čtvrtek 11. května 2017

ZE ŽIVOTA: JAKO NA HOUPAČCE

Tak jsem tu zase zpět s takovým jedním životním článkem. Sedím v houpačce, užívám si krásného počasí, které dnes opravdu je a přemýšlím. Vlastně přemýšlím poslední dobou pořád, protože mám nařízený klidový režim a tak musím ležet a péct. Ale ne dorty, ani sušenky, ale našeho prcka.

Pro vysvětlení. S Artym totiž říkáme, že jsem taková trouba a peču nám ten náš zázrak :-)

Zpět k mým myšlenkám. V poslední době pořád přemýšlím nad tím, co bude. Je to logické. Můj den D se blíží a tak mi v hlavě běhají myšlenky o tom, co bude a zda to zvládnu. Je to určitě přirozený proces, ale...

Jsou totiž dny, kdy mi je vážně skvěle. Až si říkám, že 9. měsíc je asi ten nejlepší. Zatím to tak cítím. V tyto dny si tak polehávám, navštěvuji kavárny a restaurace z mého Wish listu, procházím se parkem a čerpán energii ze sluníčka, které každé ráno svítá.
Také si hladím břicho a povídám si s ním. Je to dané i tím, že já nečekám normální dítě, ale Hulka (taková ta zelená svalnatá animovaná příšerka). Naše dítě je větší, než by mělo být a i když se říká, že by v 9. měsíci měl být jeho prostor minimální (a tedy i pohyby), tak je to naopak. Denně se tam vrtí tak, až mám pocit, že se chystá protrhnout kůži a vylézt ven. Jediné co na něj pak platí je, že mu zpívám (to se fakt divím, protože spíše vyji), mluvím na něj a nebo si jen tak broukám. Asi ho to hučení uklidňuje a pak vždy usne.
Každopádně jsou to chvíle, kdy se snažím maximálně užívat stav 2v1. A také to jsou chvíle, kdy přemýšlím nad blbostmi. Je na to totiž čas.

Pořád si pokládám otázku, zda vše zvládnu. Jaké to asi bude, až bude na světě. Jestli pro něj budu ta nejlepší máma. A také, zda mu budu schopná dát to, co bude potřebovat. Také se stále ptám, jaká může asi být láska ke svému dítěti. Každý říká, že obrovská a vlastně nepopsatelná. A já tomu věřím. Už teď ho tak strašně miluji. Už teď si představuji, jak asi bude vypadat. Zda bude mít dlouhé vlasy anebo bude plešounek po mně. Zda bude mít oči Artyho a mojí pusu. Prostě jaké to bude, až se na něj podívám. Zda v něm nás uvidím nebo si budu říkat, že není podobný vůbec nikomu. Tohle jsou prkotiny, ale stavy úzkosti dostávám hlavně z těch prvních otázek. Jak to vlastně je a bude?

Pak ale přijdou chvíle, kdy mi je vážně zle. Jsou to hlavně chvíle spojené s mým zdravotním stavem. Jak jsem vám už několikrát říkala a zmiňovala se, tak naše dítě je úžasný bojovník. Bere si ze mě vše, co potřebuje a tak krásně prospívá. Horší je to ale se mnou. Nejsem prostě stavěna na to odnosit děti. Vlastně možná ano, ale tohle mi odpoví až další těhotenství. Nyní trávím po nemocnicích více času, než je zdrávo. V podstatě není týden, kdybych si nešla lehnout s kapačkou na nemocniční lůžko, není den, kdy bych byla bez léků a injekcí a není den, kdy bych si řekla, co mě dnes zase čeká.

Každopádně přesně tohle jsou dny, kdy se už těším, až náš brouček bude na světe. Kdy poprvé uslyším jeho pláč, kdy ho poprvé uvidím, kdy se ho poprvé dotknu. Také kdy vedle něj budu ležet a říkat si, jestli je vážně náš. Protože já vím, že sny se plní, ale opravdu to tak je? Opravdu bude náš a jen náš? Opravdu bude s námi už po celý život a naplňovat a vyplňovat každou chvilku. Opravdu budeme mít dalšího člena rodiny. Dalšího parťáka na deskové hry, hrátky v parku či Artyho spiklence, který si bude dělat srandičky z maminky a provokovat jí věcmi ze Star Wars? Vážně to tak bude? Neskutečné!

