Pojďte si vysoutěžit vánoční dárky!

čtvrtek 15. ledna 2015

PAŘÍŽ, FRANCIE - KONEC ROKU 2014

Jednoho dne jsem přišla do práce, napsala svému manželovi na g-talk: "Co kdybychom jeli do Paříže?". Přišla jednoduchá odpověď: "Jasně, kdy?". Tohle přesně na tom našem vztahu miluji. Spontálnost.
Takže jsme koupili letenky, vybrali hotel a čekali na 7:20, dne 31. 12. 2014, až budeme stát na Letišti Václava Havla a těšit se na další dobrodružství.

31. prosince 2014 - den první
Průchodem touto rourou začíná nové dobrodružství, i když ve městě, ve kterém jsem už několikrát byla. Avšak já ho natolik miluji, že každá návštěva je pro mě takové "poprvé".
Usedáme do sedaček, ostatní lidé uklízí kufry a jiná zavazadla a všude kolem je slyšet cvakání pásů. Nervózní nejsem, vždy když letím s manželem jsem v klidu a naopak si let užívám. Nejvíce se těšíme na občerstvení, to nám (tedy hlavně mě) pomáhá, aby cesta rychleji utekla. Letuška se ptá: "Would you like a cup of coffee, water or wine?" A my řekli dvojhlasně: "Wine, please.". Co také jiného, když jedeme do Francie.
Takže se držíme za ruce, já poslouchám ZAZ (francouzská zpěvačka) a k tomu si popíjíme každý svou lahvičku vína a to vše s velmi dobrou náladou.
Letadlo přistává v klidu a my už znalí kráčíme k metro-vlaku (v Paříži totiž jezdí vlaky a metra na stejné dráze).
Manžel má vše nastudované, kupujeme lístky a nasedáme do vlaku. Cesta k našemu hotelu má trvat kolem 1 hodiny. V uších mám hudbu, víno v kabelce a právě míjíme  Sacré-Cœur, paráda opravdu jsme v Paříži. Už mi to dochází...
Vystupujeme z metra a kráčíme několik minut ulicemi Paříže k našemu hotelu. Tentokrát bydlíme v hotelu Ibis. Měl dobrou nabídku, tak proč toho nevyužít. Když jsme platili ubytování, vyšlo nás asi na 60 Euro/noc, když ale přicházíme k hotelu, zjišťujeme, že nyní noc stojí 99 Euro. Uff.
 
Hotel je krásný, to jsme i čekali. Ibis je známý a vypadá všude stejně. Rychle házíme kufry na pokoj, oblékáme si teplé oblečení, beru naše cestovní sklenky do kabelky a vyrážíme do ulic. Dnes už se do hotelu vrátit nechceme. Je 31. prosince a my chceme projít Paříž skrz na skrz a zakončit to o půlnoci u Ajfelovky.
Máme opravdu radost. Počasí je jako na objednávku. Všude kolem azurová obloha, ulice září zlatavou barvou od svitu slunce.
Pomalu se blížíme k bližšímu centru. Moc se těším na vánoční atmosféru v ulicích. Mám nastudované, že vánoční výzdoba a trhy mají být, až do 5. 1. 2015.

Aaaa najednou potkáváme trhy, jupíí. Jedna velká zajímavost vedle druhé. Mají tu dokonce trdelník. A stánek je nadepsaný opravdu "trdelnik". To nás ale nezajímá. Naše oči směřují na jiný stánek a to stánek s horkým ciderem.
To si nemůžeme nechat ujít a hned si dva kupujeme. Jeden stojí 4 Eura.
Teplý kelímek nám krásně zahřívá ruce. Vůně je naprosto božská a chuť ještě lepší. Zkuste si nalít do hrnku půlku jablečného džusu, zalít to vínem, vyvařit v tom skořici a přidat lžičku medu. Celé to ohřejte a přesně takhle chutnal horký cider. Hmmm....
S kelímkem v ruce kráčíme stále blíž a blíž k Ajfelovce. A je to tady. Pařížský velikán začal vykukovat mezi baráky. Obchody mají zavírat kolem 17h, takže si kupujeme obr pytel čipsů, 3 lahve vína, bagetu a kráčíme si to dále k věži.
Pomalu se začíná stmívat a Eiffelova věž začíná zářit víc a víc. Je to opravdu nádhera. Zkouším to natočit, vyfotit, ale stejně pohled na živo je tisíckrát krásnější.
Procházíme zahradami kolem Ajfelovky a najednou nastává krásný moment. Všichni začínají hučet, pískat, ječet. Koukám zmateně, co se děje. Je přesně 17:00 a Ajfelovka se celá rozblikala. Začala zářit jako prskavka. Nádhera.

