek z detstvi si pamatuju spoustu. Se segrou jsme si jich vazily, takze nejsou ponicene a krasne poslouzily i memu synovi. Jsou to: souprava lokomotivy s velkym zvonkem a vlacku, velka cervena tatrovka a plysovy medvidek, ktery je jeste po nasi mamine.

    OdpovědětVymazat
  53. Jé, takovou velrybu pískací jsme ted vytáhli z půdy, stáří 30 let na ní nejde vůbec znát :) omyjeme a desetiměsíční dcerka bude šťastná z nové hračky :-) taky si vzpomínám nejvíc na dřevěné a plastové kostky, ze kterých jsme stavěli všechno možné, a samozřejmě mončičáka, bez kterého jsem neusnula! :) Simona Mikšová

    OdpovědětVymazat
  54. Plyšového zajíčka! Dala mi ho moje teta, která umřela když mi byli dva roky...je to i moje první vzpomínka! Jako by to bylo dnes vidím jak se ke mě sklání a podává mi ho! Tahala jsem ho pak všude! Je odrbaný plyš je vypelichaný, ale mám ho schovaný dodnes! :-)

    OdpovědětVymazat
  55. Z dětství se i vybaví SKÁKACÍ GUMA nebo PRUŽINA co chodí po schodech :-) To byly bestselery :-)

    OdpovědětVymazat
  56. Ahoj Kačí, z dětství si pamatuju hlavně asi svou nejmilovanější hračku, a tou byl plyšový medvěd, kterého jsem dostala od babičky, když mi byl 1 rok, s medvědem jsme byli v té době asi stejně velcí:). Od té doby jsem vyrostla a méďa sice ne, ale spala jsem s ním asi tak do ... no, do dospělosti?:) V děstsvtí jsem na něj nedala dopustit, jezdil se mnou na tábory, na výlety, vždycky mi to naši rozmlouvali, on se chudák začínal rozpadat, ale já ho nedala.. mám ho dodnes:). No a potom si pamatuju ještě hračku, kterou mi přivezli babička s dědou z Berlína - dřevěnou skládačku berlínské televizní věže.. s tím jsem si vyhrála dost a před pár roky jsem byla v Berlíně na věži a dole v merchandise krámku měli hádej co:)... stále ta stejná stavebnice... je vidět, že dobré věci trvají:). Doufám, že i náš prcek bude mít takové své oblíbené hračky, na které bude s láskou vzpomínat ještě v dospělosti.

    OdpovědětVymazat
  57. Ještě email: J.a.j.i.n.k.a@seznam.cz, omlouvám se

    OdpovědětVymazat
  58. Moja top hracka bola kresliaca podlozka, ktora sa dala zmazat. Totalne ma to fascinovalo, ze si mozem do nekonecna kreslit :) dnes ma podobnu hracku aj dcera a dost ju to bavi :) krasne sviatky.

    OdpovědětVymazat
  59. Dobrý den,
    z dětství si pamatuji hračku, kdy dřevěné hřebíky zatloukáváte do desky dřevěným kladívkem. Nejen proto, že nás to s bráškou bavilo, ale náš táta na něj nadává až do současnosti, kdy jsme s bráchou dospělí. Při správné příležitosti vždy připomene, že nejvíc nás to bavilo brzy ráno a že nám jednou, až budeme mít děti, koupí taky takovou ,,super" hračku :D samozřejmě vše říká s úsměvem. Ale je fakt, že v březnu čekám příchod prvního sviště, tak jsem zvědavá, co nás čeká :)
    Každopádně, moc děkuji za super články na Vašem blogu, neskutečně mi pomáháte v rozhledu po miminkovském trhu, nehledě na to, že spousty názorů máme podobných :)
    Mějte se krásně :)
    Lucie Koleničová

    OdpovědětVymazat
  60. Když už na dětství vzpomínám tak se mi vybaví moje dluhá plyšová stonožka- růžovo-černá. Spávala se mnou a musela jsem ji mít kdykoliv jsme někam jeli. Pár mončičáku, kteří přežili dodnes měla, stonožka často nacvakané na nožkách.
    Když se mi ale narodil brácha a začal dostávat hromadu autíček a já kufřík s nádobím (haha) tak jsem nádobí vyházela a schovávala tam autíčka. Byl to ten tradiční kufřík, který je v soutěži. Byl růžový s kočičkou. Pak se sloupal, ale dál sloužil jako úchvovna, tentokrát na šaty pro Barbie :)

    OdpovědětVymazat
  61. Mé dětství mi připomněly knížky - Zvířátka od Lady, O jabloňce, říkadla Ku - Ku a samozřejmě dřevěné kostky, vše nyní slouží další generaci dětí :) Marcela L.