Prostě mám v hlavě tolik otázek, na které mi nikdo neodpoví. Ani to vlastně nečekám. Jen jsem se s vámi chtěla podělit o stavy, které těhotenství provází. Jsou to krásné chvíle, jsou to náročné chvíle, ale v celku je to období, které se zapíše do paměti jako jedno z nejkrásnějších.

Už vlastně i chápu, proč se to tak říká. Sice jsem prožila více dnů, ve kterých jsem skučela a brečela a nechápala, jak to může být tak náročné, ale je tu jedna výhoda. V těhotenství se vše krásně zapomíná. Ráno mi je tak zle, že nemohu vstát z postele, odpoledne mi je dobře a když se s někým bavím a zeptá se mi, jak mi je, tak vždy řeknu, že skvěle. Pak se zamyslím a říkám si, tyjo vždyť ráno mi bylo zle. Ale v hlavě mám pocit, jak kdyby to bylo už před týdnem či měsíce. Prostě dny, hodiny a minuty tak plynou, že na to zlé a náročné vždy zapomenu. A to je úžasné. Kéž by to tak bylo se vším a napořád.

Na závěr bych chtěla slyšet, že v tomhle nejsem sama. Stejně tak, jako vám chci říct, že v tom nejste samy i vy. Prostě to tak je a je jasné, že budeme ty nejlepší mámy na světe. Aspoň pro toho našeho prcka. Sice budeme dělat chyby, to je jasné. Nikdo není dokonalý, ale určitě i ty chyby budeme dělat s tím nejlepším a nejčistějším svědomím a úmyslem. A tak je asi zbytečné z toho mít strach. Je to tak?

Opět děkuji za přečtení článku, ač vůbec nevím, zda dává smysl. A jestli ne, tak aspoň vidíte, jaký chaos mám v hlavě a jak se mi ty myšlenky honí a nemají řád :-)

Ps: Dnes jsem konečně nafotila část pokojíčku a tak začnou články plné inspirace, jak si ten pokojík nadekorovat a kde co koupit. Dostávám totiž od vás desítky vzkazů (za poslední týden jen 144 tady na blogu, na které jsem ještě neodpověděla, ale určitě to napravím). A tak věřím, že tyto články přijdou vhod a někoho z vás inspirují.

Mějte se krásně
Líbá vaše Kačí (a zde poslední fotka pupku o rozměru 107 cm)


30 komentářů:

  1. Tvé pocity jsou normální a zcela v pořádku! Nejlepší je se na nic nepřipravovat a hlavně nečíst žádný diskuze! Stejně bude nakonec všechno úplně jinak to mi věř a hlavně si užívej ty poslední dny, kdy jste 2v1, budou dny, kdy si budeš prát, aby prcek vlezl zpět do břicha. Posíláme pusu a hodně sil. Kája a Emma :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A přesně tak to mám. Pokaždé, když mi je dobře, tak si to snažím maximálně užít :-) Dokonce před pár dny jsem se málem rozbrečela při myšlence, že už takhle spolu nebudeme ležet. Ano, budu ho mít vedle sebe, ale to povídání si s bříškem mi bude určitě chybět.

      Jinak já určitě nejsem pro čtení diskuzí. Naprosto to odsuzuji. Člověku to akorát nasadí brouka do hlavy a pak přemýšlí nad zbytečnostmi. A jestli se má něco stát, tak se to stejně stane a čtení těchto diskuzí tomu nezabrání :-)

      Vymazat
  2. No jestli jsi zvědavá, komu bude prtě podobné, tak to ti můžu říct celkem s jistotou: Winstonu Churchillovi ;) Přeju vše dobré.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Kačí kdy máš termín porodu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem ti už psala, teď už kdykoliv :-D

      Vymazat
  4. Pupek máš super,neuvěřitelný že za pár týdnů nebo dnů bude venku �� mě ještě čeká druhá půlka těhotenství a já zatím prožívám ty stavy že se podívám dolů na to rostoucí bříško a rozbuší se mi srdce jak kdyby si to mozek teprve uvědomil co to znamená. Moc se těšíme a zároveň mi každý den vrtá hlavou jaké to bude jak to zvládneme a věřím že s přibývajícíma týdnama a rostoucím pupkem ta nervozita bude stoupat přímo úměrně stejně jako to tešení �� za dva týdny už budeme vědět co čekáme, na to se opravdu už nemůžu dočkat! Už se těším až uvidíme fotky pokojíčku i s Tobiaskem už to asi nebude za dlouho ��Eliska

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pamatuji na začátky, kdy jsem se stále těšila na další a další týden, co mi přinese. Vše bylo tak nové a pořád jiné. Vcelku mi to přijde dost dlouhé to čekání, ale je mi jasné, že za chvíli na to budu moc ráda vzpomínat. Všichni jsou moc pozorní, jsem taková vyklidněná, nikam se nehoním a vše si užívám jak nikdy. Jen bych vynechala ty chvíle, kdy mi je vážně zle, ale zase je super, že i ty vystřídají chvíle, kdy mi je naádherně a zase si to užívám :-)

      Vymazat
  5. Mila Kacko, jasne ze budes ta nejlepsi mama pod sluncem:-)

    Od chvile, co o prckovi vis, ho milujes a ve chvili, kdy ho poprve uvidis, dotknes se ho a ucitis jeho vuni, se ta laska asi tak nekonecne znasobi... a bude rust kazdou vterinu... vis, v beznych dnech si to clovek neuvedomi, ale jsou chvile, kdy se na ty sve deti ppdivas a mas pocit, ze ti samou laskou snad rozeskoci se srdce... vsecko budes zvladat, uvidis, jsi skvela a ono to tak nejak vsechno prijde samo..
    Jo a pokud to s tim pupkem jeste jde tak se naspi do foroty, protoze pak uz nikdy a to fakt nikdy...- nebudes uz klidne spat... terka

    Ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko to je tak krásně napsané. Upřímně? Už teď ho tak strašně miluji a to jsem ho ještě neviděla. Už jen pár dní, tyjo. Je to neskutečný :-)

      Jinak spát se snažím, ale moc to nejde. Ale musím zaklepat, že teď dva dny po sobě jsem se krásně vyspala, až jsem z toho měla takovou upřímnou radost :-)

      Vymazat
  6. Ty myšlnky, to je fakt znamení, že už to brzo bude...uvidíš jak s druhým, protože když ti bude takto zle, má to jeden háček, budeš kolem sebe mít furt toho prvního, takže žádné ležení, po doktorech asi bude muset s tebou....v tom to druhé těhotenství bylo o hodně těžší, menší klid, jak psychický, tak fyzický....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to je právě to, čeho se bojím. Nedovedu si představit, že s mým zdravotním stavem se starám ještě o dítě. Ale asi se to prostě nějak zvládnout musí. Jen s větší podporou rodiny. Ale uvidíme. Třeba se tam teď vše nějak vytáhlo a druhé bude procházka růžovou zahradou :-)

      Vymazat
    2. Toho jsem se taky bala ,ale mela jsem stesti ze druhe tehu bylo o proti prvnimu vic v pohode,tlak normal,nevolnosti a unava v 1 trimestu minimalni,cely 2 trimest memit bricho nevim ze jsem v tom :D az ke konci tehu to bylo horsi pac uz boleli zada a miminko melo zajimave polohy ktere casto menilo :D a tim hrozil cisar, ale nakonec presne ma termin vylezla ven prirozene a i rychle :) ,no a pevni tehu vyssi tlak,a celych 9m pocit ze hodim s.... :D jo ani do kramu jsem nemohla hned se mi dalo zle :D jeate ze je kazde tehu jine a ja to druhe mela super jinak nevim jak bych vodila statsi do skolky a ubarila atd :D

      Vymazat
    3. Tak doufám, že to budu mít stejně. Protože hodně holek odrazuje od druhého těhu samotný porod a mě zatím celé těhu. Vůbec si to nedovedu představit tohle zažívat a ještě s jedním dítětem. Ale je mi jasné, že člověk rychle zapomene a za chvíli po tom druhém bude toužit. ať to stojí co to stojí :-)

      Vymazat
  7. Ahoj, tak jak koukám a čtu, měla jsem úplně stejné pocity a taky jsem čekala Hulka. :-D A to jsem nakonec jeste ctyri dny prenasela, tolik se mu taml libilo a ja mela bricho jak nevím co. :-) Nakonec se narodil se 4,5 kilama a 56 cm, takze byl nejvetsi dite v porodnici. (aspon si nas tam vsichni pamatovali) Co se tyce tvych pocitu, jsou naprosto normalni. To, zda jsm dobra mama, tak nad tym premyslimjeste porad a to mu budou uz ctyri mesice. :-) Strachuji se o nej jeste vic nez kdyz byl v brichu a ikdyz se treba nevyspim a on je obcas protivnej a jeci, tak staci aby se na me usmal a prominu mu vse. Proste laska, fakt jedine rande naslepo o kterem jsem vedela ze z neho bude laska na cely zivot. :-) Uzivam si vychazky, mazleni, jsem stastna kdyz dela pokroky. Zazivam a uzivam si novy druh lasky. Obcas teda brecim na vani protoze si vubec nejsem jista jestli delam veci spravne, jestli jsem dobra mama a podobne. Vtedy je ale dulezity partner, ten muj pride, da mi pusu a rekne mi, ze nas prcek me zboznuje a jsem jeho nejlepsi maminka. Pak teda brecim jeste vic, ale to uz jsou jine slzy. :-) Takze jak na houpacce jsem porad a ono asi ten zivot prave o tom je. :-) Takze se drz, tes se, strachuj se, bud stastna i nervozni, proste o tom to je. Uzivej. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačí tak teď jsem se rozbrečela i já. Při čtení tvého vzkazu. Stejně je to neskutečné jak láska k někomu nám změní tolik život, že už nežijeme pro sebe, ale pro někoho. Musí to být tak silný cit, který nic nepřekoná.

      A jako 56 cm a 4,5 kg? To je neskutečný. Jsem zvědavá, jak na tom bude finálně ten náš :-D

      Vymazat
  8. AHoj Kačí,

    moc hezky napsané a i když nejsem těhotná, tak přesto tuším, že tohle zažívá každá těhotná žena... Nicméně už teď ti můžu říct jedno: BUDEŠ ÚŽASNÁ MÁMA!

    Drž se a hlavně si to užívej, musí to být nádherné období i když s sebou nese mnoho špatných dnů a stavů. Přesto je to tvé období...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, děkuji moc za podporu. Moc si toho vážím :-)

      Vymazat
  9. Obě moje starší sestry měly obavy z toho, co přijde, a obě se s tím skvěle popraly. Jedna z nich, novopečená maminka, mě opravdu překvapila tím, jak to po porodu zvládá. Hlavně nezapomíná na sebe. To je podle mě hodně důležitý. Když budeš v klidu, spokojená sama se sebou, tak i tvoje dítě bude klidnější a šťastné...když budeš nervózní z jeho breku a věnuješ mu 28 hodin z 24hodinového dne, tak z tebe tu nervozitu a únavu ucítí a tím spíš se neuklidní. Vím, že se mi to asi mluví, když zatím nemám svoje dítě, ale snad i názor nezaujatého pozorovatele a dvojité tety ti k něčemu bude. Ať je ti dobře. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak. Píšeš to moc rozumně a máš naprostou pravdu :-)

      Vymazat
  10. Dobrý den , Kačí, držím palečky :-) Zvládnete to, nebojte. A určitě budete skvělá máma :-) Máte pravdu, těhotenství patří mezi nejkrásnější období v životě. Mějte se prima a hodně štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za podporu, opravdu si toho vážím :-)

      Vymazat
  11. Krásný den Kačí,

    nebojte, vše je v pohodě, i já neměla moc pohodové těhotenství, od čtvrtého měsíce jsem ležela, oblečky jsem šla nakupovat těsně před porodem a málem tam zkolabovala :-), přesto to byly ty nejkrásnější chvíle, když si vzpomenu na tu vůni miminka, na to, jak se na mě poprvé podíval a poznával mě po hlase, na jeho první krůčky a jeho radost o prvních narozeninách, když jsme mu nafoukli bazének a on se v něm na sluníčku cákal...no, teď kolem zrovna prošel, je to kus chlapa, je mu 22 let, je to moje srdeční záležitost, jako když byl malý...takže hlavičku vzhůru, vše poplyne tak jak má, v lásce a společném objevování...mějte krásné sluníčkové dny, jste moc milá rodinka...Ali

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali to je tak krásně napsané. To musí být tak neskutečně silný zážitek, když i po 22 letech si to člověk takhle pamatuje. Děkuji moc za krásná slova :-)

      Vymazat
  12. Zdravím Vás Kačí, konečně jsem se odhodlala okomentovat Váš článek. Sleduji Vás už hodně dlouho, vařím a peču podle vašich receptů a vždycky to má doma obrovský úspěch. Dokonce v den kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná jsem četla Váš článek o tom jak jste řekla o miminku vašemu manželovi. Bohužel já jsem tolik trpělivosti neměla a probíhalo to úplně jinak než jsem si představovala. Nyní jsem v 5 měsíci a naprosto s Vámi ve všem souhlasím. Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že by nás potkalo takové štěstí. Ráno, když se probouzim kontroluji jestli to nebyl jenom sen. V hlavě mám pořád nespočet otázek. Jaké to bude? Budu vědět co mám dělat? Taky přemýšlím jestli přítel bude dobrý táta a jestli je vůbec rád a těší se na příchod miminka. Pořád mi lítá v hlavě jestli bude všechno v pořádku a jestli naše holčička všechno zvládne tak jak má. Už teď o ni mám velký strach a to ještě není ani na světě.
    Takže určitě nejste sama, které se v hlavě motá spousta otázek. Závidím Vám že už jste tak blízko k porodu a budete si už brzo užívat maličkého.
    Přeji vám hodně štěstí a věřím, že všechno dobře dopadne a budete ti nejlepší rodiče pro vašeho chlapečka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terez, tak to je krásné a moc gratuluji. A věř, že není na co spěchat. I když já sama pořád pokukovala po holkách, které si blížily ke konci a já jim tak trochu záviděla. Tak vlastně si pak člověk uvědomí, že to uteklo tak rychle, že mu je to až líto. Ale každé období má své a každé nám dává spoustu krásného. Takže se moc těším, až za pár dní budu toho našeho broučka držet v náručí a říkat mu, jo tos byl ty kdo mi kopal do žaludku a já kvůli tobě zvracela několik měsíců kuse :-D

      Je to dar a jsem každý den vděčná, že jsem ho obdržela a mohu tohle všechno prožívat. Věř, že budete úžasní rodiče, protože každý kdo si miminko přeje jim nakonec je. Sice každý jinak, ale je. Protože kdybychom se všichni chovali a vychovávali stejně, tak by to pak byla na tomhle světě nuda, ne? :-)

      Vymazat
  13. Držím pěsti, ať vše dobře dopadne! Nás to čeká, podruhé, za měsíc a půl...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. A také držím palce, ať ten konec je co nejklidnější a naplno si ho užiješ :-)

      Vymazat
  14. Ahoj. Včera jsem si přeměřila břicho a taky mám 107cm, a to jsem teprv ve 30.týdnu. Takže - máš v pohodě bříško! Držím palce a hodně štěstí! Darma

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to nakonec vydrželo až do porodu a to prcek ještě vyrostl. Ale já zhubla. No a teď už mám dokonce o kilo méně než před otěhotněním a to jsem teprve 10 dní po porodu. Kojení je zázrak :-D

      Vymazat