Procházíme pod ní, koukáme do bubliny, ve které je zimní městečko. Kolem dokola věže se stojí ohromné fronty. Jedna z nich je do prvního patra, kde se bruslí. Chtěla jsem tam moc jít, ale to bychom ve frontě strávili několik hodin. Škoda. Vstupné stojí 5 Euro/os. a brusle půjčují zdarma.
Dereme se davem lidí a hledáme místo, kam bychom se posadili. Chceme jít na druhou stranu věže, na hradby, ze kterých je krásně vidět. Jenže tam není, kam si sednout. Jo v létě je to jednodušší, to si sednete všude. Sedí se na chodníku, na trávě, na zídkách, prostě, kde Vás napadne.

Nakonec jsme potkali velmi sympatickou lavičku. Výhled z ní byl na celou věž, dokonce se celá věž vešla do hledáčku foťáku. Což je pro silvestrovský večer velmi důležité.

Z kabelky vytahuji naše cestovní skleničky, otevíráme první lahev vína a ťukáme si na krásný večer. V tuto chvíli jsme odhodlaní, že zde zůstaneme. Je 19:00 a věž opět bliká.
Sedíme, povídáme si, ale zima je větší a větší. Vlastně, až v tuto chvíli nám dochází, že to není jako v létě, kdy sedíme hodiny a hodiny na trávě, jíme, pijeme a je nám skvěle. Vždyť je prosinec. Je jasný, že bude zima. Ale mám pocit, že když se zvedneme z lavičky, tak nám jí někdo zabere a už nebudeme mít, tak krásný výhled. Začínám se opravdu klepat, zvedám se z lavičky a jdu obhlédnout nabídky stánků.
Ve chvíli, kdy se vracím, manžel na mě kouká s pohledem, že mi chce něco říct. A říká: "Hele Kačí, co se jít projít, tady akorát prochladneme?". Já jenom souhlasím. Vyrážíme tedy do ulic za dalším dobrodružstvím.
Navigace nám pomáhá a cca během hodiny se blížíme k Champs-Elysee. Potkáváme několik set těžkooděnců, všude dávají zábrany a vylidňuji ulice kolem Vítězného oblouku. A jsme tu. Champ-Elyséé v plné své vánoční kráse. Och. Je to tu opravdu nádherné. Část, kde jezdí auta je uzavřená. Z celé Champs-Elysee je pěší zóna.
Je to nepopsatelný zážitek. Na každém stromu, na každé větvičce jsou malá světýlka. Působí to pohádkově.
Cestou necestou si stále doléváme víno. I když víme, že se ve Francii nesmí na ulici pít, tak to zkoušíme. Jdeme ale pokorně, víno neseme ve skleničkách a lahev máme uklizenou v tašce.
V tuto chvíli přemlouvám manžela, aby jsme zůstali zde. Četla jsem v pár článcích, že na Vítězném oblouku  má být promítání a odpočítávání půlnoci. Manžel ale nechce. Říká, že když už jsem tady, musíme být u Ajfelovky. Je to klasika. Já souhlasím, sem přeci můžeme jít jiný rok.
(v tuto chvíli ještě nevíme, co propásneme...o tom za chvíli)
Procházíme Chaps-Elysee, potkáváme pozitivně naladěný lidi, nikdo ve výrazně podnapilém stavu tu není. Celkově tu čiří taková příjemná  nálada. Všichni se usmívání, posedávají, kde lze.
My se ale už vydáváme zpět k Ajfelovce. Je už kolem půl jedenácté večer.
 
Opět procházíme malinkými uličkami, až přicházíme do místa, kde na nás vykukuje věž. Tady už začíná přituhovat. Lidí je více a více. Doprava je zmatená. Lidi chodí, kde se dá a je jim jedno, že stojí uprostřed silnice, prostě jdou.
Přibývá i policistů. Jsem velmi zvědavá, kolik lidí bude u Ajfelovky. 
Musím říct, že počasí nám je opravu přáno. Sice je zima, však je zima už oficiálně, ale není taková. Nepadá sníh, neprší, nebe je čisté a výhled všude kolem nás nádherný.
Točíme videa, fotíme a opravdu si to tu užíváme. V tuto chvíli mi začíná docházet, co prožíváme. Je pár minut před jedenáctou hodinou. Přemýšlím nad tím, co bych dělala v Praze. Pravděpodobně mazala chlebíčky a hostila pár lidí.
Je mi líto, že nemůžu přelom roku strávit se svými blízkými přáteli, ale jsem šťastná, že ho můžu strávit po boku mého manžela.
 
Nyní přicházíme k místu přímo před věží. Stojíme na místě, kde v létě stříká fontána. Přesněji stojíme ve fontáně. Nikdo si asi nedovede představit, kolik lidí je momentálně kolem nás. Je to něco nepředstavitelného. Je tu hodně cizinců, hodně mladých lidí, hodně zamilovaných párů a my.
 
