Tohle měl být poslední den. A já z toho byla smutná. Ověřila se mi totiž slova z recenzí na airbnb, že daní lidé se objednali jen pár dní a kdyby věděli, jak je to tu úžasné, tak si jich objednají více. My původně jeli na 4 dny a přišlo mi to do maringotky až až. Ale opak byl pravdou. Dokázala bych tu vydržet i dva týdny.
Dnes bylo venku nádherné. Od ráda svítilo sluníčko o sto šest. Pro někoho ideál, protože by se mohl například koupat v biotopu na zahradě nebo zajet do nedalekých Křišťanovic k rybníku. Já si ale na to koupání moc nepotrpím a preferuji se zachumlat do mikiny a usrkávat horký čaj.
Jako každé ráno jsem vylezla ještě v pyžamu na louku a procházela se. Užívala jsem si ten neskutečný klid a nekonečný výhled. Přemýšlela jsem, co budeme dnes dělat, abych si ten dnešek užili, načerpali potřebnou sílu, ale zase to nepřeháněli. Až jsem se dozvěděla nemilou novinku. Měla jsem domluvenou práci na 3 dny, kvůli které jsme si zkracovali dovolenou a ona byla den předem zrušená. Arty měl nahlášenou dovolenou, aby hlídal Tobínka a my nyní neměli plán.
A tak jsem napsala majiteli, zda by měli ještě volno. Ani jsem v to nedoufala. Tak trochu mě napínal, protože říkal, že tam nějakou rezervaci má, ale neví, zda to nebyla jen poznámka, ale není to oficiální. Což se nakonec naštěstí potvrdilo a opravdu byla maringotka na další noc volná. Zajásala jsem. Protože se mi odsud vůbec nechtělo a mít o den navíc bylo úžasné. Aspoň tu Artyho dovolenou jen tak neproflákáme, ale pořádně si užijeme.
A tak jsme se nasnídali. Dostali jsme kousek bábovky opět od Slepičárny, která pekla i borůvkový koláč. Udělala jsem si k ní hrnek černého čaje tak, jako každé ráno a těšila jsem se na další den v lesích.
Na dnešek jsme nakonec vymysleli nenáročný výlet a to do ohrady s jeleny a rysy. Byli jsme tam i vloni, už s Tobínkem, ale jeleni byli v říji a tak jsme je neviděli. Připravila jsem opět svačinu na cesty a vyjeli jsme.
Cesta je vhodná jak pro kočárek, tak pro nosítko. Měří asi 3,5 km, takže je to opravdu takový nenáročný výlet, který doporučuji spojit třeba s procházkou nějakého dalšího místa.
Jelikož výlet byl opravdu krátký, tak jsme šli hodně pomalou vycházkovou chůzí a přemýšleli, kam se ještě podívat.
Rysy jsme bohužel neviděli. Ale nedivím se jim. Lidé sice přijdou na vyhlídku, odkud se na ně lze dívat, ale křičí tam tak, že se jim ani nedivím, že zalezou a odpočívají někde v klidu.
Jeleny jsme ale zahlédli. Bylo jich tam 7. Polehávali sice trochu v dáli, ale i tak to byl krásný pohled.
Jelení ohrada je zajímavá tím, že s jeleny můžete přijít do přímého kontaktu. Vejdete do ohrady, jdete po cestičce a oni se kolem vás procházejí.
Je smutné, že tohle se všude musí psát, ale na druhou stranu by to mělo být napsané všude. Protože toho odpadu po lesích? Strašný.
Tahle budka pro pejsky vypadá smutně, ale má to myšlenku. Do ohrady s jeleny pejsci nesmí, protože tam běhají na volno a tak je na začátku takováto budka, kam si můžete pejska odložit a jít se projít. My to nevěděli a nechali jsem holky odpočívat v maringotce. Přecijenom těch kilometrů za poslední dny našlapaly víc, než dost. Zvlášť taková Amélie :-)
Na začátku ohrady je velká budova, jakožto návštěvnické centrum. U něj je pěkné hřiště a tak si tam mohou děti zaskotačit.
Tobínka to moc bavilo a tak objevoval nepoznané.
Po cestě domů jsme hledali další místo, kam se zastavit. Ve vesnici, u které je maringotka je farma. Jen majitelka není tolik otevřená návštěvám, jako byla paní v kozí farmě. A tak jsme hledali další místo, kde se zastavit.
Nakonec jsme vyrazili do Divokýho bistra. Nachází se ve vesnici Úbislav. Je tam kemp a toto bistro se nachází přímo v kempu. Je zajímavé tím, že tam vaří Francouz a také, že má neobvyklou nabídku. Smažák a párek v rohlíku tam rozhodně nenajdete.
Ceny jsou sice poměrně vysoké, cca 200 Kč za jídlo, ale na prostředí Šumavy, kde nic tu nic je to super. Člověk má možnost ochutnat něco zajímavého a hlavně krásném neprobádaném prostředí.
Arty si dal burger a hranolky a jídlo bylo dost podprůměrné. Já si dala Buddha bowl, která byla výborná, ač bych hovězí zaměnila za rybu, jelikož bylo dělané na asijský způsob.
Dezert prý dělá cukrářka z Nebespánu a ta měla dezerty přímo dokonalé. Pěna z bílé čokolády výborná byla. A k tomu jsem si dala čaj ze šumavských kvítků, který byl přímo úžasný a vtáhl mě zase o kus více do té šumavské atmosféry.
Z bistra jsme se vydali už zpět do maringotky. Sice jsme chtěli zajet ke Křišťanovickému rybníku, který je kousíček od ubytování, ale dostali jsme náladu si jen tak bez ničeho užívat klid a pohodu, kterou tuto místo nabízí.
Tobínek byl tak úžasně unavený, že se chvíli po mně tak povaloval, až usnul. A tak jsem si užívala to mazleníčko s ním.
Nakonec jsem se k němu s Kylie přitulila a spali jsme všichni tři :-)
Druhý den jsme nechali už hodně volný. Ač jsme chtěli zajet do Prachatického pivovaru, tak jsme se zapovídali s majiteli a odjížděli poměrně pozdě. Celkový pobyt ale splnil to, co jsem potřebovala. Nabrat sílu a odpočinout si od velkoměsta. Návrat byl o to více krutý. Naštěstí za dva týdny jedeme už do Slovinska a opět do hor, takže už stříháme metr a nemůžeme se dočkat.
Doufám, že jsem vám skrze tyto články dala tip na neobvyklé ubytování a místa, kam se dostanete i s kočárkem. Pokud sem pojedete, tak se určitě podělte, jak jste byli spokojení.
Mějte se krásně a brzy u dalšího článku z cest :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat