Pojďte si vysoutěžit vánoční dárky!

středa 21. ledna 2015

PAŘÍŽ, FRANCIE - ZÁVĚR POBYTU V PAŘÍŽI + NÁVŠTĚVA FRANCIE V PRAZE

Je právě 3:45 a drnčí budík. V hlavě se mi točí jen jedna věta, mno věta, spíš citoslovce: "Nééééé."! Ach jo pobyt v Paříži končí a ještě v takovýto krutý čas.

I když jsem nemohla dlouho usnout, tak kupodivu vstávám celkem čiperně. Musíme ještě dozabalit kufry. Za okny na nás čeká náš nákup a ten musíme rozprostřít mezi oblečení, aby se nám něco neponičilo.

Tento styl zachlazování potravin se osvědčil, takže si ho asi nechám patentovat :-D.
Věci máme zabalené, pokoj poklizen, nic jsme na něm snad nezapomněli a jdeme na recepci.

Recepční se ptá: "Chcete zavolat taxi?", my odpovídáme: "Ne, nepotřebujeme, máme koupené lístky na metro.". Vyděšený výraz recepčního nás nenechává klidnými a dále pokračuje: "V tuto hodinu je to tu nebezpečné a venku se vyskytují zvláštní lidé. Jste si jisti, že nechcete taxi?". Podíváme se na sebe a jelikož lístky za 24 Euro už máme v kapse, tak odpovídáme: "Ne, děkujeme.".

Lehce nejisti vyrážíme na metro. Je to asi 10 minut chůze. Venku je tma, lehce mlha a nikde nikdo.
U vchodu do metra stojí dva lidé. Divně koukají, já asi také divně koukám. Po tom, co nám řekl recepční se bojím všech. Naštěstí jen koukají a my rychle procházíme kolem nich.
Na nástupišti je pár lidí. Naštěstí nikdo ve velké blízkosti. Takže odpočítáváme minuty, kdy pojede vlako-metro.
V metru je také pouze pár lidí. Všichni mají divné výrazy. Recepční mě rozhodil a já teď vidím v každém teroristu nebo zabijáka.
Ale kdo by neměl divný výraz, když je 5 hodin ráno.
Cesta metrem trvá necelou hodinu. V hlavně si promítám, to co jsme tu zažili. Na to, že nám tento zájezd pár lidí vymlouvalo, odjíždím s opravdu příjemným pocitem.

Sice, abych si to tu užila naplno, tak bych potřebovala ještě aspoň 3 dny. Ale bylo to úžasné. Splnilo to mé očekávání, vlastně přeplnilo. Čekala jsem to horší, větší chaos, menší organizaci, více zavřených restaurací a obchodů, horší počasí. A opak byl pravdou.

Takže všichni, kteří se rozhodují, zda strávit Silvestr v Paříži, tak říkám ano. Jen si vyberte ta místa, kde není největší program, ať nejste spíše ve stresu, ale užíváte si to.

Tak a je to tu, zastávka metra na letišti. Vystupujeme. Musíme si vytisknout letenky, odbavit kufry a sehnat makronky. Ty jsme nikde v Paříži nesehnali. Vše bylo vyprodáno.
Kufry máme odbavené s lehkými problémy, letenky jsme vytiskli a teď jdeme shánět makronky. Obchody na letišti nás zachraňují a makronky jsme sehnali. Mise splněna.
Nyní mohu s klidem odletět do Prahy :-).
 Procházení rourou do letadla je pro mě vždy lehce depresivní. Člověk si uvědomuje, že to, na co se těšil takovou dobu opět končí.
Ale jelikož jsme v roce 2015 ještě v ČR nebyli, tak se tam těším. Tento rok jsem rozhodnutá, že bude zlomový a dobrý. A s tím také do Prahy letím.


Sedíme v letadle a točíme poslední video. Těšíme se na svačinku. Je ráno, tak by mohla být nějaké dobrá snídaně.
Bohužel po chvíli zjišťuji, že nám dávají studene listové pečivo. Asi jim nestačilo ani rozmrznout. Ach jo. K tomu mi ale nabízí horkou čokoládu, která je výborná.
A je tady přistání. Držíme se s manželem za ruce a čekáme, jaké bude. Naštěstí je jemné. Možná i nejjemnější, jaké jsem zažila.
Vylézáme z letadla a utíkáme ke kufrům. Po zkušenosti z poslední návštěvy Paříže, kdy nám asijská rodinka ukradla kufr stojíme raději hned u výlezu kufrů.

Kufry máme v pořádku a čas je ještě také. Dnes pro nás přijede můj brácha. Má přijet cca za hodinku, tak si jdeme sednout na poslední "Hot chocolate premium Venti Take away" tohoto zájezdu.
 
 
Při cestě domů se zastavujeme na benzínové pumpě a tam na mě čeká velmi milé překvapení. V časopise Instinkt vyšel můj první recept. Je to recept na Cibulové koláčky, který naleznete i na tomto blogu.
Je to moje úplně první zkušenost s tím, vidět se v časopise. Můj brácha je na mě hrdý, manžel také a já také. Je to zvláštní, ale sny se plní :-).
Netrvalo to dlouho a Francie nám začala chybět. Proto jsme po příjezdu domů neváhali svolat skupinu přátel a sejít se v naší nejoblíbenější kavárno-vinárně Le Caveau. Kdo sleduje můj Instagram tak ví, že jsem tu minimálně jednou týdně.
Tak Vám ještě přidám pár fotek, ze zakončení tohoto úžasného zájezdu.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří četli všechny příspěvky z rubriky Smooth cooking na cestách. Nebylo toho málo, ale snad jsem Vás tím mohla zatáhnout do mého krásného příběhu odehrávající se v romantické Paříži.
 
Doufám, že to nebude trvat dlouho a opět někam za hranice České republiky vyrazím.
 
Mějte se krásně,
Vaše Kačí


6 komentářů:

  1. Asi si jdu booknout letenku do Parize :)

    Celych sedum let v Anglii jsem si vzdycky z Prahy vozila zavarovany okurky od dedy - hezky zabaleny do obleceni, aby se jim nic nestalo, kdyz budou na letisti hazet s mym kufrem. NIkdy se jim nic nestalo!

    Letos o Vanocich jsem si z Cech vezla litr rumu (na peceni, jak jinak) - dala jsem si ho do batuzku, hezky zabaleny do super fluffy svetru. Batoh spadl, rum se vylil... a svetr i batoh doted "smrdi" rumem. A to jsme jeli domu do Berlina autem. Tak nevim :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéééj, tak to je nepříjemné, ale zase svetr s batohem voní po rumových vánočních kuličkách :-D

      Vymazat
  2. S tím strachem jsem to měla v Paříži občas i ve dne, když jsme náhodou zašli do zapadlejších uliček, jsem posera :D
    Těším se na další články "na cestách". Tvoje vyprávění se čte opravdu nádherně.
    Brambůrková Týna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda za takovouto odezvu. Trochu jsem se bála, že rubrika "na cestách" se nebude líbit, protože to není úplně o jídle.

      Ono celkově všude ve Francii musí člověk dávat pozor, kam chodí. V létě jsme byli v Marseille a každý nám říkal, ať tam nejezdíme, že to tam je ošklivé špinavé a divní lidé. Bylo to tam nádherné, ale jakmile šel člověk jen o metr jiným směrem, tak to bylo hodně zajímavé :-D taková ta ghetta na ulicích, divné pohledy, hlavně když jsem byla prsatá blondýna...takže jsem dala do kroku a mazala pryč :-D

      Vymazat