    OdpovědětVymazat
  62. Těch hraček z dětství je víc a úplně nejlepší je to, že teď provází dětstvím i mého syna :-D Kočárek, ve kterém jsme vozili malé králíčky, které chovala moje babička, dřevěné kostky, ze kterých jsme postavili nespočet měst a věží, dřevěný koník, kterého dostal můj otec, když se narodil (dneska má koník už 60 let, pozbyl hřívy i ocasu, ale jinak slouží dalším generacím - tomu se říká poctivá české práce), houpací křesílko s kovovým rámem a plátěnou vsadkou (vsadka už je nová, ale křesílko slouží, a ještě bude sloužit, dál) a mraky dalších hraček. Miluju to, miluju jak se jejich prostřednictvím vracím do dětství, jak se vybavují dávno zapomenuté vzpomínky, jak mám kolem sebe zase lidi, kteří už tady bohužel nejsou ... byla to úžasná doba. Bojím se, že můj syn už nic takového nemůže zažít, ale udělám všedchno proto, aby měl dětství alespoň z části tak úžasné jako já :)

    OdpovědětVymazat
  63. Ahoj,vzpominam na rucne pleteneho medveda od tety Zuzany,ktereho mi dala kdyz jsem se narodila.jako starsi jsem ho pak pojmenovala Zuzacek:)moje mamka ho ma nekde schovanyho ve skrini a myslim,ze ho co nejdriv vytahnem pro syna:)
    kri.solarova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  64. Nejvice si pamatujinhnedeho moncicaka, ktery me v kozicku dirku a ja vevnitr citila tu vypln...zajimave je ze jsem ji nikdy nevysypala

    OdpovědětVymazat
  65. Já si pamatuju puzzle unicef se spoustou zvířátek ve vodní nádrži. Nedávno jsem je našla u rodičů ve skříni a znovu si je s chutí složila.
    Když jsem se seznámila se svým partnerem a poprvé k němu přišla na návštěvu. Tak na mě z poličky u něj v bytě vykoukli právě tyhle puzzle :)

    OdpovědětVymazat
  66. v pameti mam kostky barevne ze dreva a puzzle detske velike a plysaka agatu tomanova.katerina@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  67. Ja si pamatuju nejvic na moncicaka ;). Byli jsme 3 sourozenci a kazdej mel svyho no a ja nejmladsi jsem jim he brala, protoze jsem pochopitelne vsechny 3 potrebovala,zejo:) a oni me porad nadavali :) sourozenecja klasika. Rodice si s nama uzili spoustu regrace : D

    OdpovědětVymazat
  68. Milá Kačí, já si pamatuji více hraček, ale vyberu třeba velkou panenku Gábinku, kterou jsem dostala od babičky a když jsem ji tehdy dostala, tak byla větší než já. Měla jsem ji moc ráda a do dnešního dne je stále ještě u mých rodičů.

    OdpovědětVymazat
  69. Z patra mě napadl jen nafukovací slon, kterého jsem měla. Ale pro prohlídnutí stránek mi dětství hned připomnělo několik hraček - stavebnice Merkur a Seva, dřevěné kostky :-). Při slově hračka mi naskočí vzpomínka na dětství - bezstarostné dětství :-/

    OdpovědětVymazat
  70. Nejvíce si pamatuju hnědého a modrého mončičáka a leporelo Polámal se mraveneček Tyhle hračky jsem milovala:)

    OdpovědětVymazat
  71. Ja si z detstvi pamatuju hlavne drevene kostky klasicke,ale u ty s pohadkovymi potisky,jak se otacely do vsech smeru. Pak taky lego a moncicaky po nasich:-)...

    OdpovědětVymazat
  72. Ahoj Kačí! Já milovala velkou plyšovou opici, říkala jsem ji Terezka a pak ráda vzpomínám na domeček pro panenky, který mi vyrobila mamka z velké papírové krabice.....ušila do toho doplňky a sehnala malý nábytek- Ježiš, to bylo super!!!!
    Andy ancakub@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  73. Nejvíce si vybavuju růžový kočárek, který byl snad z Německa, a byl obrovský. S dnešními, pro holčičky, nejde srovnávat, dnes jsem už nikde takový neviděla. A také jsem měla obrovskou panenku, která chodila, a něco povídala. misu.mikova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  74. To je krásná otázka, já si pamatuju dřevěné kostky, které jsem strašně ráda stavěla s tatínkem, klidně i v noci, když přišel z práce a já nemohla spát.Veronika.waloschkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  75. Zdravím, ja som si z toho množstva spomienok nevedela vybrať iba jednu...drevené kocky,malá babika-indianka,domček pre bábiky,rubikova kocka...tak som sa opýtala manžela a on povedal jednoznačne plyšovy ježko,ktorému odkusol nos �� ale aj tak ho mal rád a hraval sa s nim aj naďalej:) výhra by nás potešila,mame rovnako starého chlapceka ako je váš Tobinek:)

    OdpovědětVymazat
  76. Pamatuju si plechového kohouta na klíček, po natočení kloval a kloval..:) web.load@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  77. Když o tom tak přemýšlím, zbožňovala jsem mončičáky a potom pravou panenku Barbie, kterou mi tenkrát dovezla babičky kamarádka z Ameriky. Byl to takový můj poklad a určitě jí u rodičů ještě někde mám schovanou. Jinak u nás s bráchou frčelo Lego a puzzle :-)

    OdpovědětVymazat
  78. Stavebnice Merkur. U ní jsme s bráchou trávili spoustu času. Jedny z mála chvil, kdy jsme se nepošťuchovali 😉

    OdpovědětVymazat
  79. Já jsem si nejvíce vyhrála s pokladnou, neustále ke mě musel někdo chodit nakupovat a já jsem nadšeně markovala a vybírala peníze. Záhy jsem však všechny nakupy zase chtěla zpět, abych doplnila zboží :D crazy-lucy@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  80. Nejvíce si pamatuju kočárek pro panenky, mela jsem krásný vinovy. A taky spoustu panenek, které mám schované pro svou malou princeznu Lili. Snad si s nimi vyhraje tak jako ja.

    OdpovědětVymazat
  81. dobrý den, já mám dětství spojené s dřevěným houpacím kohoutem - ten byl TOP :D

    OdpovědětVymazat
  82. Dobrý den, Kačí,
    Musím se podělit také o svou vzpomínku. Jako malá jsem od Ježíška dostala sedící plyšovou opičku - tenkrát mi přišla obrovská. A Ježíšek ji nezabalil a nechal ji sedět pod stromečkem. A já po příchodu do obýváku nadšeně volala: Ježíšek je ještě tady �� Dodnes se musím smát... Krásný advent.
    Tereza Hudcová

    OdpovědětVymazat
  83. Ahoj Kačí, z dětství si pamatuju svého mončičáka. Byla to jedna z mála věcí, které jsem měla jen já a mladší sestra ne, protože byla ještě moc malá. Brala jsem ho sebou všude i jednou jsem chtěla do vany, což mi samozřejmě bylo zamítnuto :D Nedlouho po tom, co sestra uměla držet tužku v ruce, mi jeho obličej počmárala propiskou. Strašně jsem ji za to nesnášela :D

    OdpovědětVymazat
  84. Ahoj Kačí. Musím říct, že i já mám spojené dětství s těmi kostkami, ale, co mi asi tak úplně nejvíc utkví v paměti, krom klasicých hraček a her - tak je to GRAMOFON a pohádky na něj :-). Jsem moc ráda, že se teď tak vrací, jen taaaaaak lituji toho, že jsme ty staré desky vyhodili :-(. Chci teď trochu popátrat po internetu, jestli je někde prodávají, určitě ano, a než budu mít prcka svého, tak doplnit zásoby :-). samozřejmě předčítání je to NEJ, ale ty pohádky jsou prostě na tom milovala :-).
    Janča (janachylikova@gmail.com)

    OdpovědětVymazat
  85. Ahoj Kačí, můj nejoblíbenější byl maňásek zajíček, táta si ho dal každý večer na ruku a se zajíčkem mi vyprávěli pohádku na dobrou noc. Vidíš, z táty je dneska děda, ze mě máma a zajíček? Změnil se k nepoznání, ale i tak má u mě doma pořád místo, prostě srdcovka :-)

    OdpovědětVymazat
  86. Já si pamatuju hodně hraček a knížek z dětství. Škoda že rodiče všechno vyházeli. Teď se mi vybavuje třeba klokan Skipy, kterého mi ušila babičky kamarádka a který se mnou cestoval na první tábory. Andrea D.

    OdpovědětVymazat
  87. Ja si pamatuju treba na plechovou berusku na klicek :) ale co bylo uplne nejoblibenejsi bych uz asi nedala, mozna obri medved, nebo mimino, jeden cas bodovaly barbiny. Ale urcite vim, ze nejcasteji jsme si s brachou hrali na indiany, nebo policajty a lupice na zahrade a k tomu moc hracek potreba nebylo :) U Hugo chodi bos jsem uz nakupovala online, asi je na case podivat se i na zivo :)

    OdpovědětVymazat
  88. Pamatuju si drevene zviratka s domeckama a pojizdnyma klickama. Vyhraly jsme si s nimy se sestrou hodiny a hodiny. Hraly jsme si porad na ZOO,z kostek jsme jim delaly vybehy. horakol_volny.cz

    OdpovědětVymazat
  89. Nejradši jsem si hrála s legem, postavila si z něho domeček a pak si v něm hrála s lego postavičkama.

    babocka.t@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  90. Z dětství se mi vybavuje velká panenka, kterou jsem tuším dostala od babičky a dědečka. Maminka mi vyprávěla, že jsem měla zrovna období já, já, já. No a tak rodiče pojmenovali panenku Jája :-) Panenku mám u rodičů na skříňi ještě doteď, už se těším, až moje holky povyrostou a budou si s ní taky hrát. ;-)

    Martina Koberová

    OdpovědětVymazat
  91. Z dětství si pamatuji červenou dřevěnou myšku, kterou už však nemám, musela se někde za ta léta ztratit. Vypadala ale přesně jako ta šedivá na fotce:) Bylo mi pět let a poprvé jsem byla na maškarním plese pro děti a šla jsem za kočku. Vyhlásili soutěž ve zpěvu - kdo první vyběhne na pódium a zazpívá do mikrofonu před celým sálem nějakou písničku, tak dostane balíček plný překvapení. Nikdo se k tomu moc neměl a já byla spíš stydlivka, ale ta touha zjistit, co je v balíčku byla mnohem silnější než já, tak jsem sebrala všechnu odvahu a utíkala jsem na pódium. Byl to asi hodně silný zážitek, protože do dneška cítím, jak jsem z toho nervózní, ale stálo to za to. V tom balíčku byla totiž kromě jiných věcí právě ta červená myška, která mi prostě učarovala:)) Léňa A.

    OdpovědětVymazat
  92. Ahoj! Já jsem milovala nafukovaciho psa do ruky od Fatry a plechovou natahovací slepičku na klíček, která klovala a klovala :) a o něco později ještě prázdninové večery u babičky v Pošumaví strávené u promítačky ❤️ měla pro nás spoustu pohádek a my se s bráchama a sestřenkou střídali, kdo bude točit "kolečkem" :) úžasný vzpomínky... gabcza@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  93. Ahoj :) Je to zvláštní, ale já si moc nepamatuji na své hračky, které jsem měla. Je to asi proto, že jsem měla spíše rádi knížky obrázkové a leporela :). Ale na co moc ráda vzpomínám, tak to je panenka mé mladší ségry - panenka se jmenovala Ferdinka a ségra jí tahala kde mohla. :)

    Krásný den a Tobínkovi pohlazení :)

    Jana Bílíková + malá Anežka

    OdpovědětVymazat
  94. MIlovala jsem divného žlutočerveného chlupatého psa nebo to byl méďa :D ono to vypadalo tak nějak zkombinovaně. A uprosila jsem taťku aby mi ho koupil na nádraží - byly jsme na cestě vlakem na Šumavu k prababičce s koly. Byl drahý a neplánovaně mi moc dárky nekupovaly a já z něj měla šílenou radost ještě spoustu let potom a vždy si vzpomněla na úžasné prázdniny u babičky.
    vagnerovamonikaz@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  95. Nejraději vzpomínám na maličkou gumovou gorilku, protože jsem ji našla u rybníka jen co jsem vystoupila z auta. Nosila jsem ji všude s sebou a pořídila jsem jí spoustu malých gumových kamarádů, ale gorilka byla prostě top :) jakinaki@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  96. V dětství jsem milovala stavět cokoliv z lega, vytvářet obrazce zapichováním "špendlíků" do speciální děrované podložky, vytvářet oblečky pro panenky, dívat se přes kaleidoskop, chytat magnetické rybičky..
    Ale nejraději vzpomínám na hraní her (jako je Domino, Černý petr, Člověče nezlob se, Mikádo...), kdy jsme se sešli celá rodina a užívali si tyto krásné a zábavné chvíle spolu. Nyní s manželem čekáme miminko a už se těším, jak budeme prožívat podobné okamžiky my tři.

    hanka.panakova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  97. Já si pamatuji dřevěné kostky s obrázky zvířat nebo pohádek. Moc ráda jsem obrázky skládala. Když jsem zjistila, že se tyto kostky stále vyrábí, musela jsem je dětem také pořídit. Podobné mají i na eshopu Hugo chodí bos :)
    Jana Meluzínová
    Jana.Meluzinova@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  98. Jako malá jsem bezmezně milovala svého obrovského plyšového medvídka. Spala jsem s ním v postýlce, chodila s ním do školky a brala ho s sebou zkrátka všude. Po rozvodu mých rodičů se stal mým nejlepším přítelem a jedinou jistotou. Přestože byl jen plyšový, pro mě byl tenkrát celý můj svět a nevím, co bych bez něj dělala. Dodnes ho mám schovaného a jednoho dne si ho snad i mé děti oblíbí a bude jim dělat takovou radost, jako tehdy mně.

    OdpovědětVymazat
  99. Z dětství si pamatuji na plastový mlýnek, který jsme používali v naší zahradní kuchyni.odšťavňovali jsme v nem kde co. Nejoblíbenější byly barevného okvětní plátky. Z toho byla luxusní stává, kterou musela povinne degustovat cela rodina. Ta drevena myčka, co se dá vyhrát, by se do kuchynky jistě hodila. Ale podle obrázku se mi zdá, že máte na mysli spis myš. Krásné svátky �� lukava@volny.cz

    OdpovědětVymazat
  100. Krásné hračky, až budu v Prazem, tak se tam musím zajít podívat a nostalgicky zavzpomínat na dětství. Pamatuji si hodně hraček, třeba xylofon, u něj mě nejvíc bavilo vyndávat ty jednotlivé klapy (dílky, nevím jak to nazvat :-)) a pak jsme se s nima se ségrou mlátily :-D :-D
    johanikova.l@email.cz

    OdpovědětVymazat
  101. Moje nejoblíbenější hračka z dětství byl mončičák. Pamatuju si, že jsme měli bílého, modrého a barevného. Můj dědeček mi vždy před spaním vyprávěl vymyšlenou pohádku, kde byli mončičáci hlavní hrdinové. Jednou jsme ale jeli někam na výlet a mého oblíbeného jsme ztratili, prý jsem to hrozně obrečela. Když jsem pak byla starší, tak mě moc bavilo skládat puzzle a lego. Už se nemůžu dočkat, až nám synek trošku povyroste a taky si s ním budu hrát a skládat! :)
    Lenka
    dolele@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  102. Kovová slepička na klíček,která poskakovala.. plastová kačenka,delfín a žába na koupání, parník a pak nafukovací hračka z Fatry a spousta dřevěných kostek a kostek., to bylo mé ranné dětství, když jsme ještě bydleli společně s rodiči u babičky a dědy..:)Krásný 14. dárek, mám 9 m. miminko, které by výhra potěšila..Zkusím štěstí a přeji všem krásné a pohodové Vánoce s dětmi :) p.s. Pro staršího kluka jsme s mužem vyhlídli u Huga kovovou lanovku a traktor,a nevím, kdo se těší na ně víc :) Lucie, lucie.snejdrlova@email.cz

    OdpovědětVymazat
  103. Já si z dětství pamatuji tahacího harmonikového kocoura....zkusím štěstí Iv.
    erarigi@email.cz

    OdpovědětVymazat
  104. Tak po přečtení článku se mi jako první vybavil kufřík, úplně stejný kufřík jako na fotkách akorát byl modro-červený. Dostala jsem ho k vánocům, mohlo mi být tak 5 let. Dávala jsem si do něj autodráhu, obyčejnou osmičku se 2 autíčky. Měla jsem raději autíčka než panenky. Ten by se i moc líbil synovi a to by mě asi ani bez Tvého článku nenapadlo. Děkuji za super inspiraci a nahlédnutí do svých vzpomínek ♥

    OdpovědětVymazat
  105. Jako malá jsem měla psa Hafíka, tahala jsem ho všude možně. Na tábory, školy v přírodě, usínala jsem s ním. Stále ho mám :)
    Terezka terezacek@post.cz
    PS: Krásné Vánoce! :)

    OdpovědětVymazat
  106. Nejraději jsem měla barbínu na motorce, kterou jsem dostala od Ježíška :-) Byla to moje první barbínka a já jsem byla z ní naprosto unešená. Motorka svítila a jezdila...v té době mi ji každý záviděl. Krásný předvánoční čas :-) V.M.

    OdpovědětVymazat
  107. Ahojky,

    z dětství si nejvíce pamatuji svého oblíbeného plyšáka - Po. Šlo o tu červenou postavičku z Teletubbies. Každé ráno jsem brzy vstávala, abych ji mohla vidět v televizi. Tehdy mi to vstávání vůbec nevadilo. :D
    paajinnkkaa@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  108. Ahoj Kači, měla jsem žlutého zajíčka od dědy, byl moje štístko :). Nyní ho má v postýlce u mých rodičů můj syn, aby ho opatroval :).

    Přeji pohádkové Vánoce a do nového roku hlavně zdravíčko, protože to je to nejdůležitější :)

    OdpovědětVymazat
  109. Milá Kačí,
    jako malá jsem milovala zvonkohru. Nedala jsem na ni dopustit. A pak krásného medvídka který se mnou musel spinkat. Přeji si aby i můj malý Oliverek měl svoji oblíbenou hračku, proto nekupuji vše co nabízí v reklamách. Hodně věcí si promyslím a většinou koupím od českých výrobců.
    Přejeme Vám krásné Vánoce
    PS: taky Oli dělá letadýlko :D

    OdpovědětVymazat
  110. Ahoj Kačí,
    jako malá jsem si se ségrou asi nejvíc hrála s kostkama všech druhů a tvarů a knížkama. Z tohoto materiálu totiž byl skvělý základ na naše domečky pro panenky.:-D
    Kačka
    Kačka

    OdpovědětVymazat
  111. Zdravím Smoothcooking,
    nejraději vzpomínám na svoje dva medvídky. Jeden původu neznámého a druhého, koalu, mi přivezl strýc mořeplavec z Austrálie. Nosila jsem je všude s sebou a když jsme se ve školce fotili, odmítla jsem je odložit. Všechny děti pak měly na nástěnce předškoláků "civilní" fotku, jen já se šťastně tulím s medvídky. Ta fotka dodnes visí u babičky v obýváku. A oba medvídky mám pořád. Teď bydlí v dětské postýlce naší dcery.

    OdpovědětVymazat
  112. Ahojky Kacko, vidim, ze moje odpoved tu opet neni.
    Kazdopadne pamatuju si na svou cervenou drevenou jezdici mysku, kterou jsem uplne milovala, kamaradkou jsme travily hodiny na zahrade a stavely myskam domecky, ona mela pochopitelne take jednu, zlutou mysku ☺️

    OdpovědětVymazat