Vytahujeme mikiny, pokládáme si je pod zadek. Vytahujeme opět naše cestovní skleničky a otevíráme poslední lahev vína.
 
V tuto chvíli sedím a koukám před sebe. Je přesně 23:00 a věž se zase krásně rozblikala. Zasněně do ní hledím a přemýšlím nad svým životem. Nad tím, co mi rok 2014 dal a co mi vzal. Také přemýšlím nad rokem 2015. Chci do něj vstoupit velkým krokem a to pravou nohou. Jsem rozhodnuta, že tento rok bude zlomový. Zlomový v čemkoliv. Předsevzetí mám jedno - být šťastná! 
Je právě 23:57 a manžel nalévá přípitek. Držíme skleničky v rukou a čekáme na 00:00. Jsme plni očekávání, co si pro nás Paříže připravila. Jak bude asi letos blikat Ajfelovka. Když se rozhlížím dokola, je vidět, že toto očekávání má každý kolem nás.
 
Ajfelovka začíná blikat, ale stejně, jako blikala každou hodinu předtím. Lidi kolem začínají hučet a po pár vteřinách utichnou. Teď vystřelí jedna rachejtle. Opět lidi začínají hučet a pískat. 
Stále čekám, co bude. Čekají všichni napjatý. Afelovka dobliká a zhasne. Co to, říkám si. Podívám se na manžela a říkám mu: "Asi jsme propásli Nový rok.", usmějeme se. připijeme si a dáme si první novoroční polibek.
Všichni kolem mě zmateně koukají a až několik minut po půlnoci si začínají připíjet. Njn to máte tak, když se ta velká show koná na Champs-Elysee, kde jsme byli hodinu předtím a odejdeme, protože Ajfelovka je přeci klasika :-D 
Ano, propásli jsme jeden ze třech nejkrásnější ohňostrojů světa (jak jsme se dočetli druhý den), ale jak vidíte z fotky, vzali jsem to pozitivně, usmáli se tomu a byli šťastný, že jsme spolu.

Kolem 00:15 jsme se rozhodli jít z toho obrovského davu. Telefonovali jsem si s rodinou a přáteli, šli asi 20 minut a stále šli obrovským davem. Lidí neubývalo. Šílenost. Ale dodávalo to na úžasné atmosféře.

Jelikož nejezdilo metro, šlapali jsme to celé pěšky. Tento den jsme nachodili 21km.
Strašně moc unavení, ale obrovsky šťastný a spokojený jsme kolem druhé hodiny ranní dorazili na pokoj a ulehli do postele.
Sice tento den nebyl plný gurmánských zážitků, ale byl plný jiných, přenádherných.

Zavírám oči a nechávám se překvapit, jaký bude další den. První den v roce 2015...


Pokračování ZDE.

6 komentářů:

  1. To je naprosto dokonalý, není důležité kde, ale s kým, ohňostrojů ještě uvidíte. I tak vypadáte moc šťastně :)
    http://www.bramburkovatyna.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš naprostou pravdu. Je mi jasné, že být tam s námi více lidí, tak se někdo naštve, že to neviděl. My se nad tím usmáli, pokrčili rameny a aspoň máme co vyprávět :-D

      Vymazat
  2. To je bezva článek, úplně jsem se tam viděla;) tak šup další den:-) Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Další den bude až v pondělí, ale děkuji moc. Slyšet odezvu je skvělé :-)

      Vymazat
  3. Super článek! :))

    Byla jsem na Silvestra právě na Champs-Elysee. Stepovali jsme tam raději už od 21hod, o dvě hoďky později začalo to pravé peklo, lidi se začali pomalu ale jistě přesouvat čím dál tím víc dopředu. O další hodinu později tlačenice už neskutečná, což samozřejmě bylo něco pro zloděje. Tímto shrnu, krásný zážitek ze show a ohňostroje + video natočené, ale dva okradení kamarádi a jistě spousta dalších lidí. Mačkanice strašná, to jsme ještě uvažovali, že zkusíme k té Ajfelovce spíše. :)

    Damn, nevím, jestli by nebylo lepší koukat právě na onu tebou popisující blikající Ajfelovku s jednou prskavkou. :D


    nikol.segetova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle mě hodně překvapuje. Ta mačkanice tedy ne, to se asi dalo čekat. Ale být okraden je smutné. Jak píšeš, asi jsem ráda, že jsem zažila sice klidnější příchod Nového roku, než za každou cenu vidět to nejlepší, ale za těchto podmínek.
      Někdy méně je více.

      A byli jste někde, na dalších místech? Třeba bruslit?

      Vymazat