NA CESTÁCH: KDE SI DOBIT ENERGII (ŠTĚCHOVICE, SVATÝ JAN POD SKALOU)

Tento víkend jsme zase přemýšleli, kam vyrazit na výlet. Do doby, než se narodil Tobínek, tak jsme hodně preferovali gastroturistiku. Po stopách této mapy nás to láká stále, ale priority se mění a tak v poslední době vybíráme místa, kde se může prolézt, někde v přírodě, kde jsou třeba i zvířátka a hlavně, kde se bude moci postupně vzdělávat. Je mi jasné, že teď ho nejvíce baví stromy, kytky a vlastně vše, co je pro něj nové a vůbec ho nezajímá, co se kde stalo a co daná věc pro naší přírodu či zemi znamená. Ale líbí se mi myšlenka mého známého, kterého jejich rodiče brali každý víkend na výlet. Většinou malý, kolem Prahy či v Praze, sbírali turistické známky a věšeli je na stěnu v předsíni. Každá známka představovala jednu vzpomínku a hlavně chvíle, kdy byla rodina pospolu. A v tomto duchu chci vychovávat i Tobínka a trochu vyhecovat i nás dva.

Tohle naše chození po výletech má za sebou ještě jednu myšlenku a to pomáhat. Jak už asi víte, denně nachodím x kilometrů, které si zaznamenávam do aplikace EPP. Denně se mě na ní ptáte na Instagramu a tak vám řeknu i pár slov tady. Je to aplikace od ČEZu. Můžete si v ní nastavit danou aktivitu, kterou právě děláte (kolo, lyže, běžky, chůze, chůze s kočárkem, turistika, kolečkové brusle apod.) Počítá vám to kilometry, čas, kolik jste spálili a hlavně, kolik jste nasbírali za danou aktivitu bodů. Tyto body poté přiřadíte vámi vybranému projektu a když se projekt naplní body i od jiných lidí, tak vám přijde zpráva, že je splněno. Poté daný projekt (senioři, vývoj, děti, zvířátka,...) obdrží částku, která byla zaměněna za body. Takže vlastně, když si denně zapnete aplikaci klidně jen do práce a z práce, či při venčení pejska, tak nasbíráte pár bodů, těmi pomůžete a lehce si počechráte karmu. To jde ne?

ČEZ mě vyzval, abych se vydala na nějaký výlet se zapnutou aplikací a pozval mě, abych se přišla podívat do jejich elektrárny. Abyste si nemysleli, že tohle byl nějaký VIP výlet, tak opravdu ne. ZDE máte výběr infocenter, kde se stačí objednat a zajít na prohlídku, která je zdarma. Dokonce TV Déčko (pokud sledujete) o prázdninách vymyslelo takovou hru na podporu aktivit rodičů a dětí a vypustilo své ovečky do různých lokalit po celé České republice. Některé jsou v přírodě, některé v budovách a i zde v infocentrech nějaké naleznete. Je to něco jako hledání kešek, ale samozřejmě bezpečné a přizpůsobené dětem.

A tak jsem se rozhlédla po mapě a přesně věděla, kam chci vyrazit. Před 2 týdny jsem Artymu říkala, že chci jet do Štěchovic, na krásnou povltavskou stezku. Nakonec z toho sešlo a když jsem tedy zjistila, že ČEZ má infocentrum a elektrárnu i ve Štěchovicích, tak bylo vybráno. Objednali jsme se sem na 10 hodinu ranní a vyrazili se svačinou v batohu na výlet.

U vchodu nás uvítal milý pán, který se představil celým jménem a pozval nás dál. Byl opravdu zdvořilý. Spolu s námi tam byly 2 babičky a jejich vnuk. Babičky byly zapálené do této vodní elektrárny, až mě facinovalo proč. Nakonec jsem to pochopila. Jedna z nich poblíž vyrůstala a zažila téměř celý život. Vyprávěla nám pár vzpomínek, což celé prohlídce dodalo ještě lepší atmosféru.
Vodní elektrárnou Štěchovice nás prováděl pán, který zde nastoupil do svého prvního zaměstnání a zůstal doteď. Nyní je již 25 let v důchodu. Asi tedy chápete, že je to pán, který je do tohoto místa absolutně zapálen, je to srdcař, který zná historky, které jen tak někdo nezažil.
Možná si teď ťukáte na čelo, proč jsme šli s Tobínkem zrovna do vodní elekrárny. Na jednu stranu si říkám, proč ne. Samozřejmě jsme si před tím zjistili, zda je to baby friendly a zda sem můžeme s kočárkem. Na vše nám bylo odpovězeno, že ano a tak jsme jeli.
Elekrárna byla v provozu, ale dá se říct, že v takovém prázdninovém. Takže elektrárna nejela naplno, ale zase se tam něco dělo. Nebyl tam tedy velký hluk, ale pár zvuků Tobínka zaujalo. Stále se koukal vedle sebe, za sebe, nahoru a fascinovaně pozoroval všechny přístroje.
 Skrze tuto halu jsme došli k přehradě.
Tohle místo bylo pro mě asi nejzajímavější. A to hlavně díky historkám o povodních. Je neuvěřitelné, když si představíte, kolik vody a bahna zde bylo. Vůbec nechápu, jak to tohle místo mohlo ustát a jak ho odsud dokázali odčerpat.
Dokonce nám pán průvodce vyprávěl, že zde plují pstruzi a občas jsou vidět i norci, kterým se tu daří a využívají chod elektrárny k řádění.
Zavedl nás i do kanceláře, tzv. velínu. Zde nebyl nikdo. Už je vše plně automatizované. Takže z 96 lidí, kteří byli stále v budově je zde pouze 1 na směně, na které se samozřejmě střídá s dalšími třemi.
A to jsem vám ještě neřekla, že celá prohlídka byla započata krátkým videem. To bylo zpracované v roce 2004, takže od té doby se změnilo pár věcí. Nemění to na ničem, že tam vypráví i o tom, jak se elektrárna staví k ekologii, jak pomáhá čistit vodu, která jí proteče a jak to vlastně celé začalo, jaká bylo historie, vývoj a jak to funguje nyní. Myslím, že i pro úplného laika je to zajímavé a otevře nám to oči, jak tohle všechno funguje. Celé to bylo završené větou, že když nyní víme, jak to chodí, tak bychom měli šetřit energii nejen kvůli tomu, že je drahá, ale také kvůli tomu, že zdroje přírody nemusí být nekonečné.
NAUČNÁ STEZKA SVATOJÁNSKÉ PROUDY

Abyste si ale nemysleli, že jsme jeli jen do elektrárny, tak tu pro vás mám hned 2 tipy na super výlet. Jen si nesmíte zaměnit Svatojánské proudy a Svatý Jan pod Skalou. Tuto trasu jsme tedy úplně nevychytali a to hlavně z toho důvodu, že se začne v jednom bodě a skončí o 8 km dále. My byli autem a neměli bychom se jak k němu dostat. Stezka byla ale ukázána i ve videu, které nám pouštěli v elektrárně a vypadala vážně krásně. Hlavně procházka trempským údolím musí stát za to. Pokud se tedy vydáte po našich stopách, tak zkuste tuto trasu.

Stezka vede romantickým hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy, úsekem bývalých Svatojánských proudů, nyní Štěchovickou přehradní nádrží, mezi obcemi Štěchovice a Nové Třebenice (stezka končí pod hrází Slapské přehrady). Prochází rovněž osadou Ztracenka, hrající významnou roli v historii českého trampingu.
Dále stezka seznamuje s flórou a faunou, geologickou stavbou vltavského kaňonu, voroplavbou a ochranou přírody a proto jí provází 12 naučných tabulí. Terén je ale náročnější a proto je vhodný pro pěší turistiku. S kočárkem se sem tedy nevydávejte. Ale s dítětem v nosítku můžete. To byl náš plán. Výlet je vhodný navázat na cestování vlakem či autobusem.

SVATÝ JÁN POD SKALOU
My jsme se tedy nakonec rozhodli dojet do Svatého Jána pod Skalou. Ač tato lokalita je vzdálená 45 km a tedy i 45 minut od elektrárny, byla pro nás ideálně rozvržená. Vede totiž dokola a tak ve Svatém Jánu vyjdete a stejně tak se do něj vrátíte. Ideální pro výlet autem.

Ve Svatém Jánu pod skalou je hned několik parkovišť. Ta jsou placená, ale pouze 20 Kč na hodinu nebo 60 Kč na den. Odsud se hned můžete vydat na okružní trasu. My se ale zastavili v místní cukrárně, která je hned u parkoviště. Měli jsme hlad a chtěli jsme si koupit něco do batůžku na cestu. Vyvedli nás ale z omylu a řekli, že mají jen zmrzlinu a kávu. Každopádně zmrzlinu měli od Creme de la Creme (pražáci znají) a té jsme neodolali a vzali si kornout na cestu.
Tato okružní trasa má údajně jen 4 km. My našlapali téměř 6 km, ale přišlo nám to, jak kdybychom ušli tak 12 km. Cesta je hodně terénní. První kilometr je opravdu prudký. V jednu chvíli mi přišlo, jak když stojím na místě a vůbec se nehýbu směrem nahoru. Asi to bylo i tím, že jsem měla Tobínka na zádech.
 Nastal tedy čas na občerstvení, Tobínek si protáhl kosti a hned jsme vyrazili dál.
Celou trasu provází naučné tabule, takže se dozvíte, co zde roste, jaká zvířátka zde žijí a další zajímavosti.
Když jsem si zjišťovala informace o tomto výletu, tak jsem původně chtěla vyrazit s kočárkem. Jeden pán u jednoho článku psal, že tuto trasu s kočárkem absolvoval, zdolal, ale že nikdy více. Upřímně? Celou cestu jsem si říkala, jak to mohl zvládnout. Má můj obdiv.
V jednu chvíli jsem si dokonce říkala, co bylo horší. Jít těhotná do kopce nebo s téměř 10-ti kilovým Tobínkem na zádech. Verdikt zní takto: S Tobínkem na zádech. Těhotná bych to vzdala už dole :-)
Tady vidíte další úkazy přírody, které jsou neslučitelné s kočárkem, ale slučitelné s chůzí. Ač to vypadá možná děsivě, tak se po těch kořenech šlo poměrně dobře. Jen to stoupání bylo opravdu prudké.
U této tabule jsme si oddychli. Jsme na vrcholku hor. Neříkám, že jsem nebyl ráda, ale zase v tuhle chvíli jsme si řekli, že to zase tak strašné nebylo. Vážně :-)
Na vrcholku byl opravdu dechberoucí výhled. Sedíte si takhle na úplném vrcholku a koukáte na ty stromem porostlé kopce. Tohle je ten pravý relax.
Z této části jsme se museli vrátit kousek zpět a z červeného značení přeskočili na zelené značení.
Po chvíli nás uvítala cedule, že se blížíme k úzkokolejce. Zde se nachází 20-ti minutová trasa vláčkem, skanzen a muzeum. Pro děti i dospělé opravdu dokonalost.
Nenechte se mýlit touto cedulí. My i další lidé jsme si mysleli, že zde je nástupní stanici na vláček. Bohužel ne, ta se nachází asi 500 metru odsud. Takže pokud sem vyrazíte, jděte přímo za nosem.
 Díky tomu čekání jsme propásli o 2 minuty vláček a další jel za hodinu. Jezdí vždy v celou.
 Ale vyplatí se dojít nakonec. uvítá vás skanzen a muzem.
 Lístky i občerstvení si můžete koupit v tomto vagonu.
 Zprvu jsme chtěli čekat na další vláček, ale hodina je dlouhá a tak jsme vyrazili dále.
 Je to rebel :-)
Ještě k Tobínkovi. Ten byl úplně v sedmém nebi. Celou cestu se řehnil, pozoroval přírodu a užíval si to. Takhle zaujatého jsem ho neviděla už hodně dlouho. Chvílemi mi tak krásně poklimbával na zádech a držel se mě jako opička.
Minuli jsme ještě lom.
A pokračovali k další naučné tabuli.
Po cestě jsme ulovili dva tyhle klacky. Nejsou to ale obyčejné klacky. Jsou to větve břízy, které chceme použít do Tobínka pokojíčku. Však si to zapamatujte a někdy vám to ukážu u mě na Instagramu :-)
A jsme téměř na konci. Šli jsme to 2 hodiny a 10 minut a nasbírali 55 bodů, kterými jsem podpořila Laparoskopické šití. (nenechte se zmást 4km, po ukončení naskočilo skoro 6km :)
Tak snad jsem vám ukázala další tipy na výlety, kam lze vyrazit v okolí Prahy. Ač se některé výlety zdají s dětmi náročnější, tak věřte, že když se chce, tak to jde :-) Šlo to i plno dětí v rozmezí 6+ a daly to. Takže pokud hledáte aktivitu na další víkend, zkuste toto